Vstupní vyšetření má u AML zásadní význam
Prognóza, strategie léčby a také identifikace vhodných markerů pro sledování minimální reziduální nemoci (MRD) se u AML odvíjejí od molekulárně genetických abnormalit. Ve své přednášce se jim věnovala Ing. Ivana Ježíšková, Ph.D., z Interní hematologické a onkologické kliniky LF MU a FN Brno.
Význam aberací u AML
AML se v Česku podle údajů z databáze DATOOL (únor 1993 až srpen 2024) vyskytuje mírně častěji u mužů než u žen (51,9 vs. 48,1 %) a v době stanovení diagnózy bývají pacienti nejčastěji ve věku 60–69 let, na druhém místě jsou sedmdesátníci, na třetím padesátníci, na čtvrtém čtyřicátníci.
Za vznikem AML stojí postupné nahromadění chromosomových a/nebo genových aberací, v jejichž důsledku dochází ke klonální expanzi a akumulaci nezralých myeloidních prekurzorů (blastů) v kostní dřeni a následně útlaku fyziologické hematopoézy. Rozsah aberací i spektrum zasažených genů jsou velmi široké – v podstatě každý pacient má specifické spektrum mutací, a je tedy jedinečný. Z genových abnormalit vychází prognostická klasifikace AML dle European LeukemiaNet (ELN), přičemž přednášející vyšla z její aktualizace z roku 2022.2
Co obnáší vstupní vyšetření
Samotné vyšetření a jeho rychlost vycházejí z doporučení ELN, většina výsledků by měla být známa do 5 dnů od příchodu vzorku do laboratoře. Ztížení situace pro laboratoř představuje potřeba kombinovat analýzy na úrovni DNA i RNA (některé markery se vyšetřují jen na úrovni jedné z nich, jiné mohou být vyšetřovány na úrovni jak RNA, tak DNA).
DNA markery
U DNA markerů se většinou používají modifikace metody polymerázové řetězové reakce (PCR).
Mezi DNA markery AML patří například mutace IDH1R132. V případě genu IDH1 je důležité vědět, které mutace je žádoucí vyšetřovat. Komerční kity dostupné na českém trhu dostatečně pokrývají mutace, jež se nacházejí v tuzemské populaci pacientů s AML. V souboru 417 pacientů brněnského pracoviště bylo 9 % (38) osob s mutacemi IDH1R132. Podle literatury vzácně mohou koexistovat mutace IDH1 a IDH2, jež bývají lokalizovány v odlišných buněčných klonech (tj. nevyskytují se zároveň v téže buňce).
Mutace v genu NPM1 lze vyšetřovat na úrovni jak RNA, tak DNA (DNA/RNA marker), metodou volby je fragmentační analýza. Komerční kity (real-time − RT-PCR) typicky cílí jen na mutace A, B a D, jež tvoří asi 90 % možných variant. V tomto případě existuje riziko, že komerční kit pacienta s jinou mutací vyhodnotí sice jako pozitivního, ale chybně jako nesoucího mutaci A, B či D (kvůli vysoké shodě v nukleotidech). Správné určení mutace je přitom velmi důležité z hlediska možnosti sledovat MRD.
V případě genu FLT3 se detekují 2 mutace – FLT3-ITD a FLT3-TKD. Metodou volby je rovněž fragmentační analýza.
Na konci DNA analýz by měl stát vždy panel sekvenování nové generace (NGS) kvůli zpřesnění a pokrytí dalších variant genů.
RNA markery
V případě detekce RNA markerů se plně nabízí využívání komerčních kitů. Ty provádějí RT multiplexní PCR reakce a kvantitativní RT-qPCR.
Laboratoře by měly mít v nabídce kromě screeningového RNA panelu ještě další RNA panel, který umožní detekovat raritní záchyty například od cytogenetiků.
Eva Srbová
redakce proLékaře.cz
Zdroje:
1. Ježíšková I. a kol. Přehled molekulárně genetických abnormalit u AML, význam ve vztahu k prognóze, léčebné strategii. III. český hematologický a transfuziologický sjezd, Hradec Králové, 17. 9. 2024.
2. Döhner H. et al. Diagnosis and management of AML in adults: 2022 recommendations from an international expert panel on behalf of the ELN. Blood 2022 Sep 22; 140 (12): 1345–1377, doi: 10.1182/blood.2022016867.
3. Döhner H. et al. Genetic risk classification for adults with AML receiving less-intensive therapies: the 2024 ELN recommendations. Blood 2024 Aug 12: blood.2024025409, doi: 10.1182/blood.2024025409 [Epub ahead of print].
