XI. Nutriční podpora v onkologii

Výživa – nedílná součást prevence

Andrášková V., Žďárská H.

Úsek léčebné výživy, MOÚ, Brno

Výživa je významnou součástí oblasti primární prevence onkologického onemocnění. Samotná výživa nemá prokázaný účinek přímo zabránit vzniku onemocnění nebo již vzniklé onemocnění vyléčit. Výživa je však nedílnou součástí zdravého životního stylu zařazeného do skupiny faktorů zevního prostředí, které mají do určité míry (přibližně z jedné třetiny) vliv na vznik a rozvoj onkologického onemocnění. Výživa člověka je velmi komplexní a odlišit a definovat konkrétní prvek výživy, který má potenciál podílet se na prevenci vzniku a tlumení rozvoje nádorů, je velmi obtížně proveditelné. Výzkumy v této oblasti jsou limitované etickými konsekvencemi. Často užívané typy studií jsou epidemiologické studie, které se obtížněji aplikují na jedince, a intervenční studie, které zpravidla prezentují úzký výběr populace. V souvislosti s prevencí onkologického onemocnění a výživy se nejčastěji uvádí antioxidační látky, látky protektivní povahy. Mezi tyto látky se řadí zejména některé vitaminy, stopové prvky a fytolátky, které jsou často obsaženy v ovoci, zelenině a celozrnných obilovinách. Důležité je zmínit, že nadměrný přísun těchto prvků (abúzus, nadužívání) nevede ke zvýšenému profylaktickému účinku, ale mnohdy má opačný efekt nebo jiný nežádoucí negativní účinek na zdraví. Dále pak se jeví jako pravděpodobné, že ochranný antioxidační efekt není dán jediným prvkem (makroživinou, mikroživinou), ale spíše souborem více účinků různých mikroživin a makroživin. To potvrzuje již výše uvedené, že výživa člověka je komplexní a není vhodné používat pro zajištění nutriční potřeby organizmu extrémní restriktivní stravovací doporučení. V rámci workshopu se pokusíme zprostředkovat základní vhled na stravu a její složky nutné pro správné fungování organizmu. Zkusíme pojmenovat některé z mýtů, které o výživě panují. A interaktivní formou pojmenujeme u některých konkrétních druhů potravin jejich přínos pro zdraví člověka.

Nezbytnost nutriční intervence pro úspěch onkologické léčby – kazuistiky z praxe

Maňásek V., Bezděk K., Škrovina M., Jarolímová P., Vrána D.

Onkologické oddělení, Nemocnice Nový Jičín

Příčiny podvýživy v onkologii jsou komplexní povahy a hrubě orientačně lze rozlišovat mezi malnutricí primární a sekundární. Primární malnutrice vzniká důsledkem působení faktorů vedoucích k anorexii (neurální, hormonální a humorální signály ovlivňující hypothalamus) a kachexii (proinflamatorní cytokiny, ubiquitin-proteazomová proteolýza, heat shock proteiny a další). Podvýživa způsobená nepříznivou lokalizací nádoru a/nebo rozvíjející se důsledkem nežádoucích účinků protinádorové terapie (chirurgie, chemoterapie, radioterapie) je označována za malnutrici sekundární. V průběhu časové osy protinádorové strategie jsme schopni definovat klíčová údobí léčby, ve kterých je patný stěžejní efekt nutriční intervence. Překládáme dvě kazuistiky pacientů, na kterých demonstrujeme význam nutriční podpory pro úspěch protinádorové terapie. V první kazuistice uvádíme průběh léčby pacienta s generalizovanou malignitou, kdy kombinací enterální a parenterální nutriční podpory bylo možné zahájit protinádorovou léčbu navzdory zdánlivě infaustní prognóze (ileózní stav) a nemocný podstoupil efektivní chemoterapii v kombinaci s podáním biologik. Druhá kazuistika vyzdvihuje význam adekvátní nutriční podpory v období, kdy pacientka absolvovala radikální konkomitantní radiochemoterapii nádoru rekta s následným rozvojem komplikací před chirurgickou intervencí. Podání kombinace enterální a doplňkové parenterální výživ usnadnilo výsledný efekt léčby. Podmínkou optimálního komplexního přístupu k nemocnému je kolektivní mezioborová spolupráce, jejíž součástí je zařazení nutriční intervence coby formy léčby, působící synchronně s vybranou protinádorovou léčebnou modalitou.

What should an oncologist know of sarcopenia and why

Rauh S.1, Tuček Š.2

1 Centre Hospitalier Emile Mayrisch, Luxembourg, 2 Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno

Sarcopenia awareness is necessary for healthcare professionals dealing with cancer. Sarcopenia is a loss of skeletal muscle mass. Its onset is common in ageing process and brings a loss of muscle function. In malignant diseases, sarcopenia occurs more often even in younger age. The loss of skeletal muscle is very unfortunate for the patients as it brings many disadvantages and problems. In oncology has the awareness of sarcopenia increased over past couple of years. Sarcopenia is a loss of active metabolic tissue. It increases toxicity of anticancer chemotherapy, decreases response to it and is again enhanced by chemotherapy. Sarcopenia has been proven a negative predictive marker for survival in some solid cancers. Sarcopenia in oncology is caused by several factors, among many inflammation, immobility, increased metabolic demands and decreased nutrients intake. Sarcopenia may occur in skinny patients as well as in obese. Sarcopenic obesity is even more unfortunate for its bearer as it often remains unrecognized and untreated. A sarcopenic obese patient is even more likely to become immobile than a skinny patient. Diagnosis of sarcopenia may not be easy. It requires an assessment of body composition. A common tool may be BIA, an analysis of muscle mass and quality on CT scan, functional tests and clinical assessment. In a real practice, sometimes the latter one is the only available. Treatment of sarcopenia in cancer requires a broad and multidisciplinary approach. A causal anticancer treatment is necessary. Some treatments like targeted drugs may worsen the situation and more research is necessary in this field. It may be necessary to suppress the disease and treatment accompanying inflammation, to increase nutrients intake and a resistance physical exercise.

References: [1] Bozzetti F. Ann Oncol 2017; 28 (9): 2107–2118. [2] Blauwhoff-Buskermolen S et al. J Clin Oncol 2016; 34 (12): 1339–1344. [3] Rier HN et al. Oncologist 2016; 21 (11): 1396–1409.

Sarkopenie – reálný stav v klinické praxi

Tuček Š.

Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno

Sarkopenie je úbytek svalové hmoty. Svalová hmota je metabolicky aktivní a je prokázáno, že pacienti s úbytkem svaloviny jsou při diagnostice a léčbě nádorového onemocnění zatíženi větším množstvím komplikací, hojení je horší nebo nemusí probíhat vůbec a toxicita protinádorové léčby je významně vyšší než u jedinců s dostatkem svaloviny. Je několik nástrojů ke zjištění tělesného složení a sarkopenie, ale žádný se v běžné klinické praxi nepoužívá. Dostupné funkční svalové testy jsou orientační a relativní, bioimpedanční analýza je relativně drahá a diagnostika z CT snímků je v ČR v současnosti úplně nedostupná. V běžné klinické praxi tak zůstává nejúčinnějšími nástroji klinické vyšetření a anamnestické údaje, které vedou k vyslovení diagnózy sarkopenie s určitou pravděpodobností, která v klinické praxi stačí k účinné intervenci. Klinický odhad při vyšetření pohledem a pohmatem může i běžně fungovat u hubených pacientů, sarkopenie může být zakryta u obézních pacientů tukovou hmotou. Právě sarkopenická obezita může být velmi riziková, vždyť pacienti jsou ohroženi veškerými komplikacemi sarkopenie, často ani zkušený personál u nich sarkopenii neodhalí a komplikace z imobilizace hrozí o to víc, že tito pacienti musí nosit velkou zátěž tukové metabolicky neaktivní tkáně, kterou nejsou schopni v nemoci využít. Sarkopenii lze odhadnout anamnesticky, pokud na ni budeme myslet. V případě zhubnutí při aktivním nádorovém onemocnění, které je provázeno systémovým zánětem, je úbytek svaloviny pravděpodobný. Již v tomto okamžiku před jakoukoli objektivizací tělesného složení, které může a nemusí být dostupné, je namístě zahájit léčbu sarkopenie – samozřejmě kauzální protinádorovou léčbou, veškerou možnou podporou k omezení systémové zánětlivé odpovědi, dodáním dostatku proteinů v potravě a aktivním tělesným pohybem, zejména cvičením rezistenčního typu.