Fryderyk Chopin
Zůstává otázkou, nakolik byly Chopinův komplikovaný charakter i náladová vrtkavost ovlivněny jeho zdravotním stavem. Od mládí byl fyzicky slabý a přičítá se mu řada chorob. Oficiálně se uvádí, že zemřel na tuberkulózu, ale zdá se, že šlo spíše o cystickou fibrózu.
Fryderyk Chopin se narodil v roce 1810 nedaleko Varšavy ve vesnici Żelazowa Wola. Jeho otec Nicolas Chopin byl původem Francouz z Lotrinska, který emigroval do Polska v roce 1787 ve věku 16 let a sloužil v polské národní gardě během Kościuszkova povstání. Zároveň vyučoval děti polských šlechticů, mezi nimi hraběte Skarbeka, s jehož příbuznou Justinou Křižanovskou se oženil. Pro zajímavost lze doplnit, že Justinin bratr byl otcem pozdějšího generála Unie za americké občanské války, Vladimira Křižanovského. Tedy o to, že Aljaška dnes patří Americe, nikoli Rusku, se možná zasadil i bratranec Frederyka Chopina, který se na prodeji údajně podílel.
Chatrné zdraví jako rodinná zátěž
Skladatel byl středního vzrůstu (170 cm), ale celoživotně trpěl podváhou. Ve 28 letech vážil pouhých 45 kg. To podle prof. Höschla mohlo být důvodem, proč po celý život koncertoval pouze v salonech a v domácnostech, a nikoliv ve velkých sálech. Se svou fyzickou kondicí by patrně velký sál neutáhl.
Z dnešního pohledu trpěl deficitem α1-antitrypsinu, mitrální stenózou a neplodností. V úvahu padají i mnohé další diagnózy: syndrom Churga a Straussové, alergická bronchopulmonální aspergilóza, hypogamaglobulinémie, idiopatická plicní hemosideróza, plicní abscesy, plicní arteriovenózní malformace. Zřejmě měl také bipolární deprese až psychotické stavy. Z rodinné anamnézy lze doplnit, že dvě ze tří Chopinových sester zemřely předčasně na mnohočetné selhání orgánů.
Tvůrčí vzepjetí vs. temný pobyt v klášteře
Jako 21letý přijel do Paříže, ovšem na rozdíl od jiných svých krajanů nikoli jako politický emigrant. Paříž 30. let 19. století byla pro umělce „hudební metropolí“, Vídeň už v té době ztrácela na atraktivitě. 9 let strávených po boku jeho tehdejší přítelkyně George Sandové, a to v zázemí, které mu vytvořila na zámku Nohant a v Paříži, patří k nejkreativnějším v Chopinově životě.
Obr. Dvojportét Frédérica Chopina a George Sandové (olej na plátně z roku 1838 od Eugèna Delacroixe) zůstal nedokončený. Obraz byl rozříznut na dvě části. Jedna, představující Chopina, je v pařížském Louvru, zatímco druhá, představující Sandovou, se nachází v muzeu Ordrupgaard v Kodani. Části obrazu se tak oddělily, stejně jako osudy samotných milenců.
V důvěrné korespondenci s George Sandovou i v jejích vzpomínkách lze také nalézt nejvíce zpráv o kontrastech Chopinova sebeovládání s výbuchy jeho vášnivého temperamentu, které se projevují i v jeho hudbě. Asi nejlépe to dokládají pasáže ze spisovatelčiny autobiografie Histoire de ma vie [Příběh mého života], ve kterých líčí jejich nešťastný pobyt v klášteře Valldemossa na Mallorce (1838), kam skladatele odvezla, aby se uzdravil, protože byla znepokojena jeho zdravotním stavem. Na ostrově ale pršelo a bylo chladné počasí. Chopina navíc silně iritovalo i místní obyvatelstvo, které když zjistilo, jak moc mu záleží na tom, aby mu byl doručen jeho klavír, své finanční nároky za transport neustále zvyšovalo až do závratných výšin. Přesto v této nepohodě napsal možná jedny ze svých nejlepších skladeb, mnohá ze slavných 24 preludií op. 28.
George Sandová o tomto období píše: „Klášter byl pro něj pln hrůzy a přízraků, dokonce i když se cítil dobře. Když jsme se vrátili z našich nočních průzkumů ruin s mými dětmi, našli jsme ho v deset večer, bledého u piana, s vytřeštěnýma očima a se zježenými vlasy a trvalo mu chvíli, než nás poznal. Učinil pokus se pousmát a začal hrát ty vznešené, fantastické kusy, které právě složil – nebo lépe, hrozné, trýznivé myšlenky, které ho zachvacovaly nečekaně v této hodině opuštěnosti, smutku a hrůzy. To bylo tady, kde zkomponoval svoje nejkrásnější kusy, které skromně nazval preludia.“
Chopinovo srdce
Na Mallorce se skladatelova tuberkulóza nezlepšila a často pak pobýval v lázních po celé Evropě, v roce 1848 cestoval i po Anglii a Skotsku. Zemřel 17. října 1849 v Paříži, kde je také pohřben na hřbitově Père Lachaise.
Chopinovo srdce, které mu bylo na vlastní žádost po smrti vyňato z těla, převezla jeho sestra Ludwika do Varšavy. A právě tento orgán nesmrtelného „básníka tónů“, uložený v perfektním stavu ve skleněné dóze naplněné (patrně) brandy, stále zůstává předmětem zájmu biologů. Nejde jim vlastně ani tak o napravení malého historického faktu, tedy že příčinou skladatelovy smrti byla pravděpodobně cystická fibróza. Mnohem větší motivací vědců je zviditelnit tuto v Evropě rozšířenou dědičnou nemoc a poukázat na to, že ani těžký tělesný handicap není překážkou k dosažení úspěchu.
(jas)
Zdroje:
1. Höschl C. Psychopatologie slavných skladatelů. Přednáška v rámci cyklu Neuroměsíčník. Národní ústav duševního zdraví, Klecany, 7. 12. 2023.
2. Hradecká D. Chopin – věčná hádanka. Harmonie 2010; 18(2): 24–29. Dostupné též na: www.casopisharmonie.cz/rozhovory/chopin-vecna-hadanka.html