Doc. MUDr. Leopold PLEVA, CSc. - šedesátiletý

19. dubna 2007 se v Hotelu Atom Ostrava konala slavnostní schůze Spolku lékařů, na které byla připomenuta dvě jubilea: patnáct let od založení ostravského traumatologického centra a šedesátiny jejího přednosty doc. MUDr. Leopolda Plevy, CSc. Konferenční sál byl zaplněn do posledního místa a kromě ostravských lékařů přijeli na schůzi také početní zástupci všeobecných chirurgů a traumatologů z celého bývalého Československa, od Plzně ke Košicím.

Po slavnostních projevech představitelů Fakultní nemocnice Ostrava seznámil posluchače s historií ostravské chirurgie a s osobností jubilanta profesor MUDr. Jaroslav Mayzlík, CSc. (jeho příspěvek v plném znění uveřejňujeme). Zásluhy docenta Plevy zhodnotili i zástupci České chirurgické společnosti ČLS JEP doc. MUDr. Karel Havlíček, CSc. a doc. MUDr. František Vyhnánek, CSc. Odborná sdělení přednesli pracovníci ostravského traumacentra.

O závěrečné slovo se nakonec přihlásil sám jubilant, který posluchačům slovem a obrazem vtipně přiblížil také své mimopracovní zájmy. Pokud docent Pleva v  úvodu sebeironicky prohlásil, že rád přijímá medaile, na tomto setkání si jich mohl užít dostatečně. Byla mu předána Maydlova medaile České chirurgické společnosti za zásluhy o rozvoj české chirurgie, pamětní medaile Úrazové nemocnice v Brně a pamětní medaile Fakultní nemocnice v Ostravě.

Doc. MUDr. Leopold Pleva, CSc. se narodil 21. dubna 1947 v Prostějově, v roce 1971 promoval na Lékařské fakultě UP v Olomouci. V roce 1975 složil atestační zkoušku z chirurgie 1. stupně, v roce 1981 získal atestaci 2. stupně, v roce 1990 atestaci z úrazové chirurgie. V roce 1989 obhájil na LF MU v Brně kandidátskou dizertační práci a v roce 1996 se habilitoval na LF UP v Olomouci. Od roku 1996 je primářem Traumatologického centra Fakultní nemocnice v Ostravě – Porubě. Je iniciátorem a hlavním redaktorem časopisu Úrazová chirurgie, přednáší na Zdravotně sociální fakultě Ostravské univerzity, organizuje Ostravské dny úrazové chirurgie v Rožnově pod Radhoštěm, je členem vědecké rady ČLK a v současné době vykonává náročnou funkci předsedy České společnosti úrazové chirurgie. Ve svém volném čase pracuje také jako lékař fotbalového klubu, je starostlivým dědečkem a chalupářem. K naposledy zmíněné zájmové činnosti ovšem jeho žena Štěpánka dodává, že nejraději na chalupě má zatravněnou „zahradu“ o rozměrech 1 x 4 m.

Odborné zájmy docenta Plevy jsou široké. Je autorem několika patentů a autorem nebo spoluautorem mnoha přednášek a řady odborných publikací. Jako erudovaný úrazový chirurg, jehož láskou je především zevní fixace, neztratil kontakt ani s abdominální a cévní chirurgií.

Zcela specifické jsou pro docenta Plevu jeho komunikační schopnosti, pro které je vyhledávaným společníkem. Má dar oživovat odborná setkání svým osobitým humorem a pokud nějakou legraci sám nevymyslí, rozhodně žádnou nepokazí. Proslavené jsou jeho maškarní plesy na Ostravských traumatologických dnech, kterých se aktivně účastní v nejrůznějších převlecích.

Stručně řečeno: docenta Plevu má každý rád.

Vážený kolego, milý Leoši, díky za Tvoji práci pro českou a také pro česko-slovenskou úrazovou chirurgii.

Jménem Tvých kamarádů a kolegů Ti přeji veselou mysl a hodně zdraví do mnoha dalších let.

Pavel Maňák

Historia magistra vitae

Dámy a pánové,

možná namítnete, že začínat úvahu o dnešní chirurgii a traumatologii v Ostravě okřídlenou moudrostí, že „historie je učitelkou života“, je trochu nadnesené. Avšak při trochu hlubším zamyšlení nad tématem se ukáže, že tomu tak není, a že právě i z tohoto relativně krátkého dějinného úseku v tak specializovaném oboru, jakým chirurgie je, vyplývá několik zásadních a lidsky cenných poznatků.

Historie chirurgické kliniky nynější Fakultní nemocnice začíná uprostřed 30. let 20. století. V Ostravě – Zábřehu se od roku 1929 stavěla nová státní nemocnice, která se měla stát opěrným sloupem zdravotnického zařízení celého regionu.

V roce 1935 bylo v nově postavené státní nemocnici otevřeno provizorní chirurgické oddělení, jehož organizací, dobudováním a odbornou garancí byl jako přednosta pověřen MUDr. Jiří Šejhar, 34letý asistent 1. chirurgické kliniky v Praze, kde se erudoval pod vedením profesora MUDr. Arnolda Jiráska, a kde se  roku 1936 habilitoval  prací, která byla orientována na problematiku mozkových úrazů a otřesy mozku. Za Šejharova vedení byl ve válečném roce 1940 otevřen nový chirurgický pavilon se 160 lůžky. Je pozoruhodné, že ačkoliv lékař neměl žádné vazby na region, dokázal tento schopný, vzdělaný a organizačně nadaný jedinec vybudovat v této neklidné době tak obrovské a společensky významné dílo. V roce 1944 byla nemocnice zasažena bombardováním, které těžce poškodilo chirurgický pavilon. Jeho rekonstrukce trvala až do roku 1947, kdy byl opět za organizačního vedení doc. Šejhara provoz oddělení zahájen.

Komunistický puč v únoru roku 1948 přinesl zásadní změnu pracovní atmosféry i v Zábřežské nemocnici. Krajní levice již v průběhu 1. republiky vytvářela v nemocnici pracovně obtížné a deprimující prostředí. Množství promarněné lidské energie nelze nejspíš spočítat, stejně jako nelze vyčíslit míru malicherností, zloby, závisti a zaslepenosti, s níž byla proletářská revoluce uplatňována. Proto odešel doc. Šejhar na uvolněný primariát do Českých Budějovic, kde působil do roku 1961 a v letech 1975 odešel definitivně do důchodu. Zemřel 27. 2. 1996 ve věku 85 let.

Po odchodu doc. Šejhara se ujímá v roce 1956 vedení pracoviště doc. MUDr. Kamil Typovský, CSc., který promoval v roce 1938 na LF Masarykovy univerzity v Brně. Po krátkém působení v Baťově nemocnici ve Zlíně se ocitl na chirurgickém oddělení Zemské nemocnice v Olomouci, a když byla po válce otevřena Univerzita Palackého, stal se asistentem na chirurgické klinice prof. Vladislava Rapanta.

Doc. Typovský byl všestranným chirurgem s významným působením na poli všeobecné chirurgie a traumatologie. Jako první studoval vhojování prolénové síťky, která se dnes pravidelně používá při laparoskopických operacích. Jako přednosta chirurgického oddělení tehdejší Krajské nemocnice v Ostravě se stal krajským odborníkem pro chirurgii a pod jeho vedením získávalo chirurgické oddělení krajské nemocnice pozici špičkového pracoviště. Doc. Typovský hojně publikoval. Bibliografie jeho relevantních prací má více jako 100 položek. Jeho knihy „Traumatologie pohybového ústrojí“ a „Traumatologie břicha“ patří k základním studijním pramenům.

Po odchodu doc. Typovského do důchodu se stal v roce 1976 přednostou chirurgického oddělení Krajské nemocnice MUDr. Josef Kopecký, DrSc., který v roce 1959 promoval na LF Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1979 získal hodnost kandidáta věd, o dva roky později se habilitoval a v roce 1992 získal doktorát věd. Jeho publikace vykazují 100 položek v domácím i zahraničním odborném tisku a přednášek měl 296. Za svého působení rozvinul operační léčbu dětských zlomenin.

V srpnu 1990 dochází v souvislosti se zásadní politickou proměnou i ke změně ve vedení chirurgické kliniky. Přednostou se stává MUDr. Tomáš Posolda, který vystudoval LF UP v Olomouci, kde promoval v roce 1973. Pod jeho vedením se rozvíjely jak stávající chirurgické obory, tak nové chirurgické postupy, zejména pak laparoskopické a torakoskopické výkony.

V květnu 1991 vzniklo jako první v České republice z původního traumatologického ordinariátu Traumatologické centrum, jehož vedením byl pověřen docent MUDr. Leopold Pleva, CSc. Hlavním úkolem centra bylo zlepšit úroveň léčebné péče nejen o běžná poranění, nýbrž hlavně o polytraumatická zranění, která jsou v traumatologickém centru soustřeďována z celého severomoravského regionu. Od roce 1993 vydává traumatologické centrum časopis Úrazová chirurgie a velmi významné jsou i centrem organizované Ostravské traumatologické dny s mezinárodní účastí, uskutečněné již 8x v Rožnově p/Radhoštěm. V roce 2004 byl doc. Pleva, CSc. zvolen předsedou České společnosti pro úrazovou chirurgii.

Profesní historikové často odmítají zaujímat stanovisko k příliš „mladým událostem“, protože vycházejí z předpokladu, že člověk, který se určitých událostí sám zúčastnil a byl v nich osobně angažován, nemůže počítat s objektivitou svého soudu. Protože nám podle této téze chybí schopnost objektivního pohledu, rádi se v historickém zamyšlení nad vývojem a rozvojem chirurgické specializace – traumatologie, uchýlíme k soudu subjektivnímu. Jsme totiž přesvědčeni, že tato historie byla a je klasickou vývojovou a hodnotovou spirálou, a díky osobnostem, které obory zakládaly, rozvíjely a vedly často v okolnostech těžkého protivenství doby, to byla a je cesta ku prospěchu těch, kteří nás, lékaře, potřebují, a to nemocných lidí.

Všechno, co jsme nyní slyšeli, je pravda. Snad se někdy v budoucnu najde profesionální historik zdravotnictví, který se bude tématem procesuálního vývoje chirurgie a traumatologie zabývat zevrubněji, a který podrobněji zhodnotí přínos osobností, o nichž jsme mluvili.

Napadá nás však, že v množství letopočtů, čísel, údajů a jmen, které jsou samozřejmě z informačního hlediska důležité, nám tak trochu uniká to, co je za nimi, totiž neopakovatelné příběhy lidí, oněch osobností, jež dodávají energii vzpomenuté vývojové spirále.

A jedním z nich je

doc. MUDr. Leopold Pleva, CSc, - dnešní jubilant

Když jsme se zamýšleli nad tím, jaký a jak máme vykreslit jeho portrét, vzpomněli jsme si na starou a dobrou zásadu o hlasu lidu jakožto Hlasu Božím. A proto jsme mezi lidem i zdravotnickým poslouchali odpovědi na nevyslovenou otázku : „Čím a v čem je doc. MUDr. Pleva, CSc. tak výjimečný, jedinečný, samorostlý a tvořivý?“ A zde jsou výsledky naší tajné ankety, zaznamenávané v proudu řečí, kterým jsme naslouchali.

• na dnešní oslavu přijíždí doc. Pleva nikoliv jako princ na bílém koni, ale jako věčně hravý a mladý snílek, nestárnoucí pohádková bytost – „Večerníček“, aby nám dal jasně na vědomí, že do dalšího decenia vjíždí s mnoha dalšími, zatím tajnými plány, kterými nás ještě překvapí,
• má v sobě geny operativního, zručného kováře, upřímného a zemitého chlapa s pevným charakterem,
• má věčně mladého ducha, je hravý, zvídaný a umí naslouchat druhým,
• je to velkorysý optimista s jasnou životní i profesní koncepcí,
• „nikdy nezkazí žádnou legraci“, má smysl pro humor, kterým brilantně redukuje stresy své i těch druhých,
• je rozhodný a tvořivý, má jasné cíle, nevzdává se, a „když se rozhodne, tak tvoří“,
• „nic pro něj není nemožné“ – kdysi jel na zkušenou do Ruska, a poté konzervativní traumatologii změnil koncepčně v ryze operativní obor s použitím kovových osteosyntetických materiálů,
• umí předávat svoje zkušenosti mladé generaci, je skvělým učitelem,
• nezná slovo „to nejde“, a proto nyní urputně bojuje o akreditaci studijního oboru zdravotnický záchranář,
• svůj nesouhlas dokáže jasně a nahlas formulovat – o jeho postojích a názorech nejsou pochybnosti,
• „nikdy nemá dost“ – je plný nápadů, co by se mělo či mohlo změnit ve prospěch pacienta či ještě kvalifikovanější odborné péče o nemocné,
• je vynikající organizátor – o čemž svědčí již tradiční, prestižní a hojně navštěvované Ostravské traumatologické dny v Rožnově p/Radhoštěm s mezinárodní účastí, a dále je pod jeho patronací úrazovým centrem vydávaný vysoce kvalifikovaný časopis Úrazová chirurgie, distribuovaný po celé republice,
• je skvělým odborníkem, neúnavným organizátorem, vynikajícím kamarádem, spolehlivým přítelem a čestným kolegou, na kterého je spolehnutí jako na muže, který má vždy dobré slovo v záloze, a který má tak obrovskou kreativitu a spontánnost, že od něj stále očekáváme, kterým ze svých nových snů nás zase překvapí,
• je oddaným manželem, milujícím otcem a zamilovaným dědečkem,
• doc. Pleva je nepřekonatelný a neopakovatelný – je obdivuhodně lidský.

Neskromně se přiznáváme, že jsme si prostřednictvím naší ankety chtěli připravit půdu pro efektní stylistickou i myšlenkovou figuru závěru, která je jednoduchá.

V případě doc. MUDr. Plevy, CSc., dnešního šedesátníka, opravdu platí „VOX POPULI, VOX DEI“.

prof. MUDr. Jaroslav Mayzlík, CSc. FN Ostrava