Stanovisko České revmatologické společnosti k distanční péči a telemedicíně

Souhrn

Telemedicína se zabývá dálkovým přenosem lékařských informací mezi pacientem a lékařem prostřednictvím telekomunikačních a informačních technologií. Pomocí obousměrného videa, e-mailů, chytrých telefonů a dalších bezdrátových komunikačních prostředků je zjišťován zdravotní stav pacienta a poskytována distanční zdravotní péče. Telemedicína a distanční péče rozšiřují přístup k potřebné zdravotní péči, což se ukázalo jako zásadní během pandemie COVID-19. Ta vedla k rychlému rozvoji  telemedicíny a distanční péče, protože tradiční prezenční péče byla výrazně omezena. Česká revmatologická společnost se rozhodla vydat vlastní stanovisko k distanční péči a telemedicíně v revmatologii, které zohledňuje stanovisko mezinárodních organizací a zároveň reflektuje specifickou situaci v České republice. Česká revmatologická společnost vidí telemedicínu a distanční péči jako vhodný doplněk prezenční péče zejména u pacientů ve stabilizovaném zdravotním stavu nebo při monitorování bezpečnosti nové léčby. Telemedicína může zlepšit efektivitu triáže a urychlit tak stanovení diagnózy. Rovněž může pomoci zlepšit dostupnost a kvalitu revmatologické péče. Česká revmatologická společnost si však uvědomuje, že distanční péče klade vyšší nároky na technické vybavení a znalosti poskytovatelů, a proto usiluje o zavedení adekvátně hrazených kódů pro distanční vyšetření.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Zdeněk Dvořák, Ph.D.
Revmatologické oddělení
EUC Klinika a.s.
Drobného 1580
592 31 Nové Město na Moravě
e-mail: zdenek.dvorak@eucklinika.cz

Autoři prohlašují, že nejsou v konfliktu zájmů.

Do redakce doručeno: 4. 12. 2024

Klíčová slova:

telemedicína – distanční péče – triáž – prezenční péče – Česká revmatologická společnost

ÚVOD 

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je telemedicína „poskytování služeb zdravotní péče na dálku, kdy vzdálenost hraje klíčovou roli, a to prostřednictvím zdravotnických profesionálů využívajících informační a komunikační technologie k výměně relevantních informací pro diagnostiku, léčbu a prevenci nemocí a úrazů, k výzkumu, hodnocení a dalšímu vzdělávání poskytovatelů zdravotní péče, vše v zájmu zlepšení zdraví jednotlivců a jejich komunit (1). Elektronické zdravotnictví (eHealth) je moderní koncept využívající informační a komunikační technologie pro podporu prevence, diagnostiky, léčby i k podpoře veřejného zdraví a zdravého životního stylu (2). Pro efektivní fungování eHealth je nezbytný sběr a digitalizace dat o pacientech a poskytovatelích zdravotních služeb a zároveň bezpečná a spolehlivá komunikační infrastruktura pro výměnu písemné i obrazové dokumentace nejen mezi poskytovateli zdravotních služeb a pacienty, ale také mezi poskytovateli navzájem.

Telemedicína a digitální platformy jsou klíčovými součástmi eHealth. V roce 2024 se Česká revmatologická společnost (ČRS) rozhodla vydat stanovisko k využití telemedicíny v revmatologii, které vychází z doporučení mezinárodních organizací, jakými jsou EULAR (European Alliance of Associations for Rheumatology) (3), ACR (American College of Rheumatology) (4) a APLAR (Asia Pacific League of Associations for Rheumatology) (5) a současně reflektuje aktuální situaci v České republice (ČR). 

HISTORIE A SOUČASNOST eHEALTH V ČR SE ZAMĚŘENÍM NA REVMATOLOGII 

V letech 2001–2012 probíhal v České republice pokus o vyvinutí celonárodního systému ukládání informací o pacientech prostřednictvím zdravotní knížky IZIP. Tento projekt však nebyl úspěšný.

V současné době v České republice celorepublikově fungují některé moduly eHealth, jako jsou eRecept, eNeschopenka, eOčkování a zabezpečená elektronická výměna obrazové dokumentace (ePACS) a také národní zdravotnický informační systém (NZIS) (6). NZIS je jednotný celostátní informační systém veřejné správy, který shromažďuje a zpracovává osobní a další údaje, zejména ze základních registrů orgánů veřejné správy, ministerstev a od poskytovatelů zdravotních služeb. NZIS je využíván pro statistické, plánovací a prognostické účely. 

Regionálně fungují následující projekty eHealth: Program eMeDocS (7) v Kraji Vysočina zajišťuje elektronickou výměnu zdravotnické dokumentace mezi některými poskytovateli zdravotních služeb. V Plzeňském kraji umožňuje systém Emergency Card (8) lékařům získat důležitá úvodní data o nemocném, a zlepšit tak přednemocniční neodkladnou péči. Společnost STAPRO, s.r.o. (9) vyvinula produktovou řadu FONS: FONS Enterprise plně podporuje bezpapírový provoz a maximální sdílení informací ve zdravotnictví, FONS Akord pokrývající provoz klinických pracovišť řadou navzájem propojených produktů umožňujících vedení zdravotní dokumentace na jednotlivých klinických pracovištích, FONS Openlims zajišťující elektronickou komunikaci všem typům laboratoří pro různé segmenty zdravotnických zařízení: fakultní nemocnice, odborné léčebné ústavy, ambulance, laboratoře. Společnost CompuGroup Medical (10) vytvořila řadu lékařských softwarů: MEDICUS, PC DOKTOR nebo AMICUS, obsahujících i finanční přehledy, evidenci pacientů a efektivní a bezpečnou komunikaci s pacienty i se zdravotními pojišťovnami. Společnost MEDEVIO (11) ve spolupráci s partnery vytváří technologie pro referování a distanční monitoring pacientů, včetně nemocných s revmatoidní artritidou (RA) a axiální spondyloartritidou. 

Plně funkční systém eHealth v České republice zatím bohužel chybí. Důležitým krokem k jeho vybudování bylo schválení zákona o elektronizaci zdravotnictví s účinností od roku 2022. Tento zákon však dosud nezavádí povinné propojení všech poskytovatelů zdravotní péče ani nestanovuje povinnost vést zdravotní dokumentaci v elektronické podobě.

V České republice působí Aliance pro telemedicínu a digitalizaci zdravotnictví a sociálních služeb (ATDZ), která vznikla v roce 2021 jako sdružení soukromých, veřejných a neziskových organizací podporujících rozvoj digitalizace ve zdravotnictví a v sociálních službách (12). Jde o nezávislou platformu podporující digitalizaci těchto oblastí. Členy ATDZ jsou také pacientské organizace, které zastupují celkem 110 pacientských organizací, včetně Revma Ligy Česká republika, z.s. V květnu 2024 zveřejnila ATDZ dokument (13) Pacientská pozice k elektronizaci zdravotnictví a EHDS (European Health Data Space – Evropský prostor pro zdravotní data). V tomto dokumentu pacientské organizace vítají a podporují snahu vytvořit základ českého eHealth, tedy interoperabilního prostředí pro sdílení zdravotních dat pacientů, a přispět tak k vyšší efektivnosti a udržitelnosti českého zdravotnictví. Pa-
cientské organizace zároveň vítají návrh nařízení o EHDS, který upravuje jak primární, tak sekundární využití zdravotních dat na celoevropské úrovni. Tento návrh také definuje práva pacientů na přístup, kontrolu a správu jejich elektronických zdravotnických záznamů v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR). 

Na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR je k dispozici Národní strategie elektronického zdravotnictví (14) a Zpráva o průběhu realizace Strategického rámce rozvoje péče o zdraví v České republice do roku 2030 (Zdraví 2030), která obsahuje také Implementační plán Digitalizace zdravotnictví, což je jedna z prioritních oblastí s nejvyšším potenciálem pro zlepšení zdraví obyvatel České republiky (15). 

Aktuální možnosti vykazování distanční péče hrazené zdravotními pojišťovnami v České republice jsou k září 2024 dostupné pro několik specializací (16). Gastroenterologové mohou vykazovat dálkovou kontrolu pacientů s idiopatickým střevním zánětem, kardiologové dálkovou kontrolu pacientů s kardiostimulátorem a implantabilním kardioverterem-defibrilátorem, nefrologové dálkovou kontrolu pacientů léčených domácí dialýzou a psychiatři mohou vykazovat preventivní intervenci a dálkovou kontrolu u psychóz. Rozsah výkonu se liší podle odbornosti a bodové ohodnocení se pohybuje od 248 do 495 bodů. Revmatologové v České republice zatím nemají kód pro distanční péči ani telemedicínu hrazený zdravotními pojišťovnami. 

EULAR BODY KE ZVÁŽENÍ PRO DISTANČNÍ PÉČI U REVMATICKÝCH A MUSKULOSKELETÁLNÍCH ONEMOCNĚNÍ 

V roce 2022 EULAR publikoval body ke zvážení pro distanční péči o pacienty s revmatickými a muskuloskeletálními nemocemi (3). Tuto publikaci připravila multidisciplinární pracovní skupina EULAR, která zahrnovala 30 členů ze 14 evropských států. Skupina se shodla, že distanční péče a telemedicína mohou zlepšit přístup ke zdravotní péči a zvýšit její kvalitu. Pandemie COVID-19 výrazně zvýšila frekvenci využívání telemedicíny i v revmatologii, což vedlo k častějšímu využívání distanční péče v mnoha centrech. Pro správný rozvoj a implementaci distanční péče a telemedicíny do revmatologické klinické praxe je nezbytné odborné vedení. Pracovní skupina EULAR pro distanční péči o pacienty s revmatickými a muskuloskeletálními nemocemi doporučila čtyři obecná pravidla a devět bodů ke zvážení. Tato pravidla a jednotlivé body ukazují jak rozvíjet a zavádět telemedicínu do péče o revmatické pacienty. Doporučení se týkají screeningových vyšetření, počátečního hodnocení, monitorování a úpravy farmakologické i nefarmakologické léčby. Pracovní skupina rovněž označila výhody a nevýhody telemedicíny spojené s jejím včasným zavedením do praxe. Doporučení mají pomoci přizpůsobit telemedicínu potřebám a prioritám revmatických pacientů. 

Obecná pravidla distanční péče o revmatické pacienty podle doporučení EULAR 2022

1. Personalizovaná péče kombinuje distanční a prezenční návštěvy, přičemž by měly vycházet ze společného rozhodnutí a reflektovat potřeby a priority revmatických pacientů.
2. Distanční péči o revmatické pacienty mohou poskytovat všichni členové zdravotnického týmu s využitím různých technik.
3. Telemedicínské intervence by měly být vyvíjeny ve spolupráci všech zainteresovaných stran, včetně zdravotnického týmu, pečujících osob a revmatických pacientů. 
4. Členové telemedicínského týmu zapojení do distanční péče by měli být adekvátně vybaveni technickými prostředky, proškoleni a mít telekomunikační schopnosti.

Body ke zvážení při distanční péči o revmatické pacienty podle doporučení EULAR 2022

1. Vstupní vyšetření, které posoudí potřebu revmatologického vyšetření, může být provedeno distančně s cílem upřednostnit nemocné s podezřením na imunitně podmíněné revmatické onemocnění.
2. Telemedicína může pomoci při vyšetření pacientů s rizikovými faktory zánětlivých revmatických onemocnění, včetně pozitivní rodinné anamnézy.
3. Rozhodnutí o zahájení terapie chorobu modifikujícími antirevmatickými léky (DMARDs) by mělo proběhnout během prezenční návštěvy. Telemedicína může být využita při edukaci o lécích, monitorování a zlepšování compliance.
4. Úpravu dávky nebo přerušení léčby DMARDs, případně přidání nesteroidních antirevmatik (NSA) či jiných analgetik nebo glukokortikoidů, lze realizovat distančně.
5. Telemedicína může být využita k monitorování symptomů, aktivity nemoci a dalších parametrů.
6. Telemedicína může být používána pro diskuzi o potřebě prezenčního vyšetření a dalších intervencí.
7. Telemedicína může být využita pro nefarmakologickou péči, včetně edukace o nemoci, doporučení v oblasti fyzické aktivity a cvičení, vhodných režimových opatřeních a k psychologické podpoře.
8. Překážky pro využití telemedicíny by měly být vyhodnocovány a řešeny průběžně podle potřeby.
9. Revmatickým pacientům by měla být nabídnuta možnost tréninku v telemedicínských dovednostech. 

Překážky pro telemedicínu ze strany pacientů a návrh jejich řešení podle doporučení EULAR 2022

1. Neochotu pacientů danou neznalostí lze řešit výukou počítačové gramotnosti v rámci běžné edukace nemocných.
2. Před telemedicínským vyšetřením je potřebné vyhodnotit počítačovou a zdravotnickou úroveň pacientů ke zjištění, zda bude distanční péče možná.
3. Problém nedostatečného technického vybavení pacientů lze řešit jejich včasným vybavením PC s reproduktory a sluchátky, nebo chytrým telefonem, před prvním distančním vyšetřením. 

Překážky pro telemedicínu z pohledu klinických faktorů a návrh jejich řešení podle doporučení EULAR 2022

1. Je třeba včas zjistit, zda distanční péče poskytne dostatečné informace pro potřebné klinické rozhodnutí, případně zda je nezbytné prezenční, fyzikální či přístrojové vyšetření.
2. Je nezbytné posoudit, zda je distanční péče bezpečná pro konkrétního pacienta s ohledem na závažnost revmatického onemocnění a případné komorbidity včetně duševních onemocnění. 

Překážky pro telemedicínu ze strany poskytovatelů zdravotní péče, právních předpisů a plátců zdravotní péče a návrh jejich řešení podle doporučení EULAR 2022

1. Neadekvátní výcvik poskytovatelů zdravotní péče lze řešit zajištěním potřebného odborného školení v oblasti telemedicínské komunikace, interakce, hodnocení a klinického vyšetření.
2. Zajistit, aby distanční péče byla v souladu s národními a místními právními předpisy, aby byla zajištěna bezpečnost citlivých medicínských dat a ochrana soukromí pacientů.
3. Nedostatečné finanční ohodnocení distanční péče ze strany zdravotních pojišťoven je třeba řešit zapojením plátců zdravotní péče do vývoje telemedicíny co nejdříve a co nejefektivněji. 

Výzkum distanční péče u revmatických onemocnění podle doporučení EULAR 2022

1. Provádět randomizované klinické studie k ověření účinnosti a spokojenosti pacientů s distanční péčí ve srovnání s prezenční péčí.
2. Realizovat dlouhodobé klinické studie ke zjištění, zda telemedicína vede k častějším nebo méně častým změnám léčby.
3. Vyvinout metody pro triáž pacientů s revmatickými nemocemi před vstupním vyšetřením.
4. Vypočítat poměr cena/výkon pro distanční péči. 

OFICIÁLNÍ STANOVISKO ACR K TELEMEDICÍNĚ 

1. ACR podporuje telemedicínu jako nástroj ke zvýšení dostupnosti a zlepšení kvality revmatologické péče. Telemedicína by však neměla nahradit prezenční péči, pokud je její přítomnost nezbytná.
2. Je nutné zajistit paritu úhrad za prezenční péči, audiovizuální a telefonickou péči za splnění následujících čtyř podmínek:
   1. Lékař poskytuje pacientovi jak prezenční, tak distanční péči.
   2. Pacient má možnost volby mezi prezenční a distanční péčí.
   3. Standardy péče jak prezenční, tak distanční musí být dodržovány s vědomím limitů distanční péče a s opatřeními k jejich minimalizaci. 
   4. Distanční vyšetření musí být důkladně dokumentováno.
3. Telemedicínské platformy musí poskytovat účinné mechanismy pro získání informovaného souhlasu a poskytování distanční péče.
4. Je nutné zajistit protokoly pro bezpečnost a integritu informací o pacientech.
5. Je nezbytné podpořit návrhy na časné přijetí telemedicíny mezi jednotlivými státy USA.
6. ACR podporuje výzkum zaměřený na zlepšení distanční péče v revmatologii.
7. ACR nesouhlasí s omezením využívání distanční péče na určité geografické oblasti včetně oblastí s nízkou hustotou osídlení.
8. ACR je proti:
   1. politice plátců zdravotní péče, kteří diktují povinnost využívat pouze jimi schválené telemedicínské platformy,
   2. využívání telemedicíny k omezení péče,
   3. zneužívání telemedicíny k ovlivňování pacientů ve výběru plátci preferovaných poskytovatelů zdravotní péče. 

APLAR DOPORUČENÍ K VYUŽÍVÁNÍ TELEMEDICÍNY V REVMATOLOGII 

V lednu 2022 APLAR publikoval doporučení k využívání telemedicíny v revmatologii (5). Doporučení obsahují tři základní principy a 13 konkrétních doporučení, která vznikla na základě systematického hodnocení odborných článků publikovaných v angličtině a dostupných v databázi MEDLINE/PubMed, Web of Science and Scopus a na základě konsenzu odborníků. Společné principy se týkaly struktury telemedicíny, rozhodovacích procesů ohledně vhodnosti distanční péče a různých modalit telemedicíny. Doporučení 1 až 4 se zabývala vhodností telemedicíny, triáží pacientů a stavy, které jsou indikované pro distanční péči. Doporučení 5 až 10 se zaměřila na postupy, prostředky, bezpečnost dat, mechanismy předcházení selhání distanční péče a léčbu založenou na stanovených cílech. Doporučení 11 až 13 se soustředila na výcvik a vzdělání v oblasti telemedicíny. Tato doporučení představují ucelený přístup k využití telemedicíny v revmatologii s cílem zajistit co nejlepší kvalitu péče o pacienty revmatickými nemocemi. 

DISKUZE 

Telemedicína a distanční péče je využívána již řadu let v Austrálii, převážně kvůli špatné dostupnosti revmatologické péče způsobené velkými vzdálenostmi mezi pacienty a revmatology, zejména v odlehlých venkovských částech země s nedostatečným počtem revmatologů (17). Distanční péče v revmatologii je v Austrálii hrazena již od roku 2016, tedy ještě před pandemií COVID-19. Aktivita onemocnění během distanční péče je často hodnocena pomocí dotazníku RAPID-3 (18–19) a někdy i auto-DAS28 (20–21), kdy si pacienti s RA vyšetřují klouby sami podle daného návodu. Doporučení pro využívání telemedicíny v Austrálii zahrnuje:

1. triáž pomocí telemedicíny
2. důležitost sdíleného rozhodování lékaře a pacienta
3. stanovení diagnózy a zahájení léčby DMARDs při prezenční návštěvě
4. využití telemedicíny pro edukaci, monitorování symptomů a abnormálních výsledků laboratorních testů a posílení compliance
5. důležitost výcviku lékařů i pacientů v telemedicínské komunikaci. Nejlépe se osvědčil model kombinující prezenční a distanční péči. 

Tým lékařů z USA a Itálie provedl vyhodnocení odborných článků z PubMed z let 2017–2023 týkajících se telemedicíny a RA (22). Celkem 27 z 31 studií potvrdilo význam telemedicíny pro monitorování pacientů s RA. Tyto studie zahrnovaly pacienty z Aljašky, Německa, Francie a dalších zemí. Většina pacientů vnímala distanční péči pozitivně, byli spokojeni a daná péče jim vyhovovala. Nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v počtu návštěv mezi pacienty v distanční a prezenční péči. Ve čtyřech ze 31 studií byli pacienti s distanční péčí méně spokojení než s prezenční péčí. Na základě dostupných dat má telemedicína význam při monitorování pacientů s RA, avšak jsou potřeba další studie pro vyhodnocení optimálního využití telemedicíny, zejména u pacientů s omezeným přístupem k revmatologické péči.  

V roce 2023 byl publikován článek autorů z Evropy o telemedicíně v revmatologii s využitím hodnocení literatury a názoru odborníků (23).  V článku je konstatováno, že distanční péče je zvláště vhodná pro revmatická a muskuloskeletální onemocnění vzhledem k chronickému charakteru většiny revmatických onemocnění a potřebě relativně častých návštěv. Telerevmatologie má potenciál optimalizovat péči o revmatické pacienty v různých fázích péče, včetně těch s RA, která má v časné fázi relativně krátké „okno příležitosti“. Telerevmatologie může hrát významnou roli při optimalizaci léčby k cíli, zlepšení adherence k léčbě a v péči o pacienty v remisi nebo s nízkou aktivitou nemoci. Vzhledem k dlouhodobému nedostatku revmatologů může být telerevmatologie jednou z cest ke zlepšení dostupnosti revmatologické péče. Telerevmatologii lze využít pro triáž, vyplňování elektronické verze pacientských dotazníků (e-PROs) a edukaci. Klíčovou výhodou telerevmatologie je zlepšení dostupnosti revmatologické péče, snížení počtu vynechaných návštěv a zvýšení flexibility. Nevýhodou telerevmatologie je absence fyzikálního vyšetření. 

Dejaco a Landewé publikovali článek hodnotící výhody a nevýhody telemedicíny v revmatologii (24). Uvádějí, že telemedicína může revmatologům umožnit udržet vysokou kvalitu péče i navzdory ubývajícímu počtu revmatologů. Telerevmatologie může zlepšit efektivitu triáže a zkrátit čas ke stanovení diagnózy díky tomu, že pacienti podstoupí potřebná vyšetření před první prezenční návštěvou. Telerevmatologie může také pomoci s optimalizací léčby k cíli a monitorováním pacientů. Je možné rychle reagovat na minimální vzplanutí onemocnění a vedlejší nežádoucí účinky léčby. Distanční péče může také zlepšit adherenci k léčbě, domácímu cvičení, dodržování potřebné diety a dalším léčebným opatřením. Správně nastavená distanční péče posiluje vztah mezi lékařem a pacientem. Nevýhodou telemedicíny je ztráta osobního kontaktu a nonverbální komunikace, stejně jako nemožnost provést fyzikální vyšetření. Telemedicína by měla být vnímána spíše jako nástroj ke zlepšení komplexní péče než způsob jak zlevnit léčbu.  

V roce 2023 skupina lékařů z Itálie publikovala článek zaměřený na výuku telerevmatologie a distanční péče u studentů medicíny v rámci postgraduálního vzdělávání (25). Doporučení pro telemedicínu mají jasně stanovenou strukturu. První kontakt s pacientem je telefonický a probíhá několik dnů před prvním audiovizuálním kontaktem. Proberou se technické detaily, pacient je informován o podrobnostech telemedicínské návštěvy a je požádán o vyplnění formuláře s anamnézou. Druhým kontaktem je e-mailová komunikace s potvrzením termínu telemedicínské návštěvy, zasláním dostupných výsledků laboratorních a zobrazovacích vyšetření pomocí e-mailu a ePACS. Vlastní telekonferenční návštěva zahrnuje:

1. upřesnění anamnestických dat
2. vyhodnocení dostupných laboratorních, zobrazovacích a dalších vyšetření
3. distanční „fyzikální vyšetření“
4. závěr se stanovením diagnózy nebo posouzením aktivity již známého revmatického onemocnění s doporučením optimální léčby a dalšího postupu 

Tým lékařů z USA publikoval v roce 2022 článek o využití telemedicíny u pacientů s psoriatickou artritidou (26). Technologie související s telemedicínou v USA se stávají nedílnou součástí zdravotního systému a pomáhají řešit nedostatek zdravotní péče v oblastech s horší geografickou nebo socioekonomickou dostupností a nedostatkem lékařů. Psoriatická artritida bývá někdy špatně diagnostikovaná, což může vést k horšímu průběhu nemoci včetně nevratného poškození. Telemedicína může zkrátit čas do prvního vyšetření specialistou. Přesto existuje riziko nepřesné diagnózy, pokud není možné provést fyzikální vyšetření. Telemedicína může podpořit diagnostiku a léčbu hodnocením šesti domén nemoci (psoriázy, psoriatické onychopatie, daktylitidy, entezitidy, periferní artritidy a axiálního postižení). Video nebo fotografie mohou ukázat zhoršení kožních projevů. Definitivní diagnózu a nastavení léčby je však nutné provést při prezenční návštěvě.

Skupina autorů z Norska, Dánska, Velké Británie a Francie publikovala v roce 2023 protokol klinické studie ReMonit (27) pro pacienty s axiální spondyloartritidou na stabilní léčbě inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru (TNF) s nízkou klinickou aktivitou nemoci
(ASDAS < 2,1). Pacienti byli randomizováni do tří skupin:

1. (obvyklá péče, prezenční návštěvy po 6 měsících)
2. (distanční péče, vyplňování ePROs jednou za měsíc)
3. (mimořádné návštěvy kromě standardních po 6 měsících jen na vyžádání nemocného)

Hodnocení aktivity probíhalo každých 6 měsíců. Recentně byl publikován abstrakt s výsledky této studie (28). Data dokládají, že distanční péče s využitím dotazníků ePROs u pacient s axiální spondyloartritidou může zlepšit jejich kontrolu nad nemocí a snížit potřebu prezenčních návštěv. Naprostá většina pacientů (96 %) preferovala distanční péči před prezenční péčí. Závěrem autoři uvádějí, že většina pacientů s axiální spondyloartritidou a nízkou aktivitou nemoci byla ochotná vyplňovat ePROs a upřednostňovala distanční péči. 

Telemedicína v posledních letech prokázala svou důležitost v zajištění zdravotní péče na dálku, zejména v oblasti revmatologie, kde pacienti často potřebují dlouhodobé sledování a úpravu léčby. V diskuzi o využívání telemedicíny je klíčové zdůraznit, že i když poskytuje mnoho výhod, jako je snazší dostupnost péče a úspora času pacientů, je třeba zajistit, aby byla plně integrována do stávajících systémů zdravotní péče. V České republice zatím neexistuje jednotný systém eHealth, ale jednotlivé moduly jako eRecept a ePACS, které podporují digitalizaci zdravotnictví. Klíčové pro úspěšné zavedení telemedicíny je, aby se stala efektivním nástrojem pro sledování a léčbu zejména u chronických onemocnění, jako jsou revmatická onemocnění.