Robert Schumann

   

Německý romantický skladatel se narodil v roce 1810 ve Cvikově a byl součástí „genetického gejzíru“ slavných pianistů a klavírních skladatelů počátku 19. století: Frederyk Chopin (1810), Robert Schumann (1810), Ferenc Liszt (1811). Všichni byli osudem předurčeni zemřít v poměrně mladém věku. Ovšem délka života naštěstí není přímo úměrná míře jeho naplnění.

   

Robert Schumann se narodil jako dítě úspěšného knihkupce a vydavatele Augusta Schumanna (jeho největším počinem byl 18svazkový Lexikon Saska). Od 7 let se učil hrát na klavír pod vedením středoškolského profesora a varhaníka Johanna Gottfrieda Kuntsche, byl veden také k literatuře, dokonce začal psát poezii. Velmi brzy se ale v jeho životě dostavily rodinné i osobní tragédie.

Rodinná anamnéza

Když bylo Robertovi 16 let, jeho sestra Emilie spáchala sebevraždu, rok nato přišel také o otce. Emočně labilní matka se zhroutila. Z rozhodnutí svého poručníka se po maturitě zapsal na právnickou fakultu, kterou ale ve 20 letech opustil a nastěhoval se do domu slavného učitele hudby Friedricha Wiecka. Zde od prvního okamžiku pojal náklonnost k jeho dceři Kláře. Oženil se s ní v roce 1840, navzdory vůli jejího otce.

Schumann měl s Klárou celkem osm dětí, dvě zemřely na tuberkulózu, jeden ze synů žil velmi krátce, u dvou z nich se projevily určité poruchy: Ludwig měl od dětství problematické chování, od 22 let až do konce života byl umístěn v ústavu pro choromyslné, důvod není znám. Ferdinand byl sice zpočátku úspěšným obchodníkem, měl šest dětí, ale stal se závislým na morfinu a zkrachoval. V rodinném rodokmenu tedy najdeme řadu psychiatrických diagnóz. Sám Robert Schumann se celý život potýkal s depresivní poruchou, v závěru i s projevy neurosyfilitidy. Jeho dílo ovlivnily také sluchové halucinace.

Paralely Schumannovy choroby a tvorby

Americká profesorka psychiatrie (sama psychiatrická pacientka) Kay Redfield Jamisonová vydala knihu Touched with fire (Poznamenáni ohněm), ve které nabízí graf, který ilustruje zásadní okamžiky skladatelova života. Na vodorovné ose jsou léta života Roberta Schumanna od jeho 19 let do smrti a na svislé ose jsou opusová čísla skladeb, které v jednotlivých letech napsal. Pod grafem jsou pak uvedeny okolnosti dokumentované jinak – buď v korespondenci, nebo v lékařské dokumentaci. 

   

Obr. Graf mapující život Roberta Schumanna

   

V roce 1833 (po smrti bratra a jeho ženy) se Schumann pokusil o sebevraždu, v roce 1840 byl v hypománii a dochází doslova k explozi jeho tvůrčí aktivity (jak už bylo uvedeno, v tomto roce se také oženil s Klárou Wickovou). V roce 1844 byl naopak v těžké depresi a nenapsal nic. Další gejzír tvorby vytryskl po 3 letech, kdy během 12 měsíců vytvořil celkem 27 skladeb. Pak sice jeho tvůrčí aktivita neustává, ovšem Schumannovy nálady výrazně kolísají. V roce 1854 se dostavuje krize se sluchovými halucinacemi, skladatele provází stavy zmatenosti s psychotickou dekompenzací. Ty končí sebevražedným pokusem – skokem do Rýna, tehdy jeho život zachránili rybáři. Schumann byl odvezen do psychiatrické léčebny v Endenichu a zde byl hospitalizován až do své smrti v roce 1856. Uložen byl na Starém hřbitově v Bonnu.

Diagnostické úvahy

Skladatelova diagnóza je podle profesora Höschla do jisté míry sporná, někteří tvrdí, že šlo o bipolární poruchu (k tomu se přiklání i zmíněná K. R. Jamisonová), a argumentují tím, že počet skladeb v jednotlivých letech dává vznik křivce, která poměrně zřetelně vykresluje i průběh jeho choroby. Naopak profesor psychiatrie Lubomír Hanzlíček se klonil k diagnóze schizofrenie. Je docela možné, že když toto vše vezmeme v úvahu a připojíme k tomu některé muzikologické úvahy, mohlo by se jednat nejspíše o schizoafektivní poruchu. V každém případě se nabízí otázka, co by se stalo, kdyby byla dodržena pomyslná středová čára „normality“. Tedy zda by byl Robert Schumann tím, kým ve skutečnosti byl.

(jas) 

Zdroje:
1. Höschl C. Psychopatologie slavných skladatelů. Přednáška v rámci cyklu Neuroměsíčník. Národní ústav duševního zdraví, Klecany, 7. 12. 2023.
2. Honzák R. Robert Schumann – trpící génius. Psychologie.cz, 8. 6. 2010. Dostupné na: www.psychologie.cz/robert-schumann-trpici-genius
3. Höschl C. Poznamenáni ohněm. Normální a patologické nálady. Vesmír 1997; 76 (3): 125. Dostupné na: www.vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1997/cislo-3/poznamenani-ohnem.html