Udělení Brdlíkovy ceny

V červenci je tomu již 45 let, co nás opustila jedna z nejvýznamnějších osobností české i slovenské pediatrie, prof. MUDr. Jiří Brdlík. Nezapomínáme na něj. Výbor České pediatrické společnosti ČLS JEP se rozhodl zřídit cenu nesoucí jeho jméno, která má být udělována za „celoživotní přínos pediatrii“.

Jako první Brdlíkovu cenu obdržel doc.  MUDr. Alois Kopecký, CSc., při IX. celostátním pediatrickém kongresu v Olomouci 21. 5. 2010. Otiskujeme jeho projev, ve kterém s úctou a láskou vzpomíná na profesora Brdlíka:

Vážení,

medicínu jsem začal studovat v září 1939 a několik týdnů poté byly české vysoké školy po listopadových událostech německými okupanty zavřeny a já jsem musel čekat dlouhých 6 let, než jsem mohl ve studiích pokračovat. Už to, že jsem mohl studovat, pro mne byla ohromná radost. A lékařské povolání, které jsem pak déle než půl století vykonával, pro mne bylo daleko víc potěšením než prací. Přesto mi výbor České pediatrické společnosti uděluje za tuto činnost ještě navíc zvláštní ocenění a mně nezbývá než za ně poděkovat.

Při tom se cítím nesmírně poctěn tím, že jsem první, kdo má převzít cenu pojmenovanou po profesorovi Brdlíkovi, zcela mimořádné osobnosti v medicínském světě i v akademických kruzích a především nesmírně laskavém člověku.

Dobrota a vstřícnost vyzařuje už z jeho obličeje. Profesor Brdlík založil moderní české, ale i slovenské dětské lékařství. Brzy po vzniku Československé republiky odjel v roce 1919 se skupinou českých profesorů a docentů založit lékařskou fakultu v Bratislavě. Vysoké školství a veškerý veřejný život na Slovensku tehdy ovládali Maďaři. Byl to těžký úkol. Profesor Brdlík se v Bratislavě stal prvním přednostou dětské kliniky a setrval tam dvanáct let. V roce 1927/28 byl rektorem Univerzity Komenského v Bratislavě, rok nato prorektorem. Do Prahy se vrátil v roce 1930 jako přednosta dětské kliniky. Univerzita Karlova v Praze mu v roce 1965 udělila titul Dr.h.c. in memoriam.

Nemohu zde ani ve stručném přehledu uvést všechny jeho životní aktivity, byly obdivuhodné. Profesor Josef Koutecký, DrSc., o něm poutavě píše ve třetím čísle časopisu Česko-slovenská pediatrie v roce 2006. Soudí, že česká kulturní veřejnost tak významnou osobnost bohužel dostatečně nezná. Proto obsáhle informuje o jeho šťastném rodinném životě, o jeho úspěšném profesním životě, o jeho stycích s profesory lékařské fakulty, s umělci, zvláště zpěváky, hudebníky, herci, ale také s dopravními strážníky, jejichž děti, právě tak jako děti umělců léčil zadarmo.

Já osobně jsem měl v životě veliké štěstí, že jsem se dostal také do blízkosti pana profesora Brdlíka, a to v roce 1951, kdy jsem nastoupil na II. dětskou kliniku, kde on byl přednostou.

Bylo to v komplexu historických budov Na Karlově, které musely později ustoupit stavbě Nuselského mostu.

Vzpomínám na jeho velké vizity, především v l. patře č. 115, kde šéfoval hematolog docent Jiří Janele. Vzpomínám, jak jednou na kardiologickém oddělení při prezentaci snímků z katetrizace srdce pan profesor prohlásil: tohle už se nenaučím.

Navždycky mi v paměti utkvěla oslava jeho 80. narozenin v posluchárně dětských klinik. Oslavence na fotografii vidíte uprostřed prvé řady, vlevo od něj jeho paní (dožila se úctyhodného věku 104 let) a zcela vlevo je tehdejší ministr zdravotnictví Plojhar.

Zazpívat tehdy přišel jeden z přátel pana profesora, majitel výrazného kovového basu Eduard Haken. Jen pro zajímavost – Haken absolvoval tři semestry medicíny, ale nakonec se stal předním členem operního souboru Národního divadla v Praze.

Ve svém závěrečném projevu uvedl profesor Brdlík s humorem asi toto:

„Ono těch 80 let má své výhody. Mám jednu paní z venkova, která mi při každých narozeninách nosí tolik vajíček, kolik mi je let – dnes je to osmdesát.“

Pan profesor byl často nemocen (měl 12x pneumonii, většinou těžkou). Přesto hodně kouřil. Jednoho dne ulehl ve své pracovně na klinice. Teprve po několika dnech se odvážil transportu domů. Byl jsem to já, kdo jej dopravil svou škodovkou do bytu v Malostranské ulici číslo 1. Tam jsem jej pak navštěvoval. Mohl jsem na vlastní oči spatřit jeho pověstnou sbírku starožitných hodin, které prý šly všechny stejně a na vteřinu přesně. Jednou týdně je přicházel kontrolovat hodinář.

Podívejte se na ty nejstarší a velmi vzácné hodiny, které vlastnoručně vyrobil Josef Božek. Ten žil na přelomu 17. a 18. století, proslavil se mnoha vynálezy, uvedl do provozu u nás první parostroj a vlastnoručně zhotovil hodinový stroj pro astronomickou observatoř v Karolinu. Samozřejmě jsem v bytě obdivoval i ptáčky v klecích na zdech a rybičky v akváriu. Pan profesor odešel do penze v říjnu 1957, ale pracoval dál ve své soukromé ordinaci. Čas od času se na mne obrátil, abych zařídil u některého z jeho pacientů na klinice vyšetření, které bylo v jeho ordinaci nedostupné. Naši vzájemnou korespondenci pietně uchovávám.

Naposled mne žádal v roce 1960 o fotografii do své připravované knížky o historii pediatrie u nás.

Zásluhou profesora Kouteckého, v té době děkana 2. lékařské fakulty UK, byla na domě, kde profesor Brdlík více než 30 let bydlel, dne 18. října 2005 slavnostně odhalena jeho busta. Povšimněte si nápisu: Láska k dětem byla po celý život mojí vůdčí myšlenkou. Poté jsme v užším kruhu příbuzných a přátel vzpomínali na pana profesora u Brdlíků v bytě a profesor Koutecký oživoval vzpomínky promítáním obrázků.

Milé kolegyně, milí kolegové, budu končit a chtěl bych Vám ještě z vlastní zkušenosti sdělit, že čím je člověk starší, žije víc ve svých myšlenkách spíše minulostí a vnímá – spolu s básníkem – že ten, kdo zmizel v času toku, jde stále po tvém boku. Těší mne v mysli pobývat s lidmi, které mám rád. Patří k nim zvláště profesor Brdlík.

Proto znovu vřele děkuji za to, že jsem jako prvý dostal cenu nesoucí jeho jméno.