Prof. MUDr. Zdeněk Lukáš, CSc.
In Memoriam

Odešel náhle a nečekaně, ve věku nedožitých 78 let, na Jadranském pobřeží koncem léta 2012. Stále v aktivním zaměstnání, publikující, přednášející, pracovně vytížený v naší Společnosti patologů. 6 let po překonané / vyléčené malignitě, tím více si vážící života.

Při posledním rozloučení zazněla tato slova:

Narozen v českobratrské rodině, s kořeny na Vysočině ve Veselí, kde jeho předek stavěl jeden z prvních tolerančních kostelů. Vychován v ideálech Husa, Komenského, Palackého a Masaryka, vyznavatel humanitních ideálů, člověk hluboce cítící s neštěstím a křivdou druhých, člověk ušlechtilý, neschopný zloby a nikdy neodplácející zlým. To také vedlo ke zlomu v jeho životní dráze, když nadějný histo-embryolog s obhájeným titulem kandidáta lékařských věd musel nuceně opustit své profesní zaměření pro neschopnost změnit svůj názor a souhlasiti s událostmi po roce 1968. Možná bylo jeho štěstím, že v době tzv. normalizace s protivenstvím po tomto roce našel uplatnění ve II. patologicko-anatomickém ústavu tehdy ve Fakultní dětské nemocnici a později přemístěném jako Ústav patologie ve FN Brno v Bohunicích. A bylo velkým štěstím právě pro tento ústav, že doktor Lukáš se svými znalostmi a vědomostmi histologa a embryologa, s houževnatostí a nezměrnou pílí našel právě zde své další uplatnění v práci, práci a práci. Postupně už ve zralejším věku se profiloval do odborně vzdělaného patologa – patologického anatoma s oběma atestacemi a postupně v tomto ústavu v prostředí mimořádně přátelském a konciliantním zavedl nové metodiky například stříbřící, a byl vůdčím v zavádění tehdy široce uplatňovaných metodik klasické histochemie. Byl společně s prof. Lojdou jedním z prvních, který uplatnil histochemické metodiky v diagnostice enterobiopsií. Později vytvořil kolem sebe skupinu spolupracovníků zabývající se zaváděním a testováním nových metodik imunohistochemických. Současně byl jedním z prvních v naší republice v rozvíjení diagnostiky svalových onemocnění, jeho práce jsou bohatě citovány a je jeho další zásluhou, že našel právě na tomto poli pokračovatele v jím započatém a rozvinutém díle.

Všechna tato rozsáhlá vědecká a později umožněná i publikační práce našla doktora Lukáše připraveného, aby bezprostředně po roce 1989 mohl býti habilitován a v nejkratším možném odstupu i jmenován profesorem pro obor patologie – patologická anatomie. Zařazuje se do výuky mediků, odborného postgraduálního vzdělávání lékařů, píše řadu monografií a v poslední době je jedním z hlavních spoluautorů Obecné a Speciální patologie pro výuku mediků a postgraduál. Je zván jako vyzvaný řečník na mnohá mezinárodní symposia či konference včetně do Zámoří. Stal se renomovaným a všeobecně uznávaným odborníkem – vědcem.

Nelze nevzpomenout jeho krásné rodinné zázemí, jeho krásný vztah ke své ženě profesorce Vysoké školy veterinární a ke svým dětem a jejich rodinám. Je snad symbolické? – klademe si tuto otázku – že profesor Lukáš nalezl místo svého skonu na Jadranském pobřeží, kde před několika málo lety zesnula i jeho milovaná žena?

Milý Zdeňku, hřivna, která Ti byla dána do vínku, byla Tebou po přejítí vichřice hněvu bohatě zúročena. Před Tvou rakví stojíme v obdivu a s díkem za všechno, co jsi pro nás a pro všechny kolem sebe dělal a udělal. Loučíme se s Tebou jménem Ústavu patologie a Lékařské fakulty Masarykovy University, jménem vedení Fakultní nemocnice Brno, jménem patologů Společnosti Jana Evangelisty Purkyně a jménem všech Tvých spolupracovníků, přátel, kamarádů a nás všech, kteří jsme Tě měli tolik rádi.

Pax tecum, vir clarissime.

 B. Habanec, J. Feit ml.

 se spolupracovníky