Doc. MUDr. Milan Jaroš, CSc. – osmdesátiletý
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2011; 150: 305
Kategorie:
Osobní zprávy
Doc. Jaroš se narodil 5. dubna 1931 v Bílovci, kde absolvoval základní školu a posléze v roce 1950 maturoval na tamějším gymnáziu. Vysokoškolské studium ukončil v roce 1956 na Vojenské lékařské akademii v Hradci Králové. Po přechodném působení u vojenských útvarů pracoval v roce 1959 následujících dvacet let na III. vnitřním oddělení Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN) v Praze – Střešovicích postupně jako asistent, ordinář-nefrolog a zástupce náčelníka oddělení. Atestaci z vnitřního lékařství I. stupně složil roku 1960 a poté atestaci II. stupně roku 1965. V roce 1979 nastoupil jako odborný asistent na I. interní kliniku tehdejší LFH UK, kde byl pak v roce 1987 jmenován docentem pro obor vnitřní lékařství. V roce 1997 mu byla přiznána specializace v oboru nefrologie.
Docent Jaroš se hned od začátku svého působení v ÚVN zabýval vedle všeobecného vnitřního lékařství nefrologickou problematikou. Soustředil se na téma nefropatií u mladých jedinců, kdy se dopodrobna zabýval zejména diferenciální diagnostickou proteinurie a hematurie. Toto téma ho záhy přivedlo k tehdy zcela nové diagnostické metodě, totiž perkutánní renální biopsii (RB). O zavedení RB se začal zajímat již v roce 1961, kdy se naučil techniku jejího provádění u profesora Jana Broda v Ústavu chorob oběhu krevního v Krči. Po nabytí určitých zkušeností při pokusech na zvířatech, nefrektomovaných ledvinách a praktickém výcviku začal provádět biopsie i v ÚVN. Na tomto poli ukázal i svoji velkou technickou invenci. Neměl vhodnou bioptickou jehlu, a proto se rozhodl vyvíjet jehlu vlastní konstrukce, která byla modifikací Menghiniho jehly. I když tento systém nepřinesl očekávané výsledky, šlo o pozoruhodný počin. Současně řešil inovátorským způsobem zaměření bioptické jehly. Aby nahradil poměrně komplikované a ne dosti přesné Karkovo určení polohy ledviny, zhotovil kovovou mřížku se sítí vytvořenou dráty. Mřížka se přikládala nemocnému do oblasti lumbální krajiny při RTG zaměření a pak před vlastní RB. Tuto poměrně robustní mřížku posléze nahradil tabulkou plexiskla, kde se mřížka vytvářela pomocí tenkého drátku, později rýhami vyplněnými olovnatou barvou. Mřížku zavedl v tehdejším Československu prioritně, nezávisle na zahraničních autorech, a s úspěchem se používala prakticky až do nástupu sonografického zaměřování RB v devadesátých letech 20. století. V následujících letech svého působení v ÚVN v provádění renální biopsie M. Jaroš vyškolil na dvě desítky lékařů (v ÚVN to byli František Vyroubal, Ivo Sotorník, Karol Bernáth, Karel Řezáč a Václav Monhart) a jeho modifikaci RB převzala řada vojenských a civilních pracovišť – vojenské nemocnice v Bratislavě, Brně, Českých Budějovicích, Olomouci a Plzni, II. interní klinika VFN Praha (V. Knotková), II. interní klinika FNKV Praha 10 (M. Středová) a nefrologické pracoviště v Praze na Strahově (J. Kašlíková).
Docent Jaroš se problematice RB věnoval i z hlediska výzkumného. Jeho hlavním odborným zájmem byla problematika proteinurie u mladých jedinců, které věnoval své dvě nejvýznamnější práce publikované v Praktickém lékaři (1970) a Vnitřním lékařství (1974). Později (1981) též publikoval výsledky celkem 1200 biopsií ledvin provedených v ÚVN. Úspěšnost odběru činila 95,3 %, výskyt komplikací byl 7,5 % (z čehož závažné komplikace činily pouze 0,58 %). Svoje rozsáhlé zkušenosti s prováděním RB vložil do své kandidátské dizertační práce „Význam renální biopsie pro diagnostiku nefropatií u mladých jedinců“, kterou úspěšně obhájil v roce 1978. Patřil i mezi hlavní referující na pěti přednáškových večerech Spolku českých lékařů v sedmdesátých až osmdesátých letech minulého stoeltí, z nichž tři byly oceněny čestnou Cenou spolku, dále na celostátních nefrologických konferencích a internistických sjezdech. Byl i spoluřešitelem výzkumných úkolů „Včasná diagnostika málo pokročilých nefropatií“ a „Depistáž a diferenciální diagnostika proteinurie a hematurie u sportovců“. V roce 1972 se dále podílel na zavedení a provádění hemodialyzační léčby u nemocných s akutním a chronickým selháním ledvin, byl též spoluautorem výzkumného úkolu „Možnosti použití umělé ledviny v polních podmínkách“. Docent Jaroš je autorem nebo spoluautorem 61 publikací a několika učebních textů. Je jen škoda, že jako lékař–voják z povolání nemohl své prioritní a rozsáhlé výsledky v problematice RB publikovat v zahraničí.
M. Jaroš patří i mezi mimořádně kvalitní a velmi oblíbené učitele. Do výuky se zapojil po svém nástupu na I. interní kliniku nynější 3. LF UK v roce 1979 a po řadu let byl pověřen vedením výuky interního lékařství a nefrologie. Mimo to organizoval i nefrologické postgraduální kurzy pro praktické lékaře a obvodní internisty z pražské oblasti. Po dosažení 65 let v roce1996 odešel do důchodu, nicméně nadále plně pokračoval až dosud v pedagogické i léčebně preventivní činnosti.
Docent Jaroš patří mezi dlouhodobé členy Internistické společnosti a České nefrologické společnosti. V roce 2001 mu byl udělen Diplom člena ČNS a v roce 2011 Čestné členství ČNS.
Docent Jaroš má za sebou více než 50 let velmi aktivního života lékaře, učitele a výzkumníka na poli vnitřního lékařství a nefrologie. Popřejme mu k jeho nynějším narozeninám do dalších let mnoho zdraví a neutuchajícího elánu!
Ivan Rychlík, II. interní klinika 3. LF UK, Praha
Jiří Žabka, I. interní klinika 3. LF UK, Praha
Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistkaČlánek vyšel v časopise
Časopis lékařů českých
- Testování hladin NT-proBNP v časné diagnostice srdečního selhání – guidelines ESC
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
- Nejčastější nežádoucí účinky venlafaxinu během terapie odeznívají
Nejčtenější v tomto čísle
- Syndrom časné repolarizace a idiopatická fibrilace komor
- Temporální epilepsie dospělých a možnosti neurochirurgické léčby: úloha magnetické rezonance
- Nekonvulzivní status epilepticus
- Využití vydechovaného oxidu dusnatého v diagnostice astmatu