Prof. MUDr. Jan Janda, CSc., osmdesátiletý

Profesor Jan Janda, emeritní přednosta 1. dětské kliniky 2. lékařské fakulty UK a FN v Praze-Motole a senior na současné Pediatrické klinice v Motole se dožívá 80 let.

Jan Janda se narodil 28. února 1941 v Táboře. V průběhu války vyrůstal v Českých Budějovicích. V roce 1945 se rodina přestěhovala do Českého Krumlova, kde jeho matka, magistra farmacie, získala nájem Zámecké lékárny. Po dalším roce nastoupil na základní školu v Českých Budějovicích, kde matka pracovala jako vedoucí lékárny ve vojenské nemocnici. Tehdy tam pracoval také mladý MUDr. Vl. Potužník, pozdější přednosta Ústavu mikrobiologie motolské fakulty.

V Českých Budějovicích absolvoval Jan Janda gymnázium, tehdy nazývané Jedenáctiletá střední škola Julia Fučíka. Parta spolužáků tam založila basketbalový oddíl, který získal tři tituly dorosteneckých přeborníků kraje. Hráli také proti dorostenci Václavu Klausovi, který byl už tehdy kapitánem týmu.

V červnu 1958 zakončil studium maturitou a podal přihlášku na medicínu do Plzně, kde absolvoval přijímací zkoušky, ale ke studiu nebyl přijat z kádrových důvodů. Nastoupil do výrobny infuzních léčiv jako dělník u autoklávů, ani tato roční dělnická praxe k vylepšení kádrového profilu nestačila. Další rok pracoval jako betonář na stavbě mládeže „Kaučuk“ Kralupy a nakonec byl v roce 1960 přijat ke studiu na Fakultu dětského lékařství UK v Praze. Během studia pracoval jako pomocná vědecká síla na patologické fyziologii u prof. Poupy a pak na 1. dětské klinice u docenta Poláčka.

V roce 1965 se oženil s medičkou Danielou Krausovou. Absolventská místa manželé Jandovi získali u prim. Havlíka v Českém Krumlově. Ten byl tehdy nesmírně aktivní, byl členem výboru pediatrické společnosti, pořádal semináře s hosty z Prahy, posílal lékaře do NDR na klinická pracoviště. Jan Janda začal psát články do odborných časopisů a založil pediatrickou nefrologickou ambulanci. V roce 1967 se Jandovým narodila dcera Šárka. V létě 1968 odjel Jan Janda jako stipendista na univerzitní dětskou kliniku do Kolína nad Rýnem, ale po 21. srpnu byl naléhavě povolán zpět, protože prim. Havlík po sovětské okupaci emigroval do Rakouska a později do Švýcarska a dětské oddělení zůstalo bez vedení.

V roce 1972 Jan Janda nastoupil jako sekundář na 1. dětskou kliniku Fakulty dětského lékařství k profesorovi Poláčkovi s perspektivou zaměření na dětskou nefrologii. Disertační práci obhájil v roce 1982, habilitován byl v roce 1986 a v roce 2003 byl jmenován řádným profesorem pediatrie. Po celou dobu působení na 1. dětské klinice stimuloval řadu mladých kolegů, určil jejich odborné směřování a přispěl k jejich profesnímu růstu. Díky osobním kontaktům v Německu organizoval pro mladé sekundáře studijní pobyty v zahraničí. Po více než 15 let také vedl výměnné praxe mediků na dětských univerzitních klinikách v Hannoveru, Freiburgu a Erlangen.

Prof. Jan Janda byl a je vizionářem, tvůrcem nových konceptů. Mezi jeho hlavní profesní zásluhy patří ustavení mezioborového týmu, který od konce 70. let řeší chronické selhání ledvin u dětí chronickou dialýzou a transplantací. Do konce roku 2020 tak bylo v Motole provedeno už více než 300 úspěšných transplantací ledvin. Osobně přispěl k tomu, že pracoviště je dlouhá léta zapojeno do mezinárodních kooperativních multicentrických studií.

Po zkušenostech z Vídně pozval na kliniku zdravotní klauny, a to ještě před příchodem známého Gary Edwardse, jehož zdravotní klauni dnes působí po celé ČR. Byl opakovaně předsedou nebo sekretářem České pediatrické společnosti, s profesorem Velemínským založil Pracovní skupinu dětské nefrologie a organizoval její výroční setkání, vícekrát byl prezidentem kongresů ČPS, kam zval renomované zahraniční řečníky, známé jsou jeho přátelské vztahy se slovenskými pediatry.

Spolu s Dr. Feberem zorganizoval v roce 1999 v Praze 33. evropský kongres dětské nefrologie ESPN s rekordním počtem účastníků. V letech 2000–2004 byl prezidentem organizace evropských pediatrů UNEPSA a v roce 2003 uspořádal v Praze druhý kongres UNEPSA pod názvem Europaediatrics. Prof. Janda je čestným členem řady odborných společností (Česká pediatrická společnost, Česká nefrologická společnost, Česká transplantační společnost, Slovenská pediatrická spoločnosť, honorary member of European Society of Paediatric Nephrology, je korespondujícím členem německé a rakouské pediatrické společnosti). Spolu s profesorem Urbánkem, který vedl dětskou kliniku ve Vídni, založili skupinu Pädiatri­sche Forschung jako místo pravidelného setkávání mladých pediatrů v PhD programu. Setkání se dodnes konají v jednotlivých středoevropských zemích po názvem European Society for Clinical Paediatric Research.

Jan Janda je dlouholetým členem redakční rady časopisů Česko-slovenské pediatrie a Klinische Pädiatrie. Podílí se na výuce bakalářek na Zdravotně-sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde byl dvě funkční období členem vědecké rady.

Profesor Janda publikoval sám a se spolupracovníky více než 200 publikací v odborných časopisech, kapitoly v několika monografiích, redigoval dva překlady německých pediatrických monografií a publikoval řadu článků v populárním tisku. Se svým týmem řešil úspěšně výzkumné úkoly a grantové projekty.

Mezi vizionářské zásluhy prof. Jandy patří také vznik Zdravotního a očkovacího průkazu dítěte a mladistvého, který byl oceněn evropskou úřadovnou WHO. Před vznikem Vakcinologické společnosti uspořádal jedenáct národních očkovacích dnů. Dosud každoročně pořádá se Státním zdravotním ústavem „Salt Awareness Week“, který upozorňuje laiky na riziko vysoké konzumace soli, spojeného s hypertenzí.

Mimo medicínu patří jeho zájem historii, výtvarnému umění a cestování. Oblíbenými destinacemi jsou Rakousko a Itálie – hlavně Toskánsko v okolí Sieny.

Jan Janda je skalní Jihočech. Rodina vlastní už přes 50 let chalupu ve Světlíku u Frymburku blízko lipenského jezera. Ve spolupráci s německými vysídlenci se podílel na tvorbě webové stránky obce v češtině i němčině. V soukromém životě jej provází již 56 let manželka Daniela. Jak sám říká, bez její obrovské trpělivosti a vstřícnosti by jeho aktivity nemohly být nikdy realizovány. Spolu s ní se těší ze sedmi vnoučat od dvou dcer, z nichž jedna je praktickou lékařkou pro děti a dorost a druhá působí na pražském arcibiskupství. Jedna vnučka studuje v 5. ročníku 2. lékařské fakulty v Motole a slyšela už dokonce přednášet svého dědu!

Spolupracovníci na klinice děkují panu profesorovi za neutuchající inspiraci profesní i osobní, přejí mu zdraví, chuť a elán do dalších aktivit a hodně dalších krásných zážitků v jeho oblíbeném Toskánsku.

Pracovníci Pediatrické kliniky v Motole a přátelé profesora Jana Jandy

Kojenci a mravenci

Praha-Motol, únor 1980

Napsal Rudolf Lázníček. Svému učiteli prof. Janu Jandovi s vděčností věnují jeho někdejší studenti.

Okolo lesa pole lán.

Hoj! Jede jede z lesa pán.

Jede rychle přes pole,

už aby byl v Motole.

 

V Motole hned u silnice

stojí velká nemocnice.

V ní najdete velmi lehce

ve všech patrech samé vědce.

Není to však jejich vinou,

že tam děti houfně hynou.

Mezi všemi kojenci

běhaj totiž mravenci.

 

Mravenci tam bez prodlení

čile v plenách pilně plení.

Kojenec se zachvívá,

pupenci se pokrývá.

 

S kojencem se jednou laskal

známý asistent dr. Tláskal.

Přes své brýle přehlíd čile

malé bílé mravence,

objevil však pupence.

Zavolal hned mediky

ze sousední kliniky,

pupence jim ukázal

a slavnostně rozkázal:

„Tohleto je od chlastu,

dejte na to Pix pastu.“

A pak takto medikům všem praví:

„Matka zničila mu zdraví!

S výživou se chudák spletla.

Alkohol je lidstva metla!

Kojenec se v křečích zmítá,

však matka si to ještě schytá!

Jak vyrovná se s lihem dítě?

Snad jen dobře, doufám skrytě.

Však zde jsem coby statista

neb prognóza je nejistá.

Však to se ještě ukáže,

jen choďte pilně na stáže!“

 

Kojenec se zmítá v křečích,

vzal by jistě do zaječích.

Utéci však nemůže.

Kdo mu tedy pomůže?

Mravenci mu v plenách plení,

ani jeden z nich nelení.

Z kojence se vzdechy linou,

jak je leptán kyselinou.

 

Docentka, co třese hlavou,

myšlenku má zcela zdravou

a jako šéf kliniky

nedělá s tím cavyky.

Hned jak hlavou zatřese,

diagnóza nese se:

„Ekzém je to vcelku malý,

pozná lékař vědy znalý.

A tak problém celičký

vypadá na spalničky.“

Doktor Janda plandá líně

po Motole, ruce v klíně.

Koukne letmo na pupence:

„To vypadá na mravence!

Avšak kde by se tu vzali

tihle tvorečkové malí?

Po těch tu přec není stopy,

však na hlavu nám padaj stropy.“

 

Doktor Petrů k tomu řekne:

„Tláskal, ten se občas sekne.

Od chlastu to není, páni.

Od toho ne. Ani zdání!

Kojenec přec nepije.

Alergie! Ta to je!“

 

„Ale která? Řekni, Vítku!“

 

„Já bych řek, že na omítku.

Ze stropu by mohla snad

do těch plenek napadat.

Jiné rady asi není:

Propusťme ho z oddělení.

Nenechme ho tady více.

Do okresní nemocnice patří tenhle kojenec.

To nám všem je jasné přec.“

 

Dítě bylo přeloženo

a tak rychle uzdraveno.