Změny v postgraduálním vzdělávání posudkových lékařů
Changes in postgraduate training of assessment doctors
The article deals with the issues of postgraduate training of assessment doctors as they relate to the current and future legislative changes in relevant laws. The authors stress the need for continual life-long medical education and as an example they highlight the implementation of International Clasification of Functioning, Disability and Health in the Czech Republic that will first be implemented by general practitioners and then by assessment service doctors. They compare the personnel situations in assessment service medicine and in general practice. In conclusion they ask whether the legislative changes currently being prepared will have an impact on the quality of postgraduate training and whether they will contribute to ensuring the required numbers of general practitioners and assessment service doctors.
Key words:
Medical Assessment Service, general practitioner, postgraduate training.
Autoři:
L. Čeledová; R. Čevela
Působiště autorů:
Odbor lékařské posudkové služby
; Ředitel: MUDr. Bc. Rostislav Čevela
; Ministerstvo práce a sociálních věcí
Vyšlo v časopise:
Prakt. Lék. 2009; 89(7): 347-350
Kategorie:
Editorial
Souhrn
Článek se zabývá problematikou postgraduálního vzdělávání posudkových lékařů ve stávajícím i novém prostředí legislativních změn v příslušných právních předpisech. Autoři se zmiňují i o potřebě celoživotního vzdělávání a jako příklad uvádí nové hodnocení funkční schopnosti podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví , které se dotkne nejprve činnosti ošetřujících lékařů, tzn. zejména praktických lékařů a následně i posudkových lékařů. Současně v článku srovnávají personální situaci lékařské posudkové služby se situací oboru všeobecné praktické lékařství. V závěru pokládají otázku, zda se odrazí chystané legislativní změny v kvalitě postgraduálního vzdělávání a zda přispějí k zajištění potřebného počtu praktických a posudkových lékařů.
Klíčová slova:
lékařská posudková služba, praktický lékař, postgraduální vzdělávání.
Současná situace ve vzdělávání posudkových lékařů
Parlamentem České republiky byl přijat zákon č. 189/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Součástí tohoto zákona, který vstoupil v platnost dnem 1. 7. 2008, byla i novela zákona č. 95/2004 Sb. Ministerstvu zdravotnictví novela v ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/2004 Sb. ukládá stanovit vyhláškou obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, označení odbornosti lékaře, zubního lékaře a farmaceuta se specializovanou způsobilostí, minimální délku specializačního vzdělávání podle vzdělávacích programů a převedení specializací podle dřívějších právních předpisů na nové obory specializačního vzdělávání a na základní kmeny (6, 7).
V souladu s novelou zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, se specializační vzdělávání uskutečňuje dle specializačních programů.
Vzdělávací programy týkající se posudkového lékařství stanoví ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s MPSV. Stávající vzdělávací program oboru posudkové lékařství je zveřejněn ve Věstníku MZ ČR, ročník 2005, částka 8 (9).
Vzdělávací program uvádí, že podmínkou pro získání specializace v oboru posudkové lékařství je absolvování vzdělávacího programu v jednom z níže vyjmenovaných oborů, zařazení do oboru posudkové lékařství a absolvování další povinné praxe v minimální délce 1 roku, tj. v celkové délce minimálně 6 let, z toho:
- a) absolvování vzdělávacího programu v oboru vnitřní lékařství nebo chirurgie, respektive v oboru se společným interním, chirurgickým nebo pediatrickým základem, nebo v oboru neurologie, nebo praktické lékařství pro děti a dorost, nebo praktické lékařství pro dospělé, nebo gynekologie a porodnictví, nebo rodinné lékařství, nebo psychiatrie, nebo dorostové lékařství, nebo anesteziologie a resuscitace, nebo dermatovenerologie, nebo oftalmologie, nebo otorinolaryngologie, nebo rehabilitační a fyzikální medicína – v minimální délce 5 let,
- b) povinná praxe v oboru posudkové lékařství – minimální délka 12 měsíců posudkové praxe na resortním pracovišti (praktický výkon posudkové činnosti v plném rozsahu pod metodickým vedením),
- c) účast na vzdělávacích aktivitách:
1)povinné specializační kurzy v celkové délce 7 týdnů na akreditovaném pracovišti:
I. část – teorie a metodologie LPČ, její organizace a řízení, právní předpisy o pojistných systémech sociálního zabezpečení, státní sociální podpoře, sociální péči (včetně sociální potřebnosti), posuzování zdravotní způsobilosti k práci a jiným činnostem, správní řád a jeho speciální úpravy k jednotlivým částem posudkové činnosti, veřejné zdravotní pojištění, právní odpovědnost ve zdravotnictví, nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání, LPČ v rámci zaměstnanosti, základy revizní činnosti – 2 týdny,
II. část – posudkové zásady v hlavních klinických oborech (neurologie, chirurgie, vnitřní lékařství, gynekologie, psychiatrie, ORL, ortopedie, traumatologie, oftalmologie, rehabilitační medicína) – 2 týdny,
III. část – základy fyziologie, hygieny a psychologie práce, lékařské etiky, základy LPČ v bezpečnostních sborech; repetitorium právních předpisů platných v LPČ, vybrané pojmy ze zákoníku práce, závěrečný test – 2 týdny,
IV. část – veřejné obhajoby atestačních prací, závěrečný seminář k celé specializační přípravě – 2 dny,
- povinná specializační odborná stáž v laboratoři funkční diagnostiky – 5 dnů,
- povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny a seminář Základy zdravotnické legislativy; 1 den, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu,
2) doporučená účast:
- krátkodobé monotematické kurzy a semináře IPVZ s posudkovou tematikou, odborné akce pořádané ČLS JEP a ČLK (3).
Dále program vymezuje rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů a všeobecné požadavky zahrnující znalost obecně závazných právních předpisů majících vztah k posudkové činnosti, znalost lékařské etiky a komunikačních dovedností. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
Věková struktura a atestace posudkových a praktických lékařů
Lékaři stárnou stejně tak, jako jejich pacienti v souladu s měnící se demografickou situací v České republice. Podle demografických projekcí především v období mezi rokem 2000 až 2030 nastane výrazná změna věkové struktury populace s přesunem silných populačních vln do vyšších věkových kategorií. Prognózy o hrozícím nedostatku praktických lékařů z důvodu věkových jsou známy, ale v žádné úvaze ještě nezaznělo, jak velký nedostatek lékařů pociťuje obor posudkové lékařství, lékařská posudková služba. I specializace posudkových lékařů bojuje s vlivem stárnutí posudkových lékařů, neboť specifikou oboru je, že lékaři přichází do lékařské posudkové služby již ve zralém věku (2) (Graf 1).
Z celkového počtu 558 lékařů, kteří pracovali k 31. 12. 2008 v resortní lékařské posudkové službě, jich splňovalo předepsané kvalifikační vzdělávání 408. Jedna třetina lékařů dosud atestaci z posudkového lékařství nezískala. Bližší rozložení počtu atestovaných lékařů dle věku ukazuje graf 2.
Průměrný věk praktického lékaře v roce 2006 překročil hranici 52 let. Z 6 350 atestovaných praktických lékařů je 1 005 ve věku 40–50 let a 2 526 ve věku 50–60 let (Graf 3).
Novinky v postgraduálním vzdělávání nejen posudkových lékařů
Návrh vyhlášky o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, připravený ministerstvem zdravotnictví s předpokládaným nabytím účinnosti od 1. 7. 2009, podstatně redukuje stávající počet 82 oborů specializačního vzdělávání (10). Rozděluje stávající obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů v souladu se zákonem č. 95/2004 Sb. do dvou skupin:
- obory specializačního vzdělávání, tzv. základní obory, a
- obory certifikovaných kurzů, tzv. nástavbové obory.
Změny se dotýkají zejména oborů specializačního vzdělávání lékařů, kdy stanovuje 40 základních oborů a dalších 44 nástavbových oborů. Vyhláška nově stanovuje také minimální délku vzdělávání v základních oborech podle vzdělávacích programů (10).
Součást vyhlášky tvoří tři přílohy.
Příloha č. 1 stanovuje obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, označení odbornosti lékaře, zubního lékaře a farmaceuta se specializovanou způsobilostí (dále jen „základní obory) a minimální délku specializačního vzdělávání podle vzdělávacích programů.
Příloha č. 2 stanovuje obory certifikovaných kurzů (dále jen nástavbové obory), označení odbornosti lékaře se zvláštní odbornou způsobilostí a minimální délku certifikovaných kurzů podle vzdělávacích programů.
Příloha č. 3 je nejobsáhlejší a souhrnně převádí specializace na nové základní obory specializačního vzdělávání, na základní kmeny, na nástavbové obory certifikovaných kurzů, a to podle vyhlášky č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, ve znění platném do 29. 6. 2004, podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění platném do 30. 6. 2008 a podle vyhlášky č. 233/2008 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, ve znění platném do data vydání této vyhlášky (8).
V rámci přípravy v základním kmeni se předpokládá, že příprava ve společném základu (interním a chirurgickém) u stanovených oborů bude probíhat zhruba 12 měsíců a zbývajících 12 měsíců bude specializační příprava probíhat již v rámci zvoleného oboru. Absolventi obdrží certifikát o absolvování základního kmene ve svém zvoleném oboru.
Všeobecné praktické lékařství je zařazeno mezi základní obory s minimální délkou specializačního vzdělávání 3 roky, základní kmen interní nebo všeobecné lékařství.
V případě certifikovaného kurzu vyhláška stanoví, která specializovaná způsobilost je předpokladem vstupu do vzdělávání.
Posudkové lékařství se zařadilo mezi certifikované kurzy – obory nástavbové – s minimální délkou vzdělávání 2 roky, všechny obory specializačního vzdělávání s výjimkou oborů hygiena a epidemiologie, klinická biochemie, lékařská genetika, lékařská mikrobiologie, nukleární medicína, patologie, radiologie a zobrazovací metody.
Rozdíly mezi specializačním vzděláváním a certifikovaným kurzem ukazuje tabulka 1 (5).
Celoživotní vzdělávání
Odborné celoživotní vzdělávání představuje formování specifických znalostí a dovedností orientovaných na určité zaměstnání a jejich aktualizaci a přizpůsobování měnícím se požadavkům pracovního místa, organizace či trhu práce. Celoživotní vzdělávání posudkových lékařů se realizuje stejně jako v jiných lékařských oborech sebevzděláváním, účastí na kurzech, seminářích a stážích organizovaných IPVZ, odbornými společnostmi ČLS JEP, ČLK apod., a dále i účastí na seminářích a školeních pořádaných zaměstnavatelskými organizacemi, tedy MPSV a ČSSZ.
Pokroky lékařské vědy, které se promítají do nároků na posudkové lékaře při posuzování zdravotního stavu a současně i častá novelizace právních předpisů způsobují měnící se pracovní podmínky lékařů. Dobrým příkladem je v současné době zavádění hodnocení funkční schopnosti podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. (dále MKF), které se dotkne především nejprve činnosti praktických lékařů a následně i posudkových lékařů .V současné době je posuzování podle MKF (dále také ICF – International Clasification of Functioning, Disability and Health) především doménou rehabilitačních lékařů.
S postupným rozšířením jejího používání v praxi i dalších lékařů resortu ministerstva zdravotnictví, tzn.i praktických lékařů, by se měla klasifikace ICF implementovat i do činnosti rezortu ministerstva práce a sociálních věcí, tedy posudkových lékařů. Proto Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje na říjen mezinárodní seminář k problematice MKF za účasti Dr. Michaela F. Schuntermanna, který se podělí o zkušenosti se zaváděním klasifikace ICF v Německu.
Dr. Schuntermann vede sekci „Epidemiologie a metodologie“ oddělení Rehabilitačního výzkumu Sdružení Německých penzijních pojišťovacích ústavů ve Frankfurtu a věnuje se výzkumným úkolům z oblasti rehabilitace. Působil rovněž jako prezident Evropské federace pro výzkum v rehabilitaci a německý zástupce pro revizi ICIDH a ICF WHO a v roce 2001 se stal čestným členem Evropské federace pro výzkum v rehabilitaci.
Připravovaný seminář přispěje nejen k lepší orientaci odborné veřejnosti v Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, ale i k pochopení principů, na jejichž základě je, kromě jiného, připravovaná nová vyhláška o posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, která má za cíl pokles pracovní schopnosti objektivně posoudit a umožnit tak pojištěncům společenské, pracovní a sociální začlenění odpovídající zdravotnímu stavu.
Závěr
Obecně lze říci, že identifikace potřeby vzdělávání představuje i v každém lékařském oboru dosti obtížný problém již proto, že kvalifikace a vzdělání jsou obtížně měřitelné a kvantifikovatelné vlastnosti člověka (1, 4). Praktické a posudkové lékaře ohrožuje neutěšená personální situace obou oborů, která se může odrazit na poskytování zdravotní péče pacientům a klientům. I proto vnímáme akutní potřebu úzké spolupráce při posuzování zdravotního stavu pojištěnců pro účely sociálního zabezpečení zaměstnanosti.
V dotazníkovém šetření z roku 2007 „Názory lékařů a veřejnosti na činnost lékařské posudkové služby“ realizovaném MPSV se 59 % z 500 respondentů – klientů lékařské posudkové služby vyjádřilo, že posuzování zdravotního stavu by mělo být svěřeno praktickým lékařům a současně 91 % si stěžovalo na nedostatek informací o činnosti lékařské posudkové služby. Jako důsledek intenzivnější výměny informací mezi praktickými a posudkovými by mohl být požadavek pojištěnců na získání dostatečného množství informací o činnosti LPS např. i praktickými lékaři splněn. Praktičtí lékaři by mohli své pacienty hlouběji informovat o jejich možnostech s systému sociálního zabezpečení zaměstnanosti.
Peter J. Drucker řekl, že „Nejlepší cesta k předpovědi budoucnosti je její tvorba“. Zda se odrazí chystané legislativní změny v kvalitě postgraduálního vzdělávání a zda přispějí k zajištění potřebného počtu praktických a posudkových lékařů s požadovaným postgraduálním vzděláním, budeme moci hodnotit až s potřebným časovým odstupem.
MUDr. Bc. Libuše Čeledová, Ph.D.
Odbor posudkové služby MPSV
Na Poříčním právu 1,
128 00 Praha 2
E-mail: libuse.celedova@mpsv.cz
Zdroje
1. Amstrong, M. Řízení lidských zdrojů. Praha: Grada, 2002, s. 856.
2. Čeledová, L., Čevela, R., Veselý, J. Migrace v posudkové službě. Zdravotnictví v České republice, 2008, XI, č. 1, s. 30-33.
3. Čeledová, L. Vzdělávání – prvek personální stabilizace lékařské posudkové služby. Revizní a posudkové lékařství, 2008, 11, 1, s. 26-27.
4. Čeledová, L., Čevela, R. Postgraduál posudkových lékařů. Zdravotnictví v České republice, XI, 4, 2008, s. 132-133.
5. Čevela, R., Čeledová, L. Dopad reorganizace posudkové služby na vzdělávání posudkových lékařů. Fórum sociální politiky, VÚPSV,v.v.i., Praha, 2009, 3, 1, s. 24-26.
6. Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, v platném znění.
7. Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace).
8. Vyhláška č.233/2008 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů.
9. Věstník MZ ČR, ročník 2005, srpen, částka 8, s. 116-118.
10. Nová vyhláška o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů
Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospěléČlánek vyšel v časopise
Praktický lékař
2009 Číslo 7
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul
- Souhrn doporučení pro očkování nedonošených novorozenců
- Srovnání antidepresiv SSRI, mirtazapinu a trazodonu z hlediska nežádoucích účinků
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
Nejčtenější v tomto čísle
- Regionální migrující osteoporóza – diferenciálně diagnostický problém
- Pochybení a omyly v lékařské praxi
- Léčba závislosti na kanabinoidech
- Prevencia artériovej trombózy (artériotromboprofylaxia) v klinickej praxi
