Vzdělávání lékařů lékařské posudkové služby

Souhrn

Autoři mapují postgraduální vzdělávání posudkových lékařů v čase a současně se zamýšlejí nad jeho dalším vývojem v souvislosti s připravovanými organizačními změnami v činnosti lékařské posudkové služby a probíhajícími legislativními změnami v postgraduálním systému vzdělávání lékařů. Polovina ze všech lékařů působících v současné době v rezortní lékařské posudkové službě MPSV nesplňuje předepsané požadavky na vzdělávání. Zahájený proces akreditace rezortních pracovišť lékařské posudkové služby a výsledek rozhodnutí o formě postgraduálního vzdělávání posudkových lékařů jsou významnými kroky na cestě k ustavení nezávislého posudkového orgánu.

Klíčová slova:
katedra posudkového lékařství – akreditované pracoviště – kontinuální vzdělávání

Vzdělávání v oboru posudkové lékařství v historii času

Posudkové lékařství jako medicínský obor částečně navazovalo na funkce a úkoly, které v systému pojišťoven plnili úřední revizní a důvěrní lékaři. S rozvojem techniky, nových technologií a s pokračující diferenciací v péči o zdraví však stoupaly nároky na posuzování zdravotního stavu jedince ve vztahu k výkonu práce a jednotlivým povoláním, ale i k jiným společensky důležitým činnostem. Vzrůstající nároky na odbornou kvalifikaci lékařů zabývajících se posuzováním zdravotního stavu z hlediska poklesu schopnosti samostatné výdělečné činnosti a sociálního začlenění vedly k vytvoření jak samostatné katedry, tak i oboru. Katedra posudkového lékařství vznikla 1. 1. 1961, tedy již 10 let před ustavením posudkového lékařství jako specializačního oboru v roce 1971. Založení samotného Ústavu pro doškolování lékařů, tzn. současného Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví se datuje k  1. 7. 1953.

Svázání jména prof. MUDr. Rudolfa Bureše, přednosty katedry sociálního lékařství a děkana lékařské fakulty UK v Plzni, a katedry se datuje od roku 1962 až do roku 1975. Za hlavním přínos působení prof. Bureše pro obor považujeme vytvoření ucelené teorie a metodologie posudkové činnosti (skripta z roku 1972). Nově definoval základní posudkové kategorie a vymezil jejich obsah. Odkazem prof. Bureše lze nazvat reedici Kompendia posudkového lékařství, jehož redakční přípravě se katedra věnovala od roku 1974. MUDr. Jiří Jeřábek, CSc., nastoupil po prof. Burešovi jako druhý vedoucí katedry od 1. 9. 1975. Pod jeho vedením se dotvořil pevný systém předatestační přípravy složený ze 3 kurzů, individuálních konzultací a obhajoby atestační práce. Za vrchol činnosti katedry pod působením J. Jeřábka shledáváme zpracování třísvazkového Kompendia posudkové činnosti vydaného v reedici v roce 1982. Od roku 1990 působil jako vedoucí katedry doc. MUDr. Jan Vrbík, CSc., který udržel a zachoval obor posudkového lékařství a kontinuitu vzdělávání posudkových lékařů. Pracoviště v této době mělo první a poslední změnu svého názvu na Ústav posudkového lékařství, aby se za několik let v rámci interní reorganizace vrátilo ke svému tradičnímu a současnému názvu – Katedra posudkového lékařství IPVZ. Od roku 1996 se stává vedoucím katedry MUDr. Jan Boháč, za jeho působení se podařilo vytvořit novou specializační přípravu pro obor posudkové lékařství, kterou ministerstvo zdravotnictví schválilo k 1. 9. 2001. Katedra se dále podílela na vypracování koncepce posudkového lékařství a na novém vzdělávacím programu. Dokladem dalšího z řady úspěchů katedry, a to v souvislosti s přijetím zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, je udělení akreditace na vzdělávání v oboru.

Vůbec první atestační zkouška z posudkového lékařství se konala dne 21. 1. 1971 a o jejím významu svědčí i složení komise: předseda prof. MUDr. Rudolf Bureš; členové MUDr. Jan Pancurak (MZ ČSR), MUDr. Čestmír Melezínek (MPSV ČSR) a MUDr.  Theodor Kucharský (předsednictvo vlády ČSR).

Od roku 1972 atestovalo v oboru posudkové lékařství celkem 972 lékařů. Do roku 1992 byl o složení atestace všeobecně zájem, po roce 1992 však dochází k určitému útlumu. Změna nastává až po roce 2006 (zřejmě díky novele zákona č. 95/2004 Sb.), kdy počet atestantů začíná opět stoupat. Za posledních 7 let získalo specializovanou způsobilost v oboru posudkové lékařství celkem 94 lékařů. Z 547 posudkových lékařů působících v rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR však splňuje požadavky na vzdělání pouze 326, tj. 59,6 %. Obecně lze říci, že identifikace potřeby vzdělávání představuje i v posudkovém lékařství dosti závažný problém již proto, že kvalifikace a vzdělání jsou obtížně měřitelné a kvantifikovatelné vlastnosti člověka. Neexistuje organizace, pro kterou by investice do vzdělávání vlastních zaměstnanců nepředstavovala z dlouhodobé perspektivy přínos, stejně jako pro jednotlivé pracovníky – tedy lékaře posudkové služby – a ve svém důsledku i pro jejich klienty. Pokroky lékařské vědy, které se promítají do nároků na posudkové lékaře při posuzování zdravotního stavu, a současně i časté novelizace právních předpisů způsobují měnící se pracovní podmínky posudkových lékařů. Rovněž připravovaná reorganizace lékařské posudkové služby klade v současné době na posudkové lékaře značné nároky. Odborné vzdělávání, jakým je celoživotní vzdělávání lékařů, představuje formování specifických znalostí a dovedností orientovaných na určité zaměstnání a jejich aktualizaci a přizpůsobování měnícím se požadavkům pracovního místa, organizace či trhu práce. Nejefektivnějším vzděláváním a personálním rozvojem pracovníků v organizaci je dobře organizované systematické vzdělávání, které se odráží v rozvoji celé organizace a ve zvyšování kvality služeb poskytovaných klientům. Jen za minulý rok dopady činnosti lékařské posudkové služby rezortu ministerstva práce a sociálních věcí lze vyčíslit na 90 mld. Kč a při současném trendu nárůstu počtu žádostí o dávky ze systému sociálního zabezpečení se dá očekávat překročení magické hranice 100 mld. Kč. Cílem rezortu je proto vytvořit efektivní rezortní lékařskou posudkovou službu se silným autonomním rysem, opírající se o erudované odborníky.

Jak dál v postgraduálním vzdělávání posudkových lékařů

Tabulka 1 a graf 1 ukazují, kolik ze všech posudkových lékařů působících v současné době v rezortní lékařské posudkové službě MPSV splňuje požadavky specializované způsobilosti, a to i podle místa působení. Z 547 posudkových lékařů požadavky na vzdělání splňuje pouze 326, tj. 59,6 %.

V souladu s novelou zákona č. 95/2004 Sb. se specializační vzdělávání uskutečňuje podle specializačních programů, které jsou schváleny a zveřejněny ministerstvem zdravotnictví ve Věstníku MZ ČR. Vzdělávací programy týkající se posudkového lékařství stanoví ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV). Stávající vzdělávací program oboru posudkové lékařství je zveřejněn ve Věstníku MZ ČR, ročník 2005, srpen, částka 8, s. 116–118. V současné době je připravován odbornými společnostmi nový vzdělávací program, který by měl reagovat na současné koncepční změny vzdělávání, tedy zda obor posudkové lékařství zůstane oborem specializačního vzdělávání, či zda se lékaři připraví na posudkovou odbornou činnost absolvováním certifikovaného kurzu. V případě certifikovaného kurzu vzdělávací program oboru stanoví, která specializovaná způsobilost je předpokladem vstupu do vzdělávání. Certifikační kurz lze charakterizovat jako nástavbu.

Specializační vzdělávání absolvují lékaři podle současné právní úpravy na akreditovaném pracovišti. Podmínky akreditace pracovišť upravuje rovněž zákon č. 95/2004 Sb. Akreditaci na vzdělávací program v oboru posudkové lékařství získala zatím pouze jako jediná Katedra posudkového lékařství IPVZ. Akreditovat se lze dvěma způsoby. První možnost – zajistit celý vzdělávací program, a to i prostřednictvím smluvních pracovišť. Tato pracoviště budou posuzována v rámci akreditace žadatele a akreditována pouze v rámci jeho programu, nikoli samostatně. Druhá možnost – akreditovat se na část vzdělávacího programu, která však musí splňovat podmínku reálné oddělitelnosti od zbytku programu. O akreditaci pro část vzdělávacího programu – obor posudkového lékařství – usiluje pro svá pracoviště již i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zájem přímo ovlivňovat vzdělávání svých zaměstnanců – posudkových lékařů, kteří v rámci rezortu vykonávají svoji činnost, projevilo MPSV již přijetím Koncepce jednotného vzdělávání posudkových lékařů v prosinci roku 2007. Koncepce si klade za cíl zdokonalit a sjednotit systém vzdělávání posudkových lékařů v rámci rezortu MPSV. Žádost o akreditaci rezortních pracovišť posudkové služby je tedy jen logickým pokračováním nastoleného trendu kladoucího důraz na vzdělávání.

Závěr

Posudkové lékařství zůstává jediným lékařským oborem, který nepůsobí v rezortu ministerstva zdravotnictví. Vzdělávání lékařů rezortní posudkové služby se však uskutečňuje podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Existence katedry posudkového lékařství od roku 1961 a oboru posudkového lékařství od roku 1971 dokládá nejen historii posudkového lékařství, ale i potřebu a opodstatněnost existence oboru samého. Skutečnost, že skoro polovina ze všech posudkových lékařů, působících v současné době v lékařské posudkové službě rezortu MPSV předepsané požadavky na vzdělání nesplňuje, opodstatňuje nutnost změny v přístupu ke vzdělávání. Pokroky lékařské vědy, které se promítají do nároků na posudkové lékaře při posuzování zdravotního stavu, a současně i častá novelizace právních předpisů způsobují měnící se pracovní podmínky posudkových lékařů. Rovněž připravovaná reorganizace lékařské posudkové služby klade v současné době na posudkové lékaře značné nároky, které s  výhledem na vznik nezávislého posudkového orgánu nadále porostou. Odborné vzdělávání, jakým je celoživotní vzdělávání lékařů, představuje formování specifických znalostí a dovedností orientovaných na určité zaměstnání a jejich aktualizaci a přizpůsobování měnícím se požadavkům pracovního místa, organizace či trhu práce. Rovněž skutečnost, že jen za minulý rok lze vyčíslit dopady činnosti lékařské posudkové služby rezortu ministerstva práce a sociálních věcí na 90 mld. Kč opodstatňuje zvýšení potřeby pozornosti vzdělávání lékařů lékařské posudkové služby. Rozhodnutí, jakým, způsobem se bude realizovat postgraduální vzdělávání posudkových lékařů, zda v rámci atestačních oborů specializačního vzdělávání nebo certifikovaných kurzů, bude stěžejní pro uskutečňování cíle rezortu – vytvořit efektivní rezortní lékařskou posudkovou službu se silným autonomním rysem, opírající se o erudované odborníky. Nejefektivnějším vzděláváním a personálním rozvojem pracovníků v organizaci je dobře organizované systematické vzdělávání, které se odráží v rozvoji celé organizace a ve zvyšování kvality služeb poskytovaných klientům.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Jan Boháč

Katedra posudkového lékařství IPVZ

Ruská 85

100 05 Praha 10

e-mail: bohac@ipvz.cz