Mutační analýza genu PKD1 u pacientů s autozomálně dominantní polycystickou chorobou ledvin
Autoři:
S. Svobodová 1,2; J. Štekrová 2; R. Sandford 3
Působiště autorů:
Přírodovědecká fakulta UK, Praha
1; Ústav biologie a lékařské genetiky 1. LF UK a VFN, Praha
2; Department of Medical Genetics, University of Cambridge
3
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2008; 147: 181
Kategorie:
Sjezdy
Autozomálně dominantní polycystická choroba ledvin je jedno z nejčastějších dědičných onemocnění ledvin vyskytující se v populaci s frekvencí 1:500–1:1000 živě narozených dětí. Základním projevem onemocnění je tvorba cyst v ledvinách. Tato nemoc může být způsobena mutací v genu PKD1 či v genu PKD2. Gen PKD1 se nalézá na krátkém raménku 16. chromozomu a je zodpovědný za 85–90 % případů. Mutace PKD2 genu na dlouhém raménku 4. chromozomu způsobuje onemocnění asi u 10 % rodin. Přestože se mutace v obou genech projevují shodnými klinickými projevy, pacienti s vazbou onemocnění na gen PKD1 mívají horší klinický průběh (průměrný věk renálního selhání 53 let v porovnání s 69 lety pro gen PKD2). Proteinové produkty těchto dvou genů polycystin-1 a polycystin-2 mohou spolu interagovat a mají důležitou úlohu v regulaci buněčné proliferace, diferenciace a morfogeneze ledvinových tubulů. Informace o mutacích v genech PKD1 a PKD2 umožňují stanovení funkčně důležitých oblastí a přispívají k porozumění molekulárních mechanismů patogeneze onemocnění. Avšak detekce mutací v genu PKD1 je komplikovaná z několika důvodů: 1. dvě třetiny genu mají minimálně šest duplikátů proximálně na 16. chromozomu, 2. PKD1 gen produkuje velký transkript s mnoha polymorfizmy, 3. většina mutací je unikátní pro jednu rodinu a 4. zatím nebylo popsáno žádné místo, kde by se mutace vyskytovaly nejčastěji. V rámci studie byla provedena mutační analýza genu PKD1 na dvou různých pracovištích – laboratoři Lékařské genetiky na univerzitě v Cambridge ve Velké Británii a v Ústavu biologie a lékařské genetiky 1. LF UK a VFN v Praze. Pro amplifikaci tohoto genu byla použita metoda LR-PCR následovaná v některých případech nested PCR. Celkově byly vyzkoušeny 3 různé detekční metody: přímá sekvenace, heteroduplexová analýza a high-resolution melting. Na souboru 14 nepříbuzných probandů bylo zatím nalezeno několik polymorfismů a pravděpodobných mutací, které segregují s onemocněním v rodině. Některé z těchto mutací zatím nebyly popsány.
Práce je/byla podporována výzkumnými projekty IGA MZ ČR NR/9427-3,VZ MŠMT 0021620806 a Wellcome Trust Senior Fellowship in Clinical Research MHH/R12.
Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistkaČlánek vyšel v časopise
Časopis lékařů českých
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Distribuce a lokalizace speciálně upravených exosomů může zefektivnit léčbu svalových dystrofií
- O krok blíže k pochopení efektu placeba při léčbě bolesti
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
Nejčtenější v tomto čísle
- Rubinstein-Taybi syndrom nebo-li syndrom širokých palců
- Využití PET/CT v diagnostice nádorů plic
- Hereditární spastická paraparesa typ SPG4 – první výsledky z České republiky
- CADASIL: analýza mutací v genu Notch3