Spolek českých lékařů v Praze a jeho činnost v posledních desetiletích
Autoři:
Jan Kvasnička 1,2; Petr Sucharda 3,4
Působiště autorů:
1. interní klinika – klinika hematologie 1. LF UK a VFN v Praze
1; Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN v Praze
2; 3. interní klinika – klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze
3; Časopis lékařů českých, Česká lékařská společnost JEP, Praha
4
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2022; 161: 332-335
Kategorie:
Dějiny lékařství
ZALOŽENÍ SPOLKU
Spolek českých lékařů v Praze byl založen na počátku 60. let 19. století, v době, kdy po více než desetiletém úsilí předních osobností českého politického života, jakými byli František Palacký, Ladislav Rieger či Alois Pražák, mohly nejen začít vycházet Národní listy pod redakcí Julia Grégra (počátkem roku 1861), ale i vznikat české národní spolky včetně Sokola, založeného roku 1862 Jindřichem Fügnerem a Miroslavem Tyršem jako tělocvičný spolek spojující tělesná cvičení s národně osvětovými cíli.
Zakládány byly i odborně vědecké spolky, mezi prvními spolek lékařů. Již v roce 1860 se obrátil doc. Bohumil Eiselt (1831–1908), první učitel lékařské fakulty v Praze, který po své habilitaci přednášel výhradně v češtině a později založil první českou interní kliniku ve Všeobecné nemocnici, na vedoucí osobnost české medicíny Jana Evangelistu Purkyně s žádostí o podporu vzniku lékařského spolku. Eiselt spolu s doc. Eduardem Grégrem (bratrem Julia Grégra, lékařem, Purkyňovým asistentem, majitelem tiskárny a vydavatelem Národních listů) vypracovali stanovy a zaštítěni Purkyněm oslovili počátkem roku 1862 na 300 pražských lékařů. I přes jejich malou podporu byla žádost o založení odeslána na místodržitelství a po půl roce, 26. června 1862, byl císařským výnosem schválen vznik Spolku českých lékařů. Jistě k tomu přispěla i existence Časopisu lékařů českých, který začal vycházet již v lednu 1862 za redakce doc. Eiselta a známého pražského lékaře Josefa Podlipského (1).
První schůze Spolku se uskutečnila 18. července 1862 v Purkyňově fyziologickém ústavu ve Spálené ulici za účasti 16 lékařů z 24 přihlášených členů (2). Za předsedu byl zvolen Jan Ev. Purkyně, za náměstka předsedy dr. Václav Staněk (1804-1871), původně praktický lékař v Praze, člen Říšského sněmu za Národní stranu. Sekretářem Spolku byl zvolen doc. Eiselt. Stanovy spolku vyšly 31. července 1962 v Časopisu lékařů českých (3).
Základní úlohou Spolku bylo „vzájemné vzbuzování a oživování vědecké činnosti, a pěstování vědy lékařské vůbec“ a „zdokonalování a upotřebování jazyka českého v umění lékařském“. Podle stanov „prostředky, jimiž se účel tento dosáhnouti míní, jsou: a. schůzky. b. přednášky. c. spisy“; „přednášeti se má výhradně v jazyku českém“ a „spisy, jimiž spolek účel svůj podporovati hodlá [...] vždy musí být toliko obsahu vědeckého“ [3].
Ovšem návrh na zakládání českých klinik na pražské lékařské fakultě byl převážně německým vedením fakulty v roce 1863 zamítnut, stejně jako plán na uspořádání prvního sjezdu českých lékařů v roce 1865.
Spolek se zpočátku scházel každý týden v sobotu v 6 hodin ve Spálené ulici, od roku 1864 až do současnosti se spolkové večery konají vždy v pondělí. Přednesené přednášky byly publikovány v Časopisu lékařů českých, kterého byl Spolek vydavatelem až do ledna 1950. Spolek navázal styky se zahraničím a jeho členy se stali např. Rudolf Virchow nebo Nikolaj Ivanovič Pirogov.
VÝZNAČNÉ OSOBNOSTI V ČELE SPOLKU
Předsedy Spolku byly mnohé význačné osobnosti české medicíny, jež zastávaly významné pozice nebo jich později dosáhli (tab. 1). Výlučné postavení mezi nimi má profesor Josef Hlava, který byl předsedou Spolku zvolen celkem čtyřikrát a tuto funkci zastával téměř 27 let až do své smrti v roce 1924. Jedinou předsedkyní Spolku byla profesorka Dagmar Benešová, zakladatelka české dětské patologické anatomie (1906–1999).
SPOLEK JAKO SOUČÁST ČLS JEP
Po roce 1918 začaly vznikat dceřiné organizace Spolku v krajských a okresních městech a též nové české odborné společnosti. První byla Purkyňova společnost pro výzkum duše a nervstva, sdružující především psychiatry a neurology, založená prof. Antonínem Heverochem v roce 1919.
Během okupace, kdy byly zavřeny české vysoké školy, přispívaly spolkové večery k tomu, že vzdělávání v oblasti české medicíny nebylo zcela přerušeno.
30. června 1949 byla ustavena Československá lékařská společnosti J. E. Purkyně a Spolek českých lékařů se stal její součástí.
ČINNOST SPOLKU ČESKÝCH LÉKAŘŮ PO ROCE 1989
První reflexe listopadových událostí se v Časopisu lékařů českých objevuje až ve 3. čísle následujícího ročníku, vydaném 19. ledna 1990. Jinak běžnému obsahu je předřazen záznam projevu prof. Milana Adama, prvního polistopadového ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČSR, nazvaný „V duchu národních tradic“ (sic!), předneseného 11. prosince 1989 v Československé televizi. V něm děkoval studentům, ale i pedagogům („Vždyť to byl český kantor, který se zasloužil, že český národ během 19. století se zařadil mezi nejvyspělejší národy světa.“). Oznamuje zrušení ústavů marxismu-leninismu a navrhuje ukončení funkčního období rektorů a děkanů k 31. lednu 1990 (4).
Předsedou Spolku v tomto období (1977–1991) byl zakladatel české a slovenské revmatochirurgie prof. MUDr. Stanislav Popelka, DrSc. (starší). V roce 1971 převzal po prof. Otakaru Hněvkovském Ortopedickou kliniku dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol (původně sídlila na Karlově nám. 2, na rohu ulice Na Moráni) a vedl ji do roku 1983. Kromě revmatochirurgie byla jeho specializací chirurgická léčba mužské neplodnosti.
Po něm převzal vedení Spolku prof. MUDr. Zdeněk Fejfar, DrSc. (1916–2003). Jeden z našich nejvýznamnějších kardiologů promoval v roce 1945 a v roce 1946 absolvoval studijní pobyt v Londýně. V roce 1951 přešel z I. interní kliniky pražské lékařské fakulty do nově vzniklého Ústavu chorob oběhu krevního (od roku 1971 součást IKEM) a v roce 1959 byl jmenován prvním ředitelem kardiovaskulárního oddělení Světové zdravotnické organizace (WHO) v Ženevě, kde i přednášel jako mimořádný profesor na univerzitě. V období nastupující normalizace byl z WHO odvolán a až do roku 1995 pracoval v Centru kardiovaskulárních nemocí IKEM. Předsedou Spolku byl do roku 1997, kdy ho vystřídal prof. MUDr. František Kölbel, DrSc.
Profesor Kölbel rok po promoci v roce 1957 nastoupil na III. interní kliniku Fakulty všeobecného lékařství UK, kde působil jako sekundář, odborný asistent a od roku 1986 jako docent. Věnoval se především problematice hypertrofie myokardu, výsledkem intenzivního bádání s prof. Vratislavem Schreiberem v Laboratoři pro endokrinologii a metabolismus, založené prof. Josefem Charvátem, byla prioritní práce o endogenním digoxin-like faktoru. V roce 1990 převzal Interní kliniku 2. LF UK a FN Motol, kterou vedl do roku 1999. Předsedou SČL byl do roku 2007.
V uplynulých třech desetiletích se spolek soustředil na tyto úkoly:
- naplňovat historické stanovy podle potřeby současnosti;
- pořádat tematické večery s multidisciplinárním přístupem;
- podílet se na výchově lékařů;
- vytvářet příležitosti k přednáškám pro mladé začínající lékaře ve srovnání a v konkurenci se zkušenými odborníky.
TEMATICKÉ VEČERY
Jak již bylo uvedeno, schůze Spolku jsou svolávány každé pondělí od 17 hodin (s výjimkou letních prázdnin), místem konání je od 30. let 20. století Lékařský dům v Praze 2, Sokolské 31. Přednáškový sál byl rekonstruován a je vybaven moderní technikou. V podpisových knihách je podchyceno celkem 391 přednáškových cyklů, každý většinou se 4–5 přednáškami, které navštívilo téměř 25 tisíc účastníků.
Na zajištění programu spolkových večerů Spolek vždy úzce spolupracoval s pražskými lékařskými fakultami, jejich klinikami a ústavy, ale i s dalšími pracovišti tak, aby témata tvořila aktuální průřez celou moderní medicínou. Mnohá pracoviště tradičně nazývají své večery po velkých osobnostech lékařských oborů (tab. 2).
Úzkou spolupráci s Univerzitou Karlovou specificky odrážejí večery věnované 17. listopadu, které zahájil již v polovině 70. let 20. století prof. Vladimír Pacovský, druhý přednosta „Charvátovy“ III. interní kliniky, a na kterých se po celou dobu podílelo vedení UK. V jejich programech se vždy odrážely úspěchy i problémy lékařských fakult, včetně lékařské etiky, ale také otázky statutu a činnosti fakultních nemocnic či návaznosti pregraduálního a postgraduálního vzdělávání v medicíně.
Tradice Thomayerovy přednášky, tedy zvaných přednášek významných odborníků interních oborů, sahá do roku 1929; obdobná je Maydlova přednáška pro vynikající představitele chirurgických oborů. Laureáti těchto přednášek jsou zaznamenáni na webové stránce Spolku. Kalendářní rok je pak zakončen předvánočním večerem s přednáškou z nemedicínských oborů – v posledních letech vystoupili např. překladatel a přední znalec Shakespearova díla prof. Martin Hilský nebo egyptolog prof. Miroslav Bárta.
Spolek lékařů českých má odborné i přátelské kontakty se zahraničními kolegy. Od roku 1993 přijíždějí na přednáškové večery kolegové ze Svazu bavorských internistů (Vereinigung der Bayerischen Internisten) v Mnichově, dodržují se pravidelná setkání s přáteli ze Spolku slovenských lekárov v Bratislavě.
Spolkové večery jsou akreditovány Českou lékařskou komorou a jsou ohodnoceny 2 kredity v rámci celoživotního vzdělávání lékařů. Ačkoliv spolkové večery byly vždy zaměřeny postgraduálně, od roku 2011 se staly volitelným předmětem pro studenty 1. LF UK a později i 3. LF UK. O jejich oblibě svědčí celkem 665 zapsaných studentů 2.–5. ročníku.
HISTORICKÁ KONTINUITA A BUDOUCÍ PERSPEKTIVY
V celé dlouhé historii se Spolek českých lékařů aktivně zapojoval do dění v široké lékařské komunitě. Již v roce 1876 se spolek vyslovil pro zřizování lékařských komor podle zemí monarchie i pro povinné členství lékařů v nich. Po vzniku Československé republiky to bylo zejména zakládání dceřiných spolků v krajských a okresních městech, organizování přednášek a seminářů. V roce 1991 byly spolky lékařů ze zákona pověřeny svoláním ustavujících okresních shromáždění lékařů, stomatologů a lékárníků (5).
Také v budoucnosti se Spolek hodlá věnovat dvěma základním činnostem, ke kterým ho zavazují stanovy – postgraduálnímu vzdělávání i péči o dobrý český jazyk v medicíně. Spolek bude vždy chtít přispívat k široce pojaté výchově lékařů, zahrnující i obecnou biologickou, morální a etickou problematiku, která souvisí s prací lékařů. Snahou je pořádat večery s přehlednými sděleními zaměřenými na širokou lékařskou praxi v úzké součinnosti s praktickými lékaři, které by přesvědčily i mladé kolegyně a kolegy, aby se jich účastnili také aktivně, jako autorky a autoři, a též v diskusích.
Spolek začínal s 24 členy, na konci roku 1863 počet stoupl na 313, v roce 1882 již na 447. V posledních letech se počet členů blíží pěti stům. Mnoho jich je seniorního věku, avšak každoročně se hlásí do Spolku mnoho kolegů na začátku své profesní kariéry. Velmi bychom si přáli, aby Spolek lékařů českých v Praze, který považujeme za nejtradičnějšího představitele české medicíny, úspěšně pokračoval ve své činnosti.
Adresa pro korespondenci:
prof. MUDr. Jan Kvasnička, DrSc.
Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN
U Nemocnice 2, 128 08 Praha 2
Tel.: 224 966 414, 224 966 413
e-mail: jan.kvasnicka@lf1.cuni.cz
Zdroje
- Sucharda P. Jan Evangelista Purkyně a Časopis lékařů českých. In: Svačina Š, Škrha J, Trč T (eds.). Jan Evangelista Purkyně a jeho význam pro současnou i budoucí medicínu. Mladá Fronta, Praha, 2017.
- Raboch J. 155 let existence Spolku českých lékařů v Praze. Spolek českých lékařů, 2017. Dostupné na: www.scl-praha.cz/o-spolku
- Stanovy spolku českých lékařův. Časopis lékařů českých 1862; 1: 181–182.
- Adam M. V duchu národních tradic. Časopis lékařů českých 1990; 129: 65.
- Zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, §22.
Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistkaČlánek vyšel v časopise
Časopis lékařů českých
- Testování hladin NT-proBNP v časné diagnostice srdečního selhání – guidelines ESC
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
- Nejčastější nežádoucí účinky venlafaxinu během terapie odeznívají
Nejčtenější v tomto čísle
- Permanentní močový katétr – dobrý sluha, zlý pán: Doporučení pro prevenci, diagnostiku a léčbu močových infekci spojených s katetrizací
- Imunita po koronavirové infekci jako podle učebnice
- Pravidla výběru hormonální léčby v klimakteriu a její alternativy
- Indikace metabolické a bariatrické chirurgie – ASMBS/IFSO 2022