II. Snowderm aneb setkání členů Sekce mladých dermatovenerologů ČDS ČLS JEP

Špindlerův Mlýn, 19.–20. února 2010

V únoru letošního roku se po úspěšném loňském 1. zimním Setkání sekce mladých dermatovenerologů ČDS ČLS JEP, nazvaném Snowderm, konal již druhý ročník, a to opět ve Špindlerově Mlýně v hotelu Horal. Již tradičně přednášeli mladí kolegové jednotlivá atestační témata. Přítomní byli také odborní garanti. Letos přijali pozvání prof. Petr Arenberger a prof. Karel Pizinger. Mladí kolegové se zhostili úkolu velmi zodpovědně a přednášky byly velmi pečlivě zpracované. Letos bylo 52 účastníků. Samozřejmě nemohl chybět společenský večer, kde jsme vyhlásili nejlepšího přednášejícího, kterým se letos stala MUDr. Drahomira Čorbová z Brna. Sobotní dopoledne jsme strávili na sáňkařské dráze. Tuto akci jsme zopakovali pro velký úspěch v loňském roce. Všichni jsme si slíbili, že budeme v našem setkání pokračovat v následujících letech a už nyní se těšíme na 3. ročník Snowdermu v roce 2011, který možná proběhne na jiném místě a mohl by být i delší. Poděkování patří firmě Bioderma, která se aktivně účastnila na organizaci tohoto setkání.

Sekce mladých dermatovenerelogů České dermatologické společnosti ČLS JEP vznikla v říjnu 2008 a má již 105 členů. Naši členové mají na všech kongresech sníženou registraci nebo se dokonce mohou účastnit zdarma. Plánujeme spolupráci s mladými kolegy v zahraničí. A hlavně se snažíme získat finanční prostředky, které bychom rádi využili k zajištění krátkodobých zahraničních stáží našich členů. Proto aktivně spolupracujeme nejen s výborem naší České dermatologické společnosti ČLS JEP, ale i s Dermatologickým univerzitním nadačním fondem. Obě tyto organizace mají dostatek prostředků a rádi je použijí na naši podporu již v tomto roce.

MUDr. Spyridon Gkalpakiotis

Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV

Šrobárova 50, 100 34 Praha 10

předseda Sekce mladých dermatovenerologů ČDS ČLS JEP

e-mail: spyros@centrum.cz

UV záření

prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA

Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha

Pod pojmem fototerapie se rozumí působení neionizujícího elektromagnetického záření na kůži za účelem dosažení určitých léčebných účinků. Většinou zahrnuje ultrafialové záření (UV-B a UV-A), někdy i viditelné světlo (laser, fotodynamická léčba), méně často infračervené (laser, solux).

Výsledný efekt je závislý na použitém zdroji záření a jeho vzdálenosti od ozařované kůže (intenzita světla (měrnou jednotkou je W/m²) roste s převrácenou hodnotou druhé mocniny vzdálenosti). Dále o výsledném efektu významně spolurozhodují individuální vlastnosti ozařované kůže, druh jejího postižení a způsob dávkování léčebného světla. Zvyšování jednotlivých dávek se děje prodlužováním doby, po kterou je kůže vystavena účinkům světla. Měrnou jednotkou této tzv. expozice je J/m².

Pokud jde o individuální vlastnosti, je nutné vycházet ze skutečnosti, že kůže každého jedince má určitou ochrannou kapacitu (fototyp) vůči účinkům UV-záření. Ochranně se zde uplatňuje zejména síla rohové vrstvy a pigmentace. Z těchto důvodů individuálně podmíněné rozdílnosti ve fotoreaktivitě kůže je potřeba před každým zahájením fototerapie určit fototyp nemocného a dále vyloučit případnou patologickou fotosenzitivitu. Některá léčebná schémata jsou založena právě na stoupání dávek záření podle fototypu.

Šetrnějším postupem vzhledem k získání potřebných informací o individuální citlivosti kůže je před zahájením fotoléčby provedení tzv. prahových fototestů, tzn. určení minimální erytémové dávky (MED) pro použitý světelný zdroj. Doporučuje se vybrat vůči světlu nejcitlivější oblast (nejčastěji hýždě, neboť jsou většinou chráněny před chronickou expozicí, přiložit šablonu o 5–6 okénkách a ve stoupajících dávkách políčka ozářit). Odečítání vyvolané reakce se provádí obvykle za 24 hodin. Hodnota průměrné MED₂₄ pro naši populaci v UV-B oblasti se pohybuje v rozmezí 150–700 J/m², pro UV-A 150‑600 kJ/m². Úvodní dávka bývá potom do 70 % individuálně stanovené MED; frekvence ozařování 2–5× týdně, stoupání dávek o 5–40 % předchozí dávky. Vše závisí na léčebném schématu, fototypu i individuální reakci ozařované kůže. Při léčbě psoriázy je dávkování řízeno snahou o vyvolání slabě erytémové reakce kůže. Pokud dochází k silnějšímu, klinicky patrnému erytému je potřeba dávkování snížit, popřípadě frekvenci léčebných sezení pozastavit do zklidnění, eventuálně fotoléčbu přerušit.

V přednášcě budou probrány vlastnosti jednotlivých součástí UV záření a terapeutické možnosti přístrojové aplikace.

Histologické a imunohistologické vyšetření kůže, zásady odběru tkáně, základní histopatologické pojmy

prof. MUDr. Karel Pizinger, CSc

Dermatovenerologická klinika FN, Plzeň

Nejdůležitější věcí v dermatologii je správná diagnostika kožních změn. Od toho se vše ostatní odvíjí. Udělat správnou diagnózu je někdy velmi snadné bleskovým klinickým vyšetřením, jindy velmi obtížné s ohledem na téměř 3000 různých diagnóz zmiňovaných v literatuře.

Histologické (mikroskopické) vyšetření části kůže je stále vyšetřením nejdůležitějším. Provádí se k ověření klinické diagnózy (hlavně u neoplastických projevů excidovaných z různých důvodů) nebo ke zjištění diagnózy (u některých neoplastických projevů a zánětlivých dermatóz, kdy klinicky nejsme schopni přesnou diagnózu určit).

V diagnostice je rozhodující klinicko-histologická korelace nálezů. Za tu a za další péči o pacienta je odpovědný klinik. Trvalým problémem je, že klinik neposkytuje histologovi dostatečné informace k hodnocení nálezu, zvláště u zánětlivých chorob. Optimální situace je, když klinik zároveň hodnotí histologický nález a stará se o nemocného (což je stále méně často a v budoucnu to pravděpodobně bude ještě horší). Pokud tomu tak není, měl by každý klinik – dermatolog mít ne základní, ale velmi dobré znalosti o kožní histopatologii.

Mikroskopická vyšetření kůže jsou: standardní histologie s možnostmi různého barvení preparátů, použití imunohistochemických metod, přímé imunofluorescenční vyšetření kůže a elektronmikroskopické vyšetření kůže. V posledních letech vstupují do hry významně i genetické metody.

Jak vyplývá z názvu přednášky, budou v příspěvku probrány možnosti těchto vyšetření spolu s ukázkami některých případů.

Diferenciální diagnostika vředů na genitálu

MUDr. Jana Hontiová

Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha

Sdělení bude pojednávat o venerických a nevenerických vředech v oblasti genitálu mužů a žen.

Jednotlivé klinické diagnózy budou přehledně seřazeny od nejčastějších po nejméně časté – nebo v našich zeměpisných šířkách se běžně nevyskytující, ale na které můžeme „narazit“ v našich ambulancích v důsledku aktivnějšího cestovního ruchu v posledních letech.

Jelikož ulcerace na genitálu a jejich diferenciální diagnostika patří k neodmyslitelné součásti dermatologické praxe, snahou tohoto sdělení je přinést ucelenější přehled těchto diagnóz.

Nemoci podkožní tukové tkáně

MUDr. Spyridon Gkalpakiotis

Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha

Nemoci podkožní tukové tkáně zahrnují skupinu panikulitid, což jsou zánětlivé choroby vyvolané různými příčinami (infekčními, fyzikálními, chemickými, metabolickými, imunologickými nebo ischemií). V této skupině můžeme najit například erythema nodosum, pankreatickou panikulitidu, adiponecrosis subcutanea neonatorum a lipodermatosklerózu. K dalším onemocněním podkožní tukové tkáně patří lipoatrofie, které mohou být lokalizované či generalizované. Jejich příčina bývá neznámá, ale relativně často vznikají po předchozím zánětlivém procesu, úrazu anebo po aplikaci léků. Dále do této skupiny onemocnění spadá benigní symetrická lipomatóza, tedy relativně vzácné symetrické zbytnění podkožní tukové tkáně, lipedém a celulitida.

Nemoci vlasů a ochlupení

MUDr. Zora Dubská

Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha

Vlasy, zejména pak vlasy kštice, jsou jedním z nejdůležitějších atributů psychosociální funkce kůže. Kromě své biologické důležitosti (ochrana před účinky slunečního světla, izolace před účinky chladu a tepla …) představují v celé historii a kultuře lidstva významný symbolismus. Mohou totiž sloužit jako sociální signál pohlaví, věku, postavení, rasové či náboženské příslušnosti. Pro mnoho lidí jsou vlasy i jakýmsi fyzickým atributem, který vyjadřuje jejich individualitu a hraje významnou roli v pocitu vlastní atraktivity a tělesného dojmu – image. Z těchto důvodů může jakákoliv kvantitativní či kvalitativní změna vlasů a ochlupení vést k výrazné psychosociální traumatizaci.

Nejjednodušší klasifikace rozlišují poruchy tvaru a barvy vlasů, nadměrný růst vlasů na nechtěných místech (hypertrichóza, hirsutismus) a chybění vlasů v obvyklých lokalizacích (defluvium, alopecie).

• A. Změny tvaru vlasů:
  1. pili anulati, 2. pili torti, 3. monilethrix, 4. trichorrhexis nodosa, 5. syndrom neučesatelných vlasů.
• B. Změny barvy vlasů: 1. poliosis, 2. canities, 3. albinismus.
• C. Nadměrný růst vlasů: 1. hypertrichosis a) hypertrichosis lanuginosa congenita a b) hypertrichosis symptomatica; 2. hirsutismus.
• D. Nadměrná difuzní ztráta vlasů: difuzní efluvium (např. androgenní).
• E. Ohraničená ztráta vlasů: 1. alopecia areata, 2. alopecia traumatica, 3. alopecia areolaris specifica, 4. jizvící alopecie – Pseudopelade Brocq.

Cílem přednášky je poskytnout základní informace o výše uvedených diagnostických jednotkách.

Kožní projevy nemocí jater, GIT, ledvin a nemocí endokrinologických

MUDr. Lucie Růžičková Jarešová

Dermatovenerologické oddělení FN Motol, Praha

Kožní projevy vznikající v souvislosti s jiným onemocněním organismu se nazývají dermadromy. Změny na kůži mohou být prvním projevem interního či onkologického onemocnění. Některé dermadromy jsou specifické pro určitou chorobu a stanovení diagnózy je snadné. Častější bývá výskyt nespecifických kožních příznaků, stejné projevy se mohou vyskytovat u různých chorob (např. svědění kůže, kopřivka, žlutý kolorit kůže, pásový opar, ekzémy). Včasná diagnostika a léčba vnitřního onemocnění je velmi důležitá.

Kůže je označována jako zrcadlo lidského organismu. Nové projevy vznikající na kůži mohou signalizovat závažné onemocnění. Proto je nutné věnovat všem kožním změnám pozornost a vyhledat lékaře. Včasná diagnostika, léčba vnitřního onemocnění a spolupráce pacienta s lékařem je velmi důležitá.

Vzhledem k rozsáhlému tématu budou popsány nejčastější interní choroby, u kterých se mohou vyskytnout kožní změny. 

Syfilis – diagnostika a terapie v přehledu

MUDr. Drahomira Čorbová

Dermatovenerologická klinika FN, Brno

Syphilis je venerologická spirochetová infekce s nejrůznějšími klinickými projevy, objevující se v různých stadiích. Vzhledem k nemožnosti kultivovat treponemu běžně dostupnými technikami byly postupně vyvinuty metody přímé i nepřímé diagnostiky, které dopomohly upřesnit diagnózu a umožnily adekvátní léčbu syfilitidy. Je nezbytně nutné vybírat z palety vyšetření uvážlivě. Dle anamnézy, výsledků laboratórních případně i jiných vyšetření indikujeme léčebný režim (medikamenty, systém kontrol a kontrolních vyšetření) a depistáž.

Fotodermatózy

MUDr. Lada Zelená

Dermacentrum, Praha 8

Fotodermatózy jsou dermatologická onemocnění spojená s patologickou citlivostí kůže vůči slunečnímu záření.

Etiopatogeneze je velmi pestrá. Kromě přirozené citlivosti kůže vyjádřené kožním fototypem se uplatňují různé faktory zevní a vnitřní. Tyto způsobují fototoxickou a fotoalergickou reakci (např. léky, chemické látky, kosmetické přípravky). Dále se setkáváme s vrozenými a metabolicky podmíněnými fotodermatózami. Nejčastější jsou však idiopatické fotodermatózy, kde příčina není známá.

V patogenezi těchto onemocnění se uplatňuje oxidační stres vyvolaný převážně UVA zářením a následná deregulace antioxidačních imunitních odpovědí.

Mezi nejčastější dermatózy, které přímo či nepřímo souvisí se světlem, řadíme dermatitis solaris, polymorfní světelnou erupci, chronickou aktinickou dermatitis, urticarii solaris, fototoxickou dermatitis, Berloque dermatitis, phytophotodermatitis, hydroa vacciniforme, porfyrie, xeroderma pigmentosum a také i benigní a maligní poškození kůže účinkem světla (elastoza, basaliomy, spinocelulární karcinom, částečně i maligní melanom).

Léčba klade důraz na preventivní opatření. Základním předpokladem je omezení slunečního expozice a používání sunscreenů s vysokými UV faktory proti UVA i UVB záření.

Operační léčba nemocí nehtů

MUDr. Jan Lippert

Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha

V dermatologických ambulancích vyhledává asi 10 % pacientů lékařskou pomoc pro onemocnění nehtů. Proto je důležité obeznámit se s chirurgickými zákroky na nehtech. K úspěšnému provedení chirurgického zákroku je nezbytná znalost kongenitálních abnormalit, zánětlivých onemocnění nehtů, vlivu chronické medikace, tumorů a traumat. K důležitým funkcím nehtové ploténky je zlepšení manuální zručnosti, ochrana distálního článku prstu a v neposlední řadě kosmetický efekt. Souhrnně lze říci, že úkolem chirurgického zákroku na nehtu je ovlivnění reliéfu nehtu, léčba infekce, korekce anatomických deformit, biopsie nebo ablace.