XXVI. Nádory nervového systému
Vyšlo v časopise:
Klin Onkol 2020; 33(Supplementum - 2): 105-109
Kategorie:
XXVI. Nádory nervového systému
Analýza mikroRNA u pacientů s mozkovými metastázami – nové potenciální diagnostické biomarkery
Al Tukmachi D.1, Sidorová S.1, Večeřa M.1, Kopková A.1, Šána J.1, Smrčka M.2, Fadrus P.2, Kazda T.3, Slabý O.4
1 CEITEC – Středoevropský technologický institut, MU, Brno, 2 Neurochirurgická klinika, LF MU a FN Brno, 3 Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno, 4 Neurochirurgická klinika, LF MU a FN Brno; Ústav patologie, LF MU a FN Brno
Východiska: Mozkové metastázy (BM) představují nejčastější intrakraniální sekundární tumory s nepříznivou prognózou vyskytující se u 20–40 % dospělých onkologických pacientů. Incidence těchto metastáz se zvyšuje v průběhu času, a to v důsledku efektivnějšího terapeutického přístupu prodlužujícího celkové přežití pacientů a také díky zlepšení a dostupnosti zobrazovacích metod detekujících malé asymptomatické metastázy. Pro predikci přežití pacientů s BM bylo již v minulosti na základě klinicko-patologických parametrů ustanoveno několik prognostických modelů. Tyto skórovací systémy však vykazují značné limitace, proto je důležité zpřesnit současné prognostické nástroje pomocí molekulárních biomarkerů. Jedním z těchto biomarkerů mohou být mikroRNA (miRNA). Tyto krátké nekódující molekuly RNA jsou vysoce stabilní, dlouhé 18–25 nukleotidů, fungují jako posttranskripční regulátory genové exprese a jsou zapojeny v tumorigenezi řady nádorových onemocnění vč. BM. Ačkoli jejich diagnostický potenciál byl již u mnoha nádorových onemocnění několikrát prokázán, v případě BM bylo na toto téma doposud publikováno pouze několik málo prací s nepřesvědčivými závěry. Předkládaná studie se zabývá využitím sekvenování nové generace pro identifikaci konkrétních miRNA v BM a v krevní plazmě pacientů s BM jako potenciálních prognostických biomarkerů. Materiál a metody: Pomocí QIAseq miRNA Library Kitu (Qiagen) byly připraveny molekulární knihovny ze 48 vzorků RNA (RIN > 8) získaných izolací z tkáně pacientů s mozkovou metastází různého původu stabilizované a uskladněné v RNAlateru (ThermoFisher Scientific) a dále také z 24 vzorků RNA získaných izolací z krevní plazmy pomocí miRNeasy Serum/Plasma Kitu (Qiagen); 17 z těchto vzorků plazmy bylo párových ke vzorkům tkání. Následně byly tyto molekulární knihovny podrobeny sekvenování nové generace na přístroji NextSeq500 (Illumina). Výsledky a závěr: Získaná sekvenační data se v současné chvíli zpracovávají a pomocí bioinformatických algoritmů integrují s klinicko-patologickými daty pacientů s BM za účelem identifikace jednak miRNA s deregulovanou expresí v BM a tělních tekutinách pacientů a dále identifikace prognostického panelu miRNA schopného predikovat přežívání pacientů s BM. Výsledky pomohou detailněji pochopit molekulární patogenezi BM, přesněji predikovat prognózu chirurgicky intervenovaných pacientů a budou prezentovány formou posterového sdělení na 44. brněnských onkologických dnech.
Projekt byl uskutečněn za podpory MZ ČR grantu AZV NV18-03-00398 a projektu RVO (FNBr, 65269705) a projektu MŠMT ČR CEITEC 2020 (LQ1601).
Gliomy limbického a paralimbického systému, technika a výsledky resekcí
Bartoš R.
Neurochirurgická klinika UJEP a Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o.z, Krajská zdravotní, a. s., Ústí nad Labem
Gliomy limbického a paralimbického systému představují anatomicky, a tím pádem i operačními přístupy unikátní skupinu mozkových nádorů. Mikrochirurgie v kombinaci s moderními perioperačními postupy zvyšuje šance na radikální odstranění těchto gliomů. Z hlediska lokalizace je dělíme do tří základních skupin: 1. gliomy insuly; 2. amygdalohippokampálního komplexu; 3. cingula. V minimonografii se věnujeme anatomii i funkci limbického a paralimbického systému a v návaznosti na ni představujeme ucelený pohled na jednotlivé neurochirurgické přístupy k těmto oblastem. Maximální resekce za zachování funkční integrity mozku je předpokladem následné smysluplné onkologické léčby. Taktéž prezentujeme výsledky operací našeho pracoviště ve smyslu morbidity a radikality za posledních 11 let.
Cílená stereotaktická radioterapie vícečetných mozkových metastáz
Garčic J.1, pospíšil P.2, KAZDA T.2
1 Oddělení radiologické fyziky, MOÚ, Brno, 2 Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno
Konkrétní provedení paliativní radioterapie mozkových metastáz je v denní klinické praxi ovlivněno také technickým zázemím daného pracoviště. Již 15 let se na Klinice radiační onkologie Masarykova onkologického ústavu pro léčbu vícečetných mozkových metastáz aplikuje cílená stereotaktická radioterapie. Prvních 11 let se používal systém kombinující standardní lineární urychlovač se speciálním stereotaktickým přídatným mikrokolimátorem (šířka lamel 3 mm), poslední 4 roky se používá nejmodernější lineární urychlovač s již zabudovaným mikrokolimátorem (šířka lamel 2,5 mm) s ozařovacím stolem nastavitelným v šesti směrech a s přesností polohování 0,1 mm a integrovaným 3D kV zobrazovacím systémem pro přesnou kontrolu polohy pacienta. Využívá se ozařovací technika s objemovou modulací (VMAT), a to s jedním izocentrem (jedním nastavením pacienta), výjimečně jiný postup (IMRT). K fixaci pacientů se používá buď standardní (avšak zesílená na dvě vrstvy) termoplastická maska, určená pro ozařování/fixaci hlavy, anebo speciální maska určená pro stereotaktickou radioterapii a radiochirurgii (frame-less systém). K cílenému ozáření jsou indikování pacienti v přiměřeně dobrém stavu a s max. počtem šest (výjimečně sedm a více) metastáz. Pokročilé techniky plánování, moderní plánovací systém a lineární urychlovač umožňují dosáhnout vysoké konformity (přesnosti ozáření) a vysokého spádu dávky mimo cílové objemy (šetření okolních tkání). Tím, že léčba probíhá obvykle v 1–5 frakcích a fixace je neinvazivní, je léčba pro pacienty komfortní a dobře tolerovaná. Díky vysokému dávkovému příkonu ozařovače (až 14 Gy/min) je možné dodat léčebnou dávku v krátkém čase, což dále zvyšuje komfort pacientů, ale také bezpečnost i přesnost ozáření. Při cíleném ozařování vícečetných mozkových metastáz je celkový čas (jedné frakce) ozařování klíčový z pohledu pacienta, kdy delší pobyt na ozařovně může být pro takto těžce nemocného pacienta nekomfortní. Tématem přednášky bude prezentace techniky simultánního cíleného ozařování vícečetných mozkových metastáz s nastavením pacienta do jednoho izocentra (tzv. SIMT technika), což je postup zkracující celkovou dobu pobytu pacienta na ozařovně na dobu několika min.
Podpořeno grantovou agenturou AZV MZ ČR, č. 18-00469A.
Délka života pacientů po biopsii s diagnózou Glioblastoma multiforme – zkušenosti Neuroonkologického centra FN Olomouc
Halaj M.1, Kalita O.1, Šporíková Z.2, Tučková L.2, Vaverka M.1, Hrabálek L.1, Ćwiertka K.3, Trojanec R.2, Drábek J.2, Hajdúch M.2
1 Neurochirurgická klinika, LF UP a FN Olomouc, 2 Ústav molekulární a translační medicíny, LF UP a FN Olomouc, 3 Onkologická klinika, LF UP a FN Olomouc
Úvod: Prognóza pacientů s diagnostikovaným multiformním glioblastomem je již několik let stacionárně neútěšná. Největší šanci na dlouhodobé přežívání dosahujeme radikální a bezpečnou chirurgickou resekcí, po které následuje multimodální adjuvantní chemoradioterapie ve smyslu Stuppova protokolu. V malém počtu případů však nejsme schopni radikální resekci nabídnout, pročež jsou tito pacienti indikováni k provedení biopsie. Cílem této přednášky je zhodnocení výsledků terapie a délky přežití pacientů po navigované biopsii s potvrzeným multiformním glioblastomem v rámci Neuroonkologického centra Fakultní nemocnice Olomouc. Metody: Retrospektivně jsme hodnotili pacienty s podezřením na gliální nádor vyšetřené na naší klinice od roku 2006. Za zásadní jsme považovali výchozí klinický stav pacienta, předoperační MRI a PET/CT nález, indikovaný typ operačního výkonu a následně histologický typ nádoru. Pro účely této studie byli vyselektováni pacienti, kteří absolvovali pouze biopsii s jasným histologickým potvrzením multiformního glioblastomu, operovaných od června 2006 do prosince 2016. Indikací k provedení biopsie (stereotaktické či navigované) byla lokalizace nádoru, kterou jsme považovali za neresekabilní, klinický stav pacienta (KS < 60, PS WHO < 2) a věk pacienta. Po histologickém potvrzení jsme pacienty v případě dobrého klinického stavu indikovali k adjuvantní konkomitantní chemoradioterapii ve smyslu Stuppova protokolu. Pooperačně následovala dispenzarizace s hodnocením MRI nálezu a klinického stavu (OS, PFS) každé 3 měsíce až do úmrtí pacienta. Výsledky: Šedesát dospělých pacientů (27 žen a 33 mužů) s věkovým rozpětím od 58 do 78 let bylo zařazeno do této studie. Čtrnáct z nich (23 %) absolvovalo izolovanou radioterapii. Pouze pět pacientů absolvovalo adjuvantní chemoradioterapii dle Stuppova protokolu v celém rozsahu. Zbývajících 41 pacientů (69 %) progredovalo v klinickém nálezu, který jim neumožňoval absolvování kterékoliv formy navazující onkologické terapie. Průměrná délka přežití ve skupině u pacientů s kompletní adjuvantní chemoradioterapií byla 6,6 měsíce, s radioterapií 3,1 měsíce a bez onkologické terapie pouze 2,3 měsíce. V celé skupině byla průměrná doba přežití 2,8 měsíce.
Histopatologická diagnostika difuzních gliomů – WHO 2016 a update konsorcia cIMPACT-NOW
Hendrych M.1, Valeková H.2, Kazda T.3, Lakomý R.4, Šána J.5, Jančálek R.6, Slabý O.7, Hermanová M.1
1 I. ústav patologie, LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 2 ICRC – Mezinárodní centrum klinického výzkumu, FN u sv. Anny v Brně, 3 Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno, 4 Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno, 5 CEITEC – Středoevropský technologický institut, MU, Brno, 6 Neurochirurgická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 7 CEITEC – Středoevropský technologický institut, Masarykova univerzita, Brno
Východiska: Difuzní gliomy představují nejčastěji se vyskytující primární nádory mozku dospělých. V jejich diagnostice založené na revidované WHO klasifikaci nádorů CNS z roku 2016 byl zaveden koncept tzv. integrované diagnostiky, kombinující tradiční histopatologicko-morfologický nález s molekulárně-genetickou charakteristikou nádoru, a tak stratifikující jednotlivé jednotky do více homogenních skupin. Integrovaná diagnostika tedy umožňuje přesnější prognostické rozdělení, zvyšuje objektivitu diagnostiky a umožňuje lépe predikovat odpověď na protinádorovou léčbu. Vzhledem k akcelerujícímu rozvoji znalostí na poli molekulárně-genetické podstaty mozkových nádorů bylo v roce 2017 ustanoveno mezinárodní konsorcium (The Consortium to Inform Molecular and Practical Approaches to CNS Tumor Taxonomy – Not Official WHO (cIMPACT-NOW)), které v obdobích mezi vydáním jednotlivých WHO klasifikací nádorů CNS tvoří a formuluje praktická doporučení pro integrovanou diagnostiku nádorů CNS a budoucí WHO klasifikaci. Cíl: Shrnutí aktuálních doporučení pro diagnostiku gliálních nádorů mozku založených na recentní WHO klasifikaci a update konsorcia cIMPACT-NOW. Závěr: Ustanovení integrované diagnostiky difúzních gliomů vede ke zpřesnění diagnostiky a zároveň přináší i významné informace prognostického a prediktivního charakteru s využitím v klinickém managementu neuroonkologických pacientů a individualizované léčbě difuzních gliomů.
Tato práce byla podpořena Grantovou agenturou Masarykovy univerzity (MUNI/A/1429/2019).
18F-FET and 18F-FLT PET/CT in the diagnosis of low grade glioma – a pilot study
Hodolič M.1, Řehák Z.2, Vašina J.2, Jančálek R.3, Mackerle Z.4, Hendrych M.5, Hejnová R.6, Kazda T.7
1 Nuclear Medicine Research Department, Austria, 2 Oddělení nukleární medicíny, MOÚ, Brno, 3 Neurochirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 4 Neurochirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 5 I. ústav patologie, LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 6 Oddělení klinických hodnocení, MOÚ, Brno, 7 Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno
Introduction: Gliomas are associated with varied survival, in part linked with their histological subtype. The diagnosis of low grade glioma (LGG) is challenging, as conventional imaging modalities can often give inconclusive or equivocal results. Positron emission tomography (PET), as functional imaging modality, can provide additional metabolic information. Given that thymidine is a nucleoside encountered in DNA, 3΄-deoxy-3΄-18F-fluorothymidine (18F-FLT) was proposed as a PET marker for cell proliferation rate. 18F-FLT has a high detecting rate for high grade gliomas (HGG) but is considered less valuable in diagnosis of LGG. Recently, there is an increase in use of the O- (2-[18F]-fluoroethyl) -L-tyrosine (18F-FET) is a radiopharmaceutical approved for the characterisation of glioma-suggestive brain lesions. As 18F-FET displays a high tumour-to-background ratio and no accumulation in inflammatory lesions, it seems to be useful in LGG diagnosis. The aim of this study was to determine the diagnostic accuracy of 18F-FET and 18F-FLT PET/CT in patients with primary LGG. Materials and methods: The study was performed in cooperation of the Masaryk Memorial Cancer Institute (PET imaging studies), and the St. Anne’s University Hospital (surgery treatments and histopathological assessment), Brno, Czech Republic. Radiopharmaceutical 18F-FET was kindly provided by IASON, Graz, Austria. Patients with MRI-suspected LGGs planned for biopsy or resection surgery underwent 18F-FET and 18F-FLT PET/CT preoperative imaging within the period of 1 week. Afterwards, surgery and pathohistological diagnosis was performed by the next 2 weeks and the results of histopathological assessment were correlated to PET imaging findings. Results: We present the preliminary results in 6 patients (aged 22–43 years) with suspected LGG according to MRI who underwent 18F-FET and 18F-FLT PET/CT imaging followed by a surgery and tissue diagnostics. The PET findings can be divided into three diagnostic groups according to 18F-FET and 18F-FLT PET positivity. The first group counting one patient (n = 1/6) was characterized by positivity of 18F-FET PET (SUVmax 5.52/T5, 6.05/T40) and negativity of 18F-FLT PET. The PET pattern corresponded with histopathological diagnosis of oligodendroglioma (WHO grade II). The second group was characterized by the positivity of 18F-FET PET but only mild positivity of 18F-FLT PET imaging. This PET pattern was presented in two patients (n = 2/6) with lower SUVmax in the one suffering diffuse astrocytoma of the WHO grade II (18F-FET PET SUVmax 3.13/T5, 3.48/T40; 18F-FLT PET SUVmax 0.84/T15) compared to the patient with final diagnosis of the anaplastic astrocytoma of the WHO grade III (18F-FET PET SUVmax 5.6/T5, 5.9/T40; 18F-FLT PET SUVmax 0.96/T15). The main feature of the third PET group was the marked positivity on the both PET imaging techniques. Three patients (n = 3/6) with 18F-FET (SUVmax 6.69/T5, 4.74/T40; 8.85/T5, 6.85/T40; and 13.31/T5, 9.15/T40) and 18F-FLT PET (SUVmax 2.69/T15, 3.91/T15, and 1.75/T15) avid lesion had a final diagnosis of diffuse midline glioma harbouring the H3 K27M mutation (WHO grade IV), anaplastic astrocytoma of the WHO grade III, and anaplastic astrocytoma of the WHO grade III, respectively. Conclusion: Our preliminary results document the need for appropriate diagnostic tool in LGGs because of the low specificity of convectional MRI. Even if all the patients underwent surgery for LGG according to a standard MRI protocol, the final diagnosis differed in majority of them (66% of patients suffered high grade glioma in the end). Opposed to the MRI findings, the both PET tracers, i.e. 18F-FET and 18F-FLT, were sufficient for diagnostics of high grade glioma regions, however, 18F-FET was superior to 18F-FLT in the diagnosis of pure LGG. We can conclude that 18F-FET PET should be a part of the imaging protocol in patients with MRI suspected LGG for its diagnostic superiority compared to 18F-FLT PET.
Nejdůležitější neuroonkologické klinické studie publikované v roce 2019
Kazda T.1, Lakomý R.2, Pospíšil P.1, Jančálek R.3, Fadrus P.4, Šlampa P.1
1 Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno, 2 Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno, 3 Neurochirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 4 Neurochirurgická klinika, LF MU a FN Brno
V přednášce budou prezentovány a diskutovány nejdůležitější klinické studie zabývající se primárními i sekundárními nádory mozku publikované v roce 2019. Jedná se o již tradiční přehledové sdělení na GlioMeetingu. Z randomizovaných studií fáze II/III u gliomů budou diskutovány mimo jiné studie INTELLANCE 2/EORTC 1410 hodnotící Depatux-M u EGFR amplifikovaných rekurentních glioblastomů. Potenciálně praxi měnící je pak studie CeTeG/NOA-09, randomizovaná studie fáze III hodnotící kombinovanou terapii lomustinem a temozolomidem u pacientů s nově diagnostikovaným glioblastomem s methylovaným promotorem pro MGMT. Důležitá je také studie CATNON, u které byly v roce 2019 prezentovány výsledky druhé interim analýzy. V případě mozkových metastáz budou prezentovány především výsledky studie NRG-CC001, randomizované studie fáze III hodnotící memantin a celomozkové ozáření s šetřením oblastí hippocampu, nebo bez šetření u pacientů s mozkovými metastázami neindikovanými k cílené radioterapii.
Úloha cytotoxických gamma-delta T buněk na terapeutické rezistenci a recidivě glioblastoma multiforme
Knight A.1, Piskáček M.1, Kohlová B.2, Ryšavá G.3, Jakubáč L.2, Juráň V.4, Kazda T.5, Vybíhal V.4, Fadrus P.4
1 Ústav patologické fyziologie, LF MU, Brno, 2 LF MU, Brno, 3 CEITEC – Středoevropský technologický institut, MU, Brno, 4 Neurochirurgická klinika, LF MU a FN Brno, 5 Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno
Gamma-delta () T lymfocyty patří mezi efektorové buňky přirozené imunity s protinádorovou reaktivitou proti agresivnímu nádoru mozku glioblastoma multiforme (GBM) [1]. Terapeutické přístupy imunoterapie GBM mají omezenou úspěšnost v důsledku chráněné bariéry mozku a imunosupresivního mikroprostředí nádoru. Výzkum věnuje velké úsilí identifikaci receptor-ligand interakcí T lymfocytů exprimujících V1 a V2 T buněčné receptory. Cílem projektu je: a) detailní analýza imunitních buněk infiltrovaných v nádorové tkáni a párových vzorcích periferní krve pacientů GBM; b) stanovení supresorových buněk spoluodpovědných za rezistenci a relaps onemocnění, které v současné době analyzujeme v cytotoxických esejích. V roce 2019 bylo odoperováno a zařazeno do studie po podepsání informovaného souhlasu šestnáct pacientů; devět žen (56 %) a sedm, mužů (44 %), medián věku byl 63 let (47–76). V souboru byly zastoupeny na základě WHO klasifikace (2016) podtypy glioblastomu: třináct (82 %) GBM bez IDH mutace – wild type; dva (12 %) GBM s IDH mutací; jeden (6 %) GBM bez bližší specifikace (NOS). U všech šestnácti pacientů současně s operací proběhl odběr periferní krve. Po operaci byla u pacientů v rámci Neuroonkologického centra Brno na Neuroonkologické komisi Masarykova onkologického ústavu indikována komplexní onkologická terapie zahrnující standardní terapii podle Stuppova protokolu, tj. konkomitantní chemoradioterapie a adjuvantní chemoterapie temozolomidem (TMZ), která vč. akcelerovaných paliativních režimů probíhá na Klinice radiační onkologie a Klinice komplexní onkologické péče Masarykova onkologického ústavu. Zde probíhají další odběry periferní krve pacientů. Populace V1 T buněk byla určena u zdravých dárců (HD) v rozmezí 0,1–8,5 % (medián 1,8 %), V2 T lymfocyty u HD stanoveny 0,3–12,5 % (medián 3,6 %). U GBM pacientů byl nalezen signifikantní nárůst V1 T buněk 0,1–25,3 % (p < 0,01) ve srovnání se zdravými dárci. V2 T buňky byly u pacientů naopak sníženy (p < 0,01). Dalším cílem projektu je analýza nádorů odebraných po resekci. Vzorky tumorů zpracováváme na disociátoru Miltenyi a enzymatických kitech pro flow cytometrii. Sestavili jsme panely protilátek pro receptory NKG2D, DNAM1 a NCR. Nádorové buňky jsou fenotypovány protilátkami stresových ligandů MICA/B, ULBP, CD122, CD155, CD105 aj. Rozdíly frekvencí, fenotypů a funkce cytotoxické reaktivity imunitních buněk při diagnóze a v průběhu léčby mohou indikovat změny nádorového mikroprostředí při recidivě onemocnění.
Literatura: [1] Knight et al. PLoS One 2013.
Podpořeno z projektu Ministerstva zdravotnictví České republiky (AZV), grant NV19-05-00410. Veškerá práva vyhrazena.
Expresní analýza neklasických imunomodulačních molekul HLA-E a HLA-F u glioblastomu
Kopková A.1, Šána J.1, Siegl F.1, Vodinská M.1, Večeřa M.1, Kazda T.2, Slabý O.3, Smrčka M.4, Křen L.4
1 CEITEC – Středoevropský technologický institut, MU, Brno, 2 Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno, 3 CEITEC – Středoevropský technologický institut, MU, Brno; Ústav patologie, LF MU a FN Brno, 4 Neurochirurgická klinika, LF MU a FN Brno
Východiska: Glioblastom (GBM) je nejčastější primární nádor centrální nervové soustavy, který bývá spojován s fatální prognózou. Podobně jako u jiných nádorů rapidní proliferace GBM buněk je mimo jiné umožněna i částečným selháním imunitních mechanizmů. Lidské leukocytární antigeny (human leukocyte antigens) HLA-E a HLA-F jsou neklasickými molekulami HLA třídy I, jež se podílejí na ochraně plodu před imunitním systémem matky a překvapivě jejich exprese byla pozorována i u GBM, což naznačuje možný význam těchto molekul ve schopnosti GBM unikat imunitnímu systému. Nicméně přesná role těchto molekul v biologii GBM nebyla stále potvrzena. Materiál a metody: Analýza exprese HLA-E a HLA-F molekul pomocí qRT-PCR (TaqMan Gene Expression Assays; ThermoFischer Scientific) byla provedena ve vzorcích nádorové tkáně získané od 69 pacientů s GBM a dále u 21 vzorků nenádorové mozkové tkáně od pacientů s farmakorezistentní epilepsií. Dále byly za účelem identifikace účinku ionizačního záření na expresi HLA molekul derivovány dvě primární GBM kultury, které byly v pravidelných intervalech ozařovány do celkové dávky 40 Gy (GBM-40Gy). Takto ošetřené buněčné kultury byly následně společně s mateřskými neošetřenými kulturami (GBM-0Gy) vystaveny ionizujícímu záření o dávce 5 Gy, 10 Gy a 20 Gy a dále sledovány po dobu 72 hod. Exprese HLA-E a HLA-F byla v těchto buňkách kvantifikována rovněž pomocí qRT-PCR. Výsledky: Statistická analýza ukázala, že exprese HLA-E i HLA-F molekul jsou významně zvýšeny ve vzorcích GBM ve srovnání s nenádorovými mozkovými tkáněmi (fold change (FC) = 2,05; p <0,001 a FC = 2,02; p = 0,001). Následná Kaplan-Meierova analýza přežití prokázala významnou (p = 0,01; log-rank test) asociaci mezi nízkou expresí HLA-E a kratším celkovým přežíváním pacientů s GBM. In vitro analýza vlivu ionizujícího záření na expresi HLA-E a HLA-F u GBM buněk ukázala zvýšenou expresi obou molekul u GBM-40Gy kultur v porovnání s mateřskými kulturami GBM-0Gy. Současně byl v porovnání s GBM-0Gy buňkami pozorován významnější nárůst exprese HLA-E a HLA-F v GBM-40Gy buňkách po jejich akutním vystavení ionizujícímu záření 5Gy, 10Gy a 20Gy, a to v dávkové závislosti. Závěr: Výsledky naznačují významně zvýšenou expresi HLA-E a HLA-F na úrovni RNA ve tkáních GBM v porovnání s kontrolními nenádorovými vzorky mozkové tkáně a rovněž asociaci těchto molekul s prognózou pacientů. Mimo to byl u GBM buněk v in vitro podmínkách pozorován vztah mezi expresí HLA-E a HLA-F a ionizujícím zářením.
Práce byla podpořena projekty MZ ČR AZV 17-32758A, RVO (FNBr, 65269705) a MŠMT ČR CEITEC 2020 LQ1601.
Glioblastom – fenomén rychlé progrese před zahájení adjuvantní léčby
Lakomý R.1, Kazda T.2, Selingerová I.3, Belanová R.4, Poprach A.5, Smrčka M.6, Jančálek R.7, Šána J.8, Slabý O.9, Šlampa P.10
1 Klinika komplexní onkologické péče, LF MU, Brno; MOÚ, Brno, 2 Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno; CEITEC – Středoevropský technologický institut, MU, Brno, 3 RECAMO, MOÚ, Brno, 4 Oddělení radiologie, MOÚ, Brno, 5 Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno, 6 Neurochirurgická klinika, LF MU a FN Brno, 7 Neurochirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 8 CEITEC – Středoevropský technologický institut, MU, Brno, 9 CEITEC – Středoevropský technologický institut, MU, Brno; Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno, 10 Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno
Východiska: Standardní léčba glioblastomu se za posledních 15 let zásadně nezměnila. Stále spočívá v maximální bezpečné resekci nádoru, adjuvantní konkomitantní chemoradioterapii a následné chemoterapii s temozolomidem. U cca poloviny pacientů s glioblastomy se na plánovacím MRI vyšetření před zahájením pooperační radioterapie objevuje časná progrese nádoru. Cíl: Retrospektivní analýza souboru pacientů s glioblastomem se zaměřením na incidenci, lokalizaci a predikci časné progrese (REP) nádoru po operaci a srovnání přežití pacientů s progresí, nebo bez ní ve vztahu k použité léčbě. Od ledna 2014 do prosince 2017 bylo v našem onkologickém centru léčeno 155 konsekutivních pacientů s histologicky potvrzeným glioblastomem. Do analýzy bylo vybráno celkem 90 pacientů, kteří měli provedeno předoperační, pooperační a plánovací MRI vyšetření. Medián věku byl 59 let, v 59 % se jednalo o muže a 39 pacientů (43 %) podstoupilo makroskopicky radikální resekční výkon. Stuppův režim byl indikován u 64 (71 %) pacientů, u 26 (29 %) byla podána samotná radioterapie. REP na plánovacím MRI vyšetření byla zachycena u 46 (52%) pacientů, nejčastěji v lůžku po operaci a hlavním prediktorem pro její výskyt byl neradikální resekční výkon (p < 0,0001). Přítomnost REP na plánovacím MRI vyšetření potvrdila roli silného negativního prognostického faktoru, medián celkového přežití (OS) pacientů s REP byl 10,7 vs. 18,7 měsíce, 2letý OS 15,2 vs. 37,7 % (HR 0,52 pro pacienty bez REP; p = 0,0055). Pacienti s REP, kteří byli léčeni Stuppovým režimem, měli delší OS ve srovnání se samotnou radioterapií, medián OS byl 12,8 vs. 7,5 % (HR = 2,01; p = 0,027), 2letý OS 20,7 vs. 5,6 %. Pokud pacient s REP podstoupil min. tři cykly adjuvantního temozolomidu, prodloužil se medián OS na 16,6 měsíce a 2letý OS se zvýšil na 44,4 %. Stav methylace MGMT neměl vliv na OS. Stejně nevýznamný byl i interval mezi operací a zahájením radioterapie, a to jak u pacientů s REP, tak v celém souboru. Závěr: Časná progrese glioblastomu na plánovacím MRI vyšetření je negativním prognostickým faktorem. Výskyt REP je častější u pacientů po neradikálních resekcích. Absolvování kompletního Stuppova u pacientů s REP je silným příznivým prognostickým faktorem.
Novinky v terapii gliomů v éře precizní onkologie, kde jsme a kam kráčíme?
Polívka Jr. J.1, Švajdler Jr. M.2, Martínek P.3, Holubec L.4, Polívka J.1
1 Ústav histologie a embryologie, LF UK v Plzni, 2 Bioptická laboratoř s. r. o., Plzeň; Šiklův ústav patologie, LF UK a FN Plzeň, 3 Bioptická laboratoř s. r. o., Plzeň, 4 Biomedicínské centrum, LF UK v Plzni; Oddělení klinické onkologie, Nemocnice na Homolce, Praha
High grade gliomy patří mezi nejmalignější primární nádory CNS s vysokou mortalitou. Standardní terapie zahrnující operační léčbu, radioterapii a chemoterapii má limitovaný efekt na dlouhodobé přežití nemocných. V rámci sdělení budou diskutována aktuální data z klinických studií gliomů s novými cílenými léčivy (nízkomolekulární inhibitory tyrozinkináz, monoklonální protilátky, konjugované monoklonální protilátky) a data ze studií hodnotících efekt moderní protinádorové imunoterapie. Diskutován bude také potenciální přínos molekulárně-genetických metodik a moderních přístupů precizní/personalizované onkologie u pacientů s gliomy.
Je možné vyléčit pacienta s glioblastoma multiforme? Dle OSSZ ano
Pospíšková M., Kohoutek M.
Onkologické oddělení, Nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně
Úvod: Glioblastoma multiforme je nejčastější primární nádor mozku. V ČR je ročně diagnostikováno cca 350 high grade gliomů. Medián je kolem 60 let. Jedná se inkurabilní onemocnění, bez terapie je přežití kolem 3 měsíců, optimálně léčení pacienti se dožívají nejčastěji 14–17 měsíců. Méně než 25 % pacientů přežívá 2 roky a méně než 10 % pacientů přežívá 5 let. Popis případu: U 34leté administrativní pracovnice, se 4letým synem, bez komorbidit, byl v srpnu 2007 dg. glioblastom multiforme frontálně l. dx, v září 2007 provedena resekce tumoru (ÚVN Praha) HV glioblastom stupeň IV. Dle pooperačního MRI reziduum tumoru, od listopadu 2007 do ledna 2008 CHRT s temozolomidem, kontrolní MRI s progresí velikosti rezidua, úbytek perifokálního edému, uzavřeno jako pseudoprogrese a dále TMZ, po šesti sériích MRI SD. Pokračováno v CHT do devíti sérií (září 2008), kdy na kontrolním MRI SD. Během terapie vývoj cushingoidního habitu, přibrala 25 kg, rozvoj steatózy jater, výrazná únava, zpomalené psychomotorické tempo, rozvedl se s ní manžel, přestěhovala se se synem k rodičům. Terapie ukončena, kontrolní MRI každé 3 měsíce. Za rok po léčbě na MRI mozku SD, zhubla na svoji váhu, udává přetrvávající únavu, zhoršená výbavnost, neschopnost delšího soustředění a pomalejší psychomotorické tempo, 3× do měsíce epiparox, ale optimistická a zvažuje plastickou operaci k odstranění přebytečné kůže po zhubnutí. V lednu 2012, 4 roky od poslední CHT, jí byl odebrán plný invalidní důchod a vzhledem k epiparoxům nedoporučeno pracovat na původním místě a doporučen rekvalifikační kurz. Opakovaně podáno odvolání s vyjádřením z OSSZ, že pacientka je 3 roky po terapii v remisi a splňuje kritéria na ukončení invalidity, a pokud se bude odvolávat dál, nebude mít ani první stupeň invalidity. Od ledna 2012 zvýšení četnosti epiparoxů, na MRI v srpnu 2012 recidiva tumoru. Operace NCH neindikována, provedena SRS 11 Gy. O relapsu informováno OSSZ a zažádáno zpětné navrácení plného invalidního důchodu. Po SRS v místě po RT SD, ale nově se objevuje léze v BG. Pacientka KI 90 % indikována paliativní CHT, po třech sériích SD. Aplikovány další tři série CHT do dubna 2013, následně náhlé zhoršení klinického stavu, CT mozku s PD a edémem mozku, přes antiedematózní terapii bez zlepšení a dne 30. 6. 2013 exitus letalis. Nekropsie potvrzuje glioblastoma multiforme RES. GBM je onemocnění se špatnou prognózou, ale u 10 % pacientů se nám daří dosáhnout přežití kolem 5 let. Bohužel kvůli naší léčbě dochází často ke snížení intelektu, zpomalení psychomotorického tempa a u části pacientů trvají epiparoxysmy. Naše pacientka přežila 6 let, díky onkologické léčbě se dožila 11 let svého syna.
Tumoriformná demyelinizácia iniciálne diagnostikovaná ako glióm
Rychlý B.1, Karlík M.2, Puchertová M.3, Fabian M.4, Kalina P.2
1 Alpha medical, s. r. o., Bratislava, 2 II. neurologická klinika, LF UK a UN Bratislava, 3 Alpha medical, s. r. o., Bratislava; Ústav patologickej anatómie, LF, Slovenská zdravotnícka univerzita v Bratislave, 4 Dr. Magnet s. r. o., Bratislava
Autori príspevku popisujú kazuistiku 25-ročnej ženy bez podstatnejšieho predchorobia. V 6/2013 náhle začala horšie komunikovať, produkovala slovný šalát, poklesol jej pravý ústny kútik. Bola hospitalizovaná a na MRI mozgu bolo zachytené nejednoznačné ložisko v corona radiata. Likvorologické vyšetrenie bolo s normálnym nálezom. 18FDG-PET vyšetrenie mozgu zobrazilo v rovnakej lokalite hypermetabolické ložisko charakteru HG procesu. V 08/2013 bola vykonaná stereobiopsia so záverom IDH negat. astrocytóm grade II. V 09–10/2013 podstúpila RAT terapiu s celkovou dávkou 50,4 Gy. Pri MRI vyšetrení v 02/2014 bola pozorovaná regresia pôvodného ložiska a pribudnutie viacpočetných ložísk v bielej hmote supratentoriálne, hodnotených radiológom ako multiplexná skleróza. Pacientka bola riešená v BTB komisii a histologický nález bol následne prehodnotený na demyelinizáciu. V 12/2014 bola zahájená liečba interferónom -1a sc. a v 12/2015 glatiramer acetátom. Multiplexná skleróza sa vo väčšine prípadov nebioptuje, lebo jej diagnostika je založená na MRI obraze. Občas ale môže na MRI viac alebo menej verne napodobňovať tumor. Histologizácia takéhoto procesu predstavuje jednu z najhorších diagnostických pascí neuropatológie. V ložisku demyelinizácie sú prítomné reaktívne gliové bunky, ktoré môžu cytologicky vyzerať „atypickejšie“ ako nádorové a je veľmi ľahké nález mylne interpretovať ako tumor. Následné ožiarenie ložiska tumoriformnej demyelinizácie je vážnou terapeutickou chybou. Histologická diagnostika demyelinizácie je problematická aj z ďalších aspektov. Prítomnosť makrofágov sama o sebe nie je diagnostická pre SM. Nie zriedkavo sa dajú zachytiť v gliómoch. Histologicky takmer identický obraz môže navodiť regredovaný lymfóm, príp. dokonca aj ischémia mozgu. Multiplexnú sklerózu tiež nie je možné histopatologicky odlíšiť od iných typov demyelinizačných ochorení. Rádiológ aj patológ pri diagnostike gliómov by stále mali myslieť na dôležitú diferenciálnu diagnostiku tumoriformnej multiplexnej sklerózy.
Anaplastický oligodendrogliom, dlouhodobá léčba – kazuistika
Zycháčková K., Kohoutek M.
Komplexní onkologické centrum, Nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně
Anaplastický oligodendrogliom se objevuje mezi 40. a 50. rokem života. Od oligodendrogliomu stupně 2 se liší histologickými známkami malignity. Buňky jsou tzv. anaplastické, tzn. velmi málo diferencované, s jadernými atypiemi, mitózami, nekrózami a krvácením v nádoru. Průměrná doba přežití je 3–4 roky bez kodelece, s kodelecí 8–10 let. Pacient ve věku 45 let, bez závažných komorbidit, bez medikace byl v lednu 2007 přivezen na neurologii pro epileptický záchvat. Na CT i MRI mozku potvrzena expanze frontálně. V únoru 2007 provedena parciální kraniotomie, histologicky potvrzen anaplastický oligodendrogliom. Následovala konkomitantní chemoradioterapie do května 2007 v režimu Temodal a poté pokračováno do šesté série samotným přípravkem Temodal. Pacient dále sledován s neurologickým minimálním deficitem, PS 1 (lehký inhibiční organický psychosyndrom, distální senzomotorická polyneuropatie). Po 10 letech sledování zjištěna první recidiva. V dubnu 2017 na MRI mozku patologické sycení při resekční linii. Dne 11. 4. 2017 provedena subtotání operace. Histologicky potvrzen recidivující anaplastický oligodendrogliom G3, IDH s kodelecí 1p/19q. Doplněno druhé čtení – srovnání histologie z roku 2007, nález shodný. Vzhledem k předchozí radioterapii konzultováno pracoviště Nemocnice Na Homolce, nález není indikačně vhodný ke stereotaktickému ozáření na gama noži, zatíženo pooperační poruchou hematoencefalické bariéry. Po dohodě s pacientem zvoleno sledování. V červenci 2017 progrese nálezu na MRI, nově recidiva při okraji III. komory mozkové a v horní části pravého thalamu, uzavřeno jako druhá recidiva. Další operační řešení neindikováno. Od srpna 2017 do března2018 aplikována první linie paliativní CHT Temodal, stav po osmé sérii. V průběhu léčby bez známek recidivy, vymizení předchozích ložisek dle MRI. Dále indikovány „chemoprázdniny“. V září 2018 na MRI mozku nově několik sytících se lézí. Dne 9. 10. 2018 proběhla stereotaktická RT Leksellovým gama nožem na všechny nové léze. V lednu 2019 zvětšení lézí na MRI mozku, proto znovuzahájení paliativní CHT Temodal do dubna 2019, kdy ukončeno pro epileptický záchvat při progresi nemoci. Vzhledem k dobrému výkonnostnímu stavu zahájena od 17. 5. 2019 druhá linie paliativní CHT Lomustin. Po první sérii ukončeno pro zhoršení výkonnostního stavu na PS3. Dále paliativně symptomatická terapie a dne 10. 9. 2019 exitus letalis v domácím prostředí. Závěr: Kombinací různých modalit léčby pacient vedl plnohodnotný život dalších 12 let. Včasná detekce recidiv, následované léčebnou modalitou (RT, CHT, operace) i přes negativní rizikové faktory (subtotální resekce, velikost tumoru apod.) vedla k prodloužení přežití a k dobré kvalitě života.
Štítky
Dětská onkologie Chirurgie všeobecná OnkologieČlánek vyšel v časopise
Klinická onkologie
2020 Číslo Supplementum - 2
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Prof. Petra Tesařová: Pacientky s metastatickým karcinomem nemají čas čekat na výsledky zdlouhavých byrokratických procedur
- Cinitaprid – nové bezpečné prokinetikum s odlišným mechanismem účinku
- Cinitaprid v léčbě funkční dyspepsie – přehled a metaanalýza aktuálních dat
Nejčtenější v tomto čísle
- Jak pracovat s nadějí u pokročile onkologicky nemocných pacientů
- Mindfulness/všímavost v paliativní péči – léčivý efekt přítomného okamžiku
- XVIII. Nádory tlustého střeva a konečníku
- XVII. Nádory jícnu a žaludku