Nemoci stáří a jak jim předcházet
Závažné zdravotní obtíže a symptomy u geriatrických pacientů se opakují velmi často a bez vazby na určité onemocnění. Mají multikauzální etiologii a chronický průběh. Významně omezují pacientovu nezávislost. Jednoduchá kauzální léčba neexistuje a jejich prognóza, zejména při kumulativním výskytu, bývá špatná. Některé z nich jsou částečně preventabilní nebo lze při časném záchytu zmírnit jejich průběh.
K tomu, aby mohl zdravotní systém adekvátně reagovat na demografické změny, bude v nejbližší době nezbytná integrace geriatrické péče do všech oblastí medicíny. Požadavek kvalitní péče o seniory se tak stane klíčovým ve všech lékařských oborech.
MUDr. Martina Nováková z Centra následné péče FN Motol upozornila ve své přednášce v rámci semináře Stárnutí a stáří – hrozí nám tsunami? nejzávažnější zdravotní problémy seniorské populace, s nimiž se lékaři budou setkávat stále častěji. Současně varovala před zažitými mýty typu: být starý znamená být dementní, inkontinence je normálním příznakem stáří a užívání dvaceti tablet denně je pro seniora prospěšné.
Pád seniora – největší strašák geriatra
Důsledky pádů ve stáří obvykle odstartují dominový efekt, z něhož vyjde původně přiměřeně fungující pacient často s fatálním postižením. Pády ve stáří patří k nejvýznamnějším příčinám morbidity a mortality. V ČR představují pády osob ve věku nad 65 let přibližně 60 % úrazů končících smrtí.
Instabilita a pády vznikají z nejrůznějších příčin, nejčastější jsou kombinované, na nichž se podílejí různé faktory. Z vnitřních příčin to bývá sarkopenie, osteoporóza, degenerativní onemocnění velkých kloubů doprovázené bolestmi, malnutrice nebo smyslové poruchy (zrak, sluch), dále také kardiovaskulární onemocnění, zejména ortostatická hypotenze, dysrytmie, degenerativní chlopenní vady a jiné. Exogenní příčinou může být bariérové prostředí, obuv, domácí zvíře nebo ignorace kompenzačních pomůcek. V neposlední řadě se jedná o nežádoucí účinky léků.
Hlavním mechanismem pádů ve stáří je snížená schopnost rychlé posturální adaptace na měnící se a ztížené podmínky chůze (při vstávání ze sedu, při chůzi ze schodů, na nerovném povrchu).
Problém představují zejména osamělí senioři, kteří mohou po pádu delší dobu zůstat bez pomoci. Poranění, prochlazení, dehydratace, úzkost – to vše následně přispívá ke strachu z dalších pádů a vede k hypomobilitě a sociální izolaci. Rozvíjí se sarkopenie zakládající další riziko pádu. Rehabilitace bývá přes veškerou péči často obtížná.
Zásadní je prevence
Prevence pádů je proto podle MUDr. Novákové zcela zásadní. Hned na začátku by měla být snaha identifikovat rizikového pacienta, ověřit účelnost jeho medikace, vytvořit v nemocnici bezpečné prostředí. Pomáhá i korekce smyslových vad.
Jak autorka uvedla, velmi často se například jedná o pacienty s kataraktou, které pak během hospitalizace odoperují a jejich soběstačnost se výrazně zlepší. Doporučená jsou cvičení zaměřená na posílení rovnováhy, třeba taiči.
„Při posouzení rizika pádu u seniorů si všímáme také stavu kognitivních funkcí a zjišťujeme, kolik pádů má v anamnéze. Velmi praktická je v tomto směru Conleyové škála,“ říká lékařka.
Nezbytné je podle ní vyhnout se polygragmázii a kontrolovat compliace pacienta. Jak autorka dále uvedla: „U křehkých seniorů se nesnažíme za každou cenu dosáhnout hodnot podle guidelines odborných společností. Vždycky je třeba posuzovat jejich stav v kontextu pravděpodobnosti doby přežití. Není třeba například řešit lehce dekompenzovaný diabetes u osmdesátníka, nebudeme se bát komplikací…“
Imobilizační syndrom
U geriatrických pacientů je rozvoj negativních důsledků imobilizace extrémně rychlý. Dekubity nebo tromboembolická nemoc se u nich vyvinou během několika hodin. Nebezpečná je především rychlá sarkopenie – za 4 až 6 dní klesá svalová síla až o 40 %.
Vzhledem k tomu, že atrofuje i srdce, rozvíjí se ortostatická hypotenze, zpomalení krevního oběhu, riziko hluboké žilní trombózy, přestavba oběhového systému; pacienti jsou hypovolemičtí. Samozřejmostí je tedy preventivní podání nízkomolekulárního heparinu (LMWH – low-molecular-weight heparin). Je prokázáno, že pokud by je pacient s frakturou krčku nedostával, 10. den pobytu na lůžku by se rozvinuta až v 80 % tromboembolická nemoc.
Dochází rovněž k hypoventilaci s respirační insuficiencí. Příznakem často není febrilie a kašel, ale alterace psychického stavu – apatie, zmatenost, delirantní stav, tachykardie.
Prevencí je polohování, dechová rehabilitace, polohová drenáž s podporou odkašlávání, mukolytika, inhalace. Naprosto nejúčinnějším expectorans je podle autorky dostatečná hydratace.
Inkontinence moči a stolice, přestože není normálním příznakem stáří, patří v geriatrii mezi nejvýznamnější problémy. Narůstá s věkem, v populaci nad 65 let postihuje 20 % žen a 2–5 % mužů, nad 80 let 50 % žen a 30 % mužů. Její řešení je individuální podle typu a příčiny, mělo by vždy probíhat v úzké spolupráci s urologem. U hospitalizovaných pacientů upozornila lékařka zejména na obezřetnost při tzv. inkontinenci z přetékání (overflow), tedy paradoxní ischiurii, únik moči z přeplněného močového měchýře.
Poruchy intelektu
Existují 3 základní jednotky: benigní stařecká zapomětlivost, mírná kognitivní porucha (MCI – mild cognitive impairment) a demence. „Demence není normální příznak stáří, jak se mnohdy uvádí. V určitém věku lze připustit benigní stařeckou zapomnětlivost, která z kognitivních funkcí postihuje pouze paměť, navíc neprogreduje. Skutečná demence je ale často bohužel zjištěna až v pokročilém stadiu, kdy je již malá naděje na zlepšení stavu,“ říká MUDr. Nováková.
Každý lékař by si proto měl podle ní všímat kognitivního stavu svých pacientů, zvláště pokud k němu docházejí léta. K dispozici jsou poměrně spolehlivá standardizovaná vyšetření kognitivních funkcí (Mini-Cog™, MMSE [Mini Mental State Examination], ALBA [Amnesia Light and Brief Assessment], POBAV [Pojmenování OBrázků A jejich Vybavení] a další).
V závěru své přednášky demonstrovala geriatrička trvalý nárůst neurodegenerativních onemocnění na přirovnání s počty obyvatel některých měst: V roce 1960 to bylo 49 000 pacientů (jako je počet obyvatel Chomutova), v roce 2020 už 183 000 (jako je počet obyvatel Pardubic a Hradce Králové), predikce pro rok 2050 je 383 000 (jako je počet obyvatel Brna).
(jas)
Zdroj: Stárnutí a stáří – hrozí nám tsunami? Purkyňův nadační fond. Praha, 29. 5. 2024.