Vyšetřování vraždy novorozence v 17. a 18. století

Úvod

Psal se rok 1671, děvečka Anna Řehořová šla pro vodu, když ji zastihly porodní bolesti. Porodila sama, bez pomoci druhé osoby, v prasečím chlívě děvčátko. Co se odehrálo, když dítě přišlo na svět, popsala následovně: „Vzala jsem ho po porodu jednou rukou za hlavičku a druhou za krček. Potom sem ho vzala a zavázala do šatu, v tom šatu se ještě hýbalo a potom třikrát hubičkou hnulo a umřelo.“ Mrtvolku novorozence položila na střechu za komín a zakryla kameny. Vražda novorozeného dítěte nezůstala utajena a Anna Řehořová stanula před hrdelním soudem pro obvinění ze spáchání mordu svého novorozeného dítěte (1).

Vražda novorozence patřila v raném novověku mezi závažné hrdelní zločiny. Vyšetřování bylo zpravidla zahájeno na základě nálezu tělíčka novorozence (2) nebo podezření, že žena tajně porodila a novorozeného dítěte se zbavila (3). Vyšetřování vedl rychtář, který ohledával místo činu, zajišťoval obviněnou, zodpovídal za její věznění, účastnil se výslechů a exekucí (4).

Matka zavraždila své novorozené dítě většinou na místě, kde jej porodila. Místo nálezu tělíčka bylo zpravidla totožné s místem činu nebo bylo poblíž tohoto místa. Úkryt těla většinou souvisel s kondicí ženy po porodu. Je třeba podotknout, že žena vysílena samotným porodem, nebyla schopna ujít větší vzdálenost. Děvečka Kateřina Zarmoucená z Rostoklat, která stanula v roce 1667 před hrdelním soudem v Říčanech, ukryla tělíčko svého novorozeného dítěte ve stodole, kde také porodila (5). Kosti dětí Magdaleny N., která v roce 1716 stanula před hrdelním soudem v Prčici, byly nalezeny pod podlahou v komoře jejího hospodáře (6).

K zamaskování těla byly nejčastěji použity prostředky, které se nacházely v místě či poblíž místa, na kterém bylo tělo ukryto. Tělíčka novorozenců byla zaházena slámou (5), hlínou (7), roštím (8), kameny (1), hnojem (9) či obilím (10).

Ohledání tělíčka

Ohledání tělíčka mrtvého novorozeněte prováděl zpravidla přísežný chirurg nebo městský fyzik a porodní bába. Městský fyzik nebo chirurg, který mrtvolku dítěte ohledal, vypracoval písemný posudek (viz obr. 1). Porodní báby většinou vypovídaly pod přísahou a jejich výpovědi byly zaznamenány písařem do soudního protokolu. Osoba, která dítě ohledala, měla za úkol určit, jestli bylo dítě donošené a zralé. Za známky zralosti byly pokládány narostlé vlásky a přítomné nehty na rukou a nohou.

Dále mělo být hodnoceno ošetření pupeční šňůry, zejména zda a čím byla podvázaná a jakým způsobem byla oddělena od placenty (zda byla uřezaná, nebo utržená). Pokud byly shledány určité stopy po násilí, měli městský fyzik a porodní bába podat jejich popis. Zda se dítě narodilo živé, či mrtvé, bylo v některých případech určováno hydrostatickou docimasií, která spočívala v ponoření plic novorozence do nádoby s vodou. Pokud plíce plavaly, předpokládalo se, že obsahují vzduch, který dítě vdechlo. Pokud zůstaly ležet na dně, usuzovalo se, že se dítě narodilo mrtvé (4).

Důkazní řízení

Matka dítěte, potenciální pachatelka, obvykle nebyla daleko. Žena vysílena porodem daleko nedošla. Stíhání delikventů bylo úkolem rychtáře, kterému zpravidla pomáhali pověření konšelé. Je třeba podotknout, že při takovém nálezu, kterým bylo mrtvé novorozeně, se zpravidla semkla vesnická komunita a spustil se „hon“ na matku dítěte, která byla podezřelá ze spáchání hrdelního zločinu vraždy novorozence či jeho odložení. Matku dítěte prozradily v převážné většině nalité prsy nebo mokrá halena od vytékajícího mléka (5). Bledost, polehávání a zakrvácený šat byly dalšími indikátory, které poukazovaly na skutečnost, že dotyčná je po porodu (3). Podezření vzbudila také žena, o které se říkalo, že byla těhotná, ale nebyla viděna se žádným nově narozeným dítětem. K prozrazení matky novorozence napomohli rovněž svědci, kteří viděli dotyčnou na místě, kde bylo nalezeno tělíčko novorozence. Po dopadení podezřelé rychtář nechal poslat pro porodní bábu či báby, které dotyčnou přehledaly. Ženě byly prohlédnuty zejména prsy, zda jsou naběhlé. Důkazem, že se dotyčná nachází po porodu, bylo mléko nebo kolostrum v prsou (5).

Žena, která byla obviněna ze spáchání vraždy novorozence, byla dána do vězení, ve kterém čekala až do vynesení rozsudku. Vražda novorozence byla v raném novověku projednávána u městského hrdelního soudu.

K podání svědecké výpovědi byli přizváni příbuzní obžalované a muž, kterého obžalovaná označila za otce dítěte (pokud se jej podařilo zajistit). Svědčit musel také zaměstnavatel (pán) obviněné a někteří jeho zaměstnanci. Dalšími svědky byli sousedé a lidé z okolí obžalované. Vyšetřující soudci se snažili zjistit, zda okolí vědělo o graviditě obviněné. Při vyšetřování se pátralo, komu se obviněná svěřila se svým těhotenstvím a zda si jejího rostoucího břicha nebo jiných příznaků gravidity někdo všiml. Pokud žena tvrdila, že se dítě narodilo mrtvé, byli nejčastěji svědci (pokud se nacházeli poblíž) dotazováni, zda v inkriminovanou neslyšeli dobu dětský pláč (12).

Výslech a právo útrpné

Při výslechu obžalované bylo zpravidla zjišťováno, ve které době se svým sexuálním partnerem obcovala, kdy ucítila poprvé pohyby (podle pohybů se vypočítávala délka těhotenství) a kdo o jejím těhotenství věděl. Pokud těhotenství tajila, musela obžalovaná žena uvést z jakého důvodu. Dále musela udat, kde a kdy porodila. Pokud se žena přiznala, že své dítě po porodu zamordovala, musela popsat, jakým způsobem své novorozené dítě připravila o život (1, 5).

V případě, že se soudu výpověď obžalované zdála neúplná nebo vznikly pochyby ohledně její pravdivosti, byla dotyčná podrobena právu útrpnému. Tortura neboli právo útrpné byl procesní institut, kterým se za pomoci fyzického nátlaku snažil soud přimět vyslýchanou osobu k přiznání. Přiznání na mučidlech mělo nejvyšší důkazní hodnotu a bylo pokládáno za korunu důkazů. Způsob útrpných výslechů nebyl až do roku 1707 jednotný. Až Hrdelní řád Josefa I., vyhlášený roku 1707, definoval povolené způsoby mučení a vzestupně je seřadil od lehčích k těžším stupňům (šněrování rukou, palečnice, španělská bota, závěs za sucha, závěs za použití ohně) (11, 13). Pokud obžalovaná osoba přestála všechny stupně tortury, které jí byly stanovené soudem, a stále trvala na své nevině, byla zproštěna obvinění z vraždy novorozence (13).

Zločin a trest

Trestem za mord (vraždu) novorozence bylo zahrabání zaživa a poté kůlem probití srdce odsouzené, tento trest přetrvával do konce 17. století (13, 14). Exekuce stětí mečem s následným zahrabáním a probitím srdce byl určitý projev milosti (4). Oficiálně byl trest stětí s následným zahrabáním uzákoněn až v Hrdelním řádu Josefa I. (11).

Seznam použitých zkratek

SOkA   státní oblastní archiv MÚ   městský úřad AM   archiv města

Korespondenční adresa

Mgr. Alexandra Surá, Ph.D.

Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty UK

U Nemocnice 4

121 08  Praha 2

e-mail: alexandrafi@seznam.cz