Význam vybraných molekulárně-genetických markerů pro predikci léčebné odpovědi a odhadu prognózy u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic
Autoři:
L. Benešová 1; B. Belšánová 1; M. Pešek 2; R. Slováčková 1; M. Minárik 1
Působiště autorů:
Laboratoř molekulární genetiky a onkologie, Genomac International, s. r. o., Praha
1; Plicní klinika, FN Plzeň, Plzeň
2
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2008; 147: 168
Kategorie:
Sjezdy
Plicní karcinom je závažné civilizační onemocnění, jehož incidence je u nás na prvním místě nádorových onemocnění u mužů a na druhém místě u žen. Současné efektivní terapie (chemoterapie, biologická cílená terapie) představují naději pro prodloužení života u určitého segmentu nemocných. U celé řady těchto preparátů bylo prokázáno, že jejich účinnost je ovlivněna somatickými mutacemi nebo vrozenými variacemi nacházejícími se v genech, jejichž proteinové produkty se účastní systémů souvisejících s mechanismem daného léčebného účinku. V našem projektu se zabýváme sledováním vztahu sady vybraných somatických mutací genů EGFR a KRAS a jednodukleotidových polymorfismů (SNP) v genech zajišťujících opravy DNA, kontrolu buněčného cyklu a transportní kinetiku. Specifické mutace v oblasti tyrozinkinázové domény genu EGFR, především v exonech 19 a 21, indikují pozitivní odpověď na cílenou biologickou léčbu inhibitory tyrozinkináz (např. gefitinib a erlotinib), zatímco mutace protoonkogenu KRAS je naopak pokládána za negativní prediktor účinnosti a celkově faktor negativní prognózy onemocnění. DNA polymorfismy mohou určovat efektivitu různých systému jako například DNA opravných systémů (NER, BER), systémů kontroly buněčného cyklu nebo transportní kinetiky. Narozdíl od často studovaných mutací v nádorových tkáních nebývá průkaz souvislosti v případě polymorfismů tak přímočarý. Většinou se jedná o komplexní korelaci účinku a toxicity s více polymorfismy najednou.
Na základě vyšetření uvedených markerů u více než 130 onkologických pacientů jsme vytvořili návrh rozhodovacího algoritmu pro volbu biologické cílené terapie na základě vyšetření mutací a optimální sadu SNP polymorfismů napomáhající k odhadu prognózy chemoterapeutické léčby. Naše výsledky naznačují, že při vhodně zvolené kombinaci genetických vyšetření DNA izolované z tkáně a periferní krve pacienta je možno predikovat účelnost nasazení výše uvedených cytostatických lečebných schémat.
Podporováno grantem IGA MZ 9087-3.
Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistkaČlánek vyšel v časopise
Časopis lékařů českých
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Distribuce a lokalizace speciálně upravených exosomů může zefektivnit léčbu svalových dystrofií
- O krok blíže k pochopení efektu placeba při léčbě bolesti
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
Nejčtenější v tomto čísle
- Rubinstein-Taybi syndrom nebo-li syndrom širokých palců
- Využití PET/CT v diagnostice nádorů plic
- Hereditární spastická paraparesa typ SPG4 – první výsledky z České republiky
- CADASIL: analýza mutací v genu Notch3