Vzpomínka na prof. MUDr. Miloše Hájka, DrSc.

Prof. Hájek zesnul po krátké nemoci dne 19. března 2017 ve věku 85 let. Tato smutná zpráva se rychle rozšířila do širokého kruhu jeho přátel a známých, kteří si všichni Miloše vážili a měli ho rádi.

Miloš Hájek byl neobyčejný člověk. V odborných kruzích byl znám jako výtečný chirurg širokého záběru s původní preferencí hrudní a srdeční chirurgie. Tu se naučil na univerzitní klinice v Groningenu v Holandsku. Prošel pak jako přednosta několika chirurgickými pracovišti v Praze, až zakotvil už jako penzista jako profesor Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové na pracovišti v ÚVN Praha. Tam pracoval a denně stále docházel na ranní hlášení do posledních dnů svého života. Miloš byl znám jako lékař renesančního typu. Popromoční praxi absolvoval na Slovensku jako sekundární lékař v Brezne a v Banské Bystrici. Tam se naučil i chirurgii gynekologickou, otorinolaryngologickou, traumatologickou. Rád a zajímavě vyprávěl i o své funkci tamního praktického lékaře. To mu zřejmě poskytlo jakýsi nadhled nad všeobjímající prací chirurga a lékaře vůbec. Miloš si zamiloval i slovenskou podtatranskou přírodu a slušně se vyznal i v tamní fauně a floře. Znal i pohnutou historii kraje. Na to vše se díval prizmatem pokorného posuzovatele dění i lidí, se kterými se tam přátelil.

Během jeho života mu bylo uděleno mnoho vyznamenání jako čestné členství odborných společností domácích i zahraničních. A nejvyšší vyznamenání ČLS JEP – Cena Jana Evangelisty Purkyně. Byl dlouhodobým předsedou České chirurgické společnosti ČLS JEP s velmi dlouhou editorskou funkcí v Rozhledech v chirurgii, předsedou České sekce International College of Surgeons, člen Holandské, Řecké a Japonské chirurgické společnosti. Prof. M. Hájek byl i publikačně čilý (devět monografií, časopisecké články, přednášel, byl členem různých odborných komisí atd.), poutavě přednášel pro lékaře, sestry, mediky.

Moje osobní vzpomínky začínají ihned po politické změně, kdy se Miloš stal místopředsedou předsednictva České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Brzy jsme poznali jeho skvělé organizační schopnosti. V době, kdy nějaký čas přetrvával vliv dřívějších absurdit, pomohl vytvářet novou Společnost a přesvědčil vedení odborných společností o novém a demokratickém způsobu života Společnosti a o významu udržení demokratické celistvosti Společnosti. Miloš se stal oblíbeným a spolehlivým rádcem, jenž diplomaticky pomáhal řešit napjaté a obtížné situace. Dovedl se „chirurgicky“ rychle a dobře orientovat a rozhodovat. Pomohl rozšířit mezinárodní styky Společnosti, navázat kontakty s různými lékařskými odbornými společnostmi. Již tradiční byly jeho styky s Japonskou lékařskou chirurgickou společností. Každoročně pořádal v České republice Česko-japonské chirurgické dny a na oplátku byl zván do Tokia. S Japonskou společností připravoval setkání i v letošním roce. Bohužel se ho nedočkal.

Miloš byl náruživým cestovatelem a své mimoodborné zážitky dovedl vyprávět čapkovským způsobem.

Během své funkce v ČLS JEP inicioval i domácí styky, např. s Akademií věd, v jejímž rámci založil Společnost klinické medicíny, jíž byl dlouhodobým předsedou.

Osobní život Miloše byl poznamenán smrtí jeho manželky, paní doc. MUDr. Heleny Hájkové i odchodem dětí a vnoučat mimo Prahu.

Miloš byl neobyčejně obětavý člověk, nejen pro své nemocné, nýbrž jaksi všelidsky. Pomáhal nejen chirurgickým nožem, ale i dobrým slovem. Byl přísně zásadový člověk. Ctil svobodu a rozumné lidské chování. V našich vzpomínkách zůstane jako vzácný přítel. Bude nám velmi chybět.

prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc.

S lítostí a překvapením jsem si na webových stránkách ČLS JEP všiml krátkého oznámení o náhlém úmrtí pana profesora Miloše Hájka, DrSc. Rád bych vyjádřil Vám osobně i vedení ČLS upřímnou soustrast nad ztrátou tohoto skvělého člověka, renomovaného chirurga. Ve Vaší krátké noticce se velmi dobře podařilo vyjádřit stěžejní období spolupráce vás dvou. Vzpomínám, jak jste se stali příslušníky „širší rodiny“ vojenských zdravotníků při vašem působení v ÚVN. Následně jsme se potkávali ve vědecké radě VLA JEP v Hradci atd., atd. Ani se mi nechce věřit, že už je to tolik let.

Na pana profesora Hájka mám ještě několik zcela osobních vzpomínek – především byl členem mé habilitační komise v roce 1998. Byl tehdy předsedou celé České chirurgické společnosti, hlavním redaktorem Rozhledů v chirurgii a já si této pocty nesmírně vážil a vážím dodnes. Shodou okolností první soukromý dopis, který jsem dostal do svého tehdejšího působiště v Belgii (Mons – adresu jsem měl příznačnou Rue Hippocratis 4), jsem dostal právě od něj. Myslím, že bych ve vzpomínkách našel ještě řadu drobných epizodek, kdy jsme spolu diskutovali třeba právě o vojenském zdravotnictví, v době kdy jsem byl náčelníkem zdravotnické služby AČR apod.

Pan profesor Miloš Hájek zůstane natrvalo zapsán v mých vzpomínkách, neboť svou osobností se stal důležitým nezapomenutelným člověkem v mém životě, ze kterého si v lecčem bylo možné vzít příklad.

Čest jeho památce.

doc. MUDr. Leo Klein, CSc.