ANDROLOGIE, PEDIATRIE

OPERAČNÍ LÉČBA ADOLESCENTŮ A DOSPĚLÝCH S KOMPLEXNÍ VADOU EPISPADIE/EXSTROFIE (EEK)

Kočvara R., Vávřová L., Nováková P., Faltusová E., Sedláček J., Drlík M., Dítě Z., Soukup V.

Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha

Úvod: Operace epispadie/exstrofie se provádí v nejranějším dětství. Pozdní fáze rekonstrukce či komplikace si mohou vyžádat operace v pozdějším věku. Cílem práce je stanovit typy operací, se kterými se můžeme setkat u adolescentů a dospělých pacientů s touto vadou.

Materiál a metody: V letech 2002–2021 jsme operovali 53 pacientů s EEK ve věku 12 let a starších. Předmětem analýzy je 23 operací u 18 pacientů s izolovanou epispadií (12–21 let, prům. 14,7) a 95 operací u 35 pacientů s exstrofií měchýře/kloaky (12–48 let, prům. 20,9).

Výsledky: U pacientů s epispadií jsme provedli napřímení penisu (6), deliberaci penisu (5), plastiku uretry či OUTI (4), plastiku či instilaci do hrdla měchýře (7), vezikostomii (1). U pacientů s exstrofií jsme provedli operace zaměřené na kontinenci moči – operace hrdla měchýře (29), ileo či kolocystoplastiku (10), kontinentní vezikostomii (12). Dále operace zaměřené na úpravu genitálu a uretry: napřímení penisu (15), deliberace penisu (12), operace uretry (11), operace pro litiázu (16).

Závěr: U nemocných s EEK je třeba počítat s nutností dodatečných operací k primární rekonstrukci zaměřených na zlepšení kontinence moče a úpravu genitálu a na řešení přidružených komplikací. Zejména rekonstrukční operace je třeba směřovat do centrální tranzitní péče.

Grantová podpora: MZ ČR, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze – 64165.

Konflikt zájmů: Ne.

POZDNÍ KOMPLIKACE PORANĚNÍ LEDVINY U ADOLESCENTA

Študentová Z., Šmakal O., Šarapatka J.

Urologická klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Demonstrujeme kazuistiku dítěte s lacerací dolního pólu levé ledviny s retroperitoneálním hematomem, kdy během dispenzarizace došlo k vývoji závažné poruchy odtoku moči a vzniku nefrolitiázy.

Kazuistika: U 15letého chlapce po pádu z kola CT prokázalo laceraci dolního pólu levé ledviny (LL) s retroperitoneálním hematomem 170 × 90 × 50 mm bez aktivního krvácení. Akutní stav byl řešen konzervativně. Za měsíc byla na UZ zachycena progrese dilatace KPS vlevo, MAG3 scintigrafie prokázala obstrukci pelviureterální junkce (PUJ) s 19% funkcí ledviny. Proto byl zaveden DJ stent, který byl pro intoleranci za 5 měsíců extrahován. Další průběh byl asymptomatický, přetrvávala dilatace KPS APER 13 mm. Tři kontrolní MAG3 scintigrafie prokázaly zlepšení funkce na 33 % a dobrou drenáž. Při pravidelných UZ byl stabilní nález chronické dilatace KPS bez známek litiázy. 34 měsíců od traumatu byl pacient ošetřen pro levostrannou renální koliku. CT vylučovací urografie prokázala blokující ureterolitiázu v PUJ a objemnou litiázu v dolním kalichu LL, posttraumatickou defiguraci dolního pólu. Po zavedení DJ stentu byla provedena perkutánní extrakce litiázy vlevo – 100% brushit. Pacient je nyní 42 měsíců od traumatu bez reziduální urolitiázy asymptomatický.

Závěr: Při rozsáhlém poranění ledviny lze postupovat konzervativně, avšak i u asymptomatických pacientů je nutné dlouhodobé klinické, UZ a radionuklidové sledování vývoje poraněné ledviny k záchytu případných pozdních posttraumatických komplikací.

Grantová podpora: Ne.

Konflikt zájmů: Ne.

ROBOTICKY ASISTOVANÁ PYELOPLASTIKA U PACIENTŮ ≤ 18 LET VĚKU

Študent V. jr., Hartmann I., Šmakal O.

Urologická klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Robotická operativa je postupně více využívaná i v dětské urologii. Cílem tohoto sdělení je představit výsledky roboticky asistované pyeloplastiky (RALP) v populaci pacientů ≤ 18 let.

Materiál a metody: V období od dubna 2014 do března 2022 jsme provedli 122 RALP. V tomto souboru bylo identifikováno 26 pacientů ve věku ≤ 18 let s diagnostikovanou obstrukcí pelvi‑ureterální junkce (PUJ) indikovaných k Anderson‑Hynes pyeloplastice. Byly vyhodnoceny perioperační i dlouhodobé výsledky operace.

Výsledky: Průměrný věk pacientů byl 14,7 (10–18) let. Polovinu (13) pacientů tvořily dívky. Průměrná váha pacientů byla 56 (33–77) kg. V jednom případě se jednalo o sekundární obstrukci po výkonech pro litiázu. U primárních obstrukcí byla v 18 (69,2 %) případech projevem obstrukce bolest, ve 4 (15,4 %) rekurentní uroinfekt, ve 2 (7,7 %) případech mikroskopická hematurie a jeden pacient byl zcela asymptomatický. DJ stent byl předoperačně zaveden u 7 (26,7 %) pacientů, u ostatních byl zaveden během operace a extrahován u všech 6 týdnů po operaci. Průměrná doba celé operace byla 118 (70–182) minut, u 22 (84,6 %) pacientů byl zjištěn křižující akcesorní cévní svazek. Pánvička byla resekována u 9 (34,6 %) pacientů. Močový katétr byl ponechán v průměru 5 (2–18) dní. Komplikace se vyskytly u 7 (27 %) pacientů, přičemž ve 2 (7,7 %) případech se jednalo o Clavien I (1× hematurie, 1× tekutinová kolekce u ledviny), ve 4 (15,4 %) případech se jednalo o Clavien II (1× neurologická reakce na Degan, 3× makroskopická hematurie přechodná), v jednom případě (3,8 %) se jednalo o Clavien IIIb s výměnou ucpaného DJ stentu koaguly v celkové anestezii). Průměrná doba sledování pacientů byla 24 měsíců (6–100), během které byl zaznamenám úspěch operace (vymizení příznaků a/nebo vymizení obstrukce na scintigrafii ledvin) u 96,2 % pacientů. Jedna pacientka stále trpí (mírnějšími) bolestmi.

Závěr: RALP u pacientů ve věku 10–18 let je bezpečná, efektivní a kladně hodnocená metoda jak lékaři, tak pacienty i jejich rodiči.

Grantová podpora: Ne.

Konflikt zájmů: Ne.

CYSTY PŘEDKOŽKY, KLINICKÝ SOUBOR 6 NEMOCNÝCH

Novák I.1, Kuliaček P. 1, Ryška A.2, Stejskal V.2

1Urologická klinika LF UK a FN Hradec Králové
2Fingerlandův patologicko‑anatomický ústav LF UK a FN Hradec Králové

Úvod: Cysty předkožky se literárně řadí mezi vzácnější nálezy. Do roku 2021 bylo literárně publikováno 200 případů. K nejčastěji popisovaným případům patří epidermální cysty. Obvykle se vyskytují ve stření čáře na ventrální straně předkožky.

Materiál a metody: Retrospektivně jsme vyhodnotili klinický soubor 6 nemocných ošetřených v letech 2017– 2022. Chlapci byli ve věku 2–11 let (medián 5 let). Sledováni 6–60 měsíců (medián 12 měsíců). U všech chlapců byla cysta ve střední čáře ventrálně. Všichni podstoupili chirurgickou exstirpaci ambulantně. U všech provedeno histologické vyšetření odstraněného útvaru.

Výsledky: Všichni se zhojili bez komplikací. Histopatologem popsané rozměry: 1/ 22 × 3 × 3 mm, 2/ 6 mm, 3/ 10 mm, 4/ 6 mm, 5/ 5 mm, 6/ 7 × 7 × 4 mm. Histologicky: 1/ mukoidní cysta s cylindrickým epitelem, 2/ mukoidní cysta s kubickým či tlakově atrofickým epitelem, 3/ epidermoidní cysta, 4/ cysta s cylindrickým epitelem, 5/ epidermoidní cysta, 6/ cysta s přechodným epitelem. Dosud jsme nezaznamenali recidivu.

Závěr: Menší léze lze pouze sledovat. Symptomatické, nebo rychle rostoucí útvary jsou indikovány k chirurgické excizi. Obvykle jde o benigní, nekomplikovaně se hojící útvary.

Grantová podpora: Ne.

Konflikt zájmů: Prohlašuji, že práce je původní a nemá konflikt zájmů.

ANALÝZA REPRODUKČNÍCH PARAMETRŮ SPERMIÍ A TESTIKULÁRNÍ TKÁNĚ U PACIENTŮ S GERMINÁLNÍM TUMOREM VARLETE – PŘEDBĚŽNÉ VÝSLEDKY PROJEKTU

Hradec T.1, Zámečník L.1, Novák J.1,2, Řezáč J.1, Komrsková K.3, Krátká Z.2, Neužil J.4,5, Büchler T.6

1Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
2Embryologická laboratoř Klinika asistované reprodukce Gennet Praha
3Laboratoř reprodukční biologie, Biotechnologické a biomedicínské centrum AV ČR a UK Vestec
4Laboratoř molekulární terapie, Biotechnologické a biomedicínské centrum AV ČR a UK Vestec
5School of Pharmacy and Medical science, Griffith University, Southport, QLD, Australia
6Onkologická klinika 1. LF UK a FTN Praha

Úvod: Nádory z germinálních buněk varlete (TGCT) se výrazně častěji vyskytuji v populaci se syndromem testikulární dysgeneze a patospermií. V rámci výzkumného grantu zkoumáme změny v testikulární tkáni a ejakulátu u těchto pacientů. Cílem projektu je vyvinout nové diagnostické strategie pro evaluaci vzorků tkáně a spermatu. Získaná data by pak bylo možné využít k výběru nejvhodnějšího vzorku pro asistovanou reprodukci.

Materiál a metody: U pacientů s nově diagnostikovaným TGCT provádíme vyšetření ejakulátu před operací, odběr nádorové a zdravé testikulární tkáně při radikální orchiektomii a vyšetření ejakulátu měsíc po operaci. Při evaluaci vzorků tkáně varlete jsou kromě standardní histopatologie a imunohistochemie využity nejmodernější analytické metody jako respirometrie a dvoufotonová mikroskopie. Při vyšetření ejakulátu pak kromě standardního spermiogramu dle WHO také provádíme vyšetření funkčních parametrů spermií, jako je motilita, integrita akrozomu, fragmentace DNA a epigenetické změny spermií.

Výsledky: Do projektu jsme zatím zařadili 29 pacientů indikovaných k radikální orchiektomii. Analýza integrity akrozomu a motility spermií prokázala vyšší výskyt funkční poruchy spermií u pacientů s TGCT, toto koreluje také s vyšší fragmentací DNA spermií. Zhoršené parametry spermií jsou také závislé na závažnosti TGCT hodnoceném pomocí proliferačního  markeru Ki67. Epigenetický profil spermií je také významně alterován. Respirometrie prokázala vyšší spotřebu kyslíku mitochondriálními komplexy C I a C II u nádorové tkáně ve srovnání s tkání zdravou. Výsledky budou detailně prezentovány v grafech posteru.

Závěr: Na základě předběžných výsledků projektu se jako nejvhodnější pro IVF jeví ejakulát odebraný před zahájením léčby. Spermie v těchto odběrech vykazují nejlepší celkovou i progresivní motilitu. Posouzení poškození akrozomu a stanovení fragmentace DNA spermií může pomoci při výběru nejvhodnější metody asistované reprodukce. Alterovaná mitochondriální aktivita testikulární tkáně a spermií u pacientů s TGCT poukazuje na možnost využití mitochondriálních markerů jako diagnostického nástroje pro evaluaci parametrů fertility u pacientů s TGCT. Proliferační marker Ki67 se jeví jako slibný marker pro hodnocení závažnosti TGCT.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR – NU20-03-00309 a MZ ČR – RVO VFN64165.

Konflikt zájmů: Žádný.

LÉČBA PORUCH EREKCE PENILNÍM IMPLANTÁTEM: 6LETÉ ZKUŠENOSTI JEDNOHO CENTRA

Zámečník L.1,2, Bittner L.3,2, Hradec T.1,2, Čapka D.3,2

1Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
2Iscare Praha
3Urologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha

Úvod: Implantace penilní protézy je ultimativní výkon podle doporučení EAU 3. linie léčby pro pacienty s erektilní dysfunkcí tam, kde selhává či nevyhovuje tabletová nebo injekční léčba. Další indikace k implantaci je plastická indurace penisu, akutní řešení ischemického priapismu trvajícího déle než 7 hodin, implantace v rámci rekonstrukční operace penisu a ev. jinak neovlivnitelná předčasná ejakulace. Tzv. prodlužovací modely jsou používány tam, kde dochází ke zkrácení penisu např. po radikální prostatektomii či fibróze penisu, postupně zvětšují délku a obvod implantátu až o 20 %, průměrný přírůstek délky penisu jsou 2 cm.

Materiál a metody: V centru bylo v době od 3/2016 do 5/2022 provedeno celkem 70 operací s implantáty od 2 výrobců (10/60). Věk pacientů byl 24–82 roků, medián 56,5 roku. Celkem bylo implantováno 66 inflatabilních a 4 semirigidní systémy. Z inflatabilních pak 48 systémů s možností postupného zvětšování do délky i šířky. Nejčastější indikací byla porucha erekce u diabetu, poté stavy po radikální prostatektomii a cévní důvody poruch erekce, u 2 pacientů se jednalo o stav po protrahovaném priapismu. Čtyři pacienti podstoupili výměnu kdysi implantovaných systémů pro jejich selhání. Operace probíhá po standardní přípravě antibiotiky a přípravě operačního pole, edému genitálu zabraňuje inovativní tejping. Dimise je 2. pooperační den.

Výsledky: Nezaznamenali jsme žádné závažné perioperační ani bezprostřední pooperační komplikace. U 2 pacientů (v začátcích fungování centra) jsme provedli explantaci systému pro infekční komplikace (1× s okamžitou náhradou semirigidním systémem), u 3 pacientů došlo k selhání pumpy (vadná šarže od výrobce) a u jednoho pacienta byla provedena re‑operace s výměnou systému pro nevhodnou manipulaci.

Závěr: Implantace penilní protézy je bezpečné a účinné řešení závažných poruch erekce. „Prodlužovací“ modely, krom spolehlivé a tvrdé erekce, umožňují i navrácení původní velikosti penisu pacienta, čímž zvyšují spokojenost s léčbou. Proto jsou preferovanými implantáty jak u pacientů, tak i mezi operatéry.

Grantová podpora: Bez grantové podpory.

Konflikt zájmů: Bez konfliktu zájmů.

REKONSTRUKČNÍ OPERACE PENISU S POUŽITÍM ZÁPLATY (XENOGRAFTU) – PRVNÍ ZKUŠENOSTI

Zámečník L.1,2, Bittner L.3,2, Hradec T.1,2, Novák J.1,2,4,5

1Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
2Iscare Praha
3Urologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha
4Gennet Praha
5TH klinika Praha

Úvod: Plastická indurace penisu (PIP) je benigní získané onemocnění pojivové tkáně postihující obaly topořivých těles. Důsledkem je tvorba fibrózních plaků s následným zakřivením penisu, které významně omezuje sexuální život pacientů. Možnostmi řešení jsou buď tzv. zkracovací operace, které nařasením tuniky penis narovnají za cenu jeho zkrácení, nebo operace prodlužovací, které penis také narovnají v jeho průběhu. Benefitem je však to, že penis nezkrátí, avšak za cenu náhrady chybějící tuniky záplatou, ev. je možno provést discizi plaku s aplikací záplaty do tohoto místa. Nejčastější komplikací může být necitlivost penisu při mobilizaci dorzálního nervově cévního svazku. Obvykle se jedná o dočasnou neurapraxii. Tyto operace nabývají na významu v době neexistující specifické léčby IPP.

Materiál a metody: V době 2/2019–5/2021 bylo léčeno ve dvou centrech celkem 10 mužů ve věkovém rozmezí 38–63 let (průměr 42,5 roku). Všichni pacienti s IPP byli před chirurgickým řešením (excizí/discizí plaku) léčeni několika způsoby (perorální, injekční léčba). Indikací bylo selhání předchozí léčby, hmatný plak a deformita minimálně 40 stupňů na začátku léčby. Všichni pacienti měli onemocnění ve stabilizované formě. U 2 pacientů byla provedena kompletní excize plaku, u 8 zbývající discize plaku, vždy však s náhradou pomocí hemostatické záplaty (TachoSil). Sutura byla prováděna střednědobě vstřebatelným materiálem. Pooperační období zahrnovalo tejping penisu, analgetickou, antibiotickou a antiandrogenní léčbu k zabránění erekce na cca 4–6 týdnů. Po stejnou dobu neměli pacienti sexuální aktivitu.

Výsledky: U 9/10 pacientů došlo k výrazně kvalitnímu zlepšení stavu – vymizení zakřivení. U 2/10 pacientů došlo k dočasnému snížení citlivosti penisu, u žádného pacienta nebyla porušena schopnost následné erekce, ani chirurgické komplikace ve smyslu selhání graftu.

Závěr: Rekonstrukční operce penisu s použitím xenograftu u IPP je bezpečná metoda léčby při selhání jiných modalit léčby, s minimem komplikací a dobrým konečným efektem. Autoři doporučují centralizaci těchto výkonů.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR – RVO VFN64165.

Konflikt zájmů: Bez konfliktu zájmů.

URETROPLASTIKA U PACIENTA S AUTOMUTILAČNÍM PORANĚNÍM PENISU

Wiesner N., Burešová E.

Urologická klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Autoři prezentují raritní kazuistiku mladého muže se spontánní amputací penisu.

Kazuistika: Bradypsychický 33letý muž přivezen na urgentní příjem se slovy, že mu hnije penis. Má na penisu navlečený kroužek a neví, jak se mu tam dostal.

Fyzikálně hmatný močový měchýř, v podbřišku vpravo flegmóna kůže s abscesem. Na kořeni penisu navlečeno hrdlo plastové lahve, penis nekrotický a glans černý, visí jen na uretře. Sonografie odhalila přeplněný měchýř s dilatací KPS oboustranně, proto zavedena punkční epicystostomie. Po více pokusech o odstranění kroužku ho odstraňují až přivolaní hasiči. Pacient odeslán k přijetí na oddělení s plánem operační revize.

Následující den ale došlo k samovolné amputaci penisu, který nalezen mezi stehny pacienta. Od propuštění močil jen přes epicystostomii. Pahýl penisu zahojen, ústí močové trubice neidentifikováno. Na cystouretrografii zjištěno, že uretra končí slepě těsně pod kůží pahýlu penisu.

Pacient odmítl indikovanou perineální urostomii, preferoval uretrostomii pahýlu. Během operačního výkonu při antegrádní cystoskopii nalezen konec uretry a provedena tomie na kůži pahýlu a dokončena plastika zevního ústí uretry v penoskrotálním úhlu.

Závěr: Poranění zevního genitálu tvoří 1 % všech úrazů mužů. Nejčastěji mezi 20.–30. rokem. Penis bývá zraněn v důsledku fraktury, střelné rány, kousnutím, „zipper injury“ nebo sebepoškozením. Naše kazuistika se zabývá derivací moči při raritní automutilaci penisu.

Grantová podpora: Ne.

Konflikt zájmů: Ne.

REPLANTACE PENISU PO AUTOAMPUTACI V RÁMCI SEBEPOŠKOZENÍ PACIENTEM S PRIMOZÁCHYTEM SCHIZOFRENIE

Gregušová A.1, Kníže J.2, Bayer J.2, Klézl P. 1, Grill R.1

1Urologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha
2Klinika plastické chirurgie 3. LF UK a FNKV Praha

Úvod: Samopoškození pacienta je jedním z možných příznaků záchytu schizofrenie. U našeho pacienta byla prvním příznakem psychózy autoamputace penisu.

Kazuistika: Uvádíme případ 27letého, jinak zdravého, muže, který k nám byl transportován z krajské nemocnice po autoamputaci penisu kuchyňským nožem. Pacient byl při příjmu hypotenzní s odhadovanou ztrátou 1 litr a byl včasně přijat na kliniku plastické chirurgie, kde jsme ve spolupráci s kolegy provedli nejdříve očištění amputátu, poté svorkování a. et v. dorsalis penis. Na amputátu i pahýlu penisu jsme ozřejmili konce uretry a na zavedeném permanentním katétru Ch16 jsme po spatulaci okrajů provedli end‑to‑end anastomózu. Po naplnění měchýře jsme založili punkční epicystostomii. Následně jsme provedli cévní anastomózy a suturu těles, tunica albuginea a obalů penisu.

Po výkonu byl pacient vyšetřen psychiatrem se závěrem primozáchytu schizofrenie. Byla nasazena antipsychotika a následoval překlad do nemocnice Bohnice. Katétr byl extrahován po 3 týdnech, epicystostomie týden poté, uretrocystogram ukázal dobrou kontinuitu uretry. Pacient nyní močí bez obtíží, došlo k částečnému obnovení senzitivity části penisu.

Závěr: Autoamputace penisu je vzácným příznakem psychotických nemocí. Úspěšná replantace penisu závisí na míře poškození, uběhlém čase a možnostech využití multioborového přístupu a zkušenostech mikrochirurgů. Důležitá je také terapie akutních psychotických příznaků pacienta a předejití případné opakované automutilaci.

Grantová podpora: Vznik práce nebyl podporován žádným grantem.

Konflikt zájmů: Ne.

MATEMATICKÉ 3D MODELOVÁNÍ DEFORMAČNÍCH ZMĚN U MORBUS PEYRONII

Drlík P. 1, Červenka V.2, Červenka J.2

1Urologické oddělení ÚVN Praha
2Cervenka Consulting, s. r. o., Praha

Úvod: Cílem našeho sdělení je představení 3D modelu penisu při erekci během deformace u morbus Peyronii.

Materiál a metody: Při modelování deformace jsme se zabývali otázkou vlivu tuhých plátů, které deformují měkké části penisu. Nejprve jsme vyvinuli prostorový model struktury penisu. Vycházeli jsme z toho, že tkáň kavernózních těles představuje prvotní agens erekce tím, že působí rozpínání, zatímco tunika albuginea toto rozpínání omezuje. Do tunika albuginea jsme poté umístili rigidní prvek. Funkci erekce jsme modelovali pomocí objemových přetvoření, což odpovídá skutečnému mechanismu od vlivu krevního tlaku. Výpočty jsme prováděli metodou konečných prvků pomocí komerčního programu Atena. Vytvořený model vycházel z konkrétních rozměrů penisu u pacienta, včetně umístění plátu a jeho velikosti.

Výsledky: Simulace deformace ukazuje vliv plátů, které narušují rovnoměrné zbytnění kavernózních těles při erekci. Pole napětí je v normálním stavu velmi rovnoměrné s hodnotou 0,045, MPA, při přítomnosti plátů jsou hodnoty okolo 0,4, MPA. Poměrná přetvoření v plátu jsou díky vysoké tuhosti téměř nulová. Vychýlení penisu nastává ve směru umístění plátu. Větší pláty způsobí větší deformace a menší prodloužení penisu při erekci. Z vyhodnocení intenzit napětí v tunika albuginea vyplývá, že v blízkosti plátů dojde ke zvýšení napjatosti v průměru faktorem 2,5 oproti normálnímu stavu. Největší zvýšení až faktorem 16 nastane v plátu. Bolestivé symptomy doprovázející Peyronieho nemoc mohou být důsledkem takto zvýšených intenzit napětí a přetvoření, které vyvolává až jakési zaškrcení v místě deformace s přítomností vysokých tahových napětí v oblasti naléhající na rigidní plát.

Závěr: Numerická simulace nám pomáhá podrobněji zobrazit anatomii zdravých tkání a jejich poruch při studování deformací u Mb. Peronii. Zároveň nám může sloužit k určení metody léčby onemocnění a ke kontrole efektu námi prováděné terapie. Proces modelování není invazivní a může dobře sloužit i k identifikaci vlivů velikosti a umístění plátů v konkrétních klinických situacích u jednotlivých pacientů.

Grantová podpora: Práce nemá podporu grantu.

Konflikt zájmů: Práce nemá konflikt zájmů.