Neprávem (velmi) opominuté jubileum MUDr. Zdeňka Misařová, CSc. – 80 let

V únoru tohoto roku proběhla ve FN Motol velmi milá a srdečná oslava 80. narozenin docentky Věry Vávrové, která patří právem k velkým osobnostem české pediatrie. V loňském roce se neprávem pozapomnělo na stejné jubileum jiné velké osobnosti – MUDr. Zdeňky Misařové, bývalé asistentky I. dětské kliniky profesora Švejcara a posléze od roku 1972 katedry ILF.

MUDr. Zdeňka Misařová se narodila 8. 6. 1927 v Hranicích na Moravě jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Její matka byla v domácnosti a otec měl instalatérskou dílnu. Své dětství prožívala v Hranicích, kde bydleli v hezké vile. Starší sestra odešla studovat do Prahy medicínu a ona sama studovala s mladší sestrou na gymnáziu. Zásadní zlom do rodiny přinesla německá okupace. Bratr Vladimír odchází do Anglie, kde vstupuje do jednotky parašutistů. Za svoji statečnost byl sice po návratu vyznamenán Řádem Bílého lva, ovšem v roce 1948 odchází do emigrace podruhé a definitivně. Uniká tak před perzekucí, která potkala tisíce jeho spolubojovníků z řad českých jednotek anglické armády.

Jeden ze zaměstnanců udal otce, že přechovává ilegálně zbraň, za což byl gestapem zatčen a následně popraven. Matka byla uvězněna a transportována do Osvětimi, kde zemřela. Po konfiskaci domu musely se svou sestrou odejít z Hranic do malé beskydské vesnice Paseky, kde prožily zbytek války od svých 14 let samy s hospodyní Toninkou, která měřila asi 140 cm. Poválečně vystudovala lékařskou fakultu UK v letech 1946–1952. Ještě v době studia na UK se provdala za svého muže, který absolvoval ekonomii a posléze dosáhl docentury na VŠE. Patřil do reformní „šikovské skupiny“, takže ho očekával normalizační osud reformistů. Perzekucí se však po roce 1968 vzhledem k svému těžkému zdravotnímu stavu už nedočkal. Trpěl dlouhodobě těžkým astmatem (syndrom mizející plíce) a v roce 1971 zemřel. Jejich blízkým rodinným přítelem byl dlouhá léta jiný nepřehlédnutelný Moravan, herec Vladimír Menšík.

MUDr. Zdeňka Misařová po absolvování lékařské fakulty nastoupila jako sekundární lékařka na dětské oddělení v Kladně, ale po dvouletém pobytu se vrací do Prahy na Dětskou kliniku na Karlově, kde se pod vedením profesora Švejcara začíná věnovat jako jedna z prvních dětské hematologii, které zůstala věrnou po celou dobu své lékařské kariéry. Její druhou oblastí zájmu byla imunologie a spoluvytvořila imunologickou laboratoř při dětské klinice. V roce 1966 obhajuje doktorskou práci a získává titul CSc. Od roku 1972 se stává asistentkou kliniky ILF, takže do její pracovní náplně přibylo pravidelné postgraduální vzdělávání lékařů a zkoušení atestantů. Její podpis lze nalézt v indexu u desítek pediatrů zvláště v severních Čechách, kam dlouhá léta dojížděla ve své funkci předsedkyně atestační komise. Byla examinátorkou vlídnou, vzdělanou, náročnou a spravedlivou. Její společenské a politické přesvědčení bylo všeobecně známé, takže habilitační řízení a práce byly v „normalizačních“ letech uloženy k ledu.

V jejím životním příběhu se tak promítly klíčové události českých dějin 20. století, které do něho udeřily mírou vrchovatě tragickou. O to více je třeba obdivovat její sílu a houževnatost, s jakou se jí dařilo vyrovnávat s těmito zkouškami a přetavovat je ve vysoce kvalifikovanou a obětavou péči o těžce nemocné pacienty a jejich rodiny i péči o své nejbližší. Po ovdovění vychovávala sama dvě dcery.

V roce 1992 odešla do důchodu, vedle svých zálib se dosud v úctyhodné svěžesti věnuje rešerším pro farmaceutický průzkum.

prim. MUDr. Josef Gut