Posuzování nemoci z povolání má jasná pravidla

S průběhem posudkové činnosti pracovních lékařů seznámila auditorium doc. MUDr. Marie Nakládalová, Ph.D., z Kliniky pracovního lékařství LF UP a FN Olomouc.

Identifikace NzP jako začátek pátrání po příčině 

Přes všechna preventivní opatření může v určitých případech dojít v souvislosti s prací k poškození zdraví. Nemoc z povolání je podle české legislativy taková, která prokazatelně vznikla působením škodlivých vlivů pracovních podmínek, je uvedena v seznamu nemocí z povolání (který je součástí české legislativy) a dosáhla patřičné závažnosti.

Na individuální úrovni je podstatné, aby byl postižený zachycen, vyšetřen, léčen, byly mu upraveny pracovní podmínky nebo aby se uplatnil na jiném vhodném pracovním místě a také aby byl po právu odškodněn. Nicméně na celospolečenské úrovni, tedy v oblasti veřejného zdraví případ nesmí úspěšnou léčbou a odškodněním končit. Identifikace případů má být začátkem pátrání po příčině, protože je podstatné, aby již další nemoci nevznikaly nebo se riziko jejich vzniku snížilo úplně na minimum.

Informace, kde napnout síly v prevenci, poskytuje pracovním lékařům Národní registr nemocí z povolání. Počet nových případů chorob z povolání se daří snižovat od roku 1992, výjimku představuje COVID-19.

Posuzování NzP

Nemoci z povolání uznávají poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, kteří získali povolení Ministerstva zdravotnictví ČR – takzvaná střediska nemoci z povolání. V tomto případě neplatí svobodná volba poskytovatele – legislativa přesně stanoví, který poskytovatel je v konkrétním případě příslušný.

„Každý ošetřující lékař, který má podezření na vznik nemoci z povolání, je povinen odeslat osobu k posouzení. V praxi nám nejčastěji posílají pacienty praktičtí lékaři, jak registrující praktici, tak samozřejmě a především poskytovatelé pracovnělékařských služeb, také ale specialisté, avšak může přijít i osoba (zaměstnanec) domnívající se, že má nemoc z povolání,“ uvedla docentka Nakládalová.

V příslušném středisku se nejprve ověřuje, zda daná choroba spadá do výčtu NzP, a následuje široká diagnostika, včetně studia dokumentace v období předchorobí. Diferenciální diagnostika zahrnuje řadu doplňkových vyšetření a spolupráci s mnoha specialisty.

Zapotřebí je také stanovit tíži nemoci. Teprve poté lze požádat příslušnou krajskou hygienickou stanici (KHS) o vyhodnocení, jestli jsou splněny podmínky uvedené v seznamu NzP. Pracovníci KHS ověřují pracovní podmínky, individuálně šetří pracoviště postiženého, a když je potřeba, vyžádají si také měření rizikových faktorů a provedou komplexní hodnocení pracovních podmínek.

Nakonec vydají závazné odborné vyjádření a podle toho mohou lékaři vydat lékařský posudek o uznání, nebo neuznání nemoci z povolání. Ten se posílá zaměstnanci a zaměstnavateli, ti se mohou odvolat, respektive podat návrh na jeho přezkoumání. V případě, že lékařský posudek již nabude právních účinků, lékaři posílají vyhotovení posudku také registrujícímu praktickému lékaři, poskytovateli pracovnělékařských služeb, KHS, aby mohli v daném případě dále konat.

Pacient může požádat o hodnocení bolesti, v případě trvalých následků o hodnocení ztížení společenského uplatnění a samozřejmě dalších náhrad, které jsou poměrně bohaté a jejich výčet uvádí zákoník práce. 

V široké míře je zde nezbytná mezioborová spolupráce včetně osvěty.

(esr)

Zdroj: Nakládalová M. Nemoci z povolání, diagnostika a posudková činnost. Tisková konference ČLS JEP, Praha, 22. 5. 2024.