Spektrální analýza variability srdeční frekvence u osob s mírnou subklinickou hypotyreózou

Spectral analysis of heart rate variability in persons with mild subclinical hypothyroidism

Spectral analysis of heart rate variability (HRV) is a non-invasive method suitable for clinical practice but not yet widely used. It allows the sympathetic – parasympathetic modulation of the heart rate to be monitored. The aim of the study was to investigate whether the HRV in patients with subclinical hypothyroidism is disturbed in the same way as in patients with manifest hypothyroidism. In has been demonstrated that patients with manifest hypothyroidism show decreased total HRV and a decrease in the parasympathetic influence both when lying down and standing up, and their relative and absolute sympathetic tonus is also increased. All these parameters become normal once normal thyroid function is achieved.

Twenty three females with subclinical hypothyroidism (TSH 4, 5–10 mU/l) were examined, 83 % of them had chronic autoimmune thyroiditis. As controls we used 23 healthy females with no history of thyroid disease. When the patients lay down we noted lowered total spectral effort and lowered low frequency components which correspond with the sympathetic influence. No significant differences in HRV compared with healthy controls were found when the patients were standing up.

Key words:
autonomic regulation, subclinical hypothyroidism, heart rate variability (HRV).

Autoři: K. Drbalová; M. Matějková Běhanová; P. Pačesová; K. Herdová; M. Hill; V. Zamrazil
Působiště autorů: Ředitel: doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc. ; Endokrinologický ústav Praha
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2007; 87(3): 181-183
Kategorie: Diagnostika

Souhrn

Spektrální analýza variability srdeční frekvence je neinvazivní metoda, pro kterou se hledá stále širší klinické využití. S pomocí této metody lze nepřímo monitorovat sympaticko-parasympatickou modulaci srdeční frekvenci. Cílem této práce bylo zjistit, zda je variabilita srdeční frekvence u pacientů se subklinickou hypotyreózou narušena stejně jako u osob s manifestní poruchou, kdy bylo prokázáno snížení celkové variability srdeční frekvence, snížení vlivu parasympatiku vleže i vstoje a relativní i absolutní zvýšení vlivu sympatiku, s normalizací všech parametrů po navození eutyreózy.

Vyšetřiili jsme 23 žen se subklinickou hypotyreózou s hodnotou TSH mezi 4, 5 a 10 mU/l, jejíž nejčastější příčinou byla chronická autoimunitní tyreoiditida (83 %). Jako kontrolní jsme použili soubor 23 zdravých žen, které neměly v anamnéze onemocnění štítné žlázy.

V poloze vleže byl u pacientů se subklinickou hypotyreózou zjištěn snížený celkový spektrální výkon a také snížení nízkofrekvenční komponenty LF (low frequency power – výkon v nízkofrekvenční oblasti spektra) odpovídající vlivu sympatiku. V poloze vstoje nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly ve variabilitě srdeční frekvence ve srovnání se zdravými kontrolami, což řadí tuto funkci k dalším, které nejsou při posunu TSH do intervalu 4, 2–10 mU/l narušeny.

Klíčová slova:
autonomní regulace, subklinická hypotyreóza, variabilita srdeční frekvence (HRV).