Diagnostika karcinomu prostaty pomocí fúzní biopsie

Souhrn

Přehled literatury popisující techniky, výsledky a aktuální roli MRI/US fúzní biopsie prostaty v dia‑ gnostice karcinomu prostaty

Detekce karcinomu prostaty je stále závislá na jeho histologickém průkazu pomocí punkční

biopsie prostaty Standardní systematická biopsie má dlouhodobě nízkou frekvenci záchytu karci‑ nomu a jako invazivní zákrok je zatížena rizikem komplikací Obejít tyto nevýhody by mohlo přes‑ nější cílení biopsie pomocí magnetické rezonan‑ ce O využití magnetické rezonance při biopsiích prostaty bylo publikováno mnoho prací, často s odlišnými závěry

V následujícím textu nabízíme přehled literatury pojednávající o nedostatcích biopsie prostaty, vy‑ užití magnetické rezonance při zobrazení prostaty a navádění biopsií prostaty s cílem nastínit roli MRI naváděných biopsií v současném algoritmu diagnostiky karcinomu prostaty

Z množství prací publikovaných na téma MRI naváděné biopsie prostaty lze usoudit, že MRI cí‑ lená biopsie prostaty dosahuje vyššího záchytu klinicky signifikantního karcinomu než systematická biopsie pomocí menšího množství vzorků, což je zvláště patrné u pacientů po předchozí negativní biopsii Pro riziko přítomnosti karcinomu prostaty, který není patrný na magnetické rezonanci, je po odběru cílené biopsie stále třeba provést i biopsii systematickou Pro výraznou heterogenitu dostup‑ ných prací trvá potřeba velkých multicentrických studií.

KLÍČOVÁ SLOVA:

Prostata, karcinom, biopsie, MRI, fúze

ÚVOD

Karcinom prostaty (PCa) je zhoubné nádorové onemocnění specifické četným výskytem jeho klinicky insignifikantní varianty a častým výrazným ovlivněním kvality života pacienta aktivní léčbou. Diagnostika onemocnění a rozhodnutí o jeho terapii či sledování je závislá na histologickém průkazu PCa ve tkáni prostaty.

Standardem získání vzorků k histologickému průkazu PCa je již více než 30 let transrektálním ultrazvukem (TRUS) naváděná punkční biopsie (Bx) prostaty. Většina pacientů je k Bx prostaty indikována na základě elevace prostatického specifického antigenu (PSA), která upozorňuje na riziko přítomnosti PCa, nehovoří však o jeho lokalizaci. Při následné Bx prostaty většinou nejsou ložiska možného výskytu PCa na ultrazvuku patrná, odběr vzorků tedy nemůže být zaměřen na tato konkrétní ložiska a nezbývá než provést systematický odběr s cílem co nejlepšího pokrytí prostaty. Systematická Bx prostaty nicméně může ložisko PCa prostaty zcela minout nebo zachytit pouze jeho méně agresivní oblast. Dále může dojít k náhodnému záchytu klinicky insignifikantního onemocnění. Jako diagnostická metoda má tedy TRUS Bx mnohé nedostatky, z nichž hlavním je její nízká frekvence detekce PCa (u 12vzorkové první Bx 30–50 %), metoda je rovněž zatížena rizikem infekčních či krvácivých komplikací a diskomfortem pacienta (1).

Jako slibný nástroj ke zvýšení záchytu klinicky signifikantního PCa a následného snížení počtu opakovaných Bx se jeví použití zobrazení prostaty pomocí magnetické rezonance při navádění punkčních Bx. Cílem článku je upozornit na trvající nedostatky standardně prováděné systematické Bx prostaty, popsat přínos multiparametrické magnetické rezonance (mpMRI) prostaty a následně přiblížit jednotlivé metody použití mpMRI prostaty při cílených Bx a jejich přínos na základě dat publikovaných v databázi PubMed.EAU.

SOUČASNÁ METODIKA BIOPSIE PROSTATY

Dle současných doporučení Evropské urologické společnosti (EAU) je indikací k Bx prostaty opakovaná elevace PSA či suspekce na přítomnost PCa při vyšetření per rectum. Standardem odběru vzorků je následně transrektální či (méně často) transperineální, TRUS naváděná Bx s odběrem 10–12 vzorků (2).

Transrektální ultrasonografie sice dokáže dobře zobrazit anatomii prostaty, stran zobrazení suspektních ložisek v prostatě však není dostatečně senzitivní (pouze 43 % lézí popsaných na mpMRI je patrných na TRUS, v případě PIRADS 5 ložisek je to 62 %) (3). Dosud tedy nebylo možné Bx prostaty přesně cílit a bylo nutné provést náhodný odběr dle různých schémat (4, 5). Při systematické 12vzorkové Bx je PCa zachycen ve 30–50 % indikovaných prvních Bx, u druhé a třetí Bx je to cca 10–35 % a 10 % respektive. Rozšířená (saturační) Bx (odběr více než 20 vzorků (6)), prováděná v celkové anestezii zachytí PCa v 13–46 % (1, 6). Další nevýhodou je riziko falešně negativního výsledku či záchyt klinicky insignifikantního PCa.

KOMPLIKACE BIOPSIE PROSTATY

Jako invazivní vyšetření je Bx prostaty zatížena riziky komplikací. Nejčastějšími komplikacemi jsou přechodná hematurie, hemospermie či rektoragie (2, 7). Tyto jsou obvykle jen přechodné a pacienta na životě neohrozí, ve vzácných případech (<1 %) se však může jednat o závažné krvácení s nutností hospitalizace (8).

Další možnou komplikací po Bx prostaty jsou mikční obtíže. Riziko močové retence je < 2 %, nicméně až 25 % pacientů pozoruje po Bx přechodné zhoršení mikčního proudu (8).

Závažnějším rizikem Bx prostaty jsou i přes antibiotickou profylaxi infekční komplikace, jejichž výskyt se navíc vinou vrůstajících bakteriálních rezistencí zvyšuje (9). Mezi obvyklé infekční komplikace patří prostatitida či akutní epididymitida, které mohou vyústit až v život ohrožující septický stav (8). Riziko infekčních komplikací je u první Bx i reBx stejné, nicméně s počtem Bx se zvyšuje kumulativní riziko (10).

Z pohledu pacienta Bx často představuje vyšetření nepříjemné až bolestivé. Někteří pacienti uvádějí před či po Bx zhoršení celkového psychického stavu, úzkost, deprese či přechodné poruchy erekce (11, 12). Část těchto obtíží lze přisoudit nejistotě z výsledku Bx, to je však jen další motivací k co nejdůkladnějšímu vyšetření před vlastní indikací k Bx prostaty. Zastoupení komplikací po Bx prostaty shrnuje tabulka 1.

MULTIPARAMETRICKÁ MAGNETICKÁ REZONANCE

Zobrazovací metodou s nejvyšší senzitivitou záchytu PCa je aktuálně magnetická rezonance. Při detekci a hodnocení podezřelých ložisek prostaty je klíčové její multiparametrické provedení.

Při mpMRI je nejprve provedena nativní T2 vážená sekvence (T2WI), která zobrazí anatomii prostaty s vysokým rozlišením, ložiska PCa se jeví jako oblasti nízké intenzity signálu (13), je dobře patrná kapsula prostaty a eventuální extraprostatická extenze tumoru. Dále jsou doplněny další sekvence představující funkční zobrazení. Difúzně vážené zobrazení (difusion weighted imaging, DWI), při kterém je měřena difuze molekul vody (13). Při DWI má ložisko PCa vyšší buněčnou hustotu a tudíž umožňuje nižší difuzi, molekuly vody jsou stabilní a ložisko se zobrazí jako oblast vyšší intenzity. Na základě měření difuze je stanoven tzv. difuzní koeficient (apparent diffusion coefficient, ADC). Do multiparametrického MRI zobrazení prostaty patří též sekvence s použitím MRI kontrastní látky (dynamic contrast enhancement, DCE), na kterém je pro ložiska PCa charakteristické rychlé sycení a následné vyplavení kontrastu. Dále může být doplněna MR spektroskopie (MRS) (13), při které je měřena koncentrace metabolitů, zejména cholinu, kreatininu a citrátu ve vyšetřované oblasti, PCa je typický vyšším zastoupením cholinu a kreatininu. Výše uvedené sekvence multiparametrického MR zobrazení prostaty zvyšují senzitivitu vyšetření v porovnání se samotným T2W zobrazením (14, 15).

Zobrazení prostaty magnetickou rezonancí může být provedeno pomocí povrchové či kombinací povrchové a endorektální cívky. Endorektální cívka sice lehce zvyšuje dyskomfort pacienta při mpMRI a cenu vyšetření, zvyšuje však kvalitu zobrazení z pohledu hodnotícího radiologa (16) a korelaci se stagingem preparátu radikální prostatektomie (17). Toto je s výhodou zejména při horší dostupnosti 3 T MRI techniky, neboť použitím endorektální cívky dosahuje 1,5 T MRI kvality zobrazení srovnatelné s povrchovým 3 T MRI (16, 18). Použití endorektální cívky při 3 T vyšetření dále zlepšuje detekci menších ložisek PCa (19).

Použitím multiparametrického MR vyšetření lze dosáhnout zejména vysoké senzitivity a negativní prediktivní hodnoty (obojí přes 90 %). Specificita mpMRI se pohybuje mezi 22–41 % a pozitivní prediktivní hodnota mezi 47–52 % (20, 21, 22, 23). Senzitivita mpMRI se zvyšuje s velikostí léze, hodnotou Gleasonova skóre a extraprostatickou expanzí ložiska (24, 25) (tabulka 2). Pro nízkou specificitu mpMRI nicméně trvá potřeba histologické verifikace nálezu.

Hodnocení multiparametrického MR vyšetření má vysoké nároky na zkušenosti radiologa a její interpretace je subjektivní. Ke snížení variability hodnocení mezi jednotlivými radiology byl proto v roce 2012 vypracován standardizovaný systém hodnocení PI‑RADS (Prostate Imaging and Reporting Archiving Data System). Jednotlivým modalitám MR zobrazení (T2WI, DCE, DWI, MRSI) je přidělena hodnota od 1 (přítomnost klinicky signifikantního PCa je nepravděpodobná) do 5 (pravděpodobně klinicky signifikantní PCa) a nakonec je stanovena souhrnná hodnota PIRADS pro každou lézi zvlášť (14, 15).

Původní systém PIRADS měl však, jak se ukázalo později, své nedostatky a nepřinesl očekávané snížení variability hodnocení mpMRI mezi jednotlivými radiology. Proto byla v roce 2015 vytvořena verze 2 systému PI‑RADS (18), ve které byla stanovena dominantní sekvence zobrazení pro periferní (DWI) a přechodnou (T2WI) zónu. DCE má nyní pouze doplňkovou úlohu (hodnocena pouze jako pozitivní či negativní při hodnocení periferní zóny). Pro vyšší nároky na technické vybavení a čas při nevýrazném přínosu bylo upuštěno od MRS. Celkové PIRADS 2 skóre léze potom není součtem dílčích známek, ale je samostatně hodnoceno na stupnici 1–5. Dále bylo upraveno schematické rozdělení prostaty (26). V současné době je pro snížení nároků na techniku a čas a zpřesnění popisu MRI stále více upřednostňován systém PIRADS 2 (obr. 1).

Výše uvedené výhody zobrazení prostaty pomocí mpMRI by bylo vhodné využít při cílení Bx prostaty a překonat tak nedostatky zobrazení prostaty ultrazvukem. K navádění Bx prostaty lze použít jak samotnou mpMRI, tak kombinaci (fúzi) TRUS a mpMRI. Dle použité metodiky fúze potom hovoříme o kognitivní či softwarové fúzi.

BIOPSIE PROSTATY NAVÁDĚNÁ POMOCÍ OBRAZU MULTIPARAMETRICKÉ MAGNETICKÉ REZONANCE ČI JEHO FÚZE TRANSREKTÁLNÍM ULTRAZVUKEM

In‑bore biopsie

Multiparametrická magnetická rezonance může být k navádění Bx prostaty použita přímo. Při této tzv. in‑bore Bx prostaty je pacient v průběhu vyšetření v gantry MR přístroje a speciální nemagnetická sonda vodící jehlu je naváděna pouze pomocí MR zobrazení. Vzorky mohou být odebírány transrektálně i transperineálně. Tato metoda není fúzní Bx, neboť je k odběru vzorků použita pouze jedna zobrazovací metoda. Ve srovnání s klasickou či fúzní Bx prostaty je in‑bore Bx náročnější na čas a technické vybavení. Anestezie je obvykle provedena pomocí instilace lokálního anestetika do rekta.

V práci z roku 2014 Quentin a kolektiv srovnali efektivitu záchytu PCa ve skupině 128 pacientů při primoBx prostaty pomocí in‑bore techniky (dva vzorky z každého ložiska, maximálně tři ložiska na pacienta) a systematické 12vzorkové Bx. Záchyt PCa byl u obou technik 53,1 %. Zastoupení klinicky signifikantního onemocnění byl též obdobný (systematická 79,4 %, in‑bore Bx 85,3 %). In‑bore Bx však výsledku dosáhla pomocí menšího množství vzorků a v pozitivních vzorcích byl PCa přítomen ve větším rozsahu (27). Felker a kol. hodnotili záchyt PCa pomocí in‑bore Bx u celkem 461 pacientů k první Bx a v aktivním sledování. Záchyt PCa byl v případě primoBx 47 % a u pacientů v aktivním sledování 69 %. Výskyt komplikací (urosepse, hematurie, retence) byl 1 % (28). Schimmöller a kol. srovnali záchyt PCa pomocí transrektální in‑bore Bx prostaty (dva vzorky z každého ložiska) u pacientů podstupujících první a opakovanou Bx v práci z roku 2016 (29). U celkem 297 (160 primoBx a 137 reBx) pacientů byl PCa zachycen v 55,6 % při primoBx a 43,1 % u reBx.

Dyskomfort pacienta při in‑bore Bx prostaty ve srovnání s fúzní Bx (fúzní vzorky + 12 systematických) prostaty popisuje na skupině 210 pacientů Arsov. Při in‑bore Bx byla lokální anestezie provedena pomocí gelu s Lidocainem, při fúzní Bx periprostatickým blokem. I přes celkově větší množství vzorků snášeli pacienti fúzní a následnou systematickou Bx lépe než in‑bore Bx, která navíc trvala podstatně déle (28 vs. 42 min) (30).

Fúzní biopsie prostaty

Kognitivní fúze

Kognitivní (cognitive či visual based) fúze je technika nevyžadující kromě mpMRI specializované vybavení. Při tomto typu Bx urolog nejprve zhodnotí výsledky mpMRI předložené radiologem a při následné TRUS naváděné Bx se zaměří na podezřelé oblasti, které ale na TRUS při vyšetření nejsou patrné. Ve srovnání se systematickou Bx prostaty, dosahuje kognitivní fúzní Bx obvykle stejného či vyššího záchytu PCa (31–35), nižší záchyt udává Delongchamps a kol. (36). Ve srovnání se softwarovou fúzní Bx dosahovala v některých studiích kognitivní fúzní Bx stejného záchytu jako softwarová fúzní Bx (32, 33, 37). Jiné studie však popisují signifikantně vyšší záchyt PCa pomocí softwarové fúzní Bx (34, 35). Kognitivní fúze se tedy aktuálně jeví jako metoda dosahujících lepších výsledků v záchytu PCa než systematická Bx, má ale vysoké nároky na zkušenosti vyšetřujícího (interpretace MRI nálezů, orientaci v USG obrazu prostaty, atd.) (38, 39). Obejít tyto nároky může použití softwarové fúze, která tak může snížit variabilitu výsledků kognitivní Bx prostaty v případě méně zkušených lékařů (37).

Softwarová fúze

K navádění Bx byly vytvořeny systémy, které umožňují zobrazit současně jak ultrazvukové vyšetření, tak výsledek předem provedené mpMRI. Základe této tzv. softwarové fúze je synchronizace obou zobrazení (obr. 2 a 3), jejíž provedení se liší dle použitého technického vybavení. Po synchronizaci umožňují systémy softwarové fúze zobrazit jednak aktuální ultrazvukový obraz a dále obraz mpMRI, který je v reálném čase upravován dle pozice ultrazvukové sondy a zobrazuje tedy prostatu ve stejné rovině jako aktuální ultrazvuk se všemi zmíněnými výhodami mpMRI zobrazení. Ložiska podezřelá z přítomnosti PCa jsou radiologem zaznačena (tzv. konturování ložisek) přímo do MRI snímků a tím je cílení vzorků pro vyšetřujícího dále usnadněno. Fúzního zobrazení prostaty lze využít při provedení transrektálních i transperineálních Bx. Takto popsaná metodika softwarové fúze US a mpMRI obrazů je obvykle nazývána rigidní, neboť nezohledňuje deformaci prostaty TRUS sodnou, což musí vyšetřující vzít při odběru vzorků v úvahu. Při tzv. elastické softwarové fúzní Bx je kromě trojrozměrného otočení MR obrazu prostaty dle pohybů ultrazvukové sondy dopočítána i jeho předpokládaná deformace a výsledné zobrazení teoreticky přesněji odpovídá aktuální situaci, na záchyt klinicky signifikantního PCa však toto nemá vliv (40).

První práce popisující techniku fúzní Bx pocházejí z přelomu tisíciletí. V roce 2002 Kaplan popsal u dvou pacientů se vzestupem PSA po radioterapii Bx pomocí fúze TRUS a magnetické rezonance v reálném čase. Karcinom byl zachycen ve třech ze čtyř vzorků (41). V další práci z roku 2008 popsal Singh první zkušenosti se softwarovou fúzní Bx, provedenou při plánovaném zavedení zrn před radioterapií. Pozitivních bylo osm z 11 vzorků (pět z pěti pacientů) (42).

Záchyt PCa pomocí fúzní Bx dobře koreluje se zvyšujícím se PIRADS skóre při primoBx i reBx (43). Je‑li Bx provedena cíleně z ložiska PCa, pravděpodobnost, že následná histologie bude lépe odpovídat charakteru onemocnění je vyšší než při náhodném záchytu tumoru. Dle srovnání s definitivní histologií po radikální prostatektomii umožňuje softwarová fúzní Bx přesnější stanovení Gleasonova skóre ve vzorcích než systematická Bx (44–46).

V první metaanalýze z roku 2013 Moore a kolektiv (47) hodnotil výsledky fúzní (kognitivní i softwarové) Bx při záchytu PCa. Karcinom byl zachycen ve 36 % (z toho 40 % klinicky signifikantních) pacientů pomocí systematické a u 48 % (z toho 70 % klinicky signifikantních) pomocí fúzní Bx. Fúzní Bx byla hodnocena jako přínosná pro záchyt klinicky signifikantního PCa. Vzhledem k heterogenitě hodnocených dat však nebylo možné stanovit jednoznačná doporučení.

Další metaanalýza z téhož roku hodnotila pouze pacienty po předchozí negativní Bx podstupující transperineální, saturační transrektální či fúzní Bx (48). Záchyt PCa byl pro transrektální saturační Bx 30,0 %, pro transperineální 36,8 %, a 37,6 % pro fúzní Bx. Rozdíl v záchytu PCa (včetně klinicky signifikantního) mezi hodnocenými bioptickými technikami nebyl signifikantní, MRI navigovaná Bx ale výsledku dosáhla pomocí menšího počtu vzorků.

In‑bore, kognitivní a softwarová fúze byly hodnoceny zvlášť v metaanalýze z roku 2015. Cílené Bx v této analýze dosáhly vyššího záchytu signifikantního PCa než systematické. Provádění pouze cílených Bx s vynecháním systematického odběru však dle této meta analýzy není bezpečné vzhledem k cca 5–15 % výskytu klinicky signifikantního PCa, který není patrný na mpMRI. Softwarová fúze a In‑bore Bx dosahovaly vyššího záchytu PCa než kognitivní fúze (39).

V jiné metaanalýze z téhož roku byl PCa prostaty opět častěji zachycen pomocí fúzní Bx prostaty než pomocí systematické Bx (49). Záchyt PCa prostaty zde byl 14,3–59,0 % (medián 43,4 %) u systematické a 23,7–82,1 % (medián 50,5 %) u softwarové fúzní Bx. Záchyt klinicky signifikantního PCa byl 4,8–52,0 % (medián 23,6 %) pro systematickou Bx a 13,2–50,0 % (medián 33,3 %) pro softwarovou fúzi.

Obdobné výsledky měla metaanalýza 16 studií z roku 2015 (50) porovnávající (kognitivní i softwarové) fúzní Bx a jednu studii s in‑bore Bx proti systematické Bx. Zjištěná senzitivita vyšetření byla pro cílenou i systematickou Bx obdobná, konkrétně 0,85 pro fúzní Bx a 0,81 pro systematickou Bx (fúzní Bx tedy neodhalila 15 % ze všech zjištěných PCa, systematická Bx 19 %). Klinicky signifikantní PCa byl ale zachycen častěji pomocí fúzní Bx (senzitivita 0,91 vs. 0,76 u systematické). Při analýze podskupin byl záchyt klinicky signifikantního PCa pomocí fúzní Bx vyšší zejména ve skupině pacientů po předchozí negativní Bx. Frekvence záchytu PCa mezi jednotlivými metodami (in‑bore, kognitivní, softwarová fúze) byla obdobná. V metaanalýze byly hodnoceni pouze pacienti s pozitivním nálezem na mpMRI. Vzhledem k riziku přítomnosti klinicky signifikantního PCa, který není na MRI patrný, nebylo na základě této metaanalýzy možno doporučit odběr poze cílených vzorků.

Výsledky in‑bore Bx, softwarové a kognitivní fúze srovnává též Wegelin v metaanalýze z roku 2016 (51). V celkovém záchytu PCa nebyl mezi metodami fúzní Bx ani systematické Bx rozdíl. MRI cílená Bx však zachytila více signifikantního a méně insignifikantního PCa než systematická. Mezi jednotlivými technikami MRI naváděné Bx (in‑bore Bx, softwarová a kognitivní fúze), není v záchytu klinicky signifikantního PCa rozdíl.

Výsledky technik rigidní a elastické softwarové fúze porovnává v metaanalýze 21 studií Venderink. Rozdíl mezi technikami softwarové fúze v záchytu klinicky signifikantního PCa nebyl signifikantní, obě metody však překonaly Bx systematickou (40).

Systematické srovnání publikovaných výsledků softwarové fúzní Bx prostaty je dle autorů nalezených meta‑analýz obtížné, neboť publikované práce se liší použitou metodikou, zejména technikou (přístrojové vybavení, software), bioptickým přístupem (transrektální či transperineální), počtem odebraných vzorků (systematických i fúzních), definicí klinicky signifikantního PCa a mnohdy jsou slučovány skupiny pacientů k první Bx a reBx. Protože dosud neexistuje zlatý standard v provedení fúzní Bx, jsou jednotlivé studie často zaměřeny na srovnání pouze několika konkrétních faktorů (kognitivní versus softwarová fúze…). V mnohých studiích není uveden výskyt komplikací při fúzní Bx, je‑li uveden, je obvykle obdobný systematické Bx, tedy kolem 1 % pro závažné komplikace.

Přínos fúzní Bx prostaty byl tedy v metaanalýzách zatím potvrzen pouze ve skupině pacientů po předchozí negativní Bx, hodnocení bylo ale obtížné pro výraznou heterogenitu jednotlivých studií. Na základě výše uvedených nálezů by dle doporučení EAU měla být u pacientů indikovaných k reBx provedena mpMRI naváděná Bx, preferovaná technika ale není stanovena (2).

U primoBx tedy zatím nebyl přínos fúzní Bx prostaty při záchytu klinicky signifikantního PCa potvrzen. Recentně publikované práce však nabízejí nový náhled na využití mpMRI při první Bx prostaty. Ve studii PROMIS (23) byla mpMRI hodnocena z hlediska schopnosti indikace pacientů k první Bx respektive jejímu odložení. Pacienti (celkem 576) podstoupili nejprve mpMRI, následně systematickou TRUS Bx (10–12 vzorků) a transperineální mapovací Bx (TPM‑Bx, vzorky s odstupem 5 mm pokrývající celou prostatu) zajištující histologickou kontrolu. Senzitivita mpMRI vzhledem k záchytu klinicky signifikantního PCa byla 93 % s negativní prediktivní hodnotou 89 %. Systematická TRUS Bx měla senzitivitu 48 % a negativní prediktivní hodnotu 74 %. Negativní mpMRI mělo 158 (27 %) pacientů, při TPM‑Bx byl u této skupiny klinicky signifikantní PCa zachycen v 17 případech (10,8 %), ve všech případech se jednalo o PCa s Gleasonovým skóre 7 (3+4) a nižším. Soubor pacientů byl následně hodnocen za hypotetické situace, při které by byla Bx prostaty provedena pouze v případe podezřelého nálezu na mpMRI (PIRADS ≥3). Pomocí této mpMRI triáže by se Bx vyhnulo 27 % pacientů, nebylo by však diagnostikováno cca 11 % PCa. Tyto diagnostice uniklé PCa by však byly klinicky nesignifikantní či na hranici klinické signifikance.

ZÁVĚR

Hlavními nedostatky standardní metodiky punkční Bx prostaty jsou nízká frekvence záchytu PCa a častý záchyt klinicky nesignifikantního onemocnění. Použití mpMRI k navádění Bx prostaty zvyšuje záchyt klinicky signifikantního PCa, zejména u pacientů po předchozí negativní Bx. Mezi jednotlivými metodami použití mpMRI v Bx prostaty není při záchytu signifikantního PCa rozdíl, každá z těchto metod však má svá specifika.

Použití mpMRI při odběru cílených vzorků u pacientů po předchozí negativní Bx prostaty je nyní doporučeno EAU jako standardní postup v diagnostice PCa. Pro riziko přítomnosti klinicky signifikantního onemocnění, které není patrné na mpMRI, zatím není provádění pouze cíleného odběru s vynecháním systematické Bx hodnoceno jako bezpečné.

Pro výraznou heterogenitu dostupných studií trvá potřeba velkých multicentrických studií, na základě kterých může být role mpMRI prostaty a při indikaci a cílení Bx prostaty dále upřesněna.

Došlo: 6. 2. 2018

Přijato: 15. 3. 2018

Kontaktní adresa: MUDr. Jiří Stejskal

Urologické oddělení,

Thomayerova nemocnice

Vídeňská 800, 140 59 Praha 4

e‑mail: jiri.stejskal@ftn.cz

Střet zájmů: žádný

Prohlášení o podpoře: Podpořeno z programového projektu Ministerstva zdravotnictví ČR s reg. č. 15–27047 A. Veškerá práva podle předpisů na ochranu duševního vlastnictví jsou vyhrazena.