Odešel nestor české geriatrie docent Jiří Neuwirth

Dne 10. února 2022 zemřel po dlouhé nemoci ve věku nedožitých 90 let významný klinik, pedagog a vědecký pracovník doc. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc.

Jiří Neuwirth se narodil 14. dubna 1932 v Praze, ale dětství a gymnaziální léta strávil v Ústí nad Orlicí. Promoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy (nyní 1. lékařská fakulta UK) v Praze v roce 1957 a po studiích nastoupil na interní oddělení broumovské nemocnice. Již během studií pracoval v hematologické laboratoři 3. interní kliniky vedené v té době profesorem Josefem Charvátem, kam po úspěšném konkurzu nastoupil počátkem 60. let jako sekundární lékař.

Jeho hlavním zájmem byla hematologie a endokrinologie. Hematologická laboratoř jako jedna z prvních začala rozvíjet metody cytogenetické diagnostiky včetně cytogenetiky hematologických malignit. Společně s prof. Kyrou Michalovou a doc. Janou Musilovou publikovali jako první u nás práce využívající cytogenetické analýzy a stanovení filadelfského chromosomu pro diagnózu chronické myeloidní leukémie. Doc. Neuwirth ve spolupráci s prof. Luboslavem Stárkou a prof. Jiřím Rabochem rozvinul klinickou a cytogenetickou diagnostiku Klinefelterova syndromu a popsali největší soubor mužů s tímto syndromem v naší zemi. Tyto významné vědecké výsledky byly v 70. letech oceněny Cenou Sexuologické společnosti ČLS JEP (1975) a Cenou ministra zdravotnictví (1979). V roce 1983 byl Jiří Neuwirth jmenován docentem v oboru vnitřních nemocí a pokračoval v práci na 3. interní klinice vedené tehdy již prof. Vladimírem Pacovským.

80. léta znamenala obrat zájmu doc. Neuwirtha – v dalších letech se věnoval především oboru ošetřovatelství. Od roku 1984 se stal vedoucím oddělení péče o nemocné 3. interní kliniky (ze kterého vyšel nynější Ústav teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK). Již v roce 1977 se podílel na koncepci předmětu „Základy zdravotnické péče“, který poté jako lékařskou propedeutiku vyučoval až do poslední doby pod různými názvy na všech lékařských fakultách v zemi. Společně s prof. Pacovským a doc. Martou Staňkovou byl také spoluautorem koncepce vysokoškolského studia sester, které se v denní a dálkové (nyní kombinované) formě na UK realizovalo od roku 1980. Spolupracoval rovněž se zahraničními pracovišti. V 80. letech vydal několik celostátních učebnic pro obor ošetřovatelství a klinickou propedeutiku, které se staly na dlouhou dobu základní literaturou oboru a dočkaly se opakovaných vydání. Za práci pro obor ošetřovatelství byl v roce 1975 oceněn Cenou České společnosti sester, v roce 1988 byl jeho přínos oceněn například čestným uznáním Humboldtovy univerzity za pomoc při rozvoji univerzitní výuky ošetřovatelství v Německu; od té doby působil v redakční radě časopisu Heilberufe. V 80. letech vyzkoušel „jednotku pro doléčování nemocných“ na detašovaném pracovišti lůžkového oddělení v areálu psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích. Na základě těchto zkušeností počátkem 90. let vypracoval společně s prof. Pacovským koncepci „ošetřovatelských lůžek“ jako nové formy následné lůžkové péče.

Od roku 1998 pracoval ještě dalších 15 let na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde se významně podílel spolu s prof. Valérií Tóthovou a dr. Ivanou Chloubovou na přípravě vysokoškolských studijních programů bakalářského programu všeobecná sestra a později i magisterského studijního programu v oboru ošetřovatelství. Byl to první navazující magisterský studijní program, který byl rozdělen na povinné a povinně volitelné moduly, v nichž studenti mohli získat specializační vzdělávání podle vlastního výběru. Tyto programy byly základem pro realizaci dalších výzkumných aktivit, otevření doktorského studijního programu a pro úspěšnou akreditaci habilitačního a profesorského řízení v oboru ošetřovatelství na Zdravotně sociální fakultě JČU.

Významnou část svého profesního života věnoval docent Neuwirth gerontologii. V letech 1990–97 vedl Subkatedru gerontologie a geriatrie IPVZ a několik let působil současně jako náměstek ředitele IPVZ pro pedagogickou činnost. V této době překotného rozvoje atestačních oborů a vzdělávacích programů vypracoval společně s prof. Evou Topinkovou novou koncepci předatestačního (nyní specializačního) vzdělávání v oboru geriatrie a byl dlouholetým předsedou atestační komise. V pedagogické činnosti se orientoval i na pregraduální výuku gerontologie a geriatrie na 1. LF UK. Společně s prof. Topinkovou zahájili od školního roku 1991 výuku sociální gerontologie a od následujícího roku i klinické geriatrie v magisterském programu všeobecné lékařství, v dalších letech výuku geriatrie i v bakalářských studijních programech nelékařů – ošetřovatelství, fyzioterapie a ergoterapie. Pro své bohaté klinické zkušenosti, vynikající pedagogické schopnosti a otevřený přátelský přístup se stal docent Neuwirth oblíbeným pedagogem studentů 1. LF UK i ZSF JČU.

Těžištěm jeho práce byla téměř 50 let klinická práce ve Všeobecné fakultní nemocnici, získal nejvyšší specializaci v oborech vnitřní lékařství, hematologie a geriatrie. Již v roce 1992 v návaznosti na práce doc. Hany Heřmanové a prof. Pacovského prosazoval provádění komplexního geriatrického vyšetření a o nové metodice referoval na světovém gerontologickém kongresu IAGG. Rozvíjel klinický výzkum v oblasti geriatrických syndromů (inkontinence, imobilizační syndrom, dekubity ad.) a společně s prof. Topinkovou publikoval v roce 1995 první celostátní učebnici geriatrie, orientovanou především na praktické znalosti a dovednosti v tomto oboru. V letech 1991–2001 působil jako primář interního a geriatrického oddělení, později samostatného geriatrického oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V letech 2001–2005 byl prvním přednostou nově ustavené Geriatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.

Docent Neuwirth samozřejmě významně přispěl i k vědecké a publikační činnosti pracoviště. V letech 1993–2006 byl řešitelem, spoluřešitelem a konzultantem řady národních i mezinárodních výzkumných a edukačních grantů a projektů zaměřených na geriatrii, kvalitu péče a ošetřovatelství. Je autorem a spoluautorem více než 150 časopiseckých prací, monografií a učebnic v oblasti klinické medicíny, geriatrie a ošetřovatelství. Jako dlouholetý člen výboru a místopředseda České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP se podílel na vypracování a přijetí nové koncepce oboru geriatrie v roce 2001. Za svou dlouholetou činnost v oboru byl opakovaně oceněn, v roce 1997 mu bylo uděleno čestné členství v České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP a v roce 2002 pamětní medaile J. E. Purkyně ČLS JEP za rozvoj české geriatrie. Jako vysokoškolský pedagog vychoval za dobu svého působení ne jednu, ale několik generací lékařů a vysokoškolsky vzdělaných sester.

Na Jiřího Neuwirtha budeme vzpomínat nejen jako na vynikajícího klinika s lékařskou intuicí, oblíbeného pedagoga a vědeckého pracovníka, ale též jako na noblesního lékaře „staré školy“ se širokým kulturním rozhledem, hlubokými znalostmi historie (a historie lékařství zvláště), člověka s obdivuhodnou pamětí, smyslem pro detail a kronikáře i pamětníka rozvoje české geriatrie.

prof. MUDr. Eva Topinková, CSc.

prim. MUDr. Tomáš Richter, Ph.D.

Geriatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

MUDr. Božena Jurašková, CSc.

předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP