Prof. MU Dr. Jaromír Astl, CSc., jubilantem (*17. září 1964)

Vážené kolegyně a kolegové, přidáváme se ke gratulantům panu profesorovi, který v tomto roce oslavil 17. září 60 let. Na mne pak připadl čestný úkol přiblížit Vám v krátkém „laudatio“ pana profesora tak, jak jsme jej poznali my na klinice. Jeho život se začal od prvopočátku odvíjet v Praze. Poté žil v Horních Počernicích (tehdy malé městečko za hranicemi Prahy), kde vedle školy hrál divadlo v souboru DS 11. Zde se také setkal s mnoha skvělými lidmi, byl téměř 10 let moderátorem ČsT (Vlaštovka) a zahrál si velkou roli ve filmu s panem Petrem Čepkem. Toužil po studiích slaboproudé elektrotechniky, aby mohl opravovat televizory a rádia. Byl však přijat na gymnázium, kde se věnoval ekologii a výskytu buchanek v závislosti na kvalitě vody. Po maturitě byl přijat na Fakultu všeobecného lékařství (FVL) UK v Praze, dnešní 1. LF UK. Na fakultě se již od třetího ročníku zajímal o obor otorinolaryngologie, kde pracoval na klinice prof. Tichého zprvu jako elév, později jako pomocná vědecká síla a stipendista. Již za studií zpracoval práci o vlivech na funkční výsledky tympanoplastik. Za tuto práci získal třetí cenu v celofakultní studentské konferenci. Ve 23 letech ukončuje studia na FVL UK a následně nastupuje povinnou vojenskou službu, kde byl řízením „osudu“ zařazen na pozici veterinář útvaru. Tuto pozici zastával společně s prací „velitele“ humánní ošetřovny na státní hranici – trojmezí. To mu nebránilo získat 2. cenu v celoarmádní soutěži AUS s básnickou sbírkou Časosběr.

Poté pokračoval jako interní aspirant na klinice, již v této době vedl prof. Jan Betka, který se stal spolu s doc. M. Hroboněm, as. M. Taudym a prim. P. Jablonickým jeho učitelem a společně pak strávili neuvěřitelných 21 let. V počátku této kariéry se odehrává „sametová revoluce“, kterou prožívá tzv. z první řady. Současně s tím pracoval několik let jako vědecký pracovník u prof. Josefa Syky v Ústavu experimentální medicíny AV ČR. Nejprve jako aspirant, později i jako vědecká síla a samostatný vědecký pracovník a zpracovává zde svou kandidátskou práci na téma binaurálních interakcí v objektivním vyšetření sluchu, kterou obhájil roku 1993 a byl mu udělen titul kandidáta věd.

Od roku 1998 pracuje jako asistent na IPVZ katedře ORL. Následně se věnuje celému oboru, nejvíce ale chirurgii štítné žlázy, příštítných tělísek, sonografii, onemocnění ucha (zejména Pendredovu syndromu) a dále chirurgii nosu a vedlejších nosních dutin a onkochirurgii.

V roce 2006 habilituje na 1. LF UK s tématem chirurgická léčba onemocnění štítné žlázy.

V roce 2010 byl jmenován profesorem otorinolaryngologie. V roce 2010 odjel pracovat na Maltu do Mater Dei Hospital jako „senior registrar“ a vrací se, aby převzal oddělení Nemocnice Na Homolce. Po konkurzu v roce 2013 byl jmenován přednostou Kliniky otorhinolaryngologie a maxilofaciální chirurgie 3. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice v Praze, kde působí jako přednosta dodnes. Od roku 2009 byl pověřen ČSORLCHHK ČLS JEP vedením časopisu Otorinolaryngologie a foniatrie, ve kterém je celých 15 let (až dosud) vedoucím redaktorem, druhým nejdéle sloužícím v jeho historii. Časopis se stal pod jeho vedením mezinárodním periodikem. V roce 2011 zavádí poprvé v historii časopisu recenzní řízení. Po roce 1989 je tento časopis jedním z mála, který přežil a zachoval kontinuitu od svého vzniku až do dnešních dnů, kdy čtete tyto řádky. Pan profesor navrhl a založil Cenu časopisu Otorinolaryngologie a foniatrie pro nejlepší původní článek, kazuistiku a přehledovou práci, která je udělována již osm let Výborem ČSORLCHHK ČLS JEP společně s Kutvirtovou cenou.

Na Klinice otorhinolaryngologie a maxilofaciální chirurgie 3. LF UK a ÚVN se pan profesor stal garantem výuky mediků 3. LF UK. Stal se rovněž garantem habilitačního a jmenovacího řízení pro obor otorinolaryngologie na 3. LF UK v Praze poprvé v historii od jejího vzniku. Stává se členem vědecké rady 3. LF UK, vědecké rady ÚVN, členem redakční rady časopisu Remedia, členem rady edice Choroby hlavy a krku, členem akreditační komise MZ ČR pro obor otorinolaryngologie, dětská otorinolaryngologie, maxilofaciální chirurgie a dalších komisí (NAÚ, TAČR, RUK).

Pan profesor za svůj život publikoval více než 140 původních vědeckých prací jako autor či spoluautor, 65 publikací evidovaných na Web of Science (H index 17), více než 130 publikací evidovaných v databázi Scopus (H index 20). Je autorem či spoluautorem 9 monografií (třikrát vyšlo druhé vydání), 15 kapitol v monografiích, z toho 6krát v zahraničí. Jeho práce byly citovány dle Web of Science více než 920krát, dle Scopus více než 1 180krát. Je inspirující, že práce pana profesora jsou v některých případech citovány po dobu 30 let, což svědčí o výjimečnosti publikovaných dat.

Snad jen na okraj dodám, že napsal jako autor či spoluautor i několik knih pro laiky, jako jsou Hovory R, Mluv se mnou, Nemoc jako výzva. Perličkou je jeho básnická sbírka Vyznání, kterou věnoval své manželce Elišce.

Pan profesor vychoval mnoho kolegů, které dovedl k atestacím, ale také Ph.D. studenty (dosud šest kolegů). Z kliniky vzešel jeden primář a několik samostatně působících kolegů.

Na 3. LF UK habilitoval již tři docenty a dalším kolegům byl nápomocen v habilitačním či jmenovacím řízení. Ve vědeckém rozvoji pomáhá mladým lékařům, kteří pod jeho vedením publikují v časopisech v zahraničí, jako jsou Lancet, Acta Otolaryngologica, European Archives of Oto-Rhino-Laryngology, Cancer a další. V mnoha časopisech působí jako recenzent. Pan profesor se dlouhodobě věnuje vedení kurzů sonografie v otorinolaryngologii a intraoperačního monitoringu, jimiž prošlo více než 600 lékařů nejen z ČR. Obnovuje tradici odborných setkání, tzv. Albertovy dny na počest profesora Eduarda Alberta, do jehož rodu se „neúmyslně“ přiženil.

Pracovat pod vedením pana profesora není vždy lehkým úkolem. Je náročný především k sobě a má od svých mladších kolegů velká očekávání toho nejlepšího, co v nich vidí. Vždy říkal, že nestvořil pracoviště v ÚVN, jen převzal jeho správu a pokračoval v práci, kterou začali pan profesor Černý, docent Zelený, primář Voldřich a primář Navara.

Za jeho vedení dochází k významnému rozvoji kliniky. V poslední době zavedl ve spolupráci se svými mladšími kolegy unikátní metody, jako jsou ultrazvukové technologie, objektivní olfaktometrie, biologická terapie nosní polypózy, neuromonitoring APS, analýza mikrobiomu, vyšetření chuti a v neposlední řadě robotická chirurgie.

Dovolte mi osobní poznámku. Pan profesor si často nalezne čas i na to, aby se věnoval každému osobně. Nehledí na svůj vlastní úspěch, ale na celou kliniku, zajímá jej osud každého člena pracoviště – sanitářky, sestry, lékaře či sekretářky.

Jak nám často říkává: „Děti moje skoro vlastní, mám ve vás velká očekávání, protože věřím, že jsem obklopen skvělými lidmi.“ Snad mu tedy i my přinášíme, stejně jako jeho rodina, radosti do života. Společně teď čelíme velké nepřízni osudu po vyhoření našeho pavilonu v ÚVN. Již dva roky pracuje celá klinika v nepřirozených a velice složitých podmínkách dočasného umístění pracoviště po celém areálu ÚVN. Nejen on, ale i celý jeho tým očekává netrpělivě slíbenou opravu původního pracoviště a obnovení provozu tak, aby mohl probíhat další rozvoj kliniky.

Vážený a milý pane profesore, přeji Vám jménem svým i jménem naší kliniky do dalších let hodně zdraví, radosti a spokojenosti v pracovním i osobním životě.

Věříme, že se mnozí k našemu přání připojí, protože stejně jako my si váží onoho „chlapce z venkova“, jak o sobě sám často hovoří, který poctivě již 37 let pracuje pro otorinolaryngologii a medicínu, a ve svých právě nabytých 60 letech má stále vizi vytvoření špičkového týmu a pracoviště „naší“ kliniky.

MUDr. Richard Holý, Ph.D.

Klinika otorhinolaryngologie a maxilofaciální chirurgie

3. LF UK a ÚVN Praha