Nové knihy

Söllner W. (Hrsg.)

Kranker Körper-kranke Seele Psychotherapie mit körperlich Kranken

(Nemocné tělo-nemocná duše. Psychoterapie tělesně nemocných)

Springer-Verlag GmbH Deutschland 2018, 149 s., 34,99 euro, eBook 26,99 euro.  ISBN 978-3-662-54657-4, ISBN 978-3-662-54658-1 (eBook)

Cílem recenzované knihy je seznámit klinicky pracující lékaře jakéhokoliv oboru s poskytováním psychologické a základní psychoterapeutické péče nemocným (případně i jejich nejbližším). Publikace je tedy prakticky zaměřená a týká se, jak autoři zdůrazňují, léčby především tělesně nemocných, tedy osob, jejichž choroba se manifestuje v prvé řadě v tělesné oblasti a je s ní spojena specifická orgánová patologie (např. diabetes mellitus, rakovina). Kniha se tedy netýká, na to autoři zvláště upozorňují, práce s pacienty a chorobami, jež jsou primárně psychické (např. úzkostné poruchy), nebo psychosomatické povahy (např. funkční a somatoformní poruchy). Zde je rozlišováno mezi psychickou komorbiditou na rozdíl od psychologické dimenze choroby. Praktické zaměření publikace se projevuje i v četných kazuistikách, jichž je 26, při věkovém rozpětí pacientů 21–74 let. V kazuistikách je zvláštní důraz položen na vztah mezi pacientem a lékařem, včetně vztahových těžkostí, postojů a pocitů ošetřujícího lékaře – kupříkladu jeho případné nejistoty, pocitů ohrožení a bezmocnosti. Kazuistiky jsou různorodé a týkají se nemocných s akutní leukemií, epidermolysis bullosa, metastázujícím melanomem, sklerózou multiplex atd.

Editorem, vydavatelem a hlavním autorem knihy je lékař – prof. Wolfgang Söllner, jenž vede Kliniku psychosomatické medicíny privátní lékařské (Paracelsovy) univerzity v Norimberku. Ke spolupráci si vybral čtyři spoluautorky a spoluautory mající bohaté zkušenosti s psychosomatickou medicínou a psychoterapií, tři z nich jsou internisté.

Publikace je členěna do 11 kapitol a řady podkapitol, závěrem nalezneme soupis nemocných, kteří byli kazuisticky zpracováni (včetně jejich diagnóz, věku, zaměstnání, případně sociálního postavení). Na 12 stranách následuje seznam použité literatury a zcela závěrem pak stručný věcný rejstřík.

Knihu lze číst i jako eBook insade přes zákaznický servis nakladatelství.

Pro přiblížení knihy vcelku uvádím její obsah – překlad kapitol a na ukázku i některých podkapitol.

1. Onemocnění (Úzkost jako projev existenciálního ohrožení, Narcistické zranění nemocí, Zpracování nemoci, Smutek a deprese, Životní krize a příležitost ke změně atd.).
2. Zahájení psychoterapie s tělesně nemocnými: motivy, indikace – setting (Cesty k psychoterapii, Konziliární – liaison služba, Intervence v rodině, Skupinová psychoterapie, Integrovaná stacionární léčba atd.).
3. Která forma psychodynamické terapie je vhodná pro tělesně nemocného: zaměřená na konflikt, nebo podpůrná? (Podpůrná psychoterapie, Základní porucha a podpůrný postoj v psychoterapii, Existenciální psychoterapie atd.).
4. Zvláštnosti psychoterapeutického vztahu (Pracovní společenství a vědomý terapeutický vztah, Přenos a protipřenos, Bezmocnost a idealizovaný přenos atd.).
5. Zvláštnosti terapeutické techniky (Reálný strach a neurotická úzkost, Relaxační techniky, Imaginace a řízená imaginace, Kreativní postupy, Existenciální izolace, Otázka po smyslu života, Otázka lidské svobody atd.).
6. Krátkodobá psychosomatická terapie s tělesně nemocnými: kreativní terapeutické zacházení s hlavními afekty (Afekt úzkosti – práce s obrazy, sny a mýty, Fobický projev, Kontrafobický projev, Zlost, Zvládání zlosti atd.).
7. „Somatická stránka“ léčby (Organicky podmíněné psychické symptomy, Psychické symptomy jako důsledek somatické léčby, Předepisování léků při psychoterapeutické léčbě).
8. Suicidiální myšlenky a suicidium.
9. Ukončení léčby.
10. Nevyléčitelně nemocný a umírající pacient a jeho příbuzní (Paliativní léčba, Bolesti, Úzkosti, Základní spirituální potřeby, Zapojení rodiny, Rozhovor o diagnóze a prognóze, Řešení popření a nerealistických očekávání o vyléčení, Vztah psychoterapeut–pacient z pohledu psychodynamiky atd.).
11. Potřeby a kompetence psychoterapeutů (Kompetence a další vzdělávání, Důsledky pro psychoterapeutické a další kvalifikační vzdělávání, Profylaxe syndromu vyhoření).

Po stránce formální – jak již jsme ostatně u renomovaných nakladatelství zvyklí, je kniha na velmi dobré úrovni, což se týká i práce editora. Příspěvky se překrývají jen minimálně a pokrývají značnou část psychologické a psychoterapeutické problematiky, s níž se klinicky pracující lékaři, kteří v naprosté většině nemají v této oblasti specializované vzdělání, v praxi setkávají. Musí být tudíž (a také je) srozumitelná a prakticky upotřebitelná, kazuistiky jsou proto součástí všech kapitol. To považuji za hlavní pozitivum recenzované publikace. Lékaři v praxi uvítají i konkrétní informace týkající se obtížnějších, například suicidiálních nemocných. V této souvislosti bylo zjištěno, že riziko je nejvyšší u primárně tělesně nemocných trpících epilepsií, chronickými bolestmi zad a u pacientů s chronicky obstrukčním plicním onemocněním. Tendence jsou nesnadno zjistitelné u těch z nich, kteří odchod ze života dlouhodobě plánují, avšak nemusejí být ani klinicky depresivní.

Osobně mne nejvíce zaujaly ty části knihy, jež čtenáře seznamují s léčebnou péčí v Německu. Z obsahu publikace plyne respektování toho, že každá vážnější porucha zdraví má stránku biomedicínskou, psychosociální a spirituální, jejich podíl se mění v rámci vývoje choroby a léčby. Tento pohled se promítá do klinické praxe a stal se integrální součástí zdravotní péče. Pro vážně tělesně nemocné jsou zřizována stacionární psychosomatická oddělení – obvykle v rámci interních klinik. Je snaha, aby v nich pracovali lékaři s více odbornými kvalifikacemi, kteří mají současně aprobaci pro vnitřní lékařství, psychosomatiku (ta se stala i u nás samostatným klinickým oborem) a psychoterapii. Pravidlem je zde účast klinického psychologa a sociálního pracovníka. Na příkladu Oddělení integrované psychosomatické kliniky v Norimberku, kde většina autorů recenzované publikace pracuje, se blíže a konkrétně seznámíme s prací oddělení, jež je začleněno do zařízení zaměřeného především na léčbu onkologicky nemocných. Vedle těchto pacientů jsou zde i osoby, u nichž je diagnostikována komorbidita psychiatrického rázu a lidé hůře spolupracující, kteří nejsou indikováni pro léčbu v běžných psychosomatických zařízení. Průměrná doba hospitalizace na oddělení je 3–6 týdnů, během nichž je na nemocné současně a intenzivně působeno řadou psychoterapeutických postupů a metod, ze kterých vybírám: individuální a skupinová dynamická psychoterapie, arteterapie, práce s imaginací, terapie pohybem, psychoedukace, biofeedback atd. Autoři v knize uvádějí velmi dobré léčebné výsledky, jež průběžně získávají výzkumnou cestou.

Psychosomatický přístup v medicíně s důrazem na psychoterapii má své kořeny v práci dvou německých lékařů: neurologa Viktora von Weizsäckera (1886–1957) a o generaci mladšího internisty Thura von Uexkülla (1908–2004). První jmenovaný je považován za zakladatele psychosomatické medicíny, který vnesl subjektivitu (psychologickou stránku) do medicíny. Druhý německý lékař pak přišel s požadavkem (a praxí) včlenění psychosomatiky do jakékoliv klinické medicíny, jíž je integrální součástí. Nesouhlasil s pojetím psychosomatiky jako samostatného oboru či specializace.

O těchto otázkách se snadno píše a teoretizuje, avšak realita propojování oborů a různých přístupů v praxi je nesnadná. V práci našich lékařů se projevuje nejen na základě intuice a zkušenosti, ale i díky pregraduálnímu a postgraduálnímu vzdělávání. Lékaři tak mají možnost získat potřebné znalosti a dovednosti v psychosomatice i psychoterapii a lze si jen přát, aby těchto možnosti více využívali. Pro zajímavost uvádím, že již ve druhé polovině sedmdesátých let
20. století pracovala takto díky internistovi Jiřímu Šavlíkovi po několik let nemocnice v Třebotově u Prahy, jež byla vedena komunitním způsobem. Jev tehdy (ale i dnes?) v Čechách naprosto ojedinělý.

Recenzovanou publikaci lze německy čtoucím lékařům rozhodně doporučit, neboť je seznámí se zaběhnutou praxí u našich sousedů i jejím zdůvodněním.

prof. PhDr. Jan Vymětal

Ústav humanitních studií 1. LF UK

Karlovo náměstí 40, 128 00 Praha 2