22. březen – Světový den vody

Lidské tělo obsahuje asi 60–65 % vody (u dětí více, u starých osob méně), z toho okolo dvou třetin připadá na vodu intracelulární a třetina na vodu uloženou extracelulárně.

Co do hmotnosti je dospělý člověk ze dvou třetin voda. Kdybychom to však vzali na počet molekul, pak jsme „skoro samá voda“, protože přes 99,5 % z celkového počtu molekul v lidském těle připadá právě na molekuly H₂O (4). Mnoha složitými mechanismy si lidský organismus reguluje stálý optimální objem tělesné vody a udržuje hydrataci ve fyziologickém rozmezí. Dojde-li mimořádně k výraznějším ztrátám vody (při náročných vytrvalostních výkonech za nepříznivých klimatických podmínek mohou ztráty tekutin především potem dosáhnout až 10–15 litrů za den), není v našich geografických podmínkách velkým problémem tyto ztráty nahradit – nabídka širokého sortimentu nápojů a zejména kvalitní pitné vody je všude na dosah a takřka neomezená. Dbáme-li při tom i na doplnění nezbytných minerálů a na obnovu energetických rezerv, je zotavení i při velmi výrazných ztrátách otázkou jen krátkodobou.

Jinak je tomu v mnoha zemích a oblastech naší planety. Na Zemi více než miliarda obyvatel trpí nedostatkem pitné vody, nemá přístup ke zdrojům vody (9). Ještě podstatně více obyvatel zeměkoule – odhadem 2,6 miliardy – nemá dostatek vody k dispozici pro osobní hygienu. Ve 20. století zmizelo 50 % světových mokřadů. Podle odhadu Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) klesly zásoby vody v Evropě o třetinu, v Asii o tři čtvrtiny a v Africe o dvě třetiny. Rozdíly mezi zásobami vody a její spotřebou se neustále prohlubují. Pitná voda se stává strategickou surovinou. Málokdo si uvědomuje, že na výrobu jednoho litru balené vody je zapotřebí tří litrů vody.

Jedná se o zdánlivý paradox. Vodními plochami je pokryto 71 % povrchu Země. Celkové množství vody na naší planetě (hydrosféra) zaujímá těžko představitelný objem 1 360 000 000 km³.

Trochu střízlivější představu získáme z dalších údajů. Na oceány, a tedy na slanou vodu, z tohoto objemu připadá 97 %. Zbývající 3 % připadají na sladkou vodu, z té však plných 69 % je uloženo v polárním zalednění a ledovcích. Téměř celý zbývající objem vody je uložen podpovrchově (přes 30 % zásob sladké vody) a jen zcela malý podíl – celkem okolo 0,3 % objemu veškeré sladké vody připadá na řeky, mokřiny a jezera, tedy na vodu povrchovou. Každého napadne, kam se ztratila voda v atmosféře, která nám v podobě nadměrných vodních srážek dělá někdy problémy. Té však je jen relativně malé množství – 0,001 % celkového objemu vody na Zemi.

Voda prodělává neustálý koloběh, jehož součástí jsou vodní srážky. Jejich vydatnost je však na různých místech země velmi rozdílná a mnohé rozsáhlé oblasti strádají jejím nedostatkem. A protože čistá sladká voda je podmínkou života člověka a všech živých organismů, její nedostatek je spojen někdy s velmi úporným bojem o přežití. Ačkoliv se v posledních desetiletích přístup k pitné vodě a její dosažitelnost v mnoha oblastech výrazně zlepšily, zejména nejchudší oblasti stále trpí nouzí o vodu. Někteří pozorovatelé uvádějí, že v roce 2025 bude více než polovina světové populace postavena před problém zásobování pitnou vodou. Nebude to souviset výhradně s nedostatkem pitné vody pro využití v domácnostech, ale valnou měrou může být problémem dosažitelnost zdrojů vody pro průmysl a zemědělství.

Na to, že podle shora uvedených údajů bychom si měli vody považovat, se k ní zatím příliš šetrně nechováme. Znečištění vody je totiž celosvětovým problémem (6). Dokonce se uvádí, že znečištěná voda je v globálním měřítku nejčastější příčinou nemocí a úmrtí. Závadná voda a špatná hygiena jsou pokládány za hlavní příčinu průměrně 14 tisíc úmrtí denně (přes 3 miliony ročně), z toho se v 90 % jedná o děti do 5 let věku. Lidé trpící nemocemi souvisejícími se znečištěnou vodou zabírají polovinu nemocničních lůžek na světě. Podle odhadu nemá ve druhé nejlidnatější zemi světa na 700 milionů Indů přístup k potřebnému toaletnímu zařízení, a okolo 1000 dětí umírá v Indii denně v důsledku průjmových onemocnění souvisejících s požíváním závadné vody. V Číně trpí znečištěním vody 90 % měst a okolo 500 milionů obyvatel postrádá přístup k bezpečným zdrojům pitné vody. S akutními problémy znečištěné vody však zápasí i vyspělé země. Ve Spojených státech bylo označeno známkou „znečištěné“ 45 % celkové délky vodotečí, 47 % rozlohy jezer a 32 % rozlohy mořských zálivů. Podle zprávy údajů OSN se denně vypouští 2 miliardy tun znečištěných odpadních vod.

Ani my v ČR se nemáme moc čím chlubit. V posledních desetiletích se sice zlepšila kvalita vody ve většině našich řek, ale podle Integrovaného registru znečišťování např. v roce 2006 došlo k 18 případům hlášených znečištění rtutí, 15 případům znečištění zinkem, po 14 případech se vyskytlo znečištění arsenem, mědí a organickým dusíkem atd. V absolutních hodnotách znečistilo v tomto roce přírodu téměř 48 milionů kg chloridů, 3,8 milionu kg organického uhlíku, 3,1 milionu kg celkového dusíku, téměř 43 tisíc kg fosforu, 33 tisíc kg fluoridů, 31 tisíc kg zinku a dokonce přes 3 tisíce kg kyanidů (3).

Z výsledků hodnocení stavu útvarů povrchových vod v České republice za období 2013–2015 vyplývá, že v nevyhovujícím stavu je asi 91 % útvarů kategorie „řeka“ a 82 % útvarů kategorie „jezero“. Pro většinu útvarů povrchových vod s nevyhovujícím stavem platí, že pro tento stav jsou určující výsledky hodnocení ekologického stavu/potenciálu. Určujícími složkami pro tyto výsledky byly biologické složky, obsah fosforu a formy dusíku a ze specifických znečišťujících látek halogenované aromatické uhlovodíky AOX, metabolity alachloru a metolachloru, bisfenol A a fenanthren. V rámci hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod je hlavní příčinou nedosažení dobrého stavu koncentrace nebezpečných látek ze skupiny polycyklických aromatických uhlovodíků (7).

Nemusí to být jen lidská činnost, která vede ke znečištění vod, příčinou mohou být bouře, zemětřesení, sopečná činnost, přemnožené řasy a další. V mořích přibývá mrtvých zón bez života, kde je nedostatek kyslíku. Je třeba usilovat o čištění odpadních vod v rámci koordinovaného ekologicky zaměřeného programu.

V roce 1993 byl mezinárodní konferencí OSN o vodě a životním prostředí v Rio de Janeiru vyhlášen 22. březen jako Světový den vody. Význam této suroviny neustále roste, a proto si vodohospodáři a všichni lidé jakkoliv spojení s vodou připomínají tento den jako svátek.

Potřeba chránit vodní zdroje a dbát o její účinné čištění bude stále naléhavějším úkolem, zejména při předpokládaném růstu počtu obyvatel. V roce 2050 se předpokládá nárůst obyvatel zeměkoule na 9 miliard. Nebudeme-li schopni tyto problémy řešit, počet lidí umírajících na nemoci spojené se znečištěnou vodou bude dále narůstat.

Propagace agentur Spojených národů je zaměřena na čistotu a ochranu vod a jejich šetření. Kromě toho je každým rokem zpracováváno určité specifické téma.

Heslem letošního Světového dne vody 2019 se stalo „Voda pro všechny“. Snahou OSN je zabezpečit přístup k pitné vodě všemu obyvatelstvu do roku 2030. Zda to je reálný projekt, ukážou už nejbližší léta. Přitom je známým faktem, že celosvětová spotřeba vody každoročně od osmdesátých let 20. století roste o 1 %. Takový nárůst se očekává i v dalších letech až do roku 2050. Při tom dnes v zemích bojujících s problematickou dostupností vody pro obyvatelstvo (experiencing high water stress) žije více než 2 miliardy lidí a asi 4 miliardy lidí se potýká s nedostatkem vody alespoň 1 měsíc v roce (8, 10, 11).

Podíl obyvatel světové populace žijících ve městech bude dále narůstat. Zatímco v roce 2009 to bylo asi 50 % obyvatel zeměkoule, v roce 2050 se tento podíl přiblíží 70 %. Urbanizace je na Zemi nerovnoměrná – v Latinské Americe dosahuje 79 %, v Evropě 73 %, naproti tomu v Asii a v Africe nedosahuje ani 40 %. Tak obrovské nahromadění městského obyvatelstva často postrádá možnosti kvalitního bydlení, a tak roste počet těch, kteří obývají tzv. slumy. Počet takto žijících městských obyvatel roste tempem odhadovaným na 27 milionů ročně. Problém vody ovšem nespočívá jen v přístupu k ní. V mnoha zemích kvůli neexistenci hygienických zařízení přestávají do školy chodit dívky, ženy se při zajišťování vody setkávají s obtěžováním a násilím. Nejchudší a nejvíce znevýhodnění občané jsou navíc často nuceni kupovat vodu od překupníků za ceny o 20–100 % vyšší, než platí jejich bohatší sousedé, kteří mají vodovod přivedený přímo do domácnosti.
Cílem Světového dne vody je také poukázat na význam pitné čerstvé vody a nutnost s vodou nakládat udržitelně. Vyhlášení Světového dne vody reaguje zejména na nerovnoměrnost využívání pitné vody ve světě. Zatímco v některých zemích se vodou zbytečně plýtvá, případně se hodnota „modrého zlata“ nedoceňuje, v jiných zemích není mnohým obyvatelům pitná voda dostupná vůbec. Příkladem nesprávného přístupu je sílící trend spotřeby balených vod zasahující i Českou republiku. Česká voda z vodovodu je v drtivé většině případů velmi kvalitní a nenese s sebou negativní dopady na životní prostředí, které jsou spojeny s balenou vodou (zbytečný odpad v podobě PET, emise z přepravy atd.)

V květnu 1968 byla ve Štrasburku vyhlášena Evropská vodní charta. V ní se v bodě I. říká: „Bez vody není života. Je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná.“ Každý z dalších dvanácti bodů je obdobně závažný. Ač v České republice nám připadá problém nedostatku vody vzdálený, Evropská unie již dnes upozorňuje na možné problémy v souvislosti s předpokládanými změnami klimatu. Se suchem by se potýkaly nejen státy jižní Evropy, ale i další země s nízkým tzv. obnovitelným množstvím vody na osobu a rok. Jedná se o množství vody, které z určitého teritoria odteče ročně. Toto číslo by se mělo pohybovat na úrovni alespoň 1700 kubíků na osobu. U nás je tento ukazatel na 1500 kubících na osobu, pokud poklesne pod 1000 kubíků, nastávají vážné problémy.

Česká republika má navíc velmi nízké zásoby podzemní vody na obyvatele – v Evropě je na tom hůře jen Litva, Belgie, Kypr, Lucembursko a Malta. Na druhé straně se podařilo v posledních letech dosáhnout několika pozitivních trendů. Kvalitní pitnou vodou je zásobováno 87 % obyvatel, na kanalizace je napojeno 75 % populace. Podařilo se zásadním způsobem snížit znečištění vypouštěné do našich vodotečí a prakticky eliminovat výskyt nejhorší třídy kvality vody. Od roku 1990 došlo ke snížení odběrů vody v zemědělství o 88 %, v průmyslu o 47 % a v energetice o 49 %. Potřeba odběru ve veřejných vodovodech se snížila o 35 %. Průměrná denní spotřeba vody na jednoho obyvatele v domácnostech klesla na 109 litrů.

Na závěr uveďme ještě odpověď na otázku „Proč pít obyčejnou pitnou vodu?“ Balené vody s vyšším obsahem minerálů – pokud jsou konzumovány soustavně – mohou mít na zdraví dokonce negativní dopad. Z některých plastových lahví se může do nápoje uvolňovat malé množství ftalátů. Slazené nápoje zatěžují organismus nadměrným přívodem cukru. Balená voda při nesprávném skladování může mít dokonce horší kvalitu než voda z kohoutku (tzv. „vodovoda“). A nezanedbatelná asi pro většinu je i stránka ekonomická – balené vody jsou neúměrně nákladnější.

Na oteplování naší planety upozornil v rozhovoru pro Českou televizi klimatolog Philippe Ciais. Uvedl, že teplota od začátku přístrojového měření vzrostla do osmdesátých let 20. století přibližně o 1 °C. V posledních 10 letech však teploty velmi rychle rostou, rok 2018 byl rekordní. Tento trend není způsobený jen takzvanými „městskými ostrovy“, tedy tím, že by se teplota měřila pouze ve městech nebo jejich nejbližším okolí, kde je logicky tepleji: několik desítek tisíc měřicích stanic je umístěných ve městech, na venkově i v přírodě. A údaje ze všech říkají totéž – planeta se otepluje. Klimatologové k tomu dodávají: vinou člověka. Vůbec nejrychleji se zahřívá severní polokoule a v jejím rámci je rekordní západní Evropa. Následky těchto změn se projevují v počasí. Změna klimatu posouvá rozsah extrémů i to, jak často se opakují – tedy jak často se opakují sucha či záplavy (1, 2).

Vodárenské společnosti u nás v loňském roce vyrobily tolik pitné vody, že kdyby se použila podle svého označení jen na pití, celé České republice by vystačila na 61 let. Jenže v domácnostech přímá konzumace pitné vody tvoří jen zlomek její celkové spotřeby. Za 24 hodin se v ČR ztratilo ve vodovodním potrubí cestou z vodárny k uživatelům 246 milionů litrů vody, do záchodů se jí spláchlo 214 milionů litrů, na zalévání zahrádek se použilo denně necelých 47 milionů litrů a na napouštění domácích bazénů bylo třeba 13 miliard litrů vody. Posledně jmenovaná cifra představuje objem vody, který vypijí všichni obyvatelé ČR za 523 dnů (5).

Voda bude v budoucnu čím dál důležitější strategickou surovinou. Věnujme proto již dnes maximum pozornosti její ochraně, jejím zdrojům a rezervoárům, budujme případně další a chraňme vodu před znečištěním.

MUDr. Jaroslav Novák, Ph.D.

Ústav tělovýchovného lékařství LF UK, Plzeň