Nathaniel St. André a jeho osudová pacientka Mary Toft

Nathaniel St. André (1680–1776) (obr. 1) se narodil ve Švýcarsku. Jako mladý přijel do Anglie, kde si nejprve vydělával na živobytí výukou němčiny, francouzštiny, tance a šermu. Při jedné hodině šermu byl svým žákem poraněn a zranění, které utrpěl, si vyžádalo chirurgické ošetření. Řemeslo chirurga, který ho ošetřoval, jej velmi fascinovalo a díky velkému zájmu, který v něm vzbudila tato profese, se rozhodl získat chirurgické vzdělání. Vlastní praxi si zařídil v Northumberland Court a poté byl jmenován chirurgem Westminsterského lazaretu. Zasloužil se o zdokonalení metody, při které je využit vosk k přípravě preparátů pro výuku anatomie. V roce 1723 se stal chirurgem na královském dvoře Jiřího I., kde požíval veliké přízně, zejména u německy mluvících dvořanů. Své služby poskytl i německy hovořícímu anglickému králi Jiřímu I., který byl s jeho péčí velice spokojen a jako projev díku mu věnoval svůj meč.

Život úspěšného chirurga a anatoma mu změnila až událost, kterou svého času žila celá Anglie a v níž se angažoval i samotný anglický král Jiří I.

V září roku 1726 byl přivolán guildfordský porodník John Howard k 25leté Mary Toftové (1703–1763) (obr. 2) žijící ve vedlejším městečku Godalming, která podle výpovědi svědků porodila v noci neobvyklý plod. Když jej John Howard prohlédl, zjistil, že se jedná o útvar připomínající část těla malého zvířete. Druhého dne byl opět přivolán k této pacientce, aby jí pomohl s porodem dalších zvířecích částí. Posléze zařídil, aby byla Mary převezena do Guildfordu a ubytována naproti jeho domu, kde jí mohl lépe pozorovat a vyšetřovat. O celé záležitosti týkající se podivných porodů, informoval John Howard královský dvůr.

Nathaniel St. André (1680–1776) a sekretář prince z Walesu Samuel Molyneux (1689–1728) byli pověřeni vyšetřováním tohoto případu. Hned po příjezdu do Guildfordu se dozvěděli, že u Mary začaly porodní bolesti. Podle svých slov jí Nathaniel St. André pomohl s ,,porodem“ trupu asi čtyřměsíčního králíčka, který byl bez srsti. Po prohlédnutí jejích prsou našel v jednom mléko a ve druhém žlutý sekret. Mary Toftovou, která se stala během šestiletého manželství matkou tří dětí, popsal jako ženu prosté mysli, negramotnou, dobré tělesné konstituce, menší postavy a docela pohlednou. Během jeho pobytu v Guildfordu Mary několikrát oznámila příchod velmi silných porodních bolestí, po kterých následoval ,,porod králíka“.

Při vyšetřování žena vypověděla, že jí při práci na poli, v době kdy nedostala 5 týdnů svojí periodu, překvapili dva králíci, které se pokoušela chytit, což se jí nepodařilo. V noci měla sen, ve kterém byla opět na poli a zmínění králíci seděli v jejím klíně. Když se vzbudila, prociťovala nevolnost, která trvala až do rána. Od té noci se její mysl neustále zabývala králíkem a pociťovala obrovskou chuť na králičí maso. Asi po 17 týdnech po této události začala krvácet, měla bolesti břicha a odcházely z ní útržky tkáně. Bolesti a krvácení se opakovaly asi po 3 týdnech. Stále pociťovala známky těhotenství, které trvaly až do oné noci, kdy k ní byl přivolán porodník John Howard.

Nathaniel St. André, který se začal tímto případem zabývat, věnoval nemalou pozornost podivným ,,novorozencům“, které uchovával v nádobách s etylalkoholem. Části zvířat poskládal k sobě. U jednoho ze zvířat uvedl, že nemělo úplnou podobu králíka, ostatní zvířata, která vyšla z Mary, popsal jako králíky odpovídající věku 2–4 měsíců. Po provedení pitvy shledal na králících určité změny, o nichž usoudil, že se nevyskytují u běžně žijících králíků, a označil tyto králíky za jedinečný a mimořádný druh. Nepřesvědčila jej ani provedená – tehdy uznávaná zkouška, při které se zjišťovalo ponořením plic do vody, zda obsahují vzduch, či nikoli (plíce, které neobsahovaly vzduch, šly ke dnu). Vzorek odebraný z plic králíků ve vodě plaval a poukazoval na skutečnost, že králíci před svojí smrtí museli dýchat. Nathaniel se držel své domněnky o jedinečném druhu králíků a jeho přesvědčení, že se jedná o plod pocházející z Mary, nabývalo stále větší intenzity, které přiživil i guildfordský porodník Howard, který uvedl, že pohyby, jenž Mary měla, trvaly několik hodin a bylo je možné pozorovat přes její noční košili pouhým okem. Skutečnost pohybů také dosvědčily početné řady zvědavců z Guildfordu, které se chodily na Mary dívat jako na místní kuriozitu. Deset z nich potvrdilo svojí výpověď před samotným Nathanielem St. André a Molyneuxem.

Bylo otázkou, co způsobilo takovou malformaci lidského plodu. Skutečnost, že čas od času dochází k různým malformacím, byla již známa. Některé malformace plodu byly již popsány a vysvětleny na základě nejrůznějších příčin. Teorie, že těhotnou ženu může ovlivnit určitá intenzivní představa či silný zážitek, se zdála i v tomto případě přijatelná a intenzivní prožitek ve snu, o kterém Mary Toftová hovořila jako příčině svých ,,králičích plodů“, nepředstavoval nic, co by bylo úplně nemožné.

Zprávy o záhadných porodech se rozšířily velmi rychle a případ Mary Toftové vzbudil ohromný zájem odborné i laické veřejnosti. Několik králíků bylo převezeno do paláce St. James a předvedeno Jeho Veličenstvu Jiřímu I., který nařídil další vyšetřování.

Ke konci listopadu byla Mary převezena do Londýna, kde mohla být lépe pozorována. Obrovské zástupy zvědavých lidí dychtící získat každou novou zprávu o králičí rodičce se shromažďovaly denně před domem, kde byla ubytována.

Uznávaný porodník Sir Richard Manningham (1690–1759) známý především v nejvyšších kruzích anglické aristokracie, který Mary vyšetřoval, zaujal k této senzaci už od začátku skeptický postoj, ale Nathaniel si nechtěl připustit skutečnost, že by šlo o podvod, a začátkem prosince roku 1726 vychází jeho spis A Short Narrative of an Extraordinary Delivery of Rabbets.

Králičí žena, jak se Mary začalo přezdívat, se těšila velké popularitě a stala se vyhledávanou celebritou mající spoustu obdivovatelů. Vystřídalo se u ní několik renomovaných lékařů (někteří z nich se později po odhalení podvodu rychle distancovali od svých výroků a závěrů pronesených u jejího lože). Sir Richard Manningham, kterému už došla trpělivost, začal Mary strašit provedením velmi bolestivé operace, při které by se zkoumalo ,,zda a jak se liší od ostatních žen“. Vyděšená žena nakonec přiznala, že si sama zaváděla rozporcované králíky do vagíny a posléze je před publikem porodila. Tvrdila, že jí k tomuto činu navedla jistá žena, která jí za tímto účelem obstarávala králíky. Důvodem jejího počínání byla vyhlídka na lepší živobytí, které jí měla tato estráda zajistit. Za svůj čin byla Mary na několik měsíců uvržena do žaláře. Zemřela v Godalmingu roku 1763.

Po odhalení podvodu se na hlavu Nathaniela St. André spustila lavina kritiky. Musel dokonce čelit podezření ze spoluúčasti na tomto bizardním podvodu. I když byl v průběhu vyšetřování shledán nevinným, do povědomí lidí se dostal jako ten, který se nechal obelstít prostou ženou, jakou byla Mary Toft. Znemožněný Nathaniel, jehož reputace byla silně poškozena, se musel vzdát svého velmi dobrého postavení u dvora. Byl vystaven posměchu, veřejně ponižován a na jeho účet vznikaly různé vtipy, karikatury (obr. 3) a vulgární básně. Přestože disponoval nemalým majetkem, díky špatně investovaným penězům prožil poslední roky svého života v chudobě. Nathaniel St. André, který až do konce svého života odmítal jíst králičí maso, se dožil 96 let.

Adresa pro korespondenci:

Mgr. Alexandra Surá

Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK

Karlovo náměstí 40, 128 00 Praha 2

e-mail: alexandrafi@seznam.cz