Miniportréty slavných českých lékařů Profesor fyziologie MUDr. Jaroslav Mělka

Profesor Jaroslav Mělka, takřka legendární postava olomoucké a hradecké lékařské fakulty, se narodil v malé obci Sokolnice ve svratecko-dyjském úvalu jižně od Brna 10. března 1904. Vystudoval lékařskou fakultu, na níž promoval v r. 1927. Pracoval nejprve v Bratislavě, kde se stal soukromým docentem fyziologie a vedoucím odborným lékařem pro laboratorní vyšetření (v r. 1933).V roce 1938, po vzniku samostatného Slovenského štátu, musel odejít jako téměř všichni čeští univerzitní učitelé. Odešel do Brna a stal se docentem fyziologie na Masarykově univerzitě, kam byla přenesena jeho venia legendi.

Po obnovení Československé republiky, když byla zřízena nová Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Olomouci, stal se zde docent Mělka v r. 1946 prvním vedoucím nově otevřené fyziologické katedry..

V začátcích katedry bylo nutno překonávat řadu těžkostí, zvláště při realizaci praktických cvičení. Asistenti a demonstrátoři ústavu byli všichni současně studující ve vyšších ročnících, a museli mimo výuky i zajistit základní výukové pomůcky, kreslili tabule a podíleli se i na chovu pokusných zvířat.

Profesorem byl jmenován Mělka v roce 1948 s účinností od r. 1946. Kromě jiného se mu podařilo poměrně v krátkém čase vybavit ústav základním laboratorním zařízením, materiálem a později i přístrojovou technikou.

Mělka měl na starosti nejen výuku, tedy přednášky, praktika a zkoušení fyziologie studentů všeobecného i stomatologického směru, ale k jeho povinnostem patřilo také zkoušet fyziologii a přednášet pro posluchače psychologie na filozofické fakultě.

V Olomouci působil sedm let (1946–1953).

V r. 1953 přešel do Hradce Králové. Zde vznikla z lékařské fakulty, jež byla pobočkou Karlovy univerzity, Vojenská lékařská akademie. Zde se stal Mělka důstojníkem Československé armády a náčelníkem Fyziologického ústavu. Když byla opět část VLA v r. 1958 změněna v civilní fakultu, stal se Mělka přednostou Fyziologického ústavu Lékařské fakulty v Hradci Králové a v této funkci zůstal až do odchodu do důchodu v 70-ti letech..

Jeho publikační činnost nebyla velká. Napsal práce Fyziologie smyslů (1939) a spolu se Z. Servítem Nárys fyziologie a patofyziologie smyslů (1950).

Mělka byl člověk velmi svérázný. O jeho působení jak v Olomouci, tak v Hradci Králové se vyprávěly legendy. Mnoho historek mám od studentů hradecké fakulty, rovněž nemálo mi jich dodali kolegové z olomoucké a hradecké nemocnice. Z těch vybírám několik těch nejtypičtějších:

Mělka byl sportovec. Věnoval se rekreačně mnoha sportům, například cyklistice, volejbalu, pravidelně běhal, také jeho postava tomu odpovídala.Vždy štíhlý až hubený, obezitu nenáviděl. Mediky si rozdělil na obézní a na ostatní. Ty obéznější, i když to nemusela být tloušťka příliš nápadná, si posadil v posluchárně na jednu stranu a neustále je honil. Jeho oblíbený výrok byl „Žlábek vejš!“ Měl dokonce v jedněch svých skriptech i napsáno:

„Přijde čas, kdy na lidi otylé budeme pohlížet se stejným despektem jako na opilce.“

Silnějším medičkám říkával:

„Ženy, čím lepšími kuchařkami jsou, tím většími škůdci, ba přímo vražedkyněmi svých dětí a mužů jsou.“

Jeden posluchač tak vzbudil jeho nežádoucí pozornost svou poněkud větší hmotností a Mělka mu to stále předhazoval.V jednom kuse mu dával pokyny k životosprávě, ke cvičení a podobně. Onen medik nakonec samo sebou u něj musel dělat i rigorózní zkoušku. A při ní opět stočil profesor řeč na jeho obezitu a dotíral:

„Víte, že tloušťka bývá někdy spojena s poruchou sekrece androgenních hormonů, a s tím i všemi z toho vyplývajícími následky?“

Student se však nedal:

„To by mně, pane profesore, ani tak moc nevadilo. Aspoň by mě to neodvádělo od studia fyziologie.“

Mělka nejen sám aktivně sportoval, ale chodil i rád na všechny význačnější sportovní podniky jak v Olomouci, tak později v Hradci Králové jako divák.

V padesátých letech se konal na stadionu v Olomouci lehkoatletický mítink. Přijel na něj i tehdejší nejlepší světový běžec na dlouhé trati, několikanásobný nositel zlaté olympijské medaile, Emil Zátopek. Pro Olomouc to byla mimořádná událost, a studenti všech fakult Palackého univerzity se na něj šli ve velkém počtu podívat.

Zátopek běžel svých 5 kilometrů tak, jak to obvykle běhal. S velkým náskokem před ostatními bežci. A jak měl ve zvyku, s plným úsilím, s vyčerpaným výrazem ve tváři, a to již od prvního kilometru .

Když přebíhal kolem jedné skupiny přihlížejících studentů, pronesl obdivně posluchač filozofie Polách:

„Že se mu v tom srdci při takovém běhu něco neutrhne.“

Před studenty stál mezi diváky i profesor Mělka. Zamračil se, otočil se pohoršeně na studenta, změřil si ho a zeptal se:

„Co studuje hoch?“

Vyplašený student přiznal, že filozofii.

Mělka se na chvíli zamyslel a pak řekl:

„Budiž tedy hochovi odpuštěno.“

Odmlčel se na chvilku, a jako fyziolog za všech okolností dodal:

„Ale hoch by měl vědět, že v srdci nejsou kšandy.“

K profesoru Mělkovi chodili na tak zvanou „malou fyziologii“ i kandidáti profesury tělocviku. Jednou přišla skupina těchto tělocvikářů k zápočtové zkoušce, právě když se Mělka chystal s kosou na rameni na trávu pro svá laboratorní zvířata. (I tohle někdy patřilo k povinnostem vysokoškolského učitele). Moc se mu jejich návštěva nehodila, ale pak je vzal s sebou. Jel přitom na kole nepříliš velkou rychlostí, s kosou na rameni, studenti klusali vedle něho, a on přitom zkoušel:

„Které svaly se napínají při běhu? Při došlápnutí, při odrazu? Jak je to s dýcháním, co je to druhý dech? Co je příčinou svalové únavy?,“ zkrátka otázky vyplývající z dané situace.

To nejstrašnější však přišlo nakonec. Doběhli na vyhlédnutou louku, Mělka seskočil svižně s kola, sundal kosu a na budoucích profesorech tělocviku chtěl, aby to s ní zkusili. Skoro nikdo to s ní však dostatečně neuměl, a to Mělku dopálilo. Počet nedostatečných přesáhl ten den obvyklou míru.

Mělka jako aktivní sportovec nutil i své asistenty a pomocné vědecké síly ke sportování. Velmi rád měl cyklistiku. Jízda z Olomouce do Brna na kole, to byla pro něj maličkost.

Jednou se také vydal na tuto cestu a s ním i jeden medik, demonstrátor, aby si u pana profesora šplhnul.

Ale moc si nepomohl. Příště už pan profesor o jeho doprovod nestál. Říkal o něm svým přátelům:

„Znáte ten kopec u Brodku, že ano? Tak já tam vždycky slezu a jdu pěšky vedle kola, abych brzděním nedřel galusky. No a představte si, ten chlapec celou tu cestu dolů neslezl s kola a brzdil. Taková nešetrnost! S takovým já jezdit nebudu!“

Tato historka nás přivádí k jiné nápadné vlastnosti pana profesora Mělky. Byl nesmírně šetrný, jeho šetrnost byla až pověstná.

Je známá již opakovaně publikovaná historka, kdy Mělka vydal jednomu asistentovi, který pracoval na fyziologii jen na půl úvazku, nejprve celou gumu na opravy v nějakých tabulkách, ale pak si uvědomil, že je zde pouze na půl úvazku, a tak si gumu vzal zpět, rozpůlil ji, půlku uložil do skříně a druhou půlku vrátil asistentovi se slovy:

„Jste u mě na půl úvazku, máte nárok na půl gumy.“

Přidávám ještě několik dalších.

Profesor Mělka pravidelně běhal každý den, a tak samosebou běhal i na Silvestra. A tu byl jednou sražen podnapilým řidičem auta. Nebylo to nic tragického, ale byl potlučený, a tak řidič, který jej porazil, ho odvezl na chirurgickou ambulanci.

Zřízenec pana profesora nepoznal, profesoři teoretických ústavů nebyli v nemocnici tak známí. Viděl vrávorajícího potlučeného člověka, na Silvestra běžná věc, tak řekl:

„Vylez si sem na stůl, zavolám doktora.“

Přišla sestra a s dalším zřízencem a začala pana profesora svlékat.

Sestra rozhodla:

„Sundáme mu boty. Ty tkaničky jsou nějak zauzlované, já mu je rozstřihnu.“

Tu se v polomrákotném stavu ozval šetrný Mělka:

„Nerozstřihovat, prosím, jen rozvázat!“

Psychiatrická klinika VLA pořádala vědecký večer spojený se společenským posezením. S vědomím všech pozvaných bylo do několika porcí jídla přidáno i malé množství tehdy nového módního psychofarmaka – LSD. Jednu porci dostal i profesor Mělka.

Druhý den se svěřoval profesor MUDr. Stanislav Krákora svému kolegovi profesoru Vanýskovi:

„Jene, víš, co to LSD udělalo s Mělkou? Představ si, že se mě ptal, co je dlužen za tu šunku.“

V olomouckém Fyziologickém ústavu visel na chodbě vedle jedněch dveří i velký portrét Jana Evangelisty Purkyně. A za těmito dveřmi byla určitou dobou i závodní ambulance a byl tam umístěn nápis: Závodní lékař – ordinuje pondělí až pátek od 10.00 do 12.00 hod.

Tato humorná kombinace portrétu a nápisu neušla pozornosti jednoho studenta medicíny, pozdějšího primáře neurologie v Šumperku, MUC. Karla Holmana, vyfotografoval to a poslal do Dikobrazu. Zde snímek uveřejnili s dodatkem, že autorovi snímku posílají jako odměnu 50 Kčs.

Vládce ústavu profesor Mělka, se to dozvěděl a studentovi to pak předhazoval:

„Tys mě vlastně okradl! Ta padesátikoruna mohla být moje! Tolik let tady chodím a nevšiml jsem si toho.“

A ještě jedna o šetrném Mělkovi z druhé strany. Medici z hradecké lékařské fakulty požádali každoročně velký ples. Na něj pochopitelně zvali i všechny členy profesorského sboru. Někteří si koupili lístky i pro své rodinné příslušníky, někteří jen tak přispěli.

K jejich velkému překvapen jim již starý pan profesor Mělka, známý svou šetrností, dal celou stokorunu.

Rozneslo se to. Na příští primářské schůzi se ho zeptal profesor chirurgie Jan Bedrna:

„Je to pravda, Mělko, že ty, takový škrob, jsi dal studentům na bál celou stovku. My tomu všichni nemůžeme ani věřit.“

Starý Mělka se usmál:

„Je to pravda, hochu. Víš, já jsem jen teoretik. Já moc k penězům nepřijdu. Já se stovkami neumím zacházet. Já umím šetřit jen halíře a koruny.“

Povídání o panu profesoru Mělkovi zakončím několika historkami ze zkoušek.

Mělka byl dosti přísný examinátor. Nebylo vzácností, že student musel opakovat zápočtovou zkoušku třeba i pětkrát. Když mu to někteří vyčítali, měl pro to své odůvodnění:

„Kdybych byl měkký a studenta s menšími znalostmi pustil, neřekl by nikdy, že Mělka je dobrák. Kdepak! Řekl by, že Mělka je trouba, že nepoznal, že nic neumím. A tohle přece jako vysokoškolský profesor nemohu dopustit.“

Mělka, ještě v olomouckých dobách dával jako většina examinátorů při zkouškách tahat otázky. Měl však přitom svou osobitou metodu. Vzal si štůsek lístečků s trojicemi otázek, rozevřel je v ruce jako vějíř karet a vyzval studenta:

„Lízni si.“

Medik si tedy vytáhl.

Ale teď měla hra zvláštní pravidla. Když se Mělkovi zdálo, že otázky jsou příliš lehké, zamračil se a řekl:

„To neplatí, lízni si znovu.“

Když však otázky byly těžší, podle jeho gusta, spokojeně pokývl a řekl:

„Platí, tak povídej.“

Při semináři na fyziologii v Olomouci se stočila debata i na otázku, zda jsou Moravané lepší než Češi. Mělka, tehdy jako známý moravský patriot, tuto tezi vehementně zastával. Jeden z mediků však byl skeptický a oponoval, že toto je těžké objektivně prokázat.

Profesor Mělka však rozhorleně dokazoval:

„Podívej se na Bílou Horu. Jediní Moravané tam vytrvali.“

Medik se však nedal:

„Ti tam zůstali spíš proto, že měli těžké moravské zadky.“

Profesor Mělka se pohoršil

Tu do debaty zasáhl MUC Karel Holman, který řekl:

„Tak to nebude. To se pleteš. Na Moravě je, jak je statisticky přesně doloženo, podstatně vyšší porodnost než v Čechách, a tento fakt je těžko slučitelný s těžkými zadky.“

Mělka se rozzářil a Holmanovi odpustil, že ho připravil svou oceněnou fotografií o případnou odměnu.

Na hradecké lékařské fakultě skládal rigorózní zkoušku z fyziologie pilný student. Látku sice dost ovládal, ale u zkoušky to nebylo moc patrné a měl i smůlu, a tak ho přísný examinátor profesor Mělka. vyhodil

Medik se s tím nechtěl spokojit a tak se ještě pokoušel před odchodem smlouvat:

„Pane profesore, já jsem opravdu dobře připraven, dejte mi, prosím, ještě něco.“

Profesor se zamyslel, pak pokývl:

„Tak se ještě posaď!“

Student se s novou naděj posadil naproti examintorovi.

Ten otevřel zásuvku ve svém stole a vytáhl tři sušené švestky:

„Tak abys neřekl, že jsem ti nic nedal, tak tady máš.“

Posluchač strnul. Byl zcela konsternován, tak po nich bezmyšlenkovitě sáhl.

Tu ho Mělka zarazil. Rychle sebral dvě švestky a dal je zpátky do šuplíku.

„Nic takového, na to, jak jsi uměl, ti stačí jedna.“

Pan profesor MUDr. Jaroslav Mělka zemřel 7. března 1992 ve věku nedožitých 88 let.

MUDr. Svatopluk Káš, CSc.