NÁDORY MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

VYUŽITÍ MAGNETICKÉ REZONANCE A SYSTÉMU VI‑RADS V DIAGNOSTICE KARCINOMU MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

Ryšánková K.1,2, Hanzlíková P. 3,4, Židlík V.5,6, Slisarenko M.7, Grepl M.1,2, Krhut J.1,2

1Urologická klinika FN Ostrava
2Katedra chirurgických oborů LF OU Ostrava
3Ústav radiodiagnostický FN Ostrava
4Ústav zobrazovacích metod LF OU Ostrava
5Ústav patologie FN Ostrava
6Ústav klinické a molekulární patologie a lékařské genetiky LF OU Ostrava
7Oddělení speciální diagnostiky, Šiklův ústav patologie, FN Plzeň

Úvod: Předmětem naší prospektivní studie je hodnocení výtěžnosti systému VI‑RADS (Vesical Imaging‑Reporting And mData System) v diagnostice svalovinu infiltrujícího karcinomu močového měchýře a jeho přínos z hlediska každodenní urologické praxe.

Materiál a metody: Od března 2020 do prosince 2021 jsme do souboru zařadili celkem 64 pacientů indikovaných k transuretrální resekci tumoru. Před výkonem jsme u všech provedli multiparametrickou magnetickou rezonanci, nález byl popsán systémem VI‑RADS. Na základě histologického vyšetření jsme stanovili senzitivitu, specificitu, pozitivní prediktivní hodnotu a negativní prediktivní hodnotu tohoto skóre. Výtěžnost metody jsme hodnotili jak pro cut off hodnotu VI‑RADS ≥ 3, tak VI‑RADS ≥ 4.

Výsledky: V našem souboru byla pro cut off VI‑RADS ≥ 3 senzitivita 92,3 % (95% CI: 64,0; 99,8), specificita 81,4 % (95% CI: 69,1; 90,3), pozitivní prediktivní hodnota 52,2 % (95% CI: 30,6; 73,2) a negativní prediktivní hodnota 98,0 % (95% CI: 89,1; 99,9), respektive 76,9 % (95% CI: 46,2; 95,0), 91,5 % (95% CI: 81,3; 97,2), 66,7 % (95% CI: 38,4; 88,2), 94,7 % (95% CI: 85,4; 98,9) pro VI‑RADS ≥ 4. Z výsledků našeho souboru vyplývá, že jako optimální cut‑off se jeví VI‑RADS ≥ 3 s celkovou přesností 83,3 % (95% CI: 72,7; 91,1).

Cut off ≥ 3 má sice nejvyšší celkovou přesnost, ale z hlediska absolutních čísel vidíme, že 75 % tumorů ve skupině VI‑RADS 3 bylo NMIBC. Z tohoto vyplývá, že u velkého počtu pacientů by byla na základě pouze magnetické rezonance zbytečně provedena radikální cystektomie.

Závěr: Přestože přínos magnetické rezonance je pro diagnostiku karcinomu močového měchýře nepopiratelný a naše studie potvrdila, že specificita i senzitivita systému VI‑RADS je vysoká, nemůže toho času dostatečně bezpečně nahradit transuretrální resekci tumoru v rámci diagnostiky infiltrace svaloviny.

Grantová podpora: Ministerstvo Zdravotnictví ČR – 02/RVO‑FNOs/2020.

Konflikt zájmů: Žádný.

PLAZMATICKÉ HLADINY ALL TRANS RETINOVÉ KYSELINY (ATRA) A VITAMÍNU A V DIAGNOSTICE A ODHADU PROGNÓZY PACIENTŮ S TA/T1 UROTELIÁLNÍM KARCINOMEM MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

Pešl M.1,2, Kalousová M.3, Šlemendová M.1, Košík V.1, Dundr P. 4, Soukup V.1

1Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
2Urologické oddělení ÚVN‑VFN Praha
3Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN Praha
4Patologický ústav 1. LF UK a VFN Praha

Úvod: Cílem naší práce bylo posoudit význam hodnocení plazmatických hladin ATRA a vit. A pro diagnostiku a odhad prognózy u pacientů s Ta/T1 uroteliálním karcinomem močového měchýře.

Materiál a metody: Do retrospektivní studie jsme zařadili celkem 232 (171 mužů a 61 žen) pacientů. Z toho u 116 pac. byl aktuálně prokázán uroteliální tumor Ta/T1. Kontrolní skupiny tvořilo: 1) 66 pac. s anamnézou tumoru měchýře v minulosti a 2) 50 pacientů s benigním onemocněním uropoetického traktu.

Pro stanovení hladiny zkoumaných látek byla použita metoda high‑performance liquid chromatogramy.

Všichni pacienti byli léčeni a sledování dle aktuálních doporučení Evropské urologické společnosti (EAU Guidelines)

Při statistickém hodnocení byl použit program S.A.S. software release 8.2 (SAS Inc., Cary, USA). Hladina statistické významnosti byla stanovena p = 0,05.

Výsledky: Střední hodnota hladiny ATRA byla významně nižší u pacientů s prokázaným tumorem (1,41 ng/ml) oproti zdravým kontrolám (1,53 ng/ml), p = 0,01.

Hladiny vit. A i ATRA signifikantně korelovaly s dobou do progrese. Pacienti s nižší hladinou vit. A (cut off 0,32 ng/ml) a ATRA (cut off 1,1 ng/ml) měli horší PFS, p = 0,007 a p = 0,0026.

Hladiny zkoumaných látek signifikantně korelovaly i se specifickým přežitím (vit. A cut off 0,32 ng/ml, p = 0,03, ATRA cut off 1,2 ng/ml, p = 0,012) i celkovým přežitím (vit. A p = 0,004, ATRA p = 0,01), pacienti s vyššími hladinami přežívali déle než pacienti s nižšími hodnotami.

Závěr: Plazmatická hladina ATRA v našem souboru významně negativně korelovala s rizikem přítomnosti nádoru močového měchýře. Hladiny vit. A i ATRA negativně korelovaly s rizikem progrese TaT1 tumorů, specifického i celkového přežití.

Grantová podpora: Práce byla podpořena grantem MZ ČR – RVO VFN64165.

Konflikt zájmů: Bez konfliktu zájmů.

PACIENTI S KARCINOMEM MOČOVÉHO MĚCHÝŘE MAJÍ NIŽŠÍ DIVERZITU MOČOVÉHO MIKROBIOMU NEŽ KONTROLY S BENIGNÍM ONEMOCNĚNÍM

Hrbáček J.1, Hanáček V.1, Tláskal V.2, Čermák P. 3, Zachoval R.1

1Urologická klinika 3. LF UK a FTN Praha
2Laboratoř environmentální mikrobiologie, Mikrobiologický ústav AV ČR Praha
3Oddělení klinické mikrobiologie FTN Praha

Úvod: Výzkum močového mikrobiomu (MM) dosud odhalil spojitosti mezi složením bakteriálních komunit v močovém měchýři a různými patologickými stavy: se symptomy dolních močových cest, s pánevní bolestí nebo s urgentní inkontinencí. Cílem studie bylo popsat složení MM u mužů a porovnat jej mezi pacienty s karcinomem močového měchýře a kontrolami.

Materiál a metody: Pacientům podstupujícím endourologický zákrok v anestezii byl na začátku výkonu aseptickou katetrizací odebrán vzorek moči. Po extrakci bakteriální DNA byl hypervariabilní region V4 genu pro 16S rRNA amplifikován metodou polymerázové řetězové reakce s použitím primerů 515 F a 806R. Bakteriální DNA byla sekvenována na platformě Illumina MiSeq. Pro popis MM jsme používali standardní indexy alfa a beta diverzity.

Výsledky: Od srpna 2019 do února 2021 bylo odebráno 75 vzorků, z nichž 63 bylo zahrnuto do závěrečné analýzy. Průměrný věk mužů byl 65,1 let (± 12,5). Pro karcinom močového měchýře bylo operováno 34 z nich, 29 mělo benigní onemocnění (litiáza horních močových cest, n = 21; BPH, n = 8). Pacienti s karcinomem měli nižší bohatost a diverzitu MM než kontroly (počet operačních taxonomických jednotek pokrývající 98 % mikrobiální komunity: 83 vs. 139 (p = 0,015) a Shannonův index: 2,46 vs. 2,94 (p = 0,049)). Pokud jde o rozdíly ve složení mikrobiálních komunit (beta diverzitu), určité taxony byly zastoupeny násobně více u pacientů s karcinomem (Veilonella, Varibaculum, Methylobacterium‑Methylorubrum a další) nebo naopak u kontrol (zejména Pasteurellaceae, Corynebacterium, Acinetobacter).

Závěr: Ve druhé největší studii svého druhu na světě a jediné, která využívá výhradně katetrizovaných vzorků moči, měli pacienti s karcinomem močového měchýře nižší bohatost a diverzitu MM než kontroly. Určili jsme konkrétní taxony signifikantně více zastoupené u pacientů s nádorem nebo naopak u kontrol.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR – RVO (Fakultní Thomayerova nemocnice – FTN, 00064190).

Konflikt zájmů: Autoři nemají žádný konflikt zájmů.

RIZIKO VÝSKYTU MALIGNITY U PACIENTŮ S HEMATURIÍ UŽÍVAJÍCÍCH ANTIKOAGULAČNÍ ČI ANTIAGREGAČNÍ TERAPII

Ryšánková K.1,2, Vrtková A.3,4, Grepl M.1,2, Filipková V.5, Veselá A.6, Krhut J.1,2

1Urologická klinika FN Ostrava
2Katedra chirurgických oborů LF OU Ostrava
3Katedra aplikované matematiky, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
4Útvar náměstka ředitele pro vědu a výzkum, FN Ostrava
5Urologická klinika FTN Praha
6Urologická klinika LF UK a FN Plzeň

Úvod: Hematurie je jednou z nejčastějších indikací k vyšetření urologem. Ve velkém procentu případů však není  určena jednoznačná příčina hematurie a pacienta nijak neohrožuje. Přesto existuje nezanedbatelné riziko výskytu malignity  u těchto pacientů. V naší prospektivní studii jsme proto hodnotili riziko výskytu urologických malignit u pacientů s hematurií. Zaměřili jsme se především na pacienty užívající antiagregační či antikoagulační léčbu, protože dosavadní studie se zabývají téměř výlučně pacienty s makroskopickou hematurií.

Materiál a metody: Do prospektivní studie jsme zařadili 562 pacientů s hematurií. Z tohoto souboru bylo 129 pacientů s makroskopickou hematurií. U pacientů s podezřením na malignitu, dle zobrazovací metody, byl proveden odpovídající operační výkon a stanoven počet histologicky prokázaných malignit. Výsledky jsme statisticky zpracovali pomocí jednorozměrné i vícenásobné logistické regrese s ohledem na známé rizikové faktory, jako jsou věk, pohlaví, kouření a také v souvislosti s antiagregační a antikoagulační terapií.

Výsledky: V našem souboru byl výskyt malignity u pacientů s hematurií celkově 21,5 %. Výskyt malignity u pacientů s makroskopickou hematurií byl 44,2 % a 14,8 % u pacientů s mikroskopickou hematurií. Na základě jednoduché logistické regrese mají pacienti užívající antiagregační terapii signifikantně vyšší riziko výskytu malignity než pacienti bez terapie (OR [95% CI]: 1,88 [1,14; 3,05]). U pacientů na antikoagulační terapii tento vztah prokázán nebyl (OR [95% CI]: 1,45 [0,74; 2,69]). Nicméně na základě vícenásobné logistické regrese zahrnující další známé rizikové faktory (např. pohlaví či věk) se riziko výskytu malignity v jednotlivých skupinách pacientů (antiagregační, antikoagulační terapie a bez terapie) neliší.

Závěr: Pacienti s hematurií, bez ohledu, zda užívají či neužívají antiagregační či antikoagulační terapii, jsou jednoznačně indikováni ke standardnímu došetření, přestože léčba ovlivňující krevní srážlivost není statisticky významným rizikovým faktorem pro výskyt urologické malignity.

Grantová podpora: Žádná.

Konflikt zájmů: Ne.

VLIV IMPLEMENTACE ERAS PROTOKOLU NA SLEDOVANÉ PARAMETRY

Balík M., Navrátil P. jr., Louda M., Holub L., Špaček J., Broďák M.

Urologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

Úvod: Radikální cystektomie je jediná známá kurativní modalita léčby invazivního uroteliálního karcinomu močového měchýře. Jedná se o extrémně náročný výkon spojený s vysokou incidencí komplikací.

Snahy o minimalizaci důsledků „operační nemoci“ vyvrcholily vypracováním metodiky ERAS (enhancement recovery after surgery) – souboru 22 doporučení k přípravě nemocného k operaci a v perioperačním a pooperačním období.

Materiál a metody: Po zavedení ERAS protokolu na našem pracovišti na konci roku 2017 panovaly obavy, jestli vůbec tento náročný proces v našich podmínkách přináší nějaký benefit. Komplikované pooperační průběhy se totiž vyskytovaly stále. Proto jsme se rozhodli retrospektivně srovnat sledované parametry 2,5 roku před a 2,5 po jeho implementaci.

Výsledky: V obou skupinách nebyly nalezeny významné rozdíly v průměrném věku (67 vs. 69 let) či BMI (27 vs. 28). Bez ERAS bylo provedeno 61 výkonů (55× Bricker, 4× VIP a 2× ureterostomie – z toho 48× otevřeně, 12× LSK a 1× roboticky), po zavedení ERAS protokolu pak 67 výkonů (55× Bricker, 6× VIP a 6× US – z toho 52× otevřeně a 16× roboticky). ERAS protokol zkrátil operační čas o 22 minut, perioperační krevní ztrátu o 220 ml, dobu hospitalizace o 3 dny (21 vs. 18), dobu na JIP o 2 dny (7 vs. 5) a dobu do první stolice o 2 dny (7 vs. 5). Nezměnila četnost nekomplikovaného průběhu dle Dindo/Claviena (G0 23 % vs. 27 % a GI 4,3 % vs. 4,8 %) či naopak závažných a velmi závažných komplikací (GIII 16 % vs. 12 %, GIV 13,1 % vs. 10,4 % a GV 1,64 % vs. 0 %). Zásadně ale došlo k poklesu výskytu komplikací střední závažnosti – např. urosepse, prolongovaného paralytického ileu či sekundárního hojení rány (GII 90 % vs. 55 %).

Závěr: Implementace ERAS protokolu v našich podmínkách nebyla snadná. Nyní již ale můžeme s jistotou konstatovat, že přináší řadu pozitivních výsledků. Neznamená to však úplnou absenci komplikovaných pooperačních stavů.

Grantová podpora: Podpořeno projektem Cooperatio 207043.

Konflikt zájmů: Není.

INTRAVEZIKÁLNÍ TERMOTERAPIE (HIVEC) V LÉČBĚ NMIBC VYSOKÉHO A VELMI VYSOKÉHO RIZIKA – ZKUŠENOSTI JEDNOHO PRACOVIŠTĚ

Brisuda A., Horňák J., Žemličková B., Babjuk M.

Urologická klinika 2. LF UK a FNM Praha

Úvod: Intravezikální termoterapie představuje alternativní metodu adjuvantní léčby NMIBC. Jedná se o snadno ovladatelný uzavřený systém recirkulace chemofarmaka v močovém měchýři při konstantní teplotě, což násobně zvyšuje chemotoxicitu podané látky. Nádory vysokého a velmi vysokého rizika nesou extrémní riziko recidivy a následné progrese (60%, resp. 20% riziko v 1 roce dle EORTC a EAU). V době omezení dostupnosti BCG vakcíny pak termoterapie nabízí alternativu neodkladné radikální cystektomie. Ve sdělení prezentujeme vlastní výsledky při léčbě těchto nejrizikovějších skupin NMIBC.

Materiál a metody: V období 11/2014–9/2021 podstoupilo léčbu celkem 41 pacientů s NMIBC o velkém a velmi vysokém (50 % z nich) riziku včetně CIS, nevyjímaje recidivy po intravezikální chemoterapii (3×) a po BCG (2×). Hodnotili jsme dobu do recidivy, přežívání bez recidivy a progrese dle Kaplan‑Maierovy analýzy, vliv udržovací léčby (Logrank test) a komplikace.

Výsledky: Medián sledování byl 43 měsíců. Čistý medián času do recidivy (včetně low grade recidiv) byl 8 (5,3–14,6) měsíců. Přežití bez recidivy ve 12, 24 a 60 měsících bylo 60 %, resp. 49 % a 37,5 %. Progrese byla zaznamenána u 5 pacientů (přežívání bez progrese 89,6 % ve 24 měsících). Udržovací léčba (více než 6 instilací) nevýznamně zvýšila přežívání bez recidivy (56,3 % vs. 38,9 % ve 24 měsících, p = 0,16) a progrese (95,2 % vs. 83,3 %, p = 0,23). Jedna žena po předchozí radioterapii pánve rozvinula kontraktilní měchýř a 17 % pacientů mělo přechodné symptomy dolních močových cest.

Závěr: Intravezikální termoterapie (HIVEC) je adekvátní a bezpečná alternativa při léčbě NMIBC vysokého a velmi vysokého rizika v případě nedostupnosti BCG a nemožnosti provedení cystektomie. Zároveň lze dle dostupných dat dosáhnout slušných výsledků i u pacientů, kteří prodělali HG recidivu po léčbě BCG a odmítají nebo nejsou únosní časné radikální cystektomie.

Grantová podpora: Bez grantové podpory.

Konflikt zájmů: Žádný.

ČASNÁ REENDORESEKCE TUMORU MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

Žemla P., Král M.

Urologická klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Pro vysoké riziko recidivy a progrese nádoru močového měchýře EAU doporučuje po primární TURBT provést reendoresekci tumoru močového měchýře (reTURBT) u karcinomů zasahující do subslizničního vaziva (T1), při nejisté radikalitě primární TURBT a při absenci svaloviny ve vzorku po TURBT mimo karcinom Ta LG/G1

Materiál a metody: Od 1. 1. 2017 do 31. 5. 2020 byla na urologické klinice u 89 pacientů provedena TURBT s histologickým nálezem T1 invaze. Z tohoto počtu podstoupilo 21 pacientů primární nebo časnou RACE a 14 pacientů odmítlo nebo nebylo schopno pro další komorbidity podstoupit následnou doporučenou terapii. Zbylých 54 pacientů bylo retrospektivně sledováno 2 roky po primární endoresekci.

Výsledky: Ze sledovaných 54 pacientů podstoupilo 33 pacientů časnou reTURBT s průměrným odstupem 65 dní od první operace. Pouze u 6 pacientů (18 %) byla reTURBT provedena dle EAU guidelines do doporučených 6 týdnů. ReTURBT byla pozitivní u 7 pacientů (21 %). U skupiny s provedenou reTURBT byla u 8 pacientů (24 %) pozorována recidiva a u 4 pacientů (12 %) progrese nádoru do stadia T2. U skupiny bez reTURBT (21 pacientů) byla recidiva onemocnění u 10 pacientů (47 %) a progrese u 2 pacientů (9,5 %). Z celkového počtu 54 pacientů mělo 45 pacientů (83 %) high risk karcinom a měla u nich být dle EAU guidelines podána adjuvantní BCG terapie v délce 1–3 roky. U nás byla ale podána jen u 14 pacientů (31 % z indikovaných), z toho u 10 pacientů s CIS. 29 pacientů mělo high risk karcinom bez přítomnosti CIS, z toho BCG terapie byla podána jen u 4 pacientů (13 %)

Závěr: ReTURBT potvrdila výrazný efekt, co se týče snížení výskytu časné recidivy tumoru, nicméně se již nepotvrdil efekt na snížení progrese onemocnění. Významným faktorem je ovšem malý podíl pacientů s high risk karcinomem močového měchýře, kterým byla podána adjuvantní BCG terapie a v průměru dlouhý odstup primární TURBT od reTURBT.

Grantová podpora: Není.

Konflikt zájmů: Nejedná se o konflikt zájmu.

DLOUHODOBÉ VÝSLEDKY NEOADJUVANTNÍ CHEMOTERAPIE A RADIKÁLNÍ CYSTEKTOMIE V LÉČBĚ INVAZIVNÍCH NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

Hrabec R.1, Poprach A.2, Čapák I.1, Uher M.3, Hulová M.1, Šebová N.1, Lakomý R.2, Doležel J.1, Staník M.1

1Oddělení urologické onkologie, Klinika operační onkologie, Masarykův onkologický ústav Brno
2Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav a LF MU Brno
3Výzkumné centrum aplikované molekulární onkologie, Masarykův onkologický ústav Brno

Úvod: Neoadjuvantní chemoterapie (NACH) s radikální cystektomií (RC) je doporučeným postupem léčby u invazivních nádorů močového měchýře (MIBC). Více než polovina nemocných ale není schopna podstoupit NACH kvůli kontraindikacím. Cílem studie je zhodnotit dlouhodobé onkologické výsledky z jednoho terciárního centra.

Materiál a metody: V letech 2010–2021 podstoupilo 100 pacientů s MIBC neoadjuvantní (u cN0)/indukční (u cN+) chemoterapii. K NACH byli indikováni pacienti s cT2-4 nebo cN+. Ze 100 nemocných bylo 49 bez vstupní lymfadenopatie (cN0) a 51 se zvětšenými uzlinami (cN1-3). U 8 pacientů došlo během NACH k progresi, dva pacienti odmítli chirurgickou léčbu po ukončení NACH. Následná radikální cystektomie byla provedena u 47/49 nemocných cN0 a 43/51 cN1-3. V práci byla hodnocena intention‑to‑treat populace; pětileté nádorově‑specifické přežití (CSS) jsme posuzovali pomocí Kaplan‑Meierových křivek. Odpověď na chemoterapii byla definována jako kompletní (cCR– ypT0N0) a parciální (pCR ≤ ypT1N0). Medián délky sledování dosáhl 43 měsíců.

Výsledky: Průměrný věk pacientů byl 64 let, rozsah primárního nádoru byl cT2 v 39 a cT3-4 v 61 případech. Medián odstraněných uzlin byl 24. Pětileté CSS dosáhlo 84 % u cT2-4N0 a 52 % u cT2-4N1-3. Odpověď na chemoterapii (cCR+pCR) jsme zaznamenali u 34/49 (69 %) nemocných s cN0 a u 24/51 (47 %) cN1-3. Dosažení odpovědi na chemoterapii zlepšovalo 5leté CSS u obou podskupin, u cN0 pacientů 93 % versus 60 % (p = 0,001), u cN1-3 85 % versus 27 % (p < 0,001). V celém souboru dosáhla 30denní a 90denní mortalita 0 %, resp. 3 %. V multivariatní analýze byly signifikantními prediktory přežití bez progrese vstupní uzlinové postižení (HR 2,92; p = 0,007) a nedosažení odpovědi na NACH (HR 6,56; p ≤ 0,001).

Závěr: U nemocných s MIBC, kteří jsou léčeni neoadjuvantní chemoterapií s následnou radikální cystektomií, lze dosáhnout výborných onkologických výsledků u klinicky lokalizovaného onemocnění. I v případě klinické lymfadenopatie přežívá 5 let až polovina nemocných. Dosažení odpovědi na chemoterapii a nepřítomnost lymfadenopatie v čase diagnózy snižují riziko recidivy.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805).

Konflikt zájmů: Ne.

VZÁCNÉ KOMPLIKACE PO APLIKACÍCH BCG VAKCÍNY

Gregušová A., Valchová V., Nencka P., Klézl P., Grill R.

Urologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha

Úvod: Léčba BCG vakcínou je zlatým standardem terapie vysoce rizikového sval‑neinvadujícího uroteliálního karcinomu močového měchýře. Mezi nejčastější komplikace po aplikacích BCG patří hematurie a příznaky infekce močových cest, vzácně může dojít i k systémovým příznakům ve smyslu horeček či BCG sepse. V tomto příspěvku prezentujeme dvě vzácné komplikace – systémovou BCG reakci a vznik tuberkulózního abscesu prostaty.

Kazuistika: Pacient 1 – 70letý pacient s pT1HG tumorem měchýře rozvinul po 5. dávce úvodní série neklesající horečky, v laboratorním nálezu byla přítomná elevace jaterních testů, na doplněném CT ložiska plic oboustranně. Byla zahájena antibiotická léčba, na které se stav pacienta velmi pomalu zlepšil.

Pacient 2 – u 70letého pacienta s pT1HG tumorem měchýře (po instilační léčbě BCG) byl v rámci sledování doplněn odběr PSA 8,9, následně MRI s nálezem suspektních PIRADS 4 a 5 ložisek. Histologicky byla z biopsie potvrzena kaseozní nekróza, PCR na M. tuberculosis pozitivní. Pacient je nyní léčen antituberkulotiky.

Závěr: Nejčastějšími komplikace léčby BCG vakcínou jsou příznaky LUTS a infekce močových cest, vzácně se můžou objevit i systémové komplikace. Od roku 2020 byla BCG vakcína aplikovaná na našem pracovišti 66 pacientům, z toho u 6 pacientů komplikace vyžadovaly přerušení instilací.

Grantová podpora: Ne.

Konflikt zájmů: Ne.

PLAZMOCYTOIDNÍ VARIANTA UROTELIÁLNÍHO KARCINOMU – RARITNÍ PŘÍPAD S INFAUSTNÍ PROGNÓZOU

Červenka M., Nechanská B., Pabišta R.

Urologické oddělení Oblastní nemocnice Mladá Boleslav

Úvod: Plazmocytoidní karcinom je vzácnou variantou invazivního uroteliálního karcinomu. Je obvykle diagnostikován až v pokročilém stadiu s následnou rychlou progresí onemocnění. Při dobrém performance status pacienta prodlužuje dobu přežití radikální operační léčba. Prognóza onemocnění však přesto zůstává infaustní.

Kazuistika: Prezentujeme kazuistiku 59letého pacienta s tímto typem nádoru, vstupně se manifestující bolestí břicha a bilaterální hydronefrózou při negativním cystoskopickém nálezu. Následný průběh onemocnění je fulminantní s časnou generalizací do skeletu a lymfatických uzlin.

Závěr: Cílem kazuistiky je zvýšit povědomí o této vzácné nádorové jednotce a upozornit na možnost negativního endoskopického nálezu i při pokročilém klinickém stadiu onemocnění.

Grantová podpora: Vznik práce nebyl žádným způsobem podporován.

Konflikt zájmů: Není znám.