K životnímu jubileu prof. MUDr. Marie Brodanové, DrSc.

Je mi velkou ctí, že jsem byl požádán, a to již po druhé, o sepsání laudatia u příležitosti významného životního jubilea paní profesorky MUDr. Marie Brodanové, DrSc. Tato významná osobnost československé a české medicíny se 2. dubna dožila neuvěřitelných 90 let.

Dovolím si začít trochou osobních vzpomínek. Letos to bude už 30 let, kdy jsem po promoci nastoupil na I. interní kliniku 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí. Pamětníci prominou, obě instituce se tou dobou jmenovaly jinak, ale to je v tuto chvíli zcela vedlejší. Podstatné je, že moje první kroky coby lékařského eléva, byly spojeny s oddělením C nejstarší interní kliniky u nás, které právě paní profesorka Brodanová tou dobou vedla. Na období let 1993 až 1995 velmi rád vzpomínám, protože právě paní profesorka mě na svém oddělení přivedla k hepatologii jako k modernímu oboru. U ní na oddělení, na pokoji číslo 1 jsem „píchnul“ svůj první ascites, pečoval o prvního pacienta s hepatocelulárním karcinomem a zažil první masivní krvácení z jícnových varixů. Už tehdy jsem si nemohl nevšimnout, jak klidně, s obrovskou rozvahou a profesionalitou paní profesorka celou dramatickou situaci dokázala řešit. Stejně jako před pěti lety musím vzpomenout také na moment, který mi navždy utkvěl v paměti a bude se jménem Brodanová spojen: na oddělení jsme přijali pacientku vyššího věku s velmi, velmi polymorfními stesky. Při velké vizitě paní profesorka pronesla zásadní větu: „To je tuberkulóza kostí.“ Netřeba dodávat, že byla.

Postupem času jsem si uvědomil, že profesní dráha paní profesorky byla ukázkou zcela cílevědomé kariéry, která nepotřebovala žádné kariérní řády a další rádoby moderní předpisy dneška. I to je v mých očích velmi podstatný moment. Budoucí lékařka se narodila v roce 1933 ve Slapech u Prahy. S vyznamenáním absolvovala jak Akademické gymnázium v Praze, tak i Fakultu všeobecného lékařství. Promovala v roce 1958 a po promoci nastoupila na interní oddělení příbramské nemocnice. Na svého prvního učitele interny, vynikajícího vše- obecného internistu primáře Kadeřábka vzpomíná paní profesorka dodnes. Zásadní zlom z pohledu další kariéry nastal v roce 1961, kdy mladou lékařku přijal do své výzkumné laboratoře na I. interní klinice Všeobecné nemocnice tehdejší přednosta kliniky prof. Vojtěch Hoenig. Pod jeho vedením se budoucí profesorka začala věnovat oboru, který tou dobou byl celosvětově v plenkách, totiž hepatologii. Těžištěm odborného zájmu byl zpočátku metabolizmus železa, kterému se paní profesorka věnovala nejen v experimentálním, ale i klinickém výzkumu. Svého času sledovala největší soubor nemocných s hemochromatózou v tehdejším Československu. Druhou oblastí, která se stala předmětem odborného zájmu paní profesorky, byla portální hypertenze. Legendární je skupina nemocných s portokaválními spojkami, které paní profesorka indikovala k výkonu, který prováděl prof. Balaš na I. chirurgické klinice Vše- obecné fakultní nemocnice. V roce 1966 paní profesorka obhájila kandidátskou dizertaci na téma „Změny sérového železa a mědi u pacientů s hepatitidami“. Rok 1969 strávila paní profesorka na King’s College v Londýně u nestora evropské hepatologie Rogera Williamse. Koncem 60. let totiž prof. Hoenig začal připravovat v Praze program transplantace jater a jeho nejlepší žačka byla přímo předurčena k roli transplantačního hepatologa. Bohužel i tento program můžeme počítat mezi oběti normalizačních let. Normalizace přímo postihla i paní profesorku, protože její doktorská práce věnující se metabolizmu cukrů při jaterních onemocnění skončila na hezkých pár let v šuplíku. Obhajoba před vědeckou radou Fakulty všeobecného lékařství proběhla až v roce 1990 a o dva roky později byla tehdejší docentka Brodanová jmenována profesorkou vnitřního lékařství. Obsah obou pedagogických titulů byl u paní profesorky naplněn vrchovatě. Výuka mediků, ale i postgraduální vzdělávání se staly záhy po jejím nástupu na I. interní kliniku podstatnou součástí její pracovní náplně. Talent předávat své diagnostické a léčebné znalosti a zkušenosti nezaměnitelným způsobem i energie, se kterou tak činila, byly nezměrné.

Musím zdůraznit ještě jednu důležitou vlastnost paní profesorky. Protože jsem ani po dlouhém přemýšlení nenašel nikdy výstižnější termín, použiji slovo, které mě vlastně také naučila právě paní profesorka: PSAVEC. Kdo někdy četl nějakou odbornou práci, kapitolu v knize či přímo krásnou monografii Hepatologie v praxi, určitě pochopí, co ten termín označuje. Všechny texty s podpisem Marie Brodanová patří k tomu nejlepšímu, nejčtivějšímu a nejlépe zapamatovatelnému v českém hepatologickém písemnictví.

Před asi čtvrtstoletím mi jeden výtisk Hepatologie v praxi paní profesorka věnovala. V mé pracovně zaujímá od té doby první místo mezi písemnostmi s věnováním. Toto konkrétní věnování nese datum 4. června 1997 a obsahuje mimo jiné větu: „…aby se mu hepatologie líbila a nevzpomínal na odd. C ve zlém.“

Vážená paní profesorko,

po 26 letech, ve věku zralého muže, snad už můžu prohlásit se vší vážností: Hepatologie se mi líbí, a to především díky Vám. Na oddělení C ve zlém nevzpomínám, ba co víc, nikdy na něj nezapomenu.

Je mi ctí, že jsem mohl být Vaším žákem a v posledních letech snad i přítelem!

Mnoho zdraví, energie a sil do dalších let!

prof. MUDr. Petr Urbánek, CSc.

Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha

místopředseda ČHS ČLS JEP

Gastroent Hepatol 2023; 77(2): 164– 165