Incesty a mesaliance aneb co dokáže evoluce v živočišné říši
Lidská historie nabízí příklady tragických dopadů příbuzenských sňatků. Zároveň s tím je mezidruhové křížení vnímáno jako proces vedoucí ke zplození neživotaschopných, neplodných jedinců. Tento náhled je ale silně jednostranný.
Když zúžení genetické diverzity pomáhá
Řada etnik udržovala příbuzenské svazky bez vážnějších dopadů na životaschopnost potomků a mezidruhové křížení pravěkého Homo sapiens s jinými druhy lidí pomohlo našim předkům zvládnout nároky života mimo africký kontinent. Je člověk v tomto ohledu výjimkou?
V živočišné říši najdeme příklady, kdy se blízce příbuzní jedinci plození potomstva nejen nevyhýbají, ale dokonce ho upřednostňují. S následným zúžením genetické diverzity se tito živočichové vypořádali bez velkých potíží. Pomáhá jim to v osídlení nových oblastí, kde počáteční populace bývají početně velmi slabé. Názorný příklad nabízí populace sobů polárních (Rangifer tarandus) ze Špicberků.
Sobi polární se přizpůsobili krutým podmínkám
Na tyto arktické ostrovy za polárním kruhem pronikla před 7000 let jen hrstka zvířat ze sibiřských ostrovů Nová země. Na první pohled neměla nejmenší šanci na přežití, protože páření mezi blízce příbuznými zvířaty s sebou mělo přinést nahromadění škodlivých dědičných vloh.
Nastal však pravý opak. Sobi nejen přežili, ale krutým podmínkám se dokonale přizpůsobili. Neuvěřitelnou odolnost osvědčila tato zvířata po roce 1900, kdy se v důsledku intenzivního lovu ocitla na pokraji vyhubení. Přežila a dnes jejich stavy přesáhly 20 000 kusů.
Příklady samooplození v přírodě
Extrémním příkladem inbreedingu je samooplození. To je sice vzácné, ale v přírodě najdeme příklady organismů, které ho využívají. Mezi obratlovci jej praktikuje malá rybka rivulus mramorovaný (Kryptolebias marmoratus) obývající pobřežní mangrovy v karibské oblasti. V její populaci se vyskytují vedle samců už jen hermafroditi s pohlavními žlázami (ovotestis) tvořenými směskou tkání typických pro vaječníky a varlata. Hermafrodit uvolňuje již oplozená vajíčka. Sem tam k nim přidá i nějaké neoplozené a nabídne tak šanci na zplození potomků i samečkům.
Zdatné hybridy mohou vytlačit původní druhy
Také mezidruhové hybridy nemusejí být nijak významně handicapovány. Ostatně člověk jako vícečetný mezidruhový kříženec je toho názorným příkladem. Hybridiymohou být dokonce životaschopnější než jejich „rodičovské“ druhy. To lze dokumentovat třeba na příkladu mesaliancí mezi americkými raky. Rak statný (Faxonius virilis) je doma především na severu USA a v Kanadě, ale byl lidmi zavlečen i do oblastí notně vzdálených své domovině. Pronikl na jih do řeky Current v pohoří Ozark, kde se kříží s místním rakem skvrnorukým (Faxonius punctimanus). Vznikají tak zdatné a velmi agresivní hybridy, které vytlačují původního raka skvrnorukého z jeho teritorií a zabírají je pro sebe. V některých přítocích řeky Current už žijí jen mezidruhoví kříženci.
Geny mohou putovat mezi zástupci odlišných říší
I mezidruhové křížení má svou extrémní podobu v takzvaném horizontálním přenosu genů, kdy dochází k přenosu dědičné informace mezi zástupci odlišných říší. Velmi dobré příležitosti k předávání i přebírání genů se nabízejí bakteriím. Háďátka (Tylenchina) patří k nejnebezpečnějším škůdcům zemědělských plodin, protože jako jedni z mála pronikají do nitra rostlin rozpuštěním stěny buněk tvořené odolnou celulózou. Červíci jsou k tomu vybaveni několika desítkami genů pro vysoce účinné enzymy, které získali od bakterií. Geny mohou putovat i opačným směrem a pak získávají bakterie geny hostitelských organismů. Některé kmeny původce kapavky Neisseria gonorrhoeae tak nesou ve své dědičné informaci úsek lidské DNA.
Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i.
