Vzpomínka na PhDr. Hanu Janečkovou, Ph.D.

Problematika kvality života a zdraví seniorů je často diskutovaným tématem dnešní doby. Nebylo tomu tak ovšem vždy – zejména v minulé době to nebyla priorita a o stáří se spíše nehovořilo. Přesto se našli odborníci, kteří se již před léty otázkami souvisejícími se stářím, zejména v souvislosti se zdravím a zajištěním potřebné péče, systematicky a s velkým přehledem i zaujetím zabývali. Patřila k nim PhDr. Hana Janečková, Ph.D., která nás letos po krátké a těžké nemoci nečekaně opustila ve věku 74 let.

Hana Janečková strávila největší část své pracovní kariéry v Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) v Praze, kde po promoci v roce 1974 v oborech sociologie a psychologie na Filozofické fakultě UK v Praze začínala v kabinetu lékařské psychologie pod vedením profesora Josefa Langmeiera. Brzy přešla v rámci IPVZ na tehdejší katedru sociálního lékařství a organizace zdravotnictví, kde uplatňovala znalosti z oblasti sociologie medicíny v postgraduálním vzdělávání zdravotnických manažerů, a to jak v rámci specializačního, tak i kontinuálního vzdělávání lékařů i nelékařských zdravotnických pracovníků. Zde se také začala intenzivně zabývat problematikou seniorské populace a jejich specifických zdravotních potřeb. Je i její velkou zásluhou, že se na tuto „zranitelnou“ skupinu posléze začala zaměřovat stále větší pozornost a začal se řešit rozvoj zdravotních služeb dlouhodobé péče a postupně budovat infrastruktura zařízení, ve kterých je poskytována zdravotně-sociální péče jak seniorům, tak i dalším potřebným skupinám.

Dr. Janečková měla nebývalý instinkt upozornit na ty nejzranitelnější skupiny a na jejich potřeby. Patří mezi ně lidé trpící demencí, zejména Alzheimerovou. Sama vyvinula velké a kvalifikované úsilí, aby se takto postiženým lidem i jejich pečujícím rodinám žilo lépe. Inspiraci čerpala ze svých kontaktů se zahraničními odborníky i mezinárodními organizacemi, zejména Alzheimer Europe a European Reminiscence Network. Byla u zrodu České alzheimerovské společnosti (ČALS) a až do své smrti byla předsedkyní její správní rady. Tato organizace, a Hana Janečková zvlášť, se velkou mírou zasloužila o zviditelnění problematiky života lidí s demencí, organizovala a rozvíjela vzdělávací aktivity týkající se této těžké nemoci, a to jak pro profesionální pečující, tak pro pečující rodiny. Je její velkou zásluhou, že v Česku prosadila využívání reminiscenční terapie, která prostřednictvím moderovaného vzpomínání může přispět k lepší kvalitě života nemocných i jejich rodin.

V posledním období svého života působila dr. Janečková také na 3. lékařské fakultě UK v Praze, kde přednášela problematiku zdravotně-sociální péče studentům medicíny i nelékařských zdravotnických oborů. Významnou měrou se také podílela na výuce sociálních pracovníků na Evangelické teologické fakultě UK a Filozofické fakultě UK v Praze.

V neposlední řadě je třeba zmínit její členství ve výboru Společnosti sociálního lékařství a řízení péče o zdraví ČLS JEP. Věřila v důležitost u nás stále nedoceněného oboru public health a byla přesvědčena, že pro zlepšení zdraví v naší zemi je nezastupitelný.

Za skromným až nenápadným projevem Hany Janečkové se skrývaly úžasná píle a vytrvalost, široké znalosti a upřímné zaujetí pro řešenou problematiku, včetně neutuchající motivace pomáhat potřebným. Byla v tom pro mnoho svých studentek a studentů i spolupracovníků inspirací.

Čest její památce!

Helena Hnilicová