Zkušenosti dětí mladšího školního věku s legálními drogami

Souhrn

Úvod:
Dětský věk je kritickým obdobím kvůli vyšší vnímavosti na působení nejrůznějších rizikových faktorů, včetně legálních drog, které vyvolávají akutní i pozdní poškození manifestující se v dospělém věku. Program „Normální je nekouřit“ umožňuje sledovat prospektivně vývoje postojů, chování i okolností, které je ovlivňují, v kohortě dětí od 6 let jejich věku.

Metodika:
Žáci 2. tříd volili odpovědi ANO nebo NE na otázku, zda už ochutnali alkoholický nápoj a kouřili. Ve 3. třídě byla stejná otázka rozšířena o uvedení druhu alkoholického nápoje a o dotaz, při jaké příležitosti byly alkohol a cigareta konzumovány (zda s kamarádem, dospělým rodinným příslušníkem, o samotě, případně jiným způsobem). Ve 4. třídě byl dotaz na konzumaci alkoholického nápoje vztažen na období posledního měsíce a bylo rozlišeno, zda dítě zkoušelo kouřit jednou či opakovaně. Je prezentován popis trendů a analýza rozdílů mezi dětmi, které alkohol nekonzumovaly, a těmi, které již tuto zkušenost mají; byl použit t-test v programu EPI INFO.

Výsledky:
Ve 2. třídě už ochutnalo alkohol téměř 60 % dětí, ve 3. třídě o dalších 10 % dětí víc: nárůst frekvence je vysoce významný. Ve 4. třídě pily alkohol dvě pětiny dětí v posledním měsíci. Ve všech etapách sledování byla frekvence údajů o pití alkoholických nápojů signifikantně častější u hochů. Nejčastěji děti popíjejí pivo, z likérů děti uváděly nejčastěji vaječný koňak, mezi destiláty rum, fernet, slivovici, koňak, whisky aj. Téměř polovina dětí ve 3. třídě někdy okusila 2 a více druhů alkoholických nápojů, ve 4. třídě během posledního měsíce pila 2 a více druhů více než desetina dotazovaných dětí. V naprosté většině případů – přes 90 % – byli dárci alkoholu dospělí členové rodiny: rodiče, prarodiče či jiní příbuzní. Dalších cca 5 % dětí si alkohol vzalo samo z domácích volně dostupných zásob. Kamarád byl jako dárce alkoholu uváděn jen výjimečně. V rozporu s tím jen necelých 54 % rodičů připustilo, že jejich dítě ve 4. třídě mohlo už ochutnat alkoholický nápoj a 4 % rodičů uvedla, že se tak děje pod jejich dohledem. Zkušenosti s kouřením mělo v 10 letech věku již 28 % dětí.

Závěr:
Rodinné prostředí většiny českých dětí podporuje jejich pozitivní postoje k legálním drogám – alkoholu a tabáku – a usnadňuje jejich dostupnost už i dětem mladšího školního věku. Hledání způsobů, jak tento stav změnit, je velmi obtížné, ale naprosto nezbytné.

Klíčová slova:
školní děti, alkohol, kouření

Úvod

Dětský věk je v mnoha ohledech kritickým obdobím, neboť na působení nejrůznějších rizikových faktorů reaguje organismus ve fázích tělesného i psychického vývoje vyšší vnímavostí k akutním následkům i k poškozením manifestujícím se v dospělém věku [1]. Z tohoto důvodu je mimo jiné věnována intenzivní pozornost expozici dětí legálním i ilegálním drogám: obvykle se výzkum zaměřuje na adolescenty [např. 2, 3, 4, 5], případně na děti staršího školního věku [6, 7, 8, 9]. Poznatky o míře expozice dětí jsou nejčastěji získávány ze školních dotazníkových šetření, kde se výsledky buď vztahují ke konkrétnímu vyšetřenému souboru [např. 10, 11, 12], nebo v mezinárodně koordinovaných studiích u reprezentativně vybraných populačních skupin: umožňují nejen mezinárodní srovnávání, ale reprezentují stav v celé věkové skupině dané země v době šetření. V České republice jsou vedle lokálních studií opakovaně realizována dvě reprezentativní rozsáhlá šetření zaměřená na středoškolskou mládež (European School Project on Alcohol and Other Drugs – ESPAD) a na děti staršího školního věku od 5. do 9. třídy základní školy (Health Behaviour in School-Aged Children – HBSC) [13, 14].

Program „Normální je nekouřit“ je svým způsobem unikátní v tom ohledu, že je určen pro děti mladšího školního věku, od 1. do 5. třídy. Zahrnuje nejen oblast primární prevence kouření, ale učí děti i o ostatních rizikových oblastech chování (alkohol, drogy, nadměrné slunění, „nezdravé“ potraviny) a vychovává k oblibě a osvojení prvků podpory zdraví (tělesná aktivita, stravování podle výživových doporučení, přátelské interpersonální vztahy). Pro sledování efektivity programu (porovnáváním ovlivňované a kontrolní skupiny) jsou vytvářeny dotazníky, které děti vyplňují v každém školním roce před zahájením bloku programových lekcí a za 4 měsíce po jeho skončení. V dané kohortě je tak možno sledovat prospektivně vývoje postojů, chování i okolností, které je ovlivňují. V každém ročníku jsou rovněž oslovováni rodiče dětí ovlivňovaných programem s nabídkou informací o cílech programu, prosbou o konkrétní spolupráci a výzvou k účasti v anketním šetření.

V kontrolované studii absolvovalo první 4 roky z pětiletého programu 28 základních škol.

V této práci jsou prezentovány výsledky semilongitudinálního sledování kohorty dětí v době od 7. do 10. roku věku, zaměřené na konzumaci alkoholických nápojů a kuřácké pokusy.

Metodika

V první třídě nebyly dětem pokládány otázky o konzumaci alkoholických nápojů, takže první informace o zkušenostech dětí s alkoholem jsou až od žáků 2. tříd: volbou odpovědi ANO nebo NE reagovaly na otázku, zda už ochutnaly alkohol a kouřily, bez možnosti označení druhu (pivo, víno, likér). Ve 3. třídě byla stejná otázka rozšířena o uvedení druhu alkoholického nápoje a o dotaz, při jaké příležitosti byly alkohol a cigarety konzumovány (zda s kamarádem, dospělým rodinným příslušníkem, o samotě, případně jiným způsobem). Ve 4. třídě byl dotaz na konzumaci alkoholického nápoje vztažen na období posledního měsíce před vyplňováním dotazníku: nejčastěji se jednalo o měsíce listopad (pre-test) a květen (post-test), výjimečně prosinec a červen. U kouření se rozlišoval jednotlivý a opakovaný pokus.

V této práci jsou sumárně analyzovány odpovědi dětí z ovlivňovaného i kontrolního souboru. Určité rozdíly v počtu dětí v jednotlivých termínech šetření jsou způsobeny tím, že dotazníky vždy vyplnily ty děti, které byly v daný den přítomné ve škole: nikdy se učitelé nesetkali s odmítnutím. Protože v 1. a ve 2. třídě bylo metodickou podmínkou, aby dotazník vyplnil s každým dítětem učitel ve strukturovaném rozhovoru, a v některých třídách učitelé tuto podmínku nesplnili, musely být dotazníky vyplněné dětmi z hodnocení vyřazeny. V případech, že některá otázka zůstala nezodpovězena, jsou tyto informace v tabulkách uvedeny.

V dotazníkové anketě uváděli rodiče žáků 4. třídy informace o dostupnosti alkoholu v jejich domácím prostředí a názory, zda jejich děti už alkohol ochutnaly a zda by častá či pravidelná konzumace alkoholu u dětí mohla být rizikem pro rozvoj psychických poruch v mladém věku. Anketní šetření rodičů zahrnuje jen skupinu ovlivňovanou programem.

Vzájemně byly porovnávány děti, které alkohol nekonzumovaly, s těmi, které již tuto zkušenost mají a statistická významnost nalezených rozdílů byla hodnocena t-testem v programu EPI INFO.

Výsledky

Ve 2. třídě uvedlo téměř 60 % dětí, že má první zkušenosti s alkoholickými nápoji; na stejný dotaz odpovědělo kladně ve 3. třídě o dalších 10 % dětí víc: nárůst frekvence konzumentů je vysoce významný (p <0,01). Ve 4. třídě na modifikovaný dotaz o konzumaci alkoholického nápoje v posledním měsíci odpověděla téměř polovina dětí. Ve všech etapách sledování byla frekvence údajů o pití alkoholických nápojů signifikantně častější u hochů než u dívek (tab. 1).

Informace o druzích alkoholických nápojů konzumovaných dětmi byly získávány ve 3. i 4. třídách: zatímco ve 3. třídě děti označily, zda již někdy v životě pily některé alkoholické nápoje, ve 4. třídě se frekvence konzumace alkoholu vztahovala k období posledního měsíce před administrací dotazníku. Přestože údaje o konzumaci různých druhů alkoholických nápojů se ve 3. třídě a ve 4. třídě zjišťovaly za odlišné období, zvýšila se frekvence konzumace piva, vína i destilátů v době, kdy byly děti starší (tab. 2).

Nejčastěji děti popíjejí pivo. Údaje o pití likérů a destilátů byly zapisovány v rubrice „jiných“ nápojů, které děti mohly vyjmenovat. Do této skupiny bylo zařazeno i šampaňské; z likérů děti uváděly nejčastěji vaječný koňak, mezi destiláty rum, fernet, slivovici, becherovku, koňak, whisky aj. Pokud dítě uvedlo konzumaci dvou či více druhů, jsou kombinace hodnoceny samostatně, bez dalšího rozlišení druhů; nejčastěji bylo víno či destiláty kombinovány s pivem. Ve 3. třídě někdy okusila 2 a více druhů alkoholických nápojů téměř polovina dětí, ve 4. třídě během posledního měsíce pila 2 a více druhů pětina, resp. třetina dotazovaných dětí.

V dotazníku pro 3. třídu byly děti tázány, v jaké společnosti ochutnávaly alkoholické nápoje. V naprosté většině případů – přes 90 % – to bylo v přítomnosti dospělých členů rodiny: rodičů, prarodičů či jiných příbuzných. Dalších cca 5 % dětí si alkohol vzalo samo z domácích volně dostupných zásob. Kamarád byl jako zdroj alkoholu uváděn jen výjimečně (tab. 3).

Dětem, které mají zkušenosti s alkoholickými nápoji, jsou častěji dostupné i cigarety, rovněž za tolerantní či přímo povzbuzující asistence dospělých: žáci druhých tříd, kteří popíjeli alkohol, v porovnání s těmi, kteří jej dosud neochutnali, na požádání kuřivo dospělým nosí (8,1 % vs. 4,4 %, p <0,05) a dokonce připalují cigaretu (9,8 % vs. 2,5 %, p <0,0001). U dětí majících zkušenosti s alkoholem se významně častěji projevují pozitivní úvahy o jejich budoucím kuřáckém chování, případně váhající postoje (tab. 4).

Mezi dětmi, které někdy pily alkohol, se vyskytuje trojnásobně až šestinásobně vyšší počet těch, které již zkoušely kouřit, v porovnání s těmi, které alkohol dosud neochutnaly (údaje za 2. a 3. třídu). Dramatický nárůst pokusů s kouřením byl pozorován v obou skupinách s rozdílnou konzumací alkoholu ve 4. třídě. Ovšem mezi dětmi, které pily alkohol v posledním měsíci, byla frekvence kouřících opět téměř trojnásobně vyšší než mezi dětmi, které alkohol nepily (tab. 4).

Z údajů poskytovaných dětmi jsou kouřící dospělí k jejich experimentování s alkoholickými nápoji tolerantnější a děti dostanou alkohol častěji v rodinách, kde se kouří. Žáci 2. tříd poskytovali údaje o kouření „širší“ rodiny (rodičů, prarodičů, dalších příbuzných), s nimiž jsou v častém kontaktu, ve 3. třídě se otázky týkaly jen kouření rodičů či sourozenců a ve 4. třídě byl dotaz formulován na zjištění, zda se v rodině uplatňují restriktivní opatření zabraňující expozici dětí pasivnímu kouření bez ohledu na kuřácké chování členů rodiny či návštěvníků (tab. 4).

Kontrolní dotazníky určené dospělým vyplňují pouze rodiče dětí z experimentálních tříd ovlivňovaných programem: ve 4. třídě zaslalo vyplněný dotazník 334 rodičů, tj. 74,2 % oslovených. Výpovědi rodičů o kuřácích v rodině a nejbližším příbuzenstvu se shodují s údaji dětí zjišťovanými ve 2. třídě (tab. 5).

Téměř 54 % rodičů připustilo, že jejich dítě ve 4. třídě mohlo už ochutnat alkoholický nápoj a 4 % rodičů uvedla, že se tak děje pod jejich dohledem (tab. 5). To je v příkrém kontrastu s údaji dětí z programového souboru, z nichž 70 % přiznalo pití alkoholického nápoje už ve 3. třídě, a to většinou s rodiči (60 %) či s některým členem širšího příbuzenstva (dalších 32 %). Ve 4. třídě konzumovalo alkoholické nápoje více než 40 % dětí z programového souboru v posledním měsíci, a to jak v podzimním, tak i v jarním sběru dat, a více než čtvrtina uváděla opakované pití 2 či více druhů (15 % v podzimním a 10 % v jarním šetření).

Podobné rozdíly v odpovědích rodičů a dětí jsou u kuřiva: ve 4. třídě má zkušenosti s kouřením už více než čtvrtina dětí (28,2 %), z toho 11,2 % kouřilo opakovaně, zatímco tuto možnost připouští jen kolem 12 % rodičů (tab. 5). Pětina dětí, které zkusily kouřit opakovaně, dostala kuřivo od sourozenců, stejným podílem přispěli druhé pětině kuřáků ostatní příbuzní (hlavně prarodiče), 13 % dětí uvedlo, že dostaly cigarety od rodičů a téměř čtvrtina dětí si vzala kuřivo z nehlídaných domácích zásob. Celkem 78 % dětí opakujících kouření a 65 % dětí, které zkusily kouřit jen jednou, mělo kuřivo z prostředí domova či příbuzenstva. Legální drogy (alkohol i kuřivo) jsou v domácnostech většinou uchovávány volně, což uvedlo více než 70 % odpovědí rodičů, kteří věří, že děti se z těchto zásob neobslouží. U necelé třetiny jednorázových kuřáků a téměř poloviny opakujících kuřáků byl dárcem kuřiva kamarád.

Na dotaz, zda častá či dokonce pravidelná konzumace alkoholu, cigaret a marihuany v dětství by mohla vést k rozvoji psychických poruch v mladém věku, odpověděla kladně většina rodičů: 87 %, resp. 88 % v případě alkoholu a marihuany, necelých 70 % u kouření. Opět shodně více než 6 % rodičů tuto možnost zavrhlo u alkoholu a marihuany, u kouření byla frekvence záporných odpovědí dvojnásobně vyšší (13,5 %). Zbylých cca 6 % rodičů v případě alkoholu a marihuany a téměř 17 % rodičů v případě kuřiva neumělo tuto otázku zodpovědět.

Diskuse

Česká část studie HBSC prokázala, že české děti mají významně častější zkušenosti s konzumací alkoholických nápojů v porovnání s naprostou většinou dětí z ostatních 35 zemí zapojených do mezinárodního sledování. Většina jedenáctiletých žáků 5. tříd základních škol již alkohol ochutnala a 10 % chlapců této věkové skupiny již uvádělo pití piva nejméně jednou týdně (ale i častěji), další 2 až 3 % hochů měla minimálně týdenní frekvenci pití vína, 1,5 % konzumovalo lihoviny a kolem 5 % míchané nápoje. Frekvence výskytu pravidelného pití u všech druhů alkoholických nápojů mezi dívkami byla zhruba poloviční než u chlapců. Tyto údaje byly téměř shodné ve všech jednotlivých etapách šetření, tj. v letech 1994, 1998 a 2002. U dětí staršího školního věku (13 a 15 let) se pravidelné pití stává běžnější a rozdíly ve frekvenci pozitivních odpovědí dívek a chlapců se stírají. Z retrospektivních výpovědí patnáctiletých vyplývá, že se děti v průměru poprvé setkají s alkoholem ve věku 11 až 12 let, směrodatná odchylka 3,5 roků však naznačuje, že část dětí měla možnost napít se alkoholického nápoje ještě mnohem dřív [14].

Naše prospektivní sledování naznačuje, že skutečnost je ještě závažnější: ve 2. třídě přiznalo ochutnání alkoholického nápoje téměř 60 % sedmiletých dětí: zhruba tři čtvrtiny hochů a polovina dívek. Podobně jako u reprezentativní studie HBSC, i v našem souboru bylo nejčastěji konzumováno pivo. Z některých dotazníků bylo možno soudit, že děti nepovažují pivo za alkoholický nápoj, protože na dotaz, zda ochutnaly alkohol, odpověděly záporně, ale v následující otázce označily, že pily pivo.

Ve 2. a 3. třídě, kdy byly dotazy zaměřené na konzumaci alkoholu kdykoliv předtím, mnoho dětí uvádělo, že dostaly napít v rámci různých rodinných oslav (svátky, silvestrovské oslavy, svatby apod.). Ojedinělé děti ve 2. třídě psaly, že se alkoholu napily omylem. Ve 4. třídě byly děti výslovně upozorněny, že mají napsat, zda pily některé nápoje během minulého měsíce, přičemž termíny šetření nezahrnovaly žádné tradiční svátky (Vánoce, Nový rok, Velikonoce). Přesto konzumaci alkoholu přiznaly dvě pětiny dotazovaných a 10 až 15 % pilo v tomto období alkohol opakovaně.

Legální věk pro dostupnost kuřiva a alkoholických nápojů je v České republice 18 let. Rodiče a další dospělí příbuzní v širším okruhu rodin školních dětí však legislativní normy ignorují, a to i přesto, že si jsou většinou vědomi možného zdravotního rizika. Většina dětí (přes 90 %) aktivně dostala první alkoholické nápoje v domácím prostředí, dalších 5 % si je vzalo z volně dostupných domácích zásob. Zajímavá je konfrontace výpovědí dětí a rodičů, kdy jen ojedinělí rodiče (4 %) uvedli, že děti pily alkohol s jejich svolením a dohledem. Je také zřejmé, že rodiče usnadňují dětem dostupnost alkoholu i kuřiva tím, že je uchovávají doma zcela volně a spoléhají na to, že děti si legální drogy samy nevezmou.

Mnoho různých studií shodně popisuje vyšší konzumaci alkoholických nápojů u kouřících adolescentů i dospělých [3, 4, 9, 15, 16]. V České republice potvrzují tyto souvislosti jak různé lokální studie [10, 11, 12], tak i reprezentativní výsledky studií Global Youth Tobacco Survey – GYTS [17], ESPAD [18] a HBSC [14]. Souběh obliby obou těchto legálních drog je vysvětlován jak shodnými sociálními podmínkami, při nichž se obě drogy konzumují, tak i vzájemnou potencí výsledných účinků na konzumenty [19, 20]. Jsou studie, které prokazují větší riziko časné konzumace alkoholu [21, 22] i cigaret [23, 24] u dětí, jejichž rodiče lze označit za alkoholiky. I když v citovaných českých studiích, včetně této, konzumace alkoholu u rodičů nebyla sledována, lze soudit, že všeobecně známá vysoká konzumace alkoholických nápojů, která řadí Českou republiku v průměrné spotřebě etylalkoholu na přední místa světového pořadí, má na nepříznivých trendech v dětské populaci svůj podíl.

Bohužel, kombinace užívání obou legálních drog navzájem potencuje i škodlivé účinky na zdraví: zvyšuje riziko intoxikace a zranění, užívání ostatních drog [16, 25], rizikového sexuálního i antisociálního chování [26], rozvoje závažných psychiatrických onemocnění [3, 27], včetně rychlejšího rozvoje závislosti a problémů souvisejících s alkoholismem; vyšší je i riziko výskytu zhoubných nádorů, zejména rakoviny v orofaciální oblasti [16]. Mezi odborníky panuje všeobecná shoda, že všechny uvedené následky jsou tím závažnější a progrese tím rychlejší, čím je věk experimentujících uživatelů nižší.

Někdy se kouření pokládá za vstupní bránu užívání alkoholu a ostatních drog [např. 15, 25, 28, 29, 30] a věk začátků experimentování s cigaretami bývá označován za nejsilnější prediktor pozdějšího vývoje alkoholismu a všech poškození, která s ním souvisejí [31]. Avšak jak starší [32], tak i nejnovější studie dokumentují, že alkohol konzumuje větší část populace, včetně dětí, a že jeho užívání může iniciovat začátky i rozvoj závislosti na kouření [5, 33, 34, 35].

Většina výzkumných prací sledujících vztahy mezi kouřením a užíváním alkoholu se zaměřuje na psychosociální faktory podporující či brzdící konzumaci legálních drog: individuální a osobnostní charakteristiky, rodinné a školní prostředí, postoje společnosti, kontakty s asociálními vrstevníky i dědičné determinanty [36]. Zdá se však, že ani multifaktoriální přístupy nemohou plně vysvětlit mechanismy této komorbidity. Naopak výsledky experimentálních studií naznačují, že nikotin působí na centrální nervový systém mláďat tak, že vyvolá perzistentní neurobiologické změny [37, 38], které mohou posilovat účinky dalších drog a tak zvyšovat vnímavost exponovaných ke vzniku závislosti [39, 40]. Přestože výsledky pokusů na zvířatech nemohou být jednoduše aplikovány na člověka, jsou velmi cenné; naznačují, že i když v řadě zemí, včetně České republiky, jsou začátky konzumace alkoholu a kouření buď souběžné, nebo alkohol je mezi dětmi a mladistvými rozšířen dřív než kouření, je možné, že nikotin může působit jako hlavní „neurochemická vstupní brána“ k abúzu a rozvoji závislosti na ostatních drogách [41].

V mezinárodním srovnání 35 zemí zahrnutých do studie HBSC je průměrný věk první konzumace alkoholických nápojů v České republice nejnižší a frekvence pravidelného pití alespoň jednou týdně naopak nejvyšší; české děti se ve všech 3 vyšetřovaných věkových skupinách (11, 13 a 15 let) umístily na 2. místě, zatímco pořadí na ostatních předních pozicích se u ostatních zemí výrazně měnilo [14].

Většina primárně preventivních programů se zaměřuje specificky buď na kouření, nebo na alkohol, případně na nelegální drogy. Přitom epidemiologické studie shodně dokumentují silné souvislosti mezi užíváním alkoholu a kouřením, což není překvapivé, protože obě drogy, které jsou legální pro dospělé, jsou snadno dosažitelné ve stejném prostředí: doma, v barech a restauracích, na studentských ubytovnách, případně ve školách, kde se rovněž uplatňuje vliv chování vrstevníků či dospělých [3]. Obě legální drogy jsou široce konzumovány, propagovány přímou i nepřímou reklamou a společností tolerovány: tyto faktory ovlivňují prostředí, v němž si děti a mladiství vytvářejí postoje a postupně i návyky.

Vývojové teorie potvrzují, že vliv rodiny se uplatňuje zejména u dětí a mladších adolescentů, u starších dospívajících je významnější role vrstevníků. Společenské normy a postoje k drogám mají větší význam v iniciaci než v progresi jejich užívání [36]. Řada studií dokumentuje, že opatření na omezení dosažitelnosti alkoholu a kuřiva, společenská kontrola, jasná stanoviska rodičů a jejich dohled nad chováním dětí významným způsobem přispívají k ochraně dětí před experimentováním a posléze pravidelným užíváním drog [3]. Programy zaměřené na intervenci v rodinách jsou zatím spíše ojedinělé, ale mají slibné výsledky [42]. Úspěšné mohou být i dobře koncipované a široce zaměřené společenské intervenční programy [43].

Od dosud převládajících specifických programů na prevenci kouření by nové programy měly zahrnovat obecnější přístup k prevenci užívání všech drog, zejména alkoholu [9]. Odborní psychologové opakovaně upozorňují, že tolerantní postoje české společnosti i politické reprezentace ke konzumaci alkoholu a kouření umožňují jeho dostupnost dětem a dospívajícím. Pokud děti „ochutnávají“ alkoholické nápoje pod dozorem dospělých, jsou spíše než zdravotními důsledky akutní intoxikace ohroženy ve vytváření pozitivních postojů. Pokládají alkohol za „normální, schvalovanou a žádoucí součást sociálních kontaktů, oslav a zábav“ [14].

V programu „Kouření a já“ odmítali žáci 8. tříd jako nerealizovatelnou aktivitu, ve které měli připravit pro své vrstevníky letní setkání na chalupě u lesa a rybníka, bez přítomnosti dospělých. Protože podmínkou bylo, že při pohoštění nesmí být žádný alkohol, cigarety ani jiné drogy, vnímaly děti tyto limity jako významné omezení, stavěly se k takto pojaté zábavě velmi skepticky a s úkolem si neuměly poradit [12].

Závěr

Rodinné prostředí většiny českých dětí podporuje jejich pozitivní postoje k legálním drogám – alkoholu a tabáku – a usnadňuje jejich dostupnost už i dětem mladšího školního věku.

Výsledky prospektivní semilongitudinální studie programu „Normální je nekouřit“ ukazují, že prvními dárci alkoholu a cigaret bývají rodiče, prarodiče a další nejbližší příbuzní, které děti mladší 10 let pokládají obvykle zcela přirozeně za své vzory a chtějí je napodobovat. Hledání způsobů, jak tento stav změnit, je velmi obtížné, ale naprosto nezbytné.

Studie je podporována Ligou proti rakovině Praha a Výzkumným záměrem MŠMT ČR 0021622421 „Škola a zdraví 21“.

Pozn.: Předběžné výsledky studie (bez údajů z „post-testu“ 4. třídy) byly předneseny na 14. světové konferenci Kouření
nebo zdraví v Bombaji, Indie, březen 2009. V předloženém rukopise jsou výsledky komplexní.

Došlo: 28. 7. 2009

Přijato: 1. 9. 2009

Prof. MUDr. Drahoslava Hrubá, CSc.

Ústav preventivního lékařství LF MU

Tomešova 12

600 00 Brno

e-mail: hruba@med.muni.cz