Vzpomínka na prof. MUDr. Jaromíra Koláře, DrSc.

Dne 28. listopadu 2017 ve věku 91 let nás opustil náš kolega a přítel, pan profesor Jaromír Kolář, jeden z předních českých radiologů; zemřel tiše po krátké nemoci. Naposledy veřejně vystoupil 7. března 2014 na 19. Kubátově podologickém dnu v Lékařském domě v Praze při děkovném proslovu k příležitosti převzetí Zlaté medaile ČLS JEP.

Je obdivuhodné, co ve svém životě a době dokázal! Ostravský rodák přišel na svět v roce 1926, základní školu již vychodil v Praze. Středoškolská studia musel v době okupace na rok přerušit a nastoupit jako pomocný dělník v ČKD. V září 1945 odmaturoval na Reálném gymnáziu v Praze na Vinohradech a zapsal se ke studiu na Lékařské fakultě UK v Praze. Promoval s půlročním předstihem v září 1950, všechny zkoušky absolvoval na výtečnou summa cum laude.

Na umístěnku nastoupil v říjnu 1950 na radiodiagnostické oddělení dnešní Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. V říjnu 1955 po konkurzním řízení nastoupil jako sekundář na Radiologickou kliniku FN I na Karlově náměstí v Praze u profesora Jozefa Švába, který byl známý osteologickým zaměřením. V roce 1958 se stal odborným asistentem, v roce 1960 kandidátem věd (tématem jeho disertace byly „Změny na kostech po ozařování“) a v roce 1965 doktorem lékařských věd na základě obhajoby monografie „The physical agents and bone“. V roce 1966 byl habilitován v oboru radiologie na FVL UK v Praze.

V roce 1968, v době politického tání, získal roční pobyt v radiologickém ústavu univerzity v nizozemském Nijmegenu, kde pracoval jako vědecký pracovník s úkolem vyučovat osteologickou rentgenologii. V té době již měl na svém kontě více než 120 publikací z této oblasti a jeho jméno nabylo mimořádně dobrého zvuku nejen u nás, ale i v Evropě. Kontaktů z holandského pobytu později využil pro Československou radiologickou společnost k získání členství v European Association of Radiology.

V období normalizace let sedmdesátých a osmdesátých se Kolářův další pobyt na fakultě stal nežádoucí, opakované návrhy na jmenování profesorem a zejména pak případným nástupcem prof. Švába u něj byly jakožto u nestraníka zamítnuty. Od září 1976 převzal funkci vedoucího katedry a Radiodiagnostické kliniky IPVZ po prof. MUDr. Slavoji Věšínovi, DrSc., a věnoval se organizování a rozvíjení postgraduální výchovy lékařů. Až v září 1981 byl jmenován profesorem. Propagoval moderní vzdělávací systémy při využívání nejnovějších vyšetřovacích postupů, pro které se snažil zajistit i technické zázemí. Vědecké, organizační a pedagogické práci věnoval všechen svůj čas i po odchodu z vedení katedry v létě 1992. Jako lektor radiologické katedry IPVZ pokračoval až do roku 2009.

Odborné i pedagogické dílo Jaromíra Koláře je skutečně obdivuhodné. Dominuje v něm osteologická radiologie. Zásadní byla jeho spolupráce s doc. MUDr. Radko Vrabcem, CSc., na klinice plastické chirurgie akademika Františka Buriana, jejímž výsledkem byly mimořádně úspěšné publikace o kostních změnách v důsledku iradiace, popálení, úrazů elektrickým proudem a o vlivu dalších fyzikálních a chemických nox na skelet. Napsal 17 monografií (nebo kapitol v nich), z toho 1/3 v zahraničí. U nás se dodnes největší oblibě těší jeho „Nárys kostní diagnostiky“ (Kolář J, Zídková H. Avicenum, Praha, 1986). Publikoval kolem 500 odborných časopiseckých prací, takřka polovinu v zahraničí. Vedle této nesmírně rozsáhlé publikačně-přednáškové aktivity obětavě vypracoval úctyhodný počet seriózních posudků a recenzí na kandidátské, doktorské a habilitační práce a výzkumné projekty.

V 60. letech se s prof. MUDr. Vyhnánkem a doc. MUDr. Stloukalem 4 roky podílel na výzkumech kosterních pozůstatků z období Velkomoravské říše (z 9. a 10. století) v depozitářích v Mikulčicích. Jako dlouholetý vedoucí redaktor České radiologie i coby uznávaný představitel tohoto oboru prosazoval na významných mezinárodních jednáních zájmy české radiologie a udržoval důležité kontakty s předními odborníky v evropském i světovém měřítku. Není proto divu, že se mu za jeho klinickou, vědeckou, pedagogickou i publikační činnost dostalo četných uznání a ocenění.

Byl členem redakčních rad 11 časopisů, převážně radiologických. Vedoucím redaktorem České radiologie byl v letech 1981–2007. Je především jeho zásluhou, že časopis měl (a stále má) vysokou odbornou úroveň. V roce 1993 jsme jeho zkušeností využili při založení mezioborového časopisu Pohybové ústrojí – pokroky ve výzkumu, diagnostice a terapii, do konce života byl aktivním členem redakční rady. V 90. letech byl i jedním ze zřizovatelů Nadace pro děti s vadami pohybového ústrojí (1992–1994).

V roce 1979 byl zvolen členem International Skeletal Society. Byl jmenován čestným členem 9 zahraničních společností a dále Československé radiologické společnosti ČLS JEP (sekretářem výboru od roku 1969), České radiologické společnosti ČLS JEP (sekretářem výboru do podzimu 1997, členem výboru do prosince 2001), Slovenskej rádiologickej spoločnosti, České lékařské společnosti JEP, Slovenskej lekárskej spoločnosti. V roce 1976 byl oceněn diplomem MZ ČSSR za soubor studií kostí s použitím radioizotopů (zavedeno vyšetřování radionuklidy kostry v ČSSR).

Bylo mu uděleno několik pamětních medailí za zásluhy: Čs. radiologické společnosti ČLS JEP, Čs. lékařské společnosti JEP, Slovenskej lekárskej spoločnosti. V roce 1986 mu bylo uděleno státní vyznamenání „Purkyňova medaile“ za zásluhy o čs. zdravotnictví. Dále byl oceněn Pamětní medailí ČLS JEP u příležitosti 75. narozenin (2001) a medailí za pedagogickou činnost LF UK v Plzni (2001). V roce 1993 mu byla udělena Medaile Borise Rajewského, zakladatele European Association of Radiology „in appreciation of extraordinatory contributions to European Radiological Community“ – jako prvnímu z „východního bloku“ za více než devítiletou činnost v přípravných výborech této Asociace při přípravě European Congress of Radiology. V roce 2004 stál při vzniku Společnosti pro pojivové tkáně ČLS JEP (SPT) a v roce 2005 byl jmenován čestným členem této společnosti. K 80. jubileu v roce 2006 byl oceněn udělením Medaile za zásluhy o rozvoj vědy SPT.

Zásluhy prof. Koláře o čs. radiologii a postgraduální výuku našich radiologů jsou zcela mimořádné. Celý život se věnoval osteologii a v této specializaci získal světový věhlas. Vychoval řadu žáků, u kterých získal nadšení pro osteologickou radiologii. Splnil si své mladické předsevzetí – 500 publikací za život. Naposledy se jako spoluautor podílel na kapitole „Kostní genetické choroby, nádory kostí a pojivových tkání“ uveřejněné v monografii Revmatologie. Do konce života byl zván na rentgenologické kongresy na Slovensko.

Při příležitosti 19. Kubátova podologického dne v roce 2014 byl oceněn za celoživotní zásluhy o medicínu Zlatou medailí České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Dne 27. září 2016 mu byla ve Valdštejnském paláci předána Stříbrná pamětní medaile Senátu Parlamentu České republiky. Těchto ocenění si velice vážil.

Svým celoživotním dílem se Jaromír Kolář jednoznačně zařadil mezi přední osobnosti české medicíny. Osobně jsem si cenil jeho neutuchajícího nadšení pro věc, ochoty, preciznosti, serióznosti, nebývalé skromnosti a vážil jsem si jeho přátelství. Děkuji osudu, že jsem mohl čerpat z jeho hlubokých diagnostických znalostí, které jsme s kolegy využívali ku prospěchu svých pacientů s genetickými chorobami skeletu.

Ivo Mařík

předseda Společnosti pro pojivové tkáně ČLS JEP