Devadesátiny prof. MUDr. Vladislava Klenera, CSc.
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2016; 155: 392
Kategorie:
Osobní zprávy
Vladislav Klener se narodil 15. ledna 1927 v Bratislavě do české rodiny, se kterou se ještě před vypuknutím 2. světové války vrátil do Čech. V letech 1946−1951 vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci nastoupil jako mladý lékař na interní oddělení nemocnice v Písku. Ač se cítil nejlépe „u lůžka nemocného“ (jak často vzpomíná), lákal ho výzkum, další studium a poznávání. Proto přechází do Výzkumného ústavu hygieny práce a chorob z povolání v Praze, který v té době vedl prof. MUDr. Jaroslav Teisinger, DrSc. Posléze začal pracovat na oddělení ionizujícího záření, jehož vedoucím byl doc. MUDr. Jan Müller. Toto pracoviště umožnilo mladému lékaři Vladislavu Klenerovi věnovat se patofyziologii krvetvorby po ozáření a radiotoxikologii. Přínosem byl pro něho roční studijní pobyt v Japonsku, kde se v mezinárodním týmu věnoval mimo jiné hodnocení výsledků epidemiologických studií u osob ozářených při bombardování Hirošimy a Nagasaki.
Oddělení ionizujícího záření Výzkumného ústavu hygieny práce a chorob z povolání se v roce 1955 osamostatnilo a v roce 1965 dalo vzniknout Výzkumnému ústavu hygieny záření. Jeho prvním ředitelem se stal doc. Müller, který však v roce 1968 emigroval do Kanady, kde dále působil. Funkci ředitele po něm převzal právě Vladislav Klener. Výzkumný ústav hygieny záření byl v roce 1970 včleněn do Institutu hygieny a epidemiologie jako Centrum hygieny záření, jehož vedoucím byl jubilant do roku 1982 a poté opět od roku 1991. Současně přednášel na Lékařské fakultě hygienické (dnes 3. lékařské fakultě) Univerzity Karlovy a na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské Českého vysokého učení technického v Praze. V letech 1977−1984 byl členem výboru Mezinárodní asociace radiační ochrany (IRPA). V roce 1991 byl jmenován profesorem pro obor Hygiena. Tématem jeho inaugurační přednášky byla lékařská problematika nehod se zdroji záření.
Po společenských změnách v roce 1989 se podílel na začlenění oboru radiační ochrany do gesce Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) a stal se prvním ředitelem jeho výzkumné a odborné základny, Státního ústavu radiační ochrany, který vznikl v roce 1995. Tento ústav vedl do roku 1996, kdy odešel pracovat do úseku radiační ochrany SÚJB, kde jsou jeho znalosti a zkušenosti dodnes velkým přínosem, zejména pro mladé kolegy, a odbornou pojistkou při rozhodování úřadu ve věcech radiační ochrany.
Oslavenec věnoval celý svůj odborný život výzkumu a přiblížení poznatků o biologických účincích záření jak studentům, tak odborné i laické veřejnosti. Usiloval o správné vnímání rizik, ať už při lékařském použití ionizujícího záření nebo ozáření v důsledku různých mimořádných událostí (vzpomeňme jen jeho vysoce odborné články k haváriím jaderných elektráren v Černobylu a Fukušimě). Je autorem, spoluautorem či editorem řady publikací, článků v odborných periodikách a pravidelně přispívá i do časopisu Vesmír.
Prof. MUDr. Vladislav Klener, CSc., se významnou měrou podílel a podílí na vynikajícím jménu české vědy v problematice ochrany před ionizujícím zářením a jeho působení na organismus. Věříme, že i v dalších letech bude vynikajícím učitelem a spolupracovníkem.
MUDr. Alena Heribanová
Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistkaČlánek vyšel v časopise
Časopis lékařů českých
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Distribuce a lokalizace speciálně upravených exosomů může zefektivnit léčbu svalových dystrofií
- O krok blíže k pochopení efektu placeba při léčbě bolesti
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
Nejčtenější v tomto čísle
- Avaskulární nekróza hlavice femuru
- Femoroacetabulární impingement a možnosti jeho řešení
- Rehabilitace po totální náhradě kyčelního a kolenního kloubu
- Zkrácení kosti jako operační řešení diference délek končetin