Slučování kongresů ČSIM a ČSARIM – existuje jen jedno správné řešení? (aneb “the best solution takes time ...“ )

Národní kongres každé společnosti je vnímán často jako symbol její činnosti, pro mnohé z nás možná i jako symbol něčeho „většího“ – symbol vlastní identity oboru a odbornosti, jakkoliv zmíněné atributy nebývají obvykle prezentovány veřejně a „nahlas“. Je proto logické, že každý podnět ke změně existujícího formátu kongresu vždy bude oprávněně předmětem intenzivní diskuse mezi členy výboru.

Myšlenka sloučení kongresů České společnosti intenzivní medicíny (ČSIM) a České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (ČSARIM) má silné racionální ekonomické jádro, které je nezpochybnitelné a které, jakkoliv jsou jeho příčiny mnohočetné, ve svém výsledku má jednoznačný a prokazatelný dopad – méně peněz pro odbornou společnost a její tradiční aktivity ze strany komerčních subjektů.

Výsledek diskuse a následné formální ankety mezi členy výboru ČSIM vyzněly rovněž jednoznačně – počet zástupců obou názorových skupin je téměř vyrovnaný. Shrnu-li hlavní argumenty názorové skupiny výboru ČSIM vystupující proti sloučení, tak je lze (při určitém zjednodušení celé problematiky a průběhu diskuse) zařadit do dvou hlavních okruhů:

• a) obava ze ztráty identity ČSIM,
• b) obava z poklesu počtu zájemců o účast na „sloučeném“ kongresu.

I když výsledky ankety mezi oslovenými členy ČSIM a ČSARIM byly v naprosté převaze ve prospěch sloučení, anketa není referendum a finální rozhodnutí musí být rozhodnutím výboru. Volbami získaný mandát výboru jej k tomuto bezesporu opravňuje. Přestože jsem osobně zastánce sloučení obou akcí, argumenty oponentů je nutno vnímat vážně a pečlivě se nad nimi zamýšlet – na tom nemění nic ani fakt, že jejich oprávněnost ověřit nelze. Silová rozhodnutí (jakkoliv mohou být někdy nejlepší variantou řešení diskuse či problému) v strategických otázkách mají ale málokdy žádoucí a dlouhotrvající efekt (důkazů v politickém životě bychom nalezli bezpočet). I proto zastávám názor, že není-li majoritní shoda na změně v tak závažné otázce, nechme věci, jak jsou, a vyčkejme. Ostatně podle principu „obezřetného vyčkávání“ postupujeme v řadě klinických situací, kdy nejde o život a osobně zde určitou analogii vidím. ČSIM je zatím ekonomicky zdravá, o „život jí nejde“ a případné další zhoršení situace se sponzorováním bude možno velmi pravděpodobně zachytit v počátku a přiměřeně reagovat. Určit, na čí straně je pravda, v danou chvíli nelze a jen čas nám ukáže, kudy se má ČSIM vydat.

Ostatně nejlepší řešení (jak v medicíně, tak v životě) bývají někdy i ta, kdy v daný okamžik ne(u)děláme nic.

prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D., FCCM

předseda výboru ČSIM 2013–2016