Zemřel profesor Miroslav Ryska
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2022; 161: 340-341
Kategorie:
Osobní zprávy
V pondělí 12. prosince 2022 zesnul ve věku nedožitých 70 let emeritní přednosta Chirurgické kliniky 2. lékařské fakulty UK a Ústřední vojenské nemocnice Praha prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc. Přinášíme vzpomínky ze dvou pracovišť, do kterých výrazně otiskl svou osobnost i lékařskou erudici.
Profesor Ryska byl a zůstane znám jako vynikající a mezinárodně uznávaný chirurg, přední vědec a propagátor vědy a výzkumu, ale pro nás to byl zejména člověk s mimořádným charakterem, medicínský vizionář a učitel několika generací lékařů. Jeho nebývalá píle se projevovala ve veškerém jeho působení.
Studium lékařství absolvoval v roce 1978 a jeho první profesní etapa byla spojena s Chirurgickou klinikou Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kde získal chirurgické vzdělání a obhájil (v roce 1983) kandidátskou práci. Na tomto pracovišti se intenzivně věnoval endoskopii horní a dolní části zažívacího traktu a zejména endoskopické retrográdní cholangiopankreatikografii (ERCP), což mu později pomohlo při další specializaci v chirurgii jater, pankreatu a biliárního traktu (HPB).
V roce 1984 pracoval 4 měsíce na chirurgické klinice ve švédské Uppsale a na tento pobyt velmi rád vzpomínal. Navázal zde četné přátelské vztahy, zejména s profesorem Stigem Bengmarkem, který jej na konci 80. let podnítil k založení české společnosti HPB chirurgie.
V roce 1990 se aktivně zúčastnil II. celosvětového kongresu HPB chirurgie v Londýně, kde se spřátelil s profesorem Robinem Williamsonem, a společně s ním a prof. Bengmarkem iniciovali pravidelná mezioborová sympozia s HPB tematikou, která proběhla nejprve v Karlových Varech a následně se pod názvem Jarní setkání konala na hradě Lokti (a poté Zbirohu).
Na přímé pozvání prof. Williamsona v roce 1991 absolvoval postgraduální chirurgickou školu v Hammersmith Hospital v Londýně a v následujícím roce habilitoval v oboru chirurgie. Počátkem 90. let patřil k prvním, kdo prováděli a propagovali laparoskopické operace.
V roce 1993 založil a následně i vedl odborný časopis – Bulletin HPB chirurgie. Ve své druhé profesní etapě využil nabídku založit pracoviště transplantační chirurgie v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), kam nastoupil v roce 1994 na pozici přednosty pozdější Kliniky transplantační chirurgie. Po absolvování čtyřměsíční stáže na chirurgii Virchowovy univerzitní kliniky v Berlíně se mu podařilo v nebývale krátké době zavést a rozvinout program transplantace jater.
Mezinárodní spolupráci rozvíjel při opakovaných zahraničních studijních pobytech (Mount Sinai Hospital v New Yorku, UCLA v Los Angeles). V rozvoji programu transplantace jater a i v dalších transplantačních programech pokračují jeho žáci na tomto pracovišti nadále. Projevoval mezi chirurgy nevšední zapálení pro vědu a výzkum a byl velmi respektovaný i mezi světovými odborníky. Mj. se zabýval problematikou jaterních přenosů, jaterního selhání a bioreaktorů.
Po dalších 10 letech započala jeho třetí profesní etapa v Ústřední vojenské nemocnici, kde se největší měrou zasloužil o vybudování Chirurgické kliniky 2. LF UK a ÚVN, kterou následně přes 15 let řídil. Na tomto pracovišti rozvinul zejména chirurgii jater a pankreatu a navázal kontakty s předními pracovišti v Nizozemsku, Německu a Francii. Jeho pracoviště navštívili přední odborníci na HPB chirurgii, např. prof. Henri Bismuth, prof. Jakob Izbicki, prof. Masatoshi Makuuchi a prof. Markus Büchler, se kterými jej pojilo osobní přátelství.
V roce 2004 byl na 2. LF UK v Praze jmenován profesorem chirurgie. I nadále se projevovala jeho schopnost pozitivně budovat a motivovat. Významně se zasloužil o rozvoj české onkochirurgie a byl neúnavným popularizátorem myšlenky multidisciplinární kooperace. Již od roku 2005 patřil k propagátorům robotické chirurgie a provedl jedny z prvních robotických operací na našem území. V posledních letech navázal kontakty s onkochirurgickými pracovišti v USA, jejichž odborníci se účastnili mezioborových konferencí pořádaných jak na Lokti, tak v ÚVN Praha a později na Zbirohu. Podnítil spolupráci na společném výzkumu karcinomu pankreatu a jaterních metastáz. Inicioval a podílel se na vytvoření klinických standardů léčby karcinomu pankreatu, nádorů jater a karcinomu kolorekta.
Od roku 2004 byl celkem tři volební období předsedou České chirurgické společnosti ČLS JEP a za jeho předsednictví byly formulovány standardy chirurgické péče. Stál u zrodu specializace onkochirurgie a následně byl předsedou zkušebních komisí této atestace.
Jako pedagog si byl prof. Ryska vědom povinnosti vzdělání předávat a také ho zaníceně šířil. Vychoval řadu chirurgů, transplantačních chirurgů a onkochirurgů, kteří pracují na mnoha pracovištích nejen v Česku, ale i ve světě. V rámci své dlouholeté vzdělávací činnosti připravil mnoho doktorandů k úspěšné obhajobě a k habilitaci dovedl řadu docentů. V roce 2007–2008 byl na 4 měsíce vyslán na pozici vedoucího lékaře 7. polní nemocnice do vojenské operace v Afghánistánu a na tuto misi často a rád vzpomínal. Umožnilo mu to poznat nezkreslenou realitu války a od té doby zastával přísně pacifistické postoje.
Jeho činorodost jej pobízela k neutuchající aktivitě. Výčet jeho činností byl velmi rozsáhlý, mj. byl v roce 2014 hlavním iniciátorem založení Agentury pro zdravotnický výzkum ČR pod MZ ČR a byl i jejím prvním předsedou. Byl členem i předsedou řady vědeckých a chirurgických společností (národních i zahraničních), aktivně zastával členství (i pozice vedoucího editora) v redakčních radách mnoha zahraničních a domácích časopisů, byl členem zkušebních komisí pro chirurgické a onkochirurgické atestace.
Odešel vynikající lékař, přítel a skvělý kolega, který svůj profesní život zasvětil vědě a medicíně. Jeho odchod je velkou ztrátou pro jeho blízké, pro medicínu i akademickou obec, pro pacienty a pro náš stát. Čest jeho památce.
za kolektiv Chirurgické kliniky 2. LF UK a ÚVN
doc. MUDr. Radek Pohnán. Ph.D.
MUDr. Jaroslav Pantoflíček, Ph.D.
Vzpomínka na profesora Rysku
Profesor Miroslav Ryska byl nepochybně součástí našeho života a jeho předčasná smrt nás hluboce zasáhla. Jeho osobní i profesní vlastnosti, které se promítly do jeho kariéry, nás sbližovaly.
Píle je pro úspěšného chirurga samozřejmostí, u profesora Rysky však byly skutečně výjimečné i jiné vlastnosti. Na prvním místě stálo vizionářství. Na počátku 90. let byl jedním z prvních, kdo operoval laparoskopicky a také kdo endoskopoval.
Dále to byla pozitivita a schopnost překonávat překážky. Bývalý ředitel IKEM Karel Filip ví, proč oslovil právě Miroslava Rysku, aby zde rozvinul program transplantace jater, a byla to požehnaná volba. K první transplantaci po zaškolení týmu v Berlíně došlo přibližně po 4 měsících příprav na jaře 1995, což je neuvěřitelně brzy. Mimořádná byla Miroslavova schopnost spolupracovat s odborníky nechirurgických oborů. Celý tým byl tehdy nabitý pozitivitou a on byl hlavním šiřitelem tvůrčí atmosféry. Do svého odchodu do Ústřední vojenské nemocnice dovedl program transplantace jater až k provedení prvního splitu jater a první transplantace jaterního štěpu od žijícího dárce dítěti. Řada jeho pacientů žije dodnes.
Další vlastností – u chirurgů z povahy oboru ne zcela obvyklou – bylo jeho zanícení pro výzkum. Věděl, že věda z něj učiní lepšího lékaře. Měl potřebu navazovat mezinárodní kontakty a v komunitě transplantologů a pankreatologů byl respektován i největšími světovými kapacitami. Výsledkem byla bohatá mezinárodní spolupráce, mnoho společných mezinárodních projektů a kongresů. Založil sympozium konané na Lokti, které vždy ozvláštnila osobnost evropského formátu, např. Helmut Friess, Huug Obertop a mnoho dalších.
Nevíme přesně, co stálo za jeho odchodem z IKEM, nicméně i na svém novém působišti v Ústřední vojenské nemocnici uplatnil a rozvinul výše uvedené vlastnosti. K funkci přednosty chirurgické kliniky přibral další iniciativy, které bravurně zvládnul. Byl mnohaletým členem výboru České gastroenterologické a České chirurgické společnosti ČLS JEP, ve druhém případě i jejím předsedou. Stal se výrazným představitelem Rady vlády pro vědu a výzkum a respektovaným ředitelem Agentury pro zdravotnický výzkum spadající pod Ministerstvo zdravotnictví ČR, kterou založil a ze které vytvořil naprosto funkční a profesionální instituci.
Mirku, Tvá osobnost byla neopakovatelná, byl jsi nám inspirací a budeš moc chybět.
za Transplantační centrum IKEM
prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.
MUDr. Pavel Trunečka, CSc.
Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistkaČlánek vyšel v časopise
Časopis lékařů českých
- Testování hladin NT-proBNP v časné diagnostice srdečního selhání – guidelines ESC
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
- Nejčastější nežádoucí účinky venlafaxinu během terapie odeznívají
Nejčtenější v tomto čísle
- Permanentní močový katétr – dobrý sluha, zlý pán: Doporučení pro prevenci, diagnostiku a léčbu močových infekci spojených s katetrizací
- Imunita po koronavirové infekci jako podle učebnice
- Pravidla výběru hormonální léčby v klimakteriu a její alternativy
- Indikace metabolické a bariatrické chirurgie – ASMBS/IFSO 2022