XXVII. Hematoonkologie

Deregulace dlouhých nekódujících RNA u mnohočetného myelomu a plazmocelulární leukemie

Bútová R.1, Gregorová J.1, Almáši M.2, Bezděková R.2, Štork M.3, Pour L.3, Ševčíková S.1

1 Babákova myelomová skupina, Ústav patologické fyziologie, LF MU, Brno, 2 Oddělení klinické hematologie, FN Brno, 3 Interní hematologická a onkologická klinika, LF MU a FN Brno

Úvod: Mnohočetný myelom (MM) je druhá nejběžnější hematologická malignita charakterizovaná přítomností maligních plazmatických buněk v kostní dřeni. Plazmocelulární leukemie (PCL) je vzácná, ale agresivní forma monoklonálních gamapatií. PCL je nejčastěji definována přítomností více než 20 % cirkulujících plazmatických buněk v periferní krvi. Dlouhé nekódující RNA (lncRNA) jsou třídou nekódujících molekul RNA, které sehrávají důležitou roli v biologických procesech, jakými jsou proliferace, apoptóza, metabolizmus a diferenciace. Podílejí se i na patogenezi mnohých onemocnění, vč. MM a PCL. V rámci naší práce jsme se zaměřili na identifikaci deregulovaných lncRNA mezi vzorky plazmatických buněk kostní dřeně MM a PCL, abychom identifikovali molekuly, které by mohly být zapojené do progrese MM do PCL. Metody: Do této studie bylo zahrnuto 18 vzorků plazmatických buněk kostní dřeně (12 vzorků PCL a 6 MM). Po odstranění rRNA se připravily cDNA knihovny. Knihovny byly sekvenovány pomocí technologie sekvenování nové generace (NGS). Výsledky: Detekovali jsme deset lncRNA s deregulovanou expresí ve vzorcích PCL vs. MM (p < 0,005). Získané p hodnoty byly upravené pro vícenásobné testování pomocí Benjamini-Hochbergovy metody. Závěr: Naše výsledky analýzy NGS naznačují statisticky významnou deregulaci deseti lncRNA ve vzorcích MM vs PCL. Zjistili jsme osm lncRNA se zvýšenou expresí u PCL a dva lncRNA s významně sníženou expresí u PCL v porovnání s MM, což naznačuje jejich zapojení do progrese z MM do PCL. Tyto výsledky je potřeba validovat na větší skupině pacientů.

Tento výzkum byl financován z grantu Ministerstva zdravotnictví České republiky AZV 18-003-00203.

CAR-T lymfocyty – princip, možnosti terapie u hematoonkologických onemocnění, vlastní zkušenosti

Folber F., Mayer J.

Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno

Úvod: Imunoterapie je jedním z pilířů moderní onkologické léčby. Nové technologie umožnily zavést buněčnou terapii T lymfocyty s chimérickým antigenním receptorem (CAR-T) do klinické praxe. Přímo od pacienta jsou odebírány autologní T lymfocyty technikou leukaferézy. Genetická modifikace jejich T buněčného receptoru je provedena v laboratořích farmaceutické firmy, odkud je následně tento léčivý přípravek transportován ve zmraženém stavu. Jeho podání probíhá bezprostředně po rozmražení obdobným způsobem jako autologní transplantace krvetvorných buněk. CAR-T lymfocyty v hematoonkologii: V současné době jsou v ČR registrovány dva preparáty, axikabtagen ciloleucel (axi-cel, Yescarta^®) a tisagenlekleucel (tisa-cel, Kymriah^®), oba zaměřené proti B lymfocytárnímu antigenu CD19. Axi-cel je indikován u dospělých pacientů s relabujícím nebo refrakterním difuzním velkobuněčným B lymfomem (DLBCL) nebo primárním mediastinálním B lymfomem (PMBCL) po dvou nebo více liniích systémové léčby. Tisa-cel je indikován u DLBCL ve stejné situaci a u pediatrických a mladých dospělých pacientů do 25 let s akutní B lymfoblastickou leukemií (B-ALL), která je refrakterní, v relapsu po transplantaci nebo ve druhém nebo pozdějším relapsu. Léčebné výsledky u pacientů s lymfomy jsou povzbudivé, obzvlášť v této skupině s velmi nepříznivou prognózou a víceméně vyčerpanými možnostmi standardní imunochemoterapie. Celkové remise dosahuje polovina až dvě třetiny pacientů, přičemž dlouhodobé přežití je zajištěno více než polovině z nich. U pacientů s B-ALL slouží léčba CAR-T lymfocyty buď jako přemostění období do alogenní transplantace, nebo jako léčba relapsu po transplantaci. Mezi nejdůležitější nežádoucí účinky patří syndrom z uvolnění cytokinů a syndrom neurotoxicity, které jsou dobře zvladatelné dle doporučených postupů. Závažné stavy se vyskytují méně často, mortalita v souvislosti s léčbou je nízká. Probíhají klinické studie s preparáty, které jsou zaměřeny na další potenciální cíle a diagnózy, převážně z oblasti hematoonkologie. Léčebné výsledky v solidní onkologii jsou zatím neuspokojivé. Kazuistiky: Bude prezentováno několik krátkých kazuistik pacientů s lymfomy, kteří byli léčeni v našem centru. Závěr: CAR-T se již staly jednou z modalit komplexní onkologické léčby relapsu některých typů non-hodgkinských B lymfomů. V nejbližších letech lze v oblasti buněčné imunoterapie očekávat další rozvoj.

Analýza exozomálních miRNA u pacientů s mnohočetným myelomem a extramedulárním onemocněním

Gregorová J.1, BílÝ V.2, Jedličková L.3, Bútová R.3, Radová L.4, Almáši M.5, Štork M.6, Slabý O.4, Pour L.6, Ševčíková S.7

1 Biochemický ústav, LF MU, Brno, 2 MU, Brno, 3 LF MU, Brno, 4 CEITEC – Středoevropský technologický institut, MU, Brno, 5 Oddělení klinické hematologie, FN Brno, 6 Interní hematologická a onkologická klinika, LF MU a FN Brno, 7 Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny, FSS MU, Brno

Východiska: MikroRNA (miRNA) jsou krátké, nekódující molekuly RNA, které se podílejí na mnoha fyziologických, ale i patologických procesech. Mnohočetný myelom (MM) je druhé nejčastější hematoonkologické onemocnění plazmatických buněk (PC). Přežití pacientů je negativně ovlivněno tzv. extramedulárním onemocněním (EM), které je způsobeno ztrátou závislosti PC na mikroprostředí kostní dřeně a jejich vycestováním mimo kostní dřeň. Podstata a příčina tohoto procesu nejsou v současnosti objasněny. Exozomy jsou malé membránové vezikuly, které jsou aktivně vylučovány různými typy buněk za účelem mezibuněčné komunikace. Komunikace je zprostředkována přítomností proteinů, DNA a RNA obsažených uvnitř vezikul. Význam exozomálních miRNA v patogenezi MM byl prokázán několika studiemi. Předpokládáme, že se podílejí i na rozvoji EM. Cílem této práce byla analýza dysregulace miRNA u EM onemocnění ve srovnání s MM. Materiál a metody: Pomocí sekvenování nové generace (NGS) bylo analyzováno osm vzorků séra periferní krve od pacientů s MM při diagnóze a osm vzorků séra periferní krve od pacientů s EM. Výsledky: Celkem bylo sekvenováno 1 070 miRNA, ale do analýzy bylo vzato 268 miRNA, které byly exprimovány v alespoň osmi vzorcích a měly nejméně jeden na milion readů. Expresní data byla generována pomocí Chimira Tool z FASTQ dat. Všechny sekvence byly mapovány pomocí miRBase v20. Další analýzy byly provedeny s použitím R/Bioconductor package. Po normalizaci exprese byl použit Bayesův postup. Hodnoty p byly adjustovány s použitím Benjamini-Hochbergovy metody. Analýza prokázala, že existuje jedenáct miRNA (p < 0,05), které se signifikantně liší v expresi mezi MM a EM pacienty. Závěr: Tato studie ukázala, že existují rozdílně exprimované exozomální miRNA mezi MM a EM pacienty.

Tato práce byla podpořena grantem MZ ČR AZV 17-29343A.

Hematoonkologická onemocnění – záludnosti diagnostiky (nejen) v ordinaci praktického lékaře

Šmardová L.

Interní hematologická a onkologická klinika, LF MU a FN Brno

Východiska: Hematoonkologická onemocnění patří mezi méně časté nádorové nemoci (incidence většiny z nich v ČR je kolem 5/100 000 obyvatel/rok), postihují i mladší část dospělé populace a řada z nich má velmi dobrou léčebnou prognózu. Podezření na většinu z nich lze pojmout z anamnézy a objektivního vyšetření, také velká část základních laboratorních testů může proběhnout již v ordinaci praktického lékaře (krevní obraz s diferenciálním rozpočtem leukocytů, základní biochemické vyšetření včetně urey, kreatininu, laktátdehydrogenázy, CRP a celkové bílkoviny). Na druhou stranu mohou být klinické příznaky těchto onemocnění němé či zcela nespecifické (únava, zvýšená teplota, hmotnostní úbytek či pocení), a správná diagnóza tak může být stanovena až po doplnění specializovaných vyšetření laboratorních (imunoelektroforéza séra a moči, odběr kostní dřeně či biopsie lymfatické uzliny) nebo zobrazovacích (CT, PET/CT či PET/MRI). Některá onemocnění se vyznačují agresivním průběhem, zvláště v těchto případech je důležité na možnost hematoonkologického onemocnění myslet, odeslat pacienta včas na specializované pracoviště, a zamezit tak riziku z prodlení včasné diagnostiky a léčby. Popis případu: V několika kazuistikách budou prezentovány nejčastější hematoonkologické diagnózy (akutní leukemie, maligní lymfomy a mnohočetný myelom), zdůrazněny jejich typické klinické projevy a komentovány možnosti a úskalí jejich diagnostiky v ordinaci praktického lékaře. Závěr: Cílem sdělení je zdůraznit některé zvláštnosti v diagnostice hematologických malignit, které mohou být přínosem pro činnost praktických lékařů. Pro možnost konzultace či předání pacienta existují v ČR centra vysoce specializované hematologické péče.