SBORNÍK PŘEDNÁŠEK NOVÁKOVY TRAUMATOLOGICKÉ DNY BRNO 29. –30. září 2005

1 Advanced Trauma Life Support – The American Model as Dutch Experience

Brink P.

Academisch Ziekenhuis Maastrich, Maastricht, The Netherlands;

Advanced Trauma Life Support (ATLS) was adopted by the American College of Surgeons in 1980. Within a couple of years, this method about management of trauma patients within the golden hour, was dispersed all over the world. To protect the quality of the course a special procedure has been developed to promulgate ATLS in other countries.

The Netherlands started in 1995 by founding a professional organisation to organise courses on a regular basis. At this moment over 3000 Dutch physicians are trained and 28 courses are performed every year.

Because our country is relative small, we choose to organise the courses on our own trainings centre in the middle of the country. We trained about 150 instructors and 2 educators. Together with a medical director and a manager, ahead of a group of 4 part-time employees, it is possible to arrange this number of courses within a high standard.

Our impression is that today surgeons and anaesthetists, but also neurosurgeons and others are cooperate more adequate, due to the fact that everybody knows his role and responsibility.

ATLS is more than a way to manage trauma patients. It is a language which brings players in the field of trauma care together. Besides it improves the quality if trauma care from the spot of the accident up to the hospital.

This year all 14 countries in Europe, using ATLS as the concept of trauma care, are united a continental chapter of ATLS International.

We hope Czech will be next!

2 New Technologies for the Enhancement of Skeletal Repair

Einhorn T.

Department of Orthopaedic Surgery, Boston University, Boston, United States of America;

Porous material made from pentacalciumhydroxide-triphosphate (hydroxyapatite) can be used to repair relatively large bone defects. Implants should be stabilized and kept in close contact with living bone tissue by means of an internal fixation. The implant surface of these bone substitutes is in close contact with the new bone already sixweeks after implantation and the ingrowths of bone tissue is clearly visible six months after implantation and completed one year after implantation, at which time even the central pores contains bone. There is no an inflammatory reaction or loosening at the implant surface.

Clinical and mechanical results of many studies indicate that the porous calcium phosphate can be preferable used for bone replacement. The porous bone substitute materials become better mechanical properties in the post implantation period because of the bone tissue ingrowths and the porous material is also preferable because it’s controlled degradation and resorbtion.

Present clinical studies indicate the application of bone substitutes made from carbonized hydroxyapatite, Skeletal Repair System (SRS^®) and Bone Mineral Substitute (Calcibone^®) for treatment of methaphyseal and periarticular fractures. Osteoconductive calcium phosphate bone substitute material is suitable for filling bone cavities in cases of displaced tibial head fracture and in similar clinical conditions where bone augmentation is necessary.

3 Bone growth stimulation. Our experience

Patka P.

Department of General Surgery, Erasmus University Rotterdam, Rotterdam, The Netherlands;

Bone Morphogenetic Proteins (BMP's) are important factor in the bone healing. BMP’s are osteoinductive and two of them, BMP2 and BMP7, produced by the recombinant DNA technique are available for clinical applications. Recombinant BMP7 (OsigraftTM) has an efficacy comparable to that of autologous bone grafting in the healing of resistant tibial non-unions.

The aim of this study was to determine indications for applications of BMP7 and the clinical performance.

A retrospective multicentre cohort study of 107 patients treated with BMP7 in the Netherlands during 2001–2004 period was performed. Full information was available from 78 patients. Included patients had two unsuccessful treatment's history before application of BMP. Femur non-union was the most common reason to use BMP7, followed by non-unions of the tibia, humerus, and clavicle, with consolidation rates at 1 year of 70%, 55%, 78%, and 100%, respectively. The co morbidity, such as smoking (37%), osteomyelitis (19%), and open fractures (25%) was present. Additional bone grafting was used in 77% of the patients (51% an auto graft and 26% an allograft). There was no statistically significant difference in consolidation rate between application of BMP7 alone or BMP7 with bone grafts (p=0.12).

The application of BMP7 monotherapy is a good biological solution for therapy resistant non-unions, providing an efficacy comparable to autografts without complications related to bone harvesting.

4 Bone substitution with Calciumphosphate

Patka P.

Department of General Surgery, Reasmus University Rotterdam, Rotterdam, The Netherlands;

Porous material made from pentacalciumhydroxidetriphosphate (hydroxyapatite) can be used to repair relatively large bone defects. Implants should be stabilized and kept in close contact with living bone tissue by means of an internal fixation. The implant surface of these bone substitutes is in close contact with the new bone already sixweeks after implantation and the ingrowths of bone tissue is clearly visible six months after implantation and completed one year after implantation, at which time even the central pores contains bone. There is no an inflammatory reaction or loosening at the implant surface.

Clinical and mechanical results of many studies indicate that the porous calcium phosphate can be preferable used for bone replacement. The porous bone substitute materials become better mechanical properties in the post implantation period because of the bone tissue ingrowths and the porous material is also preferable because it’s controlled degradation and resorbtion.

Present clinical studies indicate the application of bone substitutes made from carbonized hydroxyapatite, Skeletal Repair System (SRS^®) and Bone Mineral Substitute (Calcibone^®) for treatment of methaphyseal and periarticular fractures. Osteoconductive calcium phosphate bone substitute material is suitable for filling bone cavities in cases of displaced tibial head fracture and in similar clinical conditions where bone augmentation is necessary.

5 Cellmediated Degradation Patterns of CalciumPhosphatebased Bone Substitutes after Implantation

Schnettler R ¹, Wenisch S ²

¹⁾ Department of Trauma Surgery, University of Giessen, Giessen, Germany; ²⁾ Experimental Trauma Surgery, Giessen, Germany;

The knowledge about the spatio-temporal patterns by which calciumphosphate (CaP)based bone substitutes are degraded is essential for the understanding of the biologic responses at the tissuebiomaterial interface. Out of the cells involved in the degradation process, the osteoclast has been extensively studied in regard to its function, while little is known regarding foreign body giant cell (FBGC) formation at the implanttissue interface.

When a tissue is exposed to the surface of a medical device the foreign body response is initiated by monocyte / macrophage recruitment and adhesion to implant surfaces which are too large to engulf. The initial inflammatory response after implantation triggers beneficial effects, while the failure to resolve proceeding inflammation induces chronic inflammatory responses leading to insufficient osseointegration and fibrous encapsulation of the implant. FBGCs are believed to be the central mediators of the chronic inflammatory response. Therefore, before a biomaterial can be applied in hospital, its biocompatibility must be tested by monitoring the foreign body reaction. Especially, a better understanding of the mechanisms causing the fusion of macrophages into giant cells as a reaction to the highly interrelated implant characteristics is a major prerequisite for the prevention of adverse tissue reactions after implantation of bone substitutes.

Here, we have characterized the cellular responses after implantation of different CaP-based bone substitutes. The experimental procedures have been carried out by means of different implantation periods, animal and operation-models. For immunochemical analyses macrophages have been detected by using anti-CD68, anti-CD44, and anti-CD105 antibodies.

The results have provided evidence that macrophage fusion is mediated in large part by the CD44receptor. Moreover double-labelling suggests that an intracellular form of osteo-pontin is responsible for the CD44mediated activities of macrophages. Finally, the events of FBGC formation have been visualized ultrastructurally.

6 DLCB promotes bonehealing

Sermon A., Nijs S., Ector N., Broos P.

UZ Gasthuisberg Dept Traumatology, Leuven, Belgium;

DLCB promotes bonehealing?

Introduction: The standard treatment of non-unions and defect fractures is a stable fixation of the fracture after debridement of all non-vital bone combined to the use of autologous bone grafts to fill out any existing defect. As the harvesting of autologous bone grafts is associated with a marked discomfort to the patient, has a relatively high morbidity and in some cases is impossible due to previous bone graft harvesting, alternatives have to be searched for.

Hypothesis: Demineralised, lyophilised cortical bone (DLCB or demineralised bone matrix DBM) can replace autologous bone grafts in the treatment of non-unions and defect fractures. We base this hypothesis on the bone formation witnessed after intramuscular implantation of DLCB in rats. DLCB is shelf available as a powder and is applied as a paste after mixing it with autologous blood.

Material and Methods: 13 consecutive patients treated for nonunion (11) or defect fracture (2) partial defects < 2cm length but > 50% of the circumference) by stable osteosynthesis. No autologous grafts were used to fill out the defects.

Results: 12 out of 13 fractures healed (bridging callus on ľ cortices and pain free fracture stressing). 1 persisting nonunion but asymptomatic.

Conclusion: As the healing percentage is however comparable to that of series using autologous bone grafts, DLCB seems to be an alternative for autologous bone grafts in the treatment of nonunions o

7 Mechanical strain induces differentiation of bone marrow derived stromal cells into osteoblasts

van Griensven M., Diederichs S.

Ludwig Boltzmann Institute for Experimental and Clinical Traumatology, Vienna, Austria;

Mechanical loading is a prerequisite for proper fracture healing in patients. This loading is received by the cells and a cellular response is elicited. This consists of proliferation and production of extracellular matrix, i.e. collagens. This fact is transferred to in vitro tissue engineering especially for bone. Possible cell sources are osteoblasts or stem cells. As the isolation of stem cells is not complex and yields high amounts of cells, these cells are favored. In the current study, the effect of mechanical loading on the differentiation of stem cells into osteoblasts was investigated. Stem cells were isolated from bone marrow aspirates from patients needing bone transplants from the iliac crest. Cells were isolated using percoll gradient centrifugation. Cells were seeded on elastic silicon dishes. The cells were longitudinally strained (5%, 1 Hz) for 15’ or 60’. As a control, no strain was applied. Also repetitive strain for 8 hours at three consecutive days was carried out. Parameters investigated included proliferation, apoptosis, HSP72 production, production of collagens type I and III, mineralisation, and alkaline phosphatase activity. 15 minutes strain resulted in increased proliferation and production collagen type I. Cells mineralised and produced alkaline phosphatase after 24 hours. Repetitive strain application enhanced these effects. 60 minutes of strain was detrimental in that more apoptosis was observed. Furthermore, collagen type III was produced instead of type I. Thus application of mechanical strain to stem cells induces differentiation into osteoblasts. In the future, mechanical conditioning of stem cells should be applied before seeding them on scaffolds. This could lead to an optimal engineered bone construct applicable for implantation purposes.

8 European Trauma Systems: Unification or Separation?

Vécsei V.

Allgemeines Krankenhaus, Wien, Austria;

9 Nailing vs. Plating in proximal humerus fractures

Rommens P.

University of Mainz, Department for Trauma Surgery, Mainz, Germany;

10 Safe nailing of proximal humeral fractures

Nijs S., Sermon A., Debonnaire G., Broos P.

UZ Gasthuisberg Dept Trauma Surgery, Leuven, Belgium;

Is nailing of proximal humeral fractures safe regarding the neurovascular structures of the shoulder?

Fractures of the proximal humerus, especially type A and B fractures according to the AO classification, are treated increasingly frequent by intramedullar antegrade nailing using short nails designed especially to treat these fractures. Little or no evidence is available about the anatomical safety of these implants, especially in relationship to the axillary nerve and the ascending branch of the anterior circumflex artery. The purpose of this study was to determine the proximity of the interlocking screws to these neurovascular structures.

Five commercially available nails (PHN Synthes, T2 PHN Strycker Howmedia, Sirus Zimmer, Trigen PHN Smith and Nephew and Targon PH BBraun) were inserted in 25 cadaveric shoulders. The sequence of insertion has been randomized. The measured variables were: The distance between the screws and the axillary nerve, the distance between the screws and the ascending branch of the anterior circumflex artery, the distance between the axillary nerve and the acromion and the distance between the screws and the acromion.

In 16/25 proximal humeral nailings one of the interlocking screws was within 5mm of the axillary nerve. Two implants had 5/5 nails where a screw was within this safety margin, one of them having even direct contact in 4/5 procedures. Proximal humeral nailing can endanger the neurovascular structures.

11 Proximal humeral nailing

Sermon A., Nijs S., Broos P.

UZ Gasthuisberg Dept Traumatology, Leuven, Belgium;

Proximal humeral nailing: early results

Aim of the study: To review the functional and radiological outcome and the complications of a new operative technique in a series of 49 patients.

Methods: We prospectively documented the treatment of 52 patients with an AO/ASIF Proximal Humeral Nail (PHN) for displaced fractures of the proximal humerus. The approach was anterior in all patients and additional nonabsorbable sutures were placed to fix the tubercles if needed. Mobilisation was started on the first postoperative day in all patients. 3 patients were lost for follow-up. Radiological and functional results using the ConstantMurley score were evaluated for each of these patients.

Results: 45 fractures united within the first 36 months, 3 showeda delayed healing, one was converted to a hemiarthroplasty, 44 reductions were maintained/ in 5 cases there was a significant loss of reduction and 1 patient had signs of osteonecrosis of the humeral head. At six months the median absolute Constant-Murley score was 79 points. The vast majority of problems encountered, occurred on C –type fractures.

Conclusions: Stabilisation of displaced fractures of the proximal humerus with the PHNP is a feasible surgical technique producing a good functional and radiological outcome in A and B-type fractures. Only selected C-type fractres should be treated intramedullary.

12 Limitovaný transdeltoidální přístup při ošetření zlomenin proximalního humeru

Křivohlávek M., Lukáš R., Taller S., Šrám J.

Traumacentrum KN Liberec, Liberec, Czech Republic;

Tato práce vznikla za podpory grantu MZ č. 6674/3

Úvod: Limitovaný transdeltoideální přístup je standardně využíván při hřebovaní zlomenin proximálniho humeru. Jeho většímu rozšíření u dlahové techniky brání obava z možného poranění axilárního nervu. Metodika: Autoři prezentují techniku implantace dlahy Philos metodou podvlekané dlahy, hodnotí soubor pacientů operovaných od roku 2002, kdy byla dlaha Philos použita u 48 pacientů. V 25 případech byl použit limitovaný trasdeltoidealní přístup, kdy ani v jednom případě nebyla zaznamenána jatrogení léze axilárního nervu. Ve sdělení je podrobně popsána technika i úskalí tohoto přístupu.

Závěr: Hlavní výhodou miniinvazivniho transdeltoideálního přístupu je menší bolestivost s možností časné rehabilitace. Přesné dodrzení operační techniky umožní minimalizovat rizika poraněni axilárniho nervu.

13 Výsledky léčení zlomenin proximálního humeru stabilizovaných dlahou PHILOS

Nestrojil P., Filipinský J., Wendsche P.

Úrazová nemocnice, Brno, Czech Republic;

Autoři hodnotí zkušenosti s použitím dlahy PHILOS při léčení víceúlomkových zlomenin proximálního humeru za 2 roky. Výhodou LCP dlah je úhlová stabilita osteosyntézy, která je předpokladem pro časnou mobilizaci a rehabilitaci ramenního kloubu. Špatný funkční výsledek léčení zlomenin proximálního humeru je ovlivněn několika následujícími faktory :

• chybné vyhodnocení RTG a CT vyšetření a nedostatečná klasifikace typu zlomeniny
• chybná indikace k osteosyntéze
• nezkušený operatér
• nedostatečná repozice úlomků a špatná rekonstrukce proximálního humeru, zlomenin hrbolů a rotátorové  
•  manžety humeru
• chybná lokalizace implantátů
• chybná implantace dlahy PHILOS
• chybné postavení šroubů zavedených do hlavice humeru
• šrouby přesahující přes okraj hlavice
• špatně lokalizované šrouby
• neurologický deficit – poškození n. axillaris
• nedostatečná rehabilitace a špatné funkční doléčení

Autoři podrobně rozebírají příčiny neúspěchů u osteosyntézy zlomenin proximálního humeru.

V letech 2003–2004 bylo odoperováno pomocí dlahy PHILOS 34 zlomenin proximálního humeru. Funkční výsledky – hodnocení subjektivních obtíží a klinické hodnocení ukazují 56 % výborných, 23 % dobrých, 11 % uspokojivých a 10 % špatných výsledků.

Všem těmto komplikacím lze předejít především důkladným vyhodnocením RTG snímků a CT scanů, včetně 3D rekonstrukce, přesným určením typu zlomeniny a předoperační přípravou operatéra. Dáváme přednost otevřené repozici zlomeniny, kterou umožní deltoideopektorální přístup, před miniinvazivním, laterálním, přístupem se zavřenou repozicí pomocí joy-sticků. Dokonalá repozice úlomků za kontroly RTG zesilovače a dobrá lokalizace dlahy a šroubů zajistí dobrou stabilitu osteosyntézy. Funkční doléčení v ortéze a časná mobilizace a rehabilitace, závislá na dobrém technickém provedené osteosyntézy, zajistí dobrý funkční výsledek.

14 Angular stable plating of proximal humerus fractures

Sermon A., Nijs S., Broos P.

UZ Gasthuisberg Dept Traumatology, Leuven, Belgium;

Aim of the study: To review the functional and radiological outcome and the complications of a new operative technique in a series of 80 patients.

Methods: We prospectively documented the treatment of 80 patients with an AO/ASIF Locking Proximal Humeral Plate (LPHP) for displaced fractures of the proximal humerus. . The approach was deltopectoral in all patients and additional non-absorbable sutures were placed to fix the tubercles if needed. Mobilisation was started on the first postoperative day in all patients. 8 patients were lost for follow-up and 5 patients died of nonsurgery related causes leaving 67 patients who were available for the study. Radiological and functional results using the Constant-Murley score were evaluated for each of these patients.

Results: All fractures united within the first 6 months, 63 reductions were maintained/ in 4 cases there was a significant loss of reduction, in those 4 cases there was loosening of the plate and/or screws and 3 patients had signs of osteonecrosis of the humeral head. There was 1 wound haematoma. At one year the median side corrected ConstantMurley score was 82%. Conclusions: Stabilisation of displaced fractures of the proximal humerus with the LPHP is a feasible surgical technique producing a good functional and radiological outcome.

15 Léčení zlomenin proximálního humeru

Madeja R., Pleva L., Klus I.

Traumatologické centrum FNsP Ostrava, Ostrava, Czech Republic;

Úvod: V posledních letech pozorujeme nárůst počtu zlomenin obecně, a tím i nárůst počtu zlomenin proximálního konce pažní kosti. Klasifikace těchto zlomenin je různorodá, což odráží jejich velkou variabilitu. Léčba těchto zlomenin je variabilní, její úspěch závisí na správně zvolené strategii léčby včetně rehabilitace a zejména na spolupráci pacienta.

Cíl: Na našem pracovišti jsme zhodnotili retrospektivně soubor 77 pacientů po osteosyntéze zlomeniny proximálního konce humeru v letech 1998–2002. Srovnali jsme zejména pacienty se stejným typem zlomeniny, ale odlišně provedenou léčbou - zavřenou repozicí a osteosyntézou nebo otevřenou repozicí a osteosyntézou. Od roku 2003 sledujeme prospektivně pacienty po osteosyntézách proximálního konce humeru se srovnáváním klinických výsledků při použití různých typu osteoyntéz a implantátů. Materiál a metodika: Retrospektivní zhodnocení souboru 77 pacientů po osteosyntéze zlomeniny proximálního konce humeru v letech 1998–2002 prokázalo lepší výsledky při použití zavřené repozice a osteosyntézy různými typy implantátu než u otevřené repozice a osteosyntézy.

Závěr: Zlomeniny proximálního konce humeru svou variabilitou jsou náročné na správnou diagnostiku, navržení optimální léčby, načasování správné délky imobilizace a rehabilitace. U těchto zlomenin je nutné přihlédnout k celkovému stavu pacienta, jeho fyzické a psychické kondici a schopnosti spolupráce pacienta.

16 Head preserving osteosynthesis in proximal humerus fractures

Vécsei V.

Allgemeines Krankenhaus, Wien, Austria;

17 Instabilita lokte

Hart R.

Nemocnice Znojmo, Ortopedické oddělení, Znojmo, Czech Republic;

Loketní kloub je velmi složité skloubení tří dlouhých kostí, které je zpevňováno velkým počtem ligamentózních struktur a jež překlenuje nemalý počet svalů paže i předloktí. Pro léčbu poranění lokte musí ošetřující lékař dokonale znát normální anatomické poměry a rozumět fyziologické biomechanice kloubu. Více než pro ostatní anatomické oblasti pohybového aparátu platí pro operační léčbu lokte základní zásady definované skupinou AO.

Pohyb v loketním kloubu se děje kolem dvou os. Skloubení radiohumerální a proximální radioulnární je trochoid a ulnohumerální ginglymus. Fyziologická valgozita kloubu je dána distálnějším postavením mediálního piliře distálního humeru a valgozitou okovce ulny. Postavení v loketním kloubu je zajišťováno statickými a dynamickými stabilizátory. Primární statické stabilizátory představují postranní vazy a humeroulnární skloubení. Lig. collaterale mediale (LCM) je nejvýznamnějším stabilizátorem kloubu. K sekundárním patří hlavice radia a kloubní pouzdro. Dynamicky stabilizují loket překlenující svaly. Fyziologický rozsah aktivního pohybu v sagitální rovině je 0°-0°-145°, v rotacích 80°-0°-85°. Na styčných plochách v kloubu se vyvíjejí síly rovnající se 2–6 násobku tělesné váhy.

LCM sestává ze 3 porcí: LCM anterius, posterius a lig. transversum (Cooperi). Lig. collaterale laterale (LCL) má 4 porce: LCL ulnare, lig. collaterale radiale, lig. anulare radii a lig. anulare accessorium. Znalost jednotlivých operačních přístupů, které jsou uváděny, je nutná k bezpečnému ošetření poranění stabilizačního systému lokte. Artroskopie má při řešení nestability loketního kloubu dosud jen druhořadý význam.

Je rozebírána akutní i inveterovaná luxace lokte, mechanismus vzniku a principy ošetření. Dále je zmíněna mnohem vzácnější izolovaná akutní a inveterovaná luxace hlavice radia. Závěr prezentace je věnován chronické mediální a laterální nestabilitě loketního kloubu a způsobům jejího řešení.

18 Intraarticular fractures of the distal humerus

Nijs S., Sermon A., Broos P.

UZ Gasthuisberg Dept Trauma Surgery, Leuven, Belgium;

Intraarticular fractures of the distal humerus are challenging to treat especially in the aged osteoporotic patient. Arthroplasty has been suggested to be an alternative for osteosynthesis in this patient population. To evaluate the value of arthroplasty in the treatment of these osteoporotic comminuted fractures we did prospectively document a consecutive series of geriatric patients.

All patients treated for comminutive intra-articular fracture of the distal humerus (C3-type fractures according to the OTA classification) in which no osteosynthesis was possible because of comminution and/or osteoporosis and two pseudarthroses of the distal humerus after C3 fracture by arthroplasty between November 2001 and November 2002 have been documented prospectively. The patients have been seen back at 3, 6, 9 and 12 months, and than each year. On each control Visual Analogue Pain score, range of motion and HSS (Hospital for special Surgery) elbow score have been documented, and we did document all complications.

9 patients have been documented. 7 patients have been treated because of acute C3 fracture, two because of pseudarthrosis after C3 fracture treated by K-wiring in one case and conservatively in a second. Age ranged 76 to 89 at the time of operation. The mean age is 81,3 years. The mean duration of follow-up is 13.4 months. Mean flexion is 121.6°, the mean extension deficit 22.7°. Mean pain VAS score is 1.5. 7 patients obtained excellent or good results, 2 a fair (HSS-score)

19 Komplexní zlomeniny loketního kloubu

Lukáč L., Pleva L., Madeja R.

Traumatologické centrum FNsP, Ostrava, Czech Republic;

Úvod: Komplexní poranění oblasti loketního kloubu je obvykle výsledkem tzv. high energy injuries, incidence, která má rostoucí tendenci.

Cíl: Komplexní poranění oblasti loketního kloubu jsou obvykle poraněním ohrožujícím vitalitu končetiny, prakticky pravidelně potom ohrožující funkci končetiny, proto taktika přístupu k ošetření tohoto končetinového poranění je velice důležitá a je předmětem této přednášky.

Metodika: Zhodnocení výsledků postupu ošetření při komplexním poranění oblasti loketního kloubu na jednotlivých kazuistikách s aplikací stabilizace pouze zevní osteosyntézy či kombinací adaptační vnitřní a stabilní zevní osteosyntézy po ošetření poranění měkkých tkání.

Výsledky: Zhodnocení výsledků jednotlivých kazuistik na základě zhodnocení jednotlivých operačních postupů včetně opakovaných revizí, které byly nezbytně nutné.

Závěr: Zhodnocení výhod použití zevní fixace jako součástí ošetření komplexních poranění oblasti loketního kloubu zvláště pak u otevřených zlomenin s možností časné rehabilitace loketního kloubu při mobilní formě zevní fixace.

20 Zlomeniny distálního humeru. Analýza výsledků

Grauzel J., Braunsteiner T., Heger T.

Fakultní nemocnice Bratislava, Bratislava, Slovakia;

21 Failed internal fixation of the distal humerus and its solution

Bartoníček J.

Ortopedicko-traumatologická klinika 3. LF UK, PrahaVinohrady, Praha, Czech Republic;

The author presents 7 patients with a failed internal fixation of the distal humerus of C type of AO/ASIF classification. The primary surgeries resulted in 6 cases in nonunion of the distal humerus and in 1 case in cubitus varus.

Six cases were treated by re-fixation, 1 case by valgus supracondylar osteotomy. The interval between přimary internal fixation and reconstructive surgery ranged between 1,5 month and 1 year. All cases required a highly complex reconstruction surgery taking on average 3 hours. An integral part of the surgery was dissection of the ulnar nerve which was rather difficult due to scars.

Four of 6 cases of nonunion healed. In 1 case the fibrous healed fragments were successfully reduced, the axis of the limb improved, however, as a result there developed a mono-fragment supracondylar nonunion. In 1 case, after repeated injuries, there persists a nonunion of the ulnar pillar of the distal humerus. Osteotomy of the distal humerus for cubitus varus healed without problems.

In 3 cases the result was evaluated as very good (healing of nonunion or improvement of the elbow axis, satisfactory range of motion), in 3 cases as good, in 1 case the patient was lost to follow-up.

22 Treatment of intraarticular distal humeral fractures with osteotomies

Fekete K., Frendl I., Viski S.

Dept. of Trauma and Hand Surg. Univ. of Debrecen, Debrecen, Hungary;

Objectives: Elbow fractures often result in severe limitations of the range of motion of the joint and may even lead to the complete loss of function. In cases when primary anatomical reconstruction is impossible, subsequent osteotomies may help regain elbow function to a significant degree.

Findings: The potential of the osteotomy procedure to help restore elbow function will be documented through the presentation of three cases. The osteotomy, combined with agressive postoperative physicotherapy provides a rescue strategy for lost elbow function secondary to intraarticular fractures.

23 The terrible triad of the elbow with non reconstructable radial head

Nijs S., Broos P.

UZ Gasthuisberg Dept Trauma Surgery, Leuven, Belgium;

The combination of a fracture of the radial head, the coronoid process and a posterior dislocation of the elbow has been addressed as being “the terrible triad of the elbow”. This lesions often occurs as a result of a sports related trauma As clearly shown in the series of Ring and Jupiter, this lesion has a very bad prognosis when the radial head is excised due to the instability.

Between 2001 and 2004, we did treat 7 patients with fresh radial head fracture, coronoid process fracture and posterior dislocation of the elbow in which the radial head was not reconstructable due to extensive comminution. In all patients, the radial head was replaced by prosthesis (2 monopolar, 5 bipolar). In two patients, a complete avulsion of the anterior part of the medial collateral ligament has been recorded and it has been salvaged by transosseous refixation.

We describe the anatomical stabilizing systems of the elbow making it one of the most inherently stable articulations of the human body. We describe the operative technique applied and the results obtained in our patients. There were no cases of redislocation or clinical instability. Using the Elbow Function Assessment (EFA) Scale and the Mayo Clinic Clinic Performance Index for the Elbow, we obtained an excellent or good result in all patients. In one patient, a secondary arthrolysis has been necessary to obtain this result.

24 Arthroscopic assisted percutaneous radial head osteosynthesis

Nijs S., Broos P.

UZ Gasthuisberg Dept Trauma Surgery, Leuven, Belgium;

The fracture of the radial head is one of the most common elbow fractures. Its treatment depends on the amount of comminution and displacement. Stable, non-displaced fractures should be treated conservatively with early mobilization; severely comminuted fractures that aren’t reconstructable should be treated with radial head resection or radial head arthroplasty. Those displaced fractures that can be reconstructed anatomically should be reconstructed and fixed in a stable way allowing for early motion.

We describe a new technique - not previously mentioned in literature - of percutaneous reduction under arthroscopic guidance and percutaneous fixation using Herbert-Whipple screws.

We did perform the procedure in eight patients: five of them having sustained a type 2 fracture, three of them having sustained a type 3 central depression fracture. After confirmation of the diagnosis by standard radiographs, the feasibility of the arthroscopic technique is judged using a pre-operative CT-scan.

All fractures could be percutaneously reduced and fixated using Herbert Whipple screws. Within one month after the procedure, all patient gained full functional range of motion. Flexion, pro-and supination were completely free in all patients. Terminal extension was limited less than 10° in all patients. All fractures healed uneventfully. Pain has been scored has very low using the VAS.

25 Artrolýza lokte. Řešení poúrazové ztuhlosti

Hart R. ¹, Janeček M. ²

¹⁾ Nemocnice Znojmo, Ortopedické oddělení, Znojmo, Czech Republic; ²⁾ Úrazová nemocnice, Brno, Czech Republic;

Úvod: Ztuhlý loketní kloub, a to zvláště v nevýhodném postavení, znamená těžkou újmu na funkci celé horní končetiny. Pro běžnou každodenní aktivitu je nezbytný rozsah pohybu S: 0°-30°-120°, i když normální je aktivní hybnost S: 0°-0°-145°. Loketní kloub tuhne nejčastěji v souvislosti s úrazem kosti nebo měkkých tkání. Kauzálním řešením ztuhlosti lokte je jeho operační uvolnění – artrolýza.

Materiál a metoda: Operován byl soubor 26 mužů (1 muž byl operován oboustranně) a 15 žen operovaných za období 10 let. Průměrný věk v době artrolýzy byl 45,3 roku. 17x se jednalo o stav po zlomenině v oblasti lokte, 8x po jeho kontuzi, 4x po luxaci a 13x šlo o primární artrózu. Průměrná doba sledování byla 7 let a 5 měsíců. Uvolnění z mediální strany bylo provedeno 23x, z laterální strany 13x a s užitím obou přístupů 6x. Ventrální uvolnění bylo součástí výkonu ve 20, dorzální v 6 a kombinované v 15 případech. Do studie bylo zařazeno 33 loketních kloubů; 6 pacientů nezareagovalo na výzvu ke kontrole. K hodnocení byl užit Mayo Clinic Index.

Výsledky: Nález byl hodnocen jako výborný v 11, dobrý v 15, uspokojivý v 6 a špatný v 1 případě. Před operací byla průměrná hodnota 60,9 a v době poslední kontroly 82,9 bodů. Průměrné zlepšení bylo o 36,1%. Průměrný rozsah pohybu před operací byl 68,6° a po operaci 93,6°. Průměrně došlo ke zlepšení rozsahu pohybu o 25°, a to z S: 0°-34,4°-102,0° na 0°-20,5°-114,0°.

Závěr: Artrolýza loketního kloubu je úspěšný výkon. Pacientovi ve většině případů umožňuje návrat k běžné každodenní aktivitě. Vzhledem k tomu, že příčina ztuhlosti je obvykle v ulnohumerálním kompartmentu, preferujeme při artrolýze mediální přístup. Komplikace obvykle nepozorujeme.

26 První zkušenosti s náhradou hlavice radia

Hart R., Kučera B., Krejzla J.

Nemocnice Znojmo, Ortopedické oddělení, Znojmo, Czech Republic;

Tříštivé zlomeniny capitis radii je jen vzácně možné rekonstruovat a stabilně vnitřně fixovat. Po extirpaci hlavice dojde často k valgozitě loketního kloubu, instabilitě a proximalizaci radia. Příčinou je ruptura vnitřního postranního vazu a radioulnární disociace. Možností, jak tuto situaci řešit, je náhrada hlavice radia. Na příkladu dvou kazuistik referujeme o užití cementované náhrady hlavice radia firmy Link.

První pacient navštívil naši ambulanci 2 měsíce po operačním řešení zlomeniny hlavice radia nekorektní osteosyntézou na jiném pracovišti. Pro výraznou ztuhlost loketního kloubu přistoupeno k intenzivnímu RHB cvičení, které zůstalo bez efektu. Postupně progredovala valgózní úchylka lokte a bolesti zápěstí. Proto byla indikována deliberace kloubu a náhrada hlavice radia. Pooperačně intenzivní RHB cvičení za podpory infraklavikulárního katetru. Již 2 měsíce po operaci byl pacient bez potíží s pohybem téměř v plném rozsahu v obou rovinách. Osa kloubu fyziologická, bolesti zápěstí odezněly.

Druhý pacient byl přijat akutně na naše oddělení s kominutivní zlomeninou proximální ulny a radia. Silná bolest i v oblasti distálního RU kloubu. Pro extrémní otok v oblasti lokte a masivní hematom celého předloktí jsme přistoupili k operačnímu řešení s odstupem 19 dnů. Provedena repozice, spongioplastika a OS ulny dvěmi rekonstrukčními dlahami. Po exstirpaci četných fragmentů hlavice radia výrazná mediální nestabilita, proto jsme přistoupili k implantaci její náhrady. Od 1. pooperačního dne započato s intenzivním RHB cvičením hybnosti s ortézou limitující pohyb. Pacient bez výraznějších potíží, rozsah pohybu téměř fyziologický, kloub stabilní, zápěstí nebolestivé.

K hodnocení nálezu na loketním kloubu u obou pacientů jsme použili Mayo Clinic Indexu.

Jedná se o první zkušenosti. Dlouhodobé sledování a vyhodnocení většího souboru pacientů bude nutné. Indikace k implantaci náhrady hlavice radia jsou však relativně vzácné a v domácím písemnictví nebyly dlouhodobé výsledky dosud publikovány.

27 Zlomeniny hlavičky radia, vyhodnocení výsledků

Božík M., Braunsteiner T., Dostál A.

Fakultní nemocnice Bratislava, Bratislava, Slovakia;

28 Jaká terapie se zakládá na důkazech?

Svoboda P.

Úrazová nemocnice, Brno, Česká republika;

Většina úmrtí na jednotkách intenzivní péče chirurgického typu a ARO nastává v důsledku těžké sepse a septického šoku. Vzdor zkoušení nových léků a zavádění nových technických postupů, ventilačních technik či profylaktických opatření zůstává mortalita v posledních 10 letech stále stejná.

Skupina expertů vytvořila v rámci Surviving Sepsis Campaign určitá doporučení, která by měla zlepšit prognózu pacientů v těžké sepsi. Přestože v řadě studií z poslední doby patřila výzkumná centra z České republiky k největším přispěvatelům z hlediska zařazených a vyhodnocených pacientů, a tedy zásadním způsobem ovlivnila podklady pro tato doporučení, žádný z našich lékařů bohužel opět nebyl přizván mezi tyto elitní odborníky. Přesto je třeba tuto snahu považovat za velmi užitečnou zejména proto, že doporučení jsou průběžně aktualizována. Předmětem přednášky budou současná klíčová doporučení v jednotlivých postupech počínaje volumovou resuscitací, volbou antibiotik, způsoby ošetření možného zdroje infekce, volbou vazopresorů, způsoby náhrad krve, stabilizace hemokoagulace, ventilační strategie, polohování pacientů, volby dialyzačních postupů, ovlivnění hyperglykemie, užití moderních léků či profylaktických postupů a náš komentář k nim na základě našeho podílu na mezinárodních výzkumech.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR ND/7676 3

29 Monitorování hemodynamiky a intravaskulárního objemu v sepsi

Doleček M., Sas I., Bartošík T., Svoboda P.

Úrazová nemocnice v Brně, Brno, Czech Republic; Puls Contour Cardiac Output PiCCO

Jedná se o poměrně nový systém vyvinutý německou firmou Pulsion. K získání hemodynamických parametrů potřebuje jakýkoliv centrální žilní katétr a speciální arteriální termodiluční katétr zavedený do velké artérie. Přístroj PiCCO analyzuje termodiluční křivku získanou z velké artérie (a. femoralis, a. axilaris). Ve srovnání s klasickým Swan – Ganzovým katétrem jsou zde jisté rizika nepřesností u pacientů s aneurysmatem aorty, významné aortální regurgitace, nebo u některých arytmií např. fibrilace síní. Další nepřesná měření s nutností následné kalibrace je u náhlých změn poddajnosti artérií (prudký rozvoj šoku, výkyvy v dávkování katecholaminů). Naopak PiCCO není závislé na dechovém cyklu. PiCCO pro preload používá objemové parametry, které ho lépe charakterizují, než tlaky získané ze Swan – Ganzova katetru. U nemocných na řízené ventilaci využijeme dynamické parametry preloadu, a to tzv. variabilitu tepového objemu (SVV). Bylo prokázáno, že nemocný s SVV > 10 % je volumdependentní a na podání tekutin bude pravděpodobně reagovat zvýšením tepového objemu. Další výhodou je nižší invazivita a kontinuálnost měření. Kalibrace bývá nutná asi po 6 hodinách. V poslední době se také ukazuje, že saturace hemoglobinu z horní duté žíly (ScvO2) má podobnou výpovědní hodnotu jako saturace hemoglobinu ve smíšené žilní krvi (SvO2) získané ze Swan – Ganzova katétru. Pomocí této hodnoty se odhaduje poměr DO2/VO2. Pomocí přístroje PiCCO se dá změřit tzv. extravaskulární plicní voda (EVLW), která se ukázala jako důležitý prognostický faktor přežití. Poslední výzkumy se zaměřují na to, čím se EVLW dá ovlivnit a zda to má vliv i na přežití kriticky nemocných pacientů.

Podpořeno grantem – NR 85613/2005

30 Multiorgánové selhání crush a compartment syndrom u dětí

Prusenovský P., Pleva L., Hladík M.

Traumatologické centrum FNsP Ostrava, Ostrava, Czech Republic;

Úvod: Polytraumat v dětském věku neubývá. Příčinou jsou nejčastěji dopravní nehody a sportovní úrazy. V mnoha případech se jedná o high-energy trauma. Častěji se při nich setkáváme i s multiorgánovým selháváním, rozvojem crush sy i compartment sy ve všech jeho podobách.

Cíl: Pohled na současné trendy v ošetřování polytraumatizovaných dětí se všemi aspekty a stav péče o ně v naší nemocnici.

Materiál a metodika: Retrospektivní pohled na soubor polytraumatizovaných dětí za posledních 5 let s důrazem na výskyt crush a compartment syndromu. Cílem práce je zdůraznit nutnost individuálního přístupu ke každému jednotlivému případu co se týká taktiky léčby, nutnost úzké mezioborové spolupráce.

Výsledky: Úzká mezioborová péče a součinnost vede ke zlepšení outcome závažných poranění v dětském věku. Použiti eliminačních metod a včasná chirurgická intervence snižují množství následných komplikací a usnadňují rehabilitaci a resocializaci.

Závěr: Závažných úrazu v dětském věku naštěstí výrazně nepřibývá, ale mění se jejich struktura. Není vzácnosti ani výskyt compartment syndromu ve všech podobách a také crush syndromu. Jedině úzká mezioborová spolupráce a včasná chirurgická intervence má možnost zlepšit výsledky péče o tyto závažné pacienty.

31 Závěry velké multicentrické studie užití kortikoidů u úrazů hlavy CRASH

Kantorová I ¹, Svoboda P ¹, Scheer P ², Ochmann J ¹

¹⁾ Úrazova nemocnice, Brno, Česká republika; ²⁾ Veterinární a farmaceutická universita

Kortikosteroidy byly užívány v léčbě úrazů hlavy více než 30 let. V roce 1997 byly vyhodnoceny dosavadní studie, které ukázaly, že tyto léky snižují úmrtí o 1–2 %. Jednotlivá pracoviště však ke kortikoidům v poslední době přistupují rezervovaně. K zodpovězení otázky jejich vlivu na úmrtí a závažné následky úrazů hlavy byla zorganizována mezinárodní multicentrická studie CRASH.

Pacienti a metody: Do studie bylo zařazeno 10008 dospělých přijatých do 8 hodin od úrazu hlavy projevujícím se jakýmkoli snížením Glasgow Coma Scale (14 a méně). Pacienti byli náhodně rozděleni do skupiny dostávající 48 hodin vysokou dávkou kortikoidů (2g bolus, pak 0,4g metylprednisolonu/h) nebo placebo.

Výsledky: Při vyhodnocení po 2 týdnech od úrazu byla významně vyšší mortalita u pacientů dostávajících kortikoidy (1052 úmrtí z 4985 [21,1%] proti placebu (893 z 4979 [17,9 %]; p=0,0001; relativní riziko 1,18; 95 % CI 1,09-1,27). Zvýšená úmrtnost u skupiny léčené kortikoidy proti placebu přetrvávala i po 6 měsících (1248 úmrtí z 4854 [25,7 %] vs. 1075 z 4819 [22,3 %]; p=0,0001; relativní riziko 1,15; 95 % CI 1,07-1,24). Zvýšený počet úmrtí nezávisel na závažnosti poranění hodnocené podle GCS, ani jsme nepozorovali vyhraněný rozdíl při porovnávání dalších sledovaných parametrů (infekce, CT nález, dny na JIP atd.).

Závěr: Kortikoidy by neměly být podávány ve vysoké dávce v časném stádiu po úrazech hlavy. Tato jednoznačně negativní studie vznáší určitou pochybnost i pro podávání kortikoidů u úrazů páteře.

32 Léčba komplikací u poranění jater

Šír M. ¹, Pleva L. ¹, Chmelová J. ², Bialy L. ³

¹⁾ Traumatologické centrum FNsP Ostrava, Ostrava 4, Czech Republic; ²⁾ Radiodiagnostický ústav FNsP Ostrava, Ostrava 4, Czech Republic; ³⁾ Centrální příjem FNsP Ostrava, Ostrava 4, Czech Republic;

Úvod: S poraněním jater se u nás setkáváme nejčastěji při dopravních nehodách. Tato poranění jsou často závažná, pacient je především ohrožen hemoragickým šokem a je nutná urgentní chirurgická léčba. V dalším průběhu léčby pacienta ohrožují četné komplikace.

Metodika: Retrospektivní zhodnocení souboru pacientů s poraněním jater ošetřených v Traumatologickém centru FN Ostrava Poruba v letech 19992004, sledování výskytu komplikací tohoto poranění a jejich léčba.

Soubor pacientů: Hodnocen soubor 82 pacientů s poraněním jater, z nichž polovina byla léčena operačně. Nejčastější příčinou poranění jater v naší sestavě byly dopravní úrazy, převažovala tupá poranění (79,6 %) a vysoký počet pacientů byl polytraumatizovaných (68,3 %). Komplikace se vyskytly u 16 pacientů (l9,51 %). Mezi závažné komplikace v naší sestavě patří výskyt ACS syndromu, protrahovaný hemorhagický šok, multiorgánová dysfunkce, postoperační krvácení, ruptura subkapsulárního hematomu, subfrenický absces, biliom, žlučový leak a žlučová píštěl.

Závěr: Komplikace poranění jater mohou být svým charakterem velmi závažná. Autoři kladou důraz na včasnou diagnostiku a léčbu těchto komplikací, v léčbě preferují miniinvazivní chirurgické techniky.

33 Hemostasis for combined liver and spleen trauma in pigs – Polysaccharide powder (ARISTA^®) versus Gelatine Thrombin granulas (FLOWSEAL^®)

Schultz A. ¹, Reichetseder J. ², Kaipel M. ¹, Redl H. ¹

¹⁾ Ludwig Boltzmann Institute for Experimental and Clinical Traumatology, Vienna, Austria; ²⁾ Lorenz Böhler Trauma Center, Vienna, Austria;

Introduction: Due to the blood supply and the tissue structure of liver and spleen rupture of one of these organs is associated with massive hemorrhage. To date partial or total resection of the injured organ is required.

In this crossover study the efficacy of Polysaccharide powder versus GelatineThrombin granulae is tested in a standardized combined liver and spleen rupture model in pigs.

Methods: We induced a standardized hypovolemic shock in 7 anesthetized pigs. Body core temperature was reduced to 35°C and the pigs were fully heparinized. A standardized 4 x 4 cm organ perforating wound was performed in the spleen and the liver. To simulate severe hypovolemic shock, 30 % of blood volume was withdrawn. After initial shock treatment with Ringer’s solution and plasma expander stabilized mean arterial blood pressure at 60 mm Hg.

Primary treatment was performed with ARISTA^®. If complete hemostasis could not be achieved by application of ARISTA^®, FLOWSEAL^® was used to stop bleeding.

Results: In none of the 7 pigs bleeding could be stopped by ARISTA^® application. In contrast we achieved complete hemostasis in all pigs after changing to FLOWSEAL^®.

34 DHEA and leptin modulate the immune response following trauma and sepsis

van Griensven M., Jahn A., Wittwer T., Dienstknecht T.

Ludwig Boltzmann Institute for Experimental and Clinical Traumatology, Vienna, Austria;

The development of late complications following severe trauma and sepsis are known to be associated with a variety of immunologic alterations. Recent investigations describe an association between these pathogenetic changes and disturbances of the endocrine system, mostly sex steroid hormones. It has therefore been proposed that positive effects on the immune status can be achieved by altering the hormonal milieu. Dehydroepiandrosterone (DHEA, 5-Androsten-3-ol-17-one) is one of the most abundant adrenal sex steroid hormone precursors in adult men and women. It exerts biological activities that cannot be attributed to its metabolites. Therefore, effects of DHEA in a polymicrobial sepsis model (cecal ligation and puncture=CLP) and in a multihit trauma model (femur fracture and hemorrhagic shock with subsequent CLP) have been investigated. Special interest was focused on the working pathways of DHEA. To elucidate the possible interactions, several knockout mouse strains were used. It was shown, that DHEA seems to work through a IL-6 dependent, TNF-RI-independent pathway. No effects on adhesion steps were involved. Furthermore, DHEA influences the percentage of cytotoxic T-cells and NK-cells. Studies with depleting or supplementing NK-cells could confirm the eminent role of this cell type. Similar effects could be observed with the metabolic regulating hormone leptin. It has an inverse correlation with IL-6. Leptin administration during sepsis results in increased survival with associated decreases in inflammatory reactions.

35 EDBfibronectin: a new bone marker for active turnover processes

Alt V., Schnettler R.

Department of Trauma Surgery, University of Giessen, Giessen, Germany;

36 Patofyziologie MODS

Kula R., Sklienka P., Jahoda J.

FNsP Ostrava, Ostrava, Czech Republic;

37 Splanchnická perfúze u MODS

Jahoda J., Kula R., Sklienka P.

FNsP Ostrava, Ostrava, Czech Republic;

38 Permisívna hypotenzia v liečbe nekontrolovaného krvácenia u polytraumatizovaných pacientov

Sklienka P., Szturz P., Chýlek V., Tichý J.

FNsP Ostrava, Ostrava, Czech Republic;

Ťažké úrazy zostávajú vo vyspelých krajinách sveta najčastejšou príčinou mortality detí a dospelej populácie do 45 rokov. Napriek neustále zdokonalovanému systému organizácie prednemocničnej starostlivosti a kvalitnej sieti komplexne vybavených traumacentier, asi 23% pacientov s evidovaným ťažkým poranením zomierajú skor, než je možné poskytnúť im adekvátne ošetrenie. Táto skupina pacientov sa označuje jako „non-survivable trauma patients“ a závažnosť ich poranení je nezlučiteľná so životom. Ďalšie 2–3 % evidovaných obetí úrazu má po úraze hypotenziu sposobenú rozsiahlou krvnou stratou. Jedná sa predovšetkým o pacientov s polytraumou ( poranenie dvoch a viacerých orgánových systémov, z ktorých aspoň jedno alebo ich kombinácia priamo ohrozujú základné životné funkcie pacienta). V Českej republike bolo podľa údajov České společnosti pro úrazovou chirurgii v roku 2003 ošetrených 1242 pacientov spĺňajúcich kritériá pre polytraumu, t.j. ISS skóre nad 16 (za závažné polytrauma je považované ISS skóre nad 25).

39 Polytrauma a Willebrandova choroba

Mazánková V., Galková M.

Fakultní nemocnice Olomouc Traumacentrum, Olomouc, Czech Republic;

Autorka v kazuistice popisuje specifikaci léčby u polytraumatizovaného s Willebrandovou chorobou.

40 Septické komplikace otevřených fraktur pánve (kazuistika)

Šír M. ¹, Pleva L. ¹, Bialy L. ²

¹⁾ Traumatologické centrum FNsP Ostrava, Ostrava 4, Czech Republic; ²⁾ Centrální příjem FNsP Ostrava, Ostrava 4, Czech Republic;

Úvod: Otevřené zlomeniny pánve se vyskytují vzácně. Pacienti jsou především ohroženi krvácením a komlikacemi vyplývajícími z charakteru poranění měkkých tkání, zvláště při poranění urogenitálního nebo gastrointestinálního systému.

Metodika: Autoři hodnotí retrospektivně soubor pacientů se zlomeninami pánve ošetřených v Traumatologickém centru FN Ostrava Poruba v letech 2000-2004. V algoritmu ošetření otevřených zlomenin pánve kladou důraz na oběhovou stabilizaci pacienta (zástava krvácení, ošetření velkých cév, C svorka), dokonalý debridment rány, (i opakovaný, v případě nutnosti kolostomie a epicystostomie) a osteosyntézu pánve s preferencí metod zevní fixace pánevního kruhu.

Uvedeny kazuistiky 2 pacientů s otevřenými zlomeninami pánve, u kterých se vyskytly ojedinělé komplikace (kompartment sy pánve, ARDS, sepse, osteomyelitida pánve, kolokutánní píštěl). Autoři poukazují na možné chyby v léčbě těchto pacientů, které vedly k rozvoji těchto závažných komplikací.

Závěr: Otevřené zlomeniny pánve je třeba ošetřovat podle zavedených algoritmů léčby s důrazem na dokonalý debridment poraněných měkkých tkání a v případě nutnosti provést kolostomii nebo epicystostomii.

41 Současné možnosti léčby krvácení u traumatických pacientů

Sas I., Bartošík T., Doleček M.

Úrazová nemocnice Brno, Brno, Czech Republic;

Krvácení je převažující příčinou úmrtí u těžkých traumatických pacientů. Extenzivní tkáňové trauma, krvácení a léčebné úkony, jako jsou masivní objemové a krevní náhrady, mohou vést do bludného kruhu koagulopatie, metabolické acidosy a hypotermie. Mají tedy rozhodující vliv na klinický outcome pacienta, na rozvoj multiorgánového selhání, zejména ARDS.

Současné možnosti léčby krvácení u traumatických pacientů jsou stále limitovány. Chirurgický výkon, krevní transfuze a další léčebné intervence nevedou vždy k úpravě koagulopatie a dalších poruch spojených s těžkým poraněním.

Krvácení je stále důležitým faktorem ovlivňujícím morbiditu a mortalitu, četnost krevních náhrad je nezávislým determinantem mortality a rozvoje multiorgánového selhání. Rozvoj posttraumatického ARDS přitom zásadním způsobem ovlivňuje jak délku hospitalizace na ICU a v nemocnici, tak i materiální náklady na léčbu pacienta.

Tradičními metodami léčby krvácení jsou, kromě chirurgického ošetření, podání krevních transfuzí, mražené plazmy, kryoproteinu, event. fibrinogenu, AT III a trombonáplavů.

Rekombinantní aktivovaný faktor VII (rfVIIa, NovoSeven, Novo Nordisk) je hemostatické agens, působící na straně cévního poranění, vedoucí ke zvýšené tvorbě trombinu a stabilní krevní zátky.

V současnosti uzavřená randomizovaná, placebem kontrolovaná, dvojitě slepá studie u těžkého tupého a penetrujícího poranění dokazuje, že použití rfVIIa ke kontrole krvácení vede k redukci potřeby podání krevních derivátů a snižuje riziko rozvoje multiorgánového selhání včetně posttraumatického ARDS.

42 Dopravní polytrauma v těhotenství krátkodobé a dlouhodobé důsledky

Kepák J.

Úrazová nemocnice v Brně, Brno, Czech Republic;

Cíl studie: 1. Uvést typické kazuistiky a řešení polytraumatu z pohledu traumatologa, intenzivisty a gynekologaporodníka 2.Zhodnotit krátkodobé a dlouhodobé důsledky polytraumatu pro těhotnou ženu. Materiál a metodika: Uvedeny čtyři kazuistiky polytraumatu v graviditě: I. trimestr: nepřipoutaná spolujezdkyně, kraniocerebrální poranění-ITP z genetické indikace, I. trimestr: sražená chodkyně, mnohočetné fraktury končetin-ITP z genetické indikace, II. trimestr:nepřipoutaná spolujezdkyně, fraktury pánve a končetin urgentní SC minor (abrupce placenty + mors fetus intrauterina + DIC), III. trimestr: nepřipoutaná spolujezdkyně, kraniocerebrální poranění + ruptura jater + urgentní SC (abrupce placenty + fraktura lebky plodu + DIC). Výsledky: krátkodobé: životzachraňující traumatologické a resuscitační výkony + gyn. řešení (urgentní SC, ITP) dlouhodobé: všechny čtyři ženy následně porodily 5 zdravých donošených dětí (2x spont. porod, 2x SC). Problém: nedoléčená poranění lebky, pánve i končetin s trvalými následky! Závěry pro praxi: Předpoklady úspěšného řešení polytraumatu v graviditě: 1. Rychlý transfer do trauma centra – avizo – připravený trauma tým 2. Gynekolog jako součást příjmového trauma týmu 3. Rychlé zjištění gravidity, gestačního stáří, vitality a životaschopnosti plodu 4. Rychlé posouzení prognózy, neodkladné rozhodnutí o urgentním SC 5. Follow-up sledovat vznik, průběh i ukončení následné gravidity 6. Prevence – edukace             v těhotenských poradnách (používání bezpečnostních pásů).

43 Primární transfery do Traumacentra v Královéhradeckém kraji v letech 2003 a 2004 – morbidita a mortalita

Kočí J., Dědek T., Trlica J., Holeček T.

Traumacentrum Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Králové, Czech Republic;

Cíl: Zhodnocení vývoje primárního směřování zraněných pacientů do TC FN Hradec Králové v letech 2003 a 2004 a výskytu závažné mortality a morbidity.

Materiál: Pacienti transferovaní záchrannou službou (ZZS KHK) z místa úrazu v Královéhradeckém kraji mimo okres HK na urgentní příjem TC od 1.1.2003 do 31.12.2004.

Metoda: Deskriptivní studie prospektivně shromažďovaných dat z přednemocniční a nemocniční etapy péče o traumatologické pacienty, vyhodnocení morbidity dle SOFA skóre a mortality.

Výsledky: v roce 2003 bylo primárně transferováno 117 pacientů ( z toho 60 % Triage +), v roce 2004 145 pacientů (60 % Triage +). Senzitivita Triage vůči ISS ≥ 16 za oba roky činila 83,9 %, specificita 59,9 %. Významně se zvýšil podíl pacientů transferovaných LZS – 55 % resp. 68 %. Po vyhodnocení komplikací za celé období bylo 191 pacientů bez komplikací, 71 pacientů mělo komplikace v rámci SOFA skóre a z nich 24 zemřelo.

Závěr: Vlivem restrukturalizace ZZS KHK a ujednocení indikací (Triage v kartě ZS) došlo k nárůstu primárních transferů o 23,9 %. I přes zvýšení podílu LZS zůstává stejná doba přednemocniční etapy. Podrobně bude v přednášce analyzována morbidita a mortalita.

44 Brachial plexus injury: a survey of 108 cases

Hausner T., Schmidhammer R., Redl H.

Ludwig Boltzmann Institute for Experimental and Clinical Traumatology at the Research Centre of the Austrian Workers' Compensation Board, Vienna, Austria;

Objective: Brachial plexus injury is a severe condition that usually affects young adults and leaves them handicapped. The aim of this retrospective cohort study was to analyze the incidence, diagnostics and treatment of 108 patients who sustained injuries to the brachial plexus in a three year period (2001 to 2003).

Methods: The medical histories of 108 patients suffered from a brachial plexus injury were analyzed. Our results were compared to literature.

Results: The main reason for brachial plexus injury (n=43 / 40 %) was traffic accidents. 23 patients (22 %) were multitraumatised, 35 patients (32 %) had a closed head injury. In 5 patients (5 %) the brachial plexus lesion was associated with spinal cord trauma. In contrast to the literature (9–13 %) we did not find any stab or gun shot wounds.

Clinical assessment was generally insufficient. Electrophysiological assessment was performed in 22 (=21 %) patients, MRI in 12 patients (=11 %).

In 35 patients (=33 %) no clinical improvement was observed after three months. An operative procedure was performed in five out of these 35 patients (=17 %).

Only a few studies are published according this problem. The review of similar publications showed that the results are poorly comparable.

Conclusions: Awareness for the sophisticated treatment of this type of injury has to be stimulated. Precise clinical assessment and knowledge of differentiated treatment options have to be performed in order to improve the results.

45 Distractable cages in thoracolumbar fractures: clinical experience in 32 patients

Bakker F.

VU university medical center, Amsterdam, Netherlands;

In severe unstable spinal fractures tricortical bone grafts or interbody cages are often necessary to restore height and stability. One of the recent developments on this field is a cage wich can be distracted. From 2000 until 2005 33 of these distractable titanium cages were implanted in 32 patients at the VU University Medical Center, Amsterdam. No problems were encountered during operation although differences were noted in thoracoscopic procedures with different types of cages. Only one implant related complication was noted postoperatively: dislocation of a cage which made a reoperation necessary. Implant failure during follow-up was not encountered. Of 20 patients with a follow-up longer then one year, seventeen patients recovered spinal function to full functionality without pain. One patient is impaired by backpain, one patients is disabled because of his neurologic deficit and one patient by persistent intercostal neuralgia after thoracotomy.

There is no uniform opinion concerning the use of autogenous bone grafts, allografts or (distractable) cages in thoracolumbar fractures. However cages have some advantages over autogenous bone like the absence or minimization of donor site morbidity and exact fitting. It obviates the risk of transmitting diseases as is possible with allograft bone. One of the distinc advantages of the investigated cages is its distractability with easy handling and few complications. Its use can lead to functional recovery in most cases.

46 Potřebuje kombinovaný přístup k torakolumbální páteři vpředu kovový implantát?

Bilík A., Wendsche P., Mužík V., Kočiš J.

Klinika Traumatologie Masarykovy university, Úrazová nemocnice, Brno, Czech Republic;

Autoři ve své přednášce vyhodnocují 25 sledovaných pacientů s poraněním páteře v segmentu od Th 9 po L3, které byly primárně ošetřeny zadní transpedikulární stabilizací a v druhé době byla provedena přední monosegmentální spondyloléza pouze alloštěpem bez použití kovového implantátu. U všech pacientů se po odstranění zadního implantátu, které se provedlo v průměru 13 měsíců od stabilizace, hodnotila ztráta korekce pomocí GDW. V souboru bylo 8 žen a 15 mužů s průměrným věkem 44,5 let. Rozložení úrovně poranění bylo: 14 pacientů s L1, 7 pacientů s Th 12, 2 pacienti s L2, s Th 9 a L3 po jednom pacientovi. Ztráta korekce u sledovaných pacientů byla v průměru 2,3 stupňů.

Pro ošetření zlomenin thorakolumbální páteře je biomechanicky výhodná zadní transpedikulární stabilizace za předpokladu, že docílíme pevné kostní hojení předního sloupce.

47 Úrazový registr České republiky struktura dat

Trlica J. ¹, Dědek T. ¹, Plánka L. ², Starý D. ²

¹⁾ Chirurgická klinika FN Hradec Králové, Hradec Králové, Czech Republic; ²⁾ Centrum dětské traumatologie FN Brno, Brno, Czech Republic;

Cíl: Práce podává přehled o struktuře datových elementů ukládaných do nově vznikajícího Úrazového registru České Republiky (ÚRČR).

Materiál: Struktura dat ÚRČR je rozvržena do oddílů: 1. Identifikace; 2. Všeobecné informace; 3. Přednemocniční etapa; 4. Rizikovost pacienta; 5. Urgentní příjem; 6. Hospitalizace; 7. Závažnost zranění; 8. Výsledek. Data jsou zadávána do ÚRČR jednotnou metodikou ze všech TC v ČR, správa registru je profesionální a je plánováno vydávání pravidelných statistických přehledů.

Diskuze: U závažně zraněných pacientů jsou hlavní příčinou potenciálně preventabilní mortality časně (1. -4.h..) obstrukční šok, traumatickohemoragický šok (TH-Š) a útlak CNS; pozdně (dny – týdny) závažná morbidita představovaná MODS a sepsí na základě výslednice „first hit“ (tíže zranění a TH-Š) a „ sekond hit“ (další hypoxicko-hypoperfuzní inzulty v průběhu léčby). Regionální traumasystém, jehož hlavním úkolem je snižování této preventabilní mortality a závažné morbidity, představují jednak materiální zdroje (ÚZS, síť TC), ale i definované postupy k optimalizaci identifikace a poskytování nepřetržité strukturované péče.

Závěr: Přehled o podstatných faktech v průběhu celé péče, ale zejména v reanimační fázi (ÚRČR) a jejich pravidelné vyhodnocování umožní identifikaci odstranitelných nedostatků. Pokud se podaří implementovat poznatky do praxe, dojde k nastartování programu kontroly a zvyšování kvality péče o úrazové pacienty, tedy k naplňování poslání regionálního traumasystému.

48 Naše zkušenosti s léčením zlomenin acetabula

Pavelka T. ¹, Zeman J. ², Houček P. ²

¹⁾ Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí FN Plzeň, Plzeň, Czech Republic; ²⁾ Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí, Plzeň, Czech Republic;

Cíl: V práci je retrospektivně hodnocen soubor 139 nemocných léčených pro zlomeninu acetabula v letech 1998 až 2004.

Materiál: Ve sledovaném období bylo hospitalizováno 139 zraněných se zlomeninou acetabula, 89 mužů, 30 žen, v průměrném věku 37 let. Operačně bylo řešeno 103 pacientů, 71 mužů, 32 žen, v průměrném věku 31 let. V souboru byl zastoupeny zlomeniny typu A v 45 %, typ B byl zastoupen v 35 % a typ C v 19 %.

Metoda: Indikací k operačnímu léčení byla nestabilita nebo inkongruence kyčelního kloubu.

Operace byla provedena do 24 hodin v 42 %, do 48 hodin v 64 %, do 72 hodin v 87 %. Zadní KocherLangenbeckův přístup byl použit v 60 %, přední ilioinguinální v 19 % a kombinace obou přístupů v 21 %. Osteosyntetický materiál byl zvolen podle typu zlomeniny, kvality skeletu a velikosti fragmentů.

Výsledky: Pro hodnocení bylo použito Harrisovo skórovací schéma. Výborného výsledku bylo dosaženo v 45 %, velmi dobrého v 31 %, dobrého v 9 % a špatného ve 15 %.

Diskuze: Léčení zlomenin acetabula, jako každé nitrokloubní zlomeniny, je založené na přesné anatomické repozici, rigidní fixaci a časné mobilizaci. Z typu poranění zátěžové plochy vychází strategie léčení – operační přístup, způsob repozice, typ osteosyntézy. Operační přístup i osteosyntéza má své limity. Výsledky jsou přímo závislé na kvalitě rekonstrukce artikulační plochy.

Závěr: Léčení dislokovaných zlomenin acetabula je zásadně operační.

49 Primárne a sekundárne ošetrenie fraktúr acetabula s použitím totálnej náhrady bedrového kĺbu

Magala M., Šimko P., Veselý L.

Klinika úrazovej chirurgie, Bratislava, Slovakia;

Definícia problému: Dobré výsledky operatívne riešených pacientov s fraktúrami acetabula zpravidla boli dosiahnuté len pri dodržaní okamžitej repozície, včasnej rekonštrukcie a stabilizácie fraktúry. Zatiaľ čo pri mladých pacientoch je metódou voľby rekonštrukcia acetabula (sekundárna endoprotéza je rezervovaná pre prípady zaťažené komplikáciami), pri starších pacientoch je osteosyntéza limitovaná osteoartrózou a osteopéniou a núti nás hľadať iné stratégie liečby.

Pacienti a metódy: V našom súbore pacietov (rr. 1986-2004) bolo operačne ošetrených 152 fraktúra acetabula. Z 33 posttraumaticky vzniknutých koxartróz bolo 22 pacientov pre čiastočnú nekrózu hlavice stehennej kosti sekundárne ošetrených totálnou endoprotézou. Mali sme iba 6 pacientov primárne ošetrených totálnou endoprotézou s priemerným vekom 68 rokov - podľa AO klasifikácie 62-A2.1 (1x), B1.1 (1x), B2.1 (2x), B3.1 (2x).

Výsledky: Pri sekundárne implantovaných endoprotézach sme pozorovali komplikácie v siedmych prípadoch (1x aseptické uvoľnenie protézy, 1x infekcia, 7x HPO). Funkčný celkový výsledok sme hodnotili podľa Merle D´Aubigné 6 pacientov veľmi dobre, 13 dobrý a 3 zlý výsledok. Pri primárne implantovaných endoprotézach sme nepozorovali žiadny výskyt infekcie a radiologicky bolo dokumentované zhojenie fraktúr acetabula bez tvorby periartikulárnych kalcifikácii. Žiaden z pacientov nezomrel. Podľa Merle D´Aubigné kritérii sme dosiahli u 60% veľmi dobrý výsledok a u 40% dobrý výsledok. Napriek značnému veku pacietov sme nepozorovali žiadne uvoľnenie endoprotézy, všetci pacienti sa vrátili do normálneho života.

Záver: Technika primárnej implantácie totálnej náhrady bedrového kĺbu pri fraktúrach acetabula je rezervovaná pre pacientov vo vyššom veku s výslednou primárnou stabilitou a včasnou, prakticky bezproblémovou mobilizáciou pri možnom postupnom zaťažovaní končatiny. Tak je vyriešená i preexistujúca koxartróza a riešenie je definitívne. Takmer 2/3 pacientov s posttraumatickou koxartrózou vyžaduje sekundárnu implantáciu bedrového kĺbu na zmiernenie bolestí.

50 Rekonstrukce acetabula s využitím reálného modelu pánve

Stoklas J., Kršek P., Krupa P., Chaker A.

Úrazová nemocnice, Brno, Czech Republic;

S rostoucím počtem „high energy“ úrazů roste i počet poranění acetabula. Výsledkem léčby těchto fraktur je v řadě případů posttraumaticky mutilované acetabulum s rozsáhlými kostními defekty. Implantace TP v takto změněném terénu je obtížná a výsledek velkou měrou závisí na pečlivém předoperačním plánování.

Zhodnocení lokalizace a rozsahu kostních defektů na základě běžného RTG a CT vyšetření je značně nepřesné a často vede k podcenění devastace acetabula. Následkem toho může být odhad kostních struktur využitelných při implantaci acetabulární komponenty neadekvátní a vlastní předoperační plánování se pak přesouvá přímo na operační sál, prodlužuje délku operace, zvyšuje riziko komplikací a ohrožuje definitivní výsledek implantace.

Možností, jak zlepšit předoperační plánování, je využití reálného modelu pánve. Základem je vyšetření MD CT, ze získaných dat je vytvořen virtuální 3-D model, po zpracování údajů následuje materializace reálného modelu pánve z námi zvoleného materiálu. Získaný model je možno využít při plánování nejvýhodnějšího operačního postupu.

Skutečný model acetabula dává operatérovi reálnou možnost vizualizovat rozsah kostních defektů stav stropu acetabula, mediální kostní opory a obou pilířů acetabula. Na základě tohoto hodnocení je chirurg schopen preoperačně rozhodnout o nutnosti použití augmentace acetabula pomocí prstence nebo dlahy, o použití kostních štěpů a jejich přibližném množství a také o konkrétním typu a velikosti implantátu.

51 Femoral Neck Fractures Total Hip Replacement of Hemiarthoroplasty

Pink T, Janeček M., Stoklas J., Chaker A.

Úrazová nemocnice v Brně, Brno, Czech Republic;

Femoral Neck Fractures (FNF) in young patients usually are caused by highenergy trauma and often are associated with multiple injuries, but in old patients the trauma is caused by lower energy. For classification of FNF the Garden and AO classifications are used in our hospital. For displaced FNF the reduction, compression and right internal fixation are required, if union is to be predictable. In not, we recommend primary prosthetic replacement as an alternative in elderly patients. Between years 1994–2005 we treated in our hospital 592 patients for FNF with hemi or total hip arthroplasty by 199 men and 393 women, 297 right hip and 295 left hip. most of our patients were in 6^th decade (51), 7^th decade (113), 8^th decade (191), 9^th decade (157) and 10^th decade (16). In the 3^rd and 5^th decade there were only 15 and 49 patients. We used 173 hemiarthroplasty and 419 hip arthroplasty (cemented de Puy 12, cemented Poldi 188, cemented SPII Link 61, noncemented Zweymuller 89, noncemented Stratec 69).   we used two surgical approaches – posterior Kocher – Langenbeck for hemiarthroplasty (HAP) and lateral transgluteal Bauer for total hip arthroplasty (THA). The most common complication is a luxation of HAP, in our patients 15x. In 10 cases we treated this complication by closed reposition of the hip, in 2 cases it was necessary to perform open reposition and replantation with new THA.

Our indication for HAP and THA: a fracture cannot be satisfactory reduced and fixed with stability; loosening of the fixation after operation with pre-existing lesions of the hip: malignancy; uncontrolled seizures; old undiagnosed fractures; fracture with dislocation of femoral head; patients with mental deterioration; age after 70 years.

52 Miniinvazivní léčba pertrochanterických a krčkových zlomenin femuru Gotfried PC.C.P.

Šimeček K., Svoboda V.

Ortopedickotraumatologické oddělení Písek, Písek, Czech Republic;

Autoři prezentují svoje zkušenosti s miniivazivní operační technikou - Gotfriedovou podvlékanou dlahou. /Gotfried PCC.P./ Operace je určena pro všechny typy pertrochanterických zlomenin, abdukční zlomeniny krčku stehnní kosti a některé vysoké subtrochanterické zlomeniny. V prezantací seznamují s operačním postupem, rehabilitací a filozofií této originální operace.

Materiál: Zatím provedeno 41 těchto operačních výkonů. 2 pacienti zemřeli do 6 týdnů po operaci, 5 nehodnoceno pro krátký časový odstup, 34 zhojeno.

Předběžné závěry: Správně provedený výkon umožní okamžitý plný nášlap na poraněnou končetinu.

Minimální krevní ztráta. Rotační stabilita a menší devastace laterálního pilíře. Bezbolestnost v pooperačním období. Rychlejší kostní hojení ve srovnání se stadardní DHS technikou. Operaci provádí pouze jeden operatér. Doba osvitu nepřesahuje 3 min. Přijatelná cena - 11000 Kč.

53 Nezajištěné hřebování pertrochanterických zlomenin

SkálaRosenbaum J., Bartoníček J., Bartoška R.

Ortopedickotraumat. klinika 3.LF UK a FNKV, Praha 10, Czech Republic;

Cíl: srovnání výsledků hojení u zajištěného a nezajištěného hřebování pertrochanterických zlomenin.

Materiál, metoda: Hřeby používané k nitrodřeňové osteosyntéze zlomenin v oblasti proximálního femuru nabízejí možnost statického a dynamického distálního zajištění.

Autoři retrospektivně zhodnotili výsledky osteosyntézy pertrochanterických zlomenin provedených implantátem PFH Medin za roky 2003-2004, s dobou sledování minimálně 3 měsíce. Jednu skupinu tvořili pacienti s distálním dynamickým zajištěním, druhou skupinu tvořili pacienti, u kterých nebyl distálně hřeb zajištěn vůbec.

Výsledky: O stabilitě pertrochanterické zlomeniny rozhoduje možnost obnovení mediální opory a rozsah kominuce intertrochanterické kristy femuru. Pokud lze obnovit stabilitu zlomeniny, pak krčkové šrouby zavedené z laterální kortikalis zajišťují dostatečnou oporu a není nutné provést distální zajištění. Důkazem je fakt, že u dynamicky zajištěných zlomenin došlo ke kompresi pouze v místě zlomeniny a nikoli v místě distálního zajištění. To autoři provádějí pouze v případě nemožnosti obnovení stability a při široké dřeňové dutině, kde hřeb nevyplňuje plně prostor diafýzy, což může vést k rotační nestabilitě.

Závěr: Nezajištěné hřebování pertrochanterických zlomenin neohrožuje stabilitu provedené osteosyntézy, mírně zkracuje operační čas a snižuje finanční náklady operace.

54 Complications of proximal femur fractures in adolescent patients and its treatment.

Bartoníček J. ¹, Havránek P. ²

¹⁾ Orthopaedic Department of 3rd Faculty of Medicine, ²⁾ Department of Pediatric Surgery a Traumatology Charles University, Prague

Authors present 12 adolescent patients treated for complications of the proximal femur fracture. At the time of injury their average age was 13 years (range, 11-18 years). In 1 case the fracture healed in varus position (Delbet IV type fracture), in 1 case there occurred nonunion of the femoral neck (Delbet II type fracture) and in 8 cases there developed avascular necrosis (AN) of the femoral head, including 5 cases of total AN (Delbet I type fracture 3times and Delbet II type fracture 2times) and 3 cases of only partial AN.

Average age at the time of the reconstruction surgery was 17,5 years (range, 13-26 years), as a result the average interval after the injury was 4 years (range, 1-8 years. THA was performed in 5 patients with total AN, intertrochanteric osteotomy in the remaining 7 patients. Valgus intertrochanteric osteotomy was used in the case of varus maluninon, nonunion of the femoral neck and in 4 patients with partial AN (of this once valgus/flexion osteotomy). In one case partial AN was treated by varus intetrochanteric osteotomy. Two complications were recorded. The outcomes are evaluated as excellent in all patients treated by THA and in the female patient with varus malunion, and good in 4 patients with partial AN.

55 First clinical results and biomechanical tests of the Trochanteric Femur Nail

Lenich A. ¹, Mayr E. ¹, Füchtmeier B. ², Fierlbeck J. ³

^{1 )} ZK Augsburg, Augsburg, Germany; ^{2 )} Univerity of Regensburg, Regensburg, Germany; ^{3 )} University of applied sience, Regensburg, Germany;

A complication rate between 4–18 % for the conventional osteosynthesis of the proximal femur fracture continues to be unacceptable even if increasing age and co-morbidity of patients are taken into account. One reason for implant failure is a decreasing stability potential due to the mechanical properties of the cancellous bone. New intramedular techniques try to compensate this fact by developing new geometries to improve the load bearing characteristics of the implanttissue interface.

The TFN showed a good performance in first clinical results. The overall complication rate showed a significant decrease (TFN 7.5 %) compared to techniques like PFN (4 - 22 %) and Gamma-nail (2 - 20 %).

To investigate the biomechanical stability of the helical blade four tests were performed.All investigations were performed on human femoral heads, the test setup was validated with synbone foam blocks (n = 3) with a defined density.

The results showed a good correlation to the clinical findings with intramedular osteosynthesis of intertrochanteric fractures of the proximal femur.

56 LISS osteosyntesa zlomenin distálního femuru

Kloub M., Kopačka P.

Oddělení úrazové a plastické chirurgie Nemocnice České Budějovice a.s., České Budějovice, Czech Republic;

Cíl: zhodnocení časných výsledků operační léčby zlomenin distálního femuru technikou LISS.

Materiál: v období od 1. 12. 2004 do 1. 5. 2005 jsme ošetřili 9 zlomenin distálního femuru typu 33C dle AO systémem LISS - LCP dlahou preformovanou pro distální femur. Repozice a osteosyntéza nitrokloubní zlomeniny byly provedeny v naprosté většině z laterálního parapatelárního přístupu, výjimečně z laterálního přístupu pod skia kontrolou. Pro fixaci dlahy k meta-diafýze femuru byla použita technika podsunuté dlahy.

Metoda: retrospektivně bylo hodnoceno hojení zlomeniny, rozsah hybnosti v kolenním kloubu, množství komplikací

Výsledky, diskuze: naše první zkušenosti ukazují zejména na vysokou stabilitu osteosyntézy, referovanou již v zahraničí. V pooperačním období nedošlo k selhání osteosyntézy. Nezaznamenali jsme infekční komplikaci.

Závěr: Osteosyntéza nitrokloubních zlomenin distálního femuru pomocí LCP implantátu LISS je vysoce stabilní osteosyntéza. Metodou volby se jeví v současné době zejména pro nízko umístěné zlomeniny 33C2,3 dle AO.

57 Zlomeniny distálneho femuru retrográdny klinec

Galovič J., Látal J.

Klinika úrazovej chirurgie, FNsP Bratislava, Bratislava, Slovakia;

Purpose of the study: Prezentácia našich súčasných možností a skúseností s operačnou liečbou zlomenín distálneho femuru intramedulárnou OS retrográdnym klincom.

Material: Rozdelenie indikácií a popis operačného postupu. Zo súboru 39 operovaných pacientov v priebehu 5 rokov bolo 25 pac. operovaných akútne s výborným výsledkom. 14 pac. bolo operovaných s časovým odstupom max. 3 dní pre sekundárne ochorenia, s dobrým výsledkom. Pooperačné komplikácie 1x iatrogénna zlomenina diafýzy femuru, 3 x impingement Sy pately, 1x infekcia vo výške distálnej zaisťovacej skrutky.

Methods: Všetci pac. boli operovaní bez použitia extenčného stola a repozícia fragmentov bola vykonaná manipuláciou, alebo perkutánne pomocou Kirschnerových drôtov a skrutiek pod RTG TV. Otvorená repozícia fragmentov nebola potrebná. Ako implantát bol použitý štandardný retrográdny klinec Fiving.

Discussion: Nie je možné určiť najvyhovujúcejší spôsob ošetrenia tohto typu zlomenín vzhľadom na limitované technické vybavenie nášho pracoviska. Retrográdnu techniku intramedulárnej OS zlomenín distálneho femuru typu AO A-C, používame u všetkých pacientov. Výhodné je použitie tejto techniky pri ipsylaterálnych zlomeninách stehennej kosti a predkolenia pri zachovaní normálnej funkcie kolena.

Conclusions: Napriek štatisticky nevýznamnému súboru operovaných pacientov považujeme retrográdny klinec za optimálne operačné riešenie zlomenín distálneho femuru. Dôležitá je správna indikácia použitia dĺžky klinca, ktorá súvisí s typom zlomeniny

58 Masivní osteochondrální allograft při abscenci nosné plochy laterálního kondylu femoru

Hart R., Krejzla J., Štipčák V.

Nemocnice Znojmo, Ortopedické oddělení, Znojmo, Czech Republic;

Úvod: K řešení chondrálních a osteochondrálních defektů byla vyvinuta již řada metod (spongiotizace, návrty, mikrofraktury, mozaiková plastika, transplantace autologních chondrocytů, transfer zadní části kondylu, masivní allografty, kloubní náhrady). Osteochondrální allografty nacházejí i v době rozvoje moderních alloplastik uplatnění v ortopedické onkochirurgii a u poúrazových stavů u mladých pacientů. Autoři popisují možnost řešení poúrazového defektu zevního kondylu femoru pomocí masivního osteochondrálního allograftu u mladé ženy.

Kazuistika: Pacientka byla přijata s otevřenou tříštivou zlomeninou čéšky a celé nosné plochy zevního kondylu femuru s dilacerací měkkých tkání. Akutně byla provedena totální patelektomie, debridement kloubu a proplachová laváž. Následovala intenzivní rehabilitace. S odstupem 3 měsíců byla provedena náhrada defektu zevního kondylu femuru masivním osteochondrálním allograftem a jeho fixace 3 tahovými šrouby. Dva roky po operaci pacientka plně zatěžuje, funkci má bez omezení.

Diskuze: Náhrady rozsáhlých defektů kloubních ploch tibie a talu prostřednictvím masivních allograftů byly už popsány. Zprávy o jejich užití u defektů femorálních kondylů nejsou v odborném písemnictví osud k dispozici. Závěr: Časný výsledek se jeví jako povzbudivý, je ale třeba vyčkat dlouhodobého efektu.

59 Komplexní poranění kolenního kloubu

Demel J., Pleva L., Prusenovský P.

Traumatologické centrum FNsP, Ostrava, Czech Republic;

Cíl: Autoři ve svém sdělení retrospektivně hodnotí soubor 22 pacientů s komplexním poraněním kolenního kloubu.

Materiál: V letech 1998-2004 byla v TC FNsP léčeno 22 pacientů s komplexním poraněním v oblasti kolenního kloubu. V 10 případech se jednalo o tříštivou zlomeninu proximálního konce tibie, ve 4 případech o izolovanou zlomeninu distálního konce stehenní kosti. V 8 případech se vyskytly zlomeniny obou kostí. 5krát byla přidružena zlomenina pately. 2x byl postižen nervověcévní svazek v oblasti popliteální jámy, 4x se jednalo o izolované cévní postižení, 4x o postižení nervové. 3x došlo k vývoj kompartement syndromu.

Metoda: V uvedených 22 případech byl k fixaci skeletu použit zevní fixátor, 19x kruhový fixátor Ilizarevova typu, 3x unilaterální zevní fixátor, 4x jako doplnění vnitřní osteosyntézy.

Výsledky: 4x bylo poranění součástí polytraumatu, 9x součástí sdruženého poranění. Pacienti byli hodnoceni podle funkce poranění končetiny z hlediska schopnosti zátěže. 14 pacientů je schopno chůze bez ortopedických pomůcek nebo s jednou vycházkovou holí, 6 pacientů používá k pohybu oporu dvou francouzských holí. Dvakrát jsme byli nuceni provést amputaci ve stehně.

Závěr: Zevní fixace je metodou volby u těžkých komplexních poranění v oblasti kolenního kloubu. Rychlá aplikace je předností při ošetřování polytraumatizovaných pacientů. V mnoha případech je současně definitivním řešením.

60 Náš postup při stabilizaci "Floating knee"

Heger T., Látal L.

Fakultní nemocnice Bratislava, Bratislava, Slovakia;

61 Naše zkušenosti s retrográdním hřebováním u intraartikulárních zlomenin distálního femuru

Mišičko R., Dohnalová R., Obruba P., Houser J.

Masarykova nemocnice, Ústí nad Labem, Czech Republic;

Cíl: Cílem práce je zhodnotit možnosti využití a výsledky retrográdního hřebování u intraartikulárních zlomenin distálního femoru na pracovišti úrazové chirurgie v Ústí nad Labem.

Metoda: Autoři retrospektivně zhodnotili soubor 70 pacientů ošetřených retrográdním hřebem DFN pro zlomeninu femuru v období od září 1999 do června 2005. Osm pacientů z celkového souboru tvoří pacienti s nitrokloubním typem zlomeniny.

Závěr: Retrográdní hřebování distálního femuru je vhodnou metodou k ošetření jednoduších intraartikulních zlomenin distálního femuru.

62 Zlomeniny tibiálního plata řešené artroskopicky asistovanou osteosyntézou

Pink M. ¹, Vaňo M. ¹, Skládal M. ²

¹⁾ Ortopedické oddělení Nemocnice Třebíč, Třebíč, Czech Republic; ²⁾ Ortopedické oddělení Nemocnice Třebíč, Třebíč, Czech Republic;

Autoři ve své přednášce hodnotí soubor pacientů se zlomeninou tibiálního plata odoperovaných na Ortopedickém oddělení Nemocnice Třebíč artroskopicky asistovanou osteosyntézou. V souboru převládali muži v produktivním věku. Při klasifikaci zlomenin tibiálního plata dle AO převažovali zlomeniny typu B2. Průměrný interval odstupu úrazu od operace byl 3 dny. Subjektivní i objektivní vývoj hojení byl hodnocen dle Lysholmovo skóre, rovněž byly hodnoceny i radiologické výsledky.

63 Intraartikulární zlomeniny proximální tibie 5leté výsledky

Paša L., Kalandra S., Wendsche P.

Úrazová nemocnice, Brno, Czech Republic;

Úvod: Nitrokloubní zlomenina proximální tibie je složitý terapeutický problém. Je nutné správně ošetřit: kloubní plochu, poranění měkkého kolene, dodržet správnou osu končetiny, umožnit pohyb kloubu pro časnou rehabilitaci a umožnit plnou zátěž poraněného kloubu po zhojení.

Metodika: Autoři zhodnotili možnosti precizní repozice různých typů nitrokloubní zlomeniny proximální tibie a možnosti ošetření měkkého kolene. Správnost repozice a osteosyntézy kontrolovali vždy pomocí rtg zesilovače, část zlomenin ošetřili pomocí artrotomie (všechny zlomeniny typu C, malou část zlomenin typu B3), část miniinvazivně pod kontrolou artroskopického pohledu (zlomeniny typu A1, B1-3). Zhodnotili pacienty, operované v letech 1997-99, klinicky a dotazníky dle IKDC a Lansingera.

Výsledky: Artroskopicky asistované repozice vykazovaly po 5-7 letech dle hodnocení IKDC a Lansingera hodnocení lepší než repozice otevřené. Rozdíly byly patrné hlavně u zlomenin typu B, což je nejčastěji operovaná zlomenina pod ASKP kontrolou. Průměrné hodnocení u ASKP repozice byly dle IKDC 85, Lansingera 27, otevřenou cestou byly dle IKDC 71 a dle Lansingera 23.

Závěr: Nitrokloubní zlomeniny proximální tibie vedou často k nástupu rychlejších artrotických změn do 5 let v porovnání s neporaněným kloubem. Výsledky ovlivňují: typ a rozsah zlomeniny, věk pacienta, správnost repozice a stabilizace. V případě defektu kosti po repozici je nutné aplikovat spongioplastiku. Artroskopicky asistovaná repozice umožní dobře reponovat kloubní plochu a současně šetrně reparovat poraněné struktury měkkého kolene. Miniinvazivita výkonu a preciznost repozice vede k příznivému průběhu hojení a rychlejší rehabilitaci. Hodnocení: Po 5-7 letech jsou výsledky artroskopicky asistovaných osteosyntéz příznivější než u repozic otevřenou cestou.

64 Naše zkušenosti s ošetřením zlomenin proximálnej tibie

Knapp D., Látal J., Galovič J.

Fakultní nemocnice Bratislava, Bratislava, Slovakia;

65 Nitrokloubní zlomeniny proximální tibie po 50. roce věku

Malkus T.

Ortopedická klinika IPVZ a 1. LF UK, FN Na Bulovce, Praha 8 - Libeň, Czech Republic;

Cíl: Zhodnocení našich výsledků léčby rizikové skupiny zraněných, kteří utrpěli nitrokloubní zlomeninu proximální tibie (typ B a C AO klasifikace).

Materiál a metoda: Ve sledovaném období 2000-2004 bylo na Ortopedické klinice IPVZ FN Na Bulovce v Praze hospitalizováno 209 pacientů s nitrokloubní zlomeninou proximální tibie. Ze 197 hodnocených bylo 133 monotraumat, 50 sdružených poranění a 14 polytraumat. Ze všech poranění na DK z celkového počtu 3680 pacientů to činilo 5,4 %, ze všech 5220 hospitalizovaných 3,8 %. Výsledky budou zhodnoceny retrospektivně.

Diskuze: Výsledky osteosyntéz u pacientů po 50 roce věku jsou zřetelně horší. U kominutivních typů zlomenin v osteoporotickém skeletu je u zlomenin typu B výrazně vyšší riziko deprese kloubní plochy. U zlomenin diakondylických dochází často k osovým úchylkám. Vliv na konečný výsledek má spolupráce nemocného s vyloučením zátěže končetiny, dodržování rehabilitačního režimu, další fixace končetiny, stupeň poškození kolene před úrazem, kvalita kosti, typ osteosyntézy, stav měkkotkáňového krytu, přidružená onemocnění, nadváha ad. Zdá se, že zlepšení výsledků léčby mohou přinést úhlově stabilní implantáty typu LCP.

Závěr: Výsledky léčby nitrokloubních fraktur proximální tibie jsou zřetelně horší u pacientů po 50 roce věku. Při volbě osteosyntézy musíme uvažovat mnoho aspektů. Perspektivní se zdají implantáty umožňující úhlovou stabilitu. Přesto nebudou řídké stavy, kdy konečným řešením bude aloplastika.

66 Kryté a otvorené osteosyntézy proximálnej časti tibie. Rozbor súboru pacientov

Kitka M., Kubašovský J., Mitro I.

KÚCH, Fakultní nemocnice L. Pasteura, Košice, Slovakia;

67 Early sonographic detection of delayed union after unreamed tibia nailing

Sermon A. ¹, Nijs S. ², Geusens E. ², Broos P. ²

¹⁾ UZ Gasthuisberg Dept Traumatology, Leuven, Belgium; ²⁾ UZ Gasthuisberg Dept Trauma Surgery, Leuven, Belgium;

Purpose: Early sonographic detection of delayed union after unreamed tibia nailing.

After endomedullar stabilisation of tibial fractures, delayed healing is a common problem. The aim of this study was to see if ultrasound can predict delayed healing in an early stage, prior to conventional X-rays.

Materials and methods: 20 fractures in 19 patients were stabilised with endomedullary nails. Patients were followed at 3 weeks interval up to the 12th postoperative week with ultrasound, X-ray and clinical. Ultrasound was performed by a radiologist, blinded for clinical and radiographic data. At ultrasound, the visibility of the nail, and the echogenicity of callus were evaluated in three planes. Visibility of the nail and hypoechoic callus were used as an indication of delayed healing.

Results: Of the 20 fractures, 14 fractures healed and 6 fractures did need a second procedure. At nine and 12 weeks post operative, there was a full match between Ultrasound, X-ray and clinical data. At 6 weeks, there were 2 false positive ultrasound examinations predicting a delayed union, and at 3 weeks, there was no correlation with the later outcome.

There were no false negative results

Conclusion: At 9 and at 12 weeks post operative, there was a full match between the sonographic, clinical and radiological data, so ultrasound can be used for early detection of delayed union.”

68 Surgical treatment of distal tibia fractures (pilon)

Schnettler R.

Department of Trauma Surgery, University of Giessen, Giessen, Germany;

69 Zlomeniny distálního bérce-možnosti operačního řešení

Scheichl M., Mahovský D., Kopačka P.

Nemocnice České Budějovice, a.s., České Budějovice, Czech Republic;

Zlomeniny distálního konce nejsou poranění časté svou četností, ale jsou závažné svým charakterem. Cílem studie je zhodnotit výsledky operační léčby těchto zlomenin a porovnat je s literárními poznatky.

V období od ledna 2000 do března 2005 bylo na oddělení Úrazové a plastické chirurgie Nemocnice České Budějovice, a.s. operováno celkem 75 pacientů se zlomeninou distálního bérce. Byly použity čtyři operační postupy – osteosyntéza hřebem v nízké indikaci, fixace kanalyzovanými šrouby, použití zevního fixátoru a nové LCP dlahy zavádění pro měkké tkáně šetrným způsobem MIPO. K funkčnímu zhodnocení jsme použili skórovací systém Olerud and Molander.

Dosažené výsledky odpovídají ostatním publikacím v této oblasti. V poslední době zavedené LCP dlahy se nám jeví jako výhodné jak pro pacienta, tak pro operatéra. Při jejich použití jsme nezaznamenali žádné komplikace.

70 Úskalí a komplikace léčení zlomenin talu

Procházka V., Filipinský J., Veselý R.

Úrazová nemocnice v Brně, Brno, Czech Republic;

Cílem práce je upozornit na úskalí, rizika a komplikace při léčení závažných zlomenin talu.

V letech 1998–2004 bylo léčeno v Úrazové nemocnici v Brně 67 čerstvých zlomenin talu, z toho 50 operačně. 33 zlomenin bylo zavřených, z toho 8 luxačních, u 17 otevřených byl podíl luxačních zlomenin 5. U operovaných bylo nejčastěji použito minimální osteosyntézy K-dráty a šrouby28, v l6 případech byl aplikován zevní fixátor, buď samostatně nebo v kombinaci s miniosteosyntézou. V pěti případech jsme provedli exstirpaci volných chondrálních nebo osteochondrálních fragmentů.Primární deza byla realizována ve čtyřech případech. Při rekonstrukci měkkých tkání byl použit 5x volný transplantát,2x stopkovaný suralis lalok a 2x mikrochirurgický lalok. Hluboký infekt byl v našem souboru zaznamenán u třech případů, dvakrát u OIII stupně a lx u střelného poranění hlezenného kloubu.

Závěry:

1. Předpokladem dobrého výsledku je stabilní osteosyntéza talu šrouby a časná rehabilitace, tento ideál je dosažitelný jen u části zlomenin bez kominutivní zóny a s dobrým krytem měkkých tkání.
2. U otevřených poranění a při ohrožení krytu měkkých tkání doporučujeme kromě časné repozice transfixaci zlomeniny K-dráty a přemosťující neutralizační zevní fixatér.
3. U tříštivých ztrátových poranění je možno primárně provést artrodezu a zkrátit tak dobu léčení.
4. Komplikacím je nutno předcházet vhodnou volbou léčebné taktiky, pozdní komplikace řešit individuálně dle aktuálního klinického stavu hlezna a nohy a měkkých tkání.

71 Nitrokloubní zlomeniny patní kosti

Kočiš J., Wendsche P., Kalandra S.

Úrazová nemocnice, Brno, Czech Republic;

Cíl práce: Autoři představují soubor pacientů s intraartikulární zlomeninou patní kosti, ošetřených z rozšířeného laterálního přístupu, který byl retrospektivně vyhodnocen.

Materiál: V období od roku 2001 do roku 2003 jsme na našem pracovišti ošetřili 32 pacientů s intraartikulární zlomeninou patní kosti dlahovou osteosyntézou z rozšířeného laterálního přístupu. V souboru byli všichni pacienti muži. Věk pacientů byl průměrně 41,7 (20-63). Mechanizmus úrazu byl nejčastěji pád z výšky. Združené poranění jsme zaznamenali u 11 pacientů. Pravá patní kost byla zlomená v 11 případech a levá patní kost byla zlomená u 21 pacientů. Pacienti s oboustrannou zlomeninou patní kosti nebyli zahrnuti do souboru.

Metoda: U všech pacientů jsme dělali předoperačně RTG a CT zlomené patní kosti. Zlomeniny patní kosti jsme klasifikovali podle Sanderse. U všech sledovaných pacientů jsme ošetřili zlomeninu patní kosti rozšířeným laterálním přístupem a dlahovou osteosyntézou. Spongioplastika byla dělána u 21 pacientů autologním štěpem z lopaty kyčelní kosti a allogením štěpem 11krát. Pacienti byli operováni v průměru 7,3 dne od přijetí /1-16 den/.

Výsledky: Pacienti byli sledováni nejméně 1 rok po operaci s průměrem 30 měsíců. Všichni pacienti byli vyhodnoceni pomocí RTG a Kerrova skórovacího systému dotazníkem. Vynikající výsledky byly u 36 % pacientů, 44 % výborné, 17 % dobré a 3 % výsledek zlý. Na RTG jsme vyhodnotili Böhlerův úhel.

72 State of the Art in treatment of distal radius fractures

Brink P.

Academisch Ziekenhuis Maastrich, Maastricht, The Netherlands;

73 Zlomeniny distálního rádia v koincidenci s karpální nestabilitou na klinickém souboru

Čižmář I., Pilný J., Buček P., Ira D., Pikula R.

FN Brno , Klinika úrazové chirurgie, Brno, Czech Republic;

Úvod: Různé formy karpálních nestabilit lze diagnostikovat po většině dislokovaných zlomenin distálního rádia. Klinické symptomy s časovým odstupem často nekorelují s rentgenologickým nálezem.

Soubor a metodika: Soubor 68 (49 Ž, 19 M) pacientů, kteří byli primárně ošetřeni pro zlomeninu distálního rádia, byli s odstupem 30 měsíců (21–38) zhodnoceni. Sledovány byly klinické symptomy a rentgenologické známky jednotlivých typů nestabilit.

Diskuze: Karpální nestabilita vzniká na podkladě malpozice distálního rádia (typ dorzální translokace) nebo dojde při úrazu přímo k vazivové lézi (typ scapholunátní disociace apod.). Nestabilita karpu má dynamický charakter při kterém z jednoho typu úrazově vzniklé nestability se rozvíjejí další formy komplexních nestabilit.

Závěr: Dorzální translokace je nejčastějším typem karpální nestability u typů zlomeniny 23A2-3, scapholunátní disociace je nejčastějším typem karpální nestability vyskytující se při zlomenině typu 23B1 dle AO klasifikace. S časovým odstupem se u těchto nestabilit rozvíjí midkarpální nestabilita.

74 Chirurgická liečba zlomenin distálneho radia

Chandoga I., Vajcziková S., Sabol J.

Fakultní nemocnice Bratislava, Bratislava, Slovakia;

75 Nitrokloubní zlomeniny distálního radiaretrospektivní studie

Toufar P., Kopačka P.

Nemocnice České Budějovice a.s., České Budějovice, Czech Republic;

Úvod: Jsou známé následky nitrokloubních zlomenin distálního radia rezultující v omezení hybnosti, bolestivosti a omezení funkce poraněné končetiny.

Materiál, metoda: Zásadou je obnovení kongruence kloubních ploch, fixace fragmentů implantáty nejčastěji úhlově stabilními, které umožní intenzivní rehabilitaci a časnou funkci. Nejčastějším přístupem k ORIF zlomenin distálního radia LCP dlahou je volární přístup, část nitrokloubních zlomenin vyžaduje přístup dorzální a vysoce tříštivé zlomeniny občas vyžadují přístup kombinovaný.

Soubor: Prezentovaný soubor pacientů léčených otevřenou repozicí a vnitřní fixací byl podroben hodnocení dle New York hospital wrist rating scale.

Výsledky: Podle hodnocení našeho souboru téměř 70 % pacientů dosáhlo výborného výsledku a přes 20 % výsledku dobrého. Špatný výsledek byl zaznamenán u méně než 4 % operovaných.

Diskuze: Otevřená repozice a vnitřní fixace nitrokloubních zlomein distálního radia v indikovaných případech přináší dobré výsledky, zejména při použití úhlově stabilních implantátů.

Závěr: Základem dobrého výsledku terapie je správné určení charakteru zlomeniny, výběr vhodné léčebné metody a dostatečné zkušenosti s operační technikou. Použití úhlově stabilních implantátů zajišťuje dostatečnou stabilitu operované zlomeniny a umožňuje časnou rehabilitaci zápěstí.

76 Tříštivé zlomeniny distálního radia řešení LCP 3,5 šikmé T z palmárního přístupu

Obruba P., Edelmann K., Mišičko R.

Masarykova nemocnice, Ústí nad Labem, Czech Republic;

Cíl: Cílem práce bylo ověřit možnost kvalitní osteosyntézy distálního radia i u tříštivých zlomenin /23 C3 dle AO/.

Metoda: Autoři prezentují vlastní soubor pacientů se zlomeninami distálního radia ošetřenými otevřenou repozicí a osteosyntézou LCP 3,5 šikmé T /Synthes/ z palmárního přístupu, důraz je kladen na ošetření tříštivých zlomenin.

Závěr: Prezentovaná metoda je použitelná i u tříštivých zlomenin, na pracovišti autorů je nyní metodou první volby a prakticky vytlačila díky svým výsledkům metody ostatní.

77 Liečba intraartikulárnych zlomenín distálneho konca rádia

Mihály, Vaculík, Tarbajovský, Daňo.

FN Prešov, Prešov, Slovakia;

V retrospektívnej štúdii, r. 2000–2004 (5 rokov) sme vyhodnotili liečebný popstup a výsledky liečby intraartikulárnych zlomenín distálneho konca rádia.

U komplikovaných trieštivých zlomenín sme v prvých rokoch reponovali a stabilizovali zlomeniny metódou ligamentotaxie, ext. fixátor fixovaný 2x do rádia a 2x do II. metakarpu.Stabilizáciu dlahou a skrutkami sme aplikovali ojedinele.V posledných rokoch väčšinu týchto zlomenín stabilizujeme dlahou alebo skrutkami Kirschnerovými drátmi.

Funkčné výsledky korelovali s presnosťou repozície a subjektívne ťažkosti boli tiež výrazne menšie po presnej repozícii zlomeniny. Horšie funkčné výsledky a výraznejšie subjektívne ťažkosti boli u trieštivých zlomenín ťažšieho stupňa.

78 Malunion of the distal radius

Brink P.

Academisch Ziekenhuis Maastrich, Maastricht, Netherlands;

Most posttraumatic complaints of the wrist after fractures of the distal radius are due to malunion of the radius. Both carpal and distal radioulnar joint problems are responsible for pain and/or functional loss. A small number of complaints are the result of intra-articular incongruency.

Both problems, intra articular incongruency and mismatch in the distal radioulnar joint can be solved by surgery.

Extraarticular malunions, especially volar displacement of the radius can be managed by open wedge osteotomy and plate fixation. There is no need for bone grafts, because the metaphyseal bone is very biological active and plate fixation is solid and permits active motion without the risk of secondary displacement.

Even in desperate cases where the distal radioulnar joint can not be restored, a correction of the tilt of the radius is mandatory to prevent carpal arthritis or instability. Afterwards a salvage procedure can be performed in a second stage.

The intra-articular malunions are more challenging. Small fragments, especially in the dorsal or volar corner of the ulnar part of the radius should be corrected to create a better outcome of the rotational possibilities of the wrist.

Time is passed that malunions of the distal radius with complaints should be accepted, even in elderly. Efforts to regain function and diminish pain in the wrist are very well appreciated by your patients.

80 Traumatic brachial plexus lesion improve the results

Schmidhammer R., Millesi H.

Ludwig Boltzmann Institute for Clinical and Experimental Research, Wien, Austria;

81 Řešení diafyzárních zlomenin předloktí pomoci nitrodřeňového hřebování

Višňa P., Kalvach J., Šmídl Z.

Traumatologické oddělení FN Motol, Praha, Czech Republic;

82 Komplikované zlomeniny lokte – kazuistika

Mantič M., Procházka J., Pavlas R.

Nemocnice Jihlava, Jihlava, Czech Republic;

83 Válečná chirurgie na přelomu století. Některé aspekty výchovy a přípravy chirurga.

Ferko A. ¹, Klein L. ²

¹⁾ Fakulta vojenského zdravotnictví, Katedra válečné chirurgie, Hradec Králové, Czech Republic; ²⁾ Fakultní Nemocnice Královské Vinohrady, Praha, Czech Republic;

Autoři předkládají souhrnný přehled současného stavu doškolování v oblasti vojenských klinických oborů s důrazem na doškolování v oboru chirurgie a válečné chirurgie. Změny, ke kterým došlo v organizaci zdravotnické služby Armády České republiky, ale i změny, ke kterým dojde v rámci nové zákonné normy, jež reguluje získávání odborné a specializační způsobilosti, budou v České republice vyžadovat nový přístup v edukaci chirurgů i ostatních lékařů. Bude se jednat o stanovení nových edukačních cílů, přepracování odborných kurikul a zavedení metod systematického měření kvality výuky a výcviku.

84 Nanoparticulate silver bone cement reduces infection rate in a rabbit infection model against MRSA

Alt V., Schnettler R.

Department of Trauma Surgery, University of Giessen, Giessen, Germany;

85 Problematika poranění dutiny hrudní a břišní v dětském věku

Gál P.

Fakultní nemocnice Bohunice, Brno, Czech Republic;

86 Resekce plic u poúrazových septických stavů

Vrastyák J., Melichar V.

Úrazová nemocnice, Brno, Czech Republic;

Cíl studie: Zhodnotit přínos velkých plicních resekcí (lobektomie) indikovaných pro septické komplikace.

Metoda: Retrospektivní hodnocení 12 pacientů s polytraumatem nebo těžkým hrudním monotraumatem operovaných v období od 1. 1. 2000 do 1. 6. 2005. Jde pouze o pacienty s tupým poraněním hrudníku, u kterých se v průběhu pobytu na ARO objevily septické plicní komplikace. Plicní resekce byla indikovaná v čase 10 dnů až 6 týdnů po úrazu. Do této sestavy nejsou zahrnuti pacienti operovaní akutně pro krvácení nebo masivní únik vzduchu a pacienti s tzv. malými torakochirurgickými výkony (sutura plíce nebo tangenciální nebo klínovitá resekce). U všech zraněných bylo stanoveno ISS a AIS skóre.

Výsledky: V naprosté většině byla uskutečněna pravostranná dolní lobektomie (10 dolní lobektomie vpravo, 1 dolní lobektomie vlevo a 1 horní lobektomie vpravo). Nebylo žádné úmrtí v přímé souvislosti s chirurgickým výkonem, v jednom případě byl exitus pro pokračující septický stav. V ostatních případech plicní resekce významně přispěla k léčení sepse. Plicní resekce u těchto pacientů v porovnání s akutními resekcemi jsou výrazně obtížnější pro sekundární změny. Běžně využíváme tzv. staplerovou resekční techniku, která výkon urychluje a podle našeho názoru ho dělá i bezpečnější.

Závěr: Zánětlivé plicní komplikace u úrazových pacientů jsou nejčastější příčinou septických stavů, které vyžadují dlouhodobou a finančně náročnou léčbu a jsou zatížené vysokou mortalitou. U malé části těchto zraněných přichází do úvahy chirurgické odstranění zánětlivého fokusu v plíci. Stanovení této indikace se zakládá zejména na CT vyšetření plic a klinickém stavu pacienta.

87 Laparoskopická sutura ruptury bránice

Čierny M., Maršová J., Vrastyák J.

Klinika traumatologie, Úrazová nemocnice v Brně, Brno, Czech Republic;

Kazuistika pacienta s mnohočetným poraněním hlavy, páteře, hrudníku a končetin, u kterého byla po 10 dnech hospitalizace laparoskopicky ošetřena trhlina v levé bránici.

Introduction: The position of laparocopy in abdominal trauma has been under discussion. It seems to be well established and generally accepted in stabilized patients with abdominal wall penetration. Laparoscopy is generally considered less benefitial in blunt abdominal trauma. There has been a diagnostic problem in blunt torso trauma under observation, as a possible diaphragmatic laceration may stay undetected by routine noninvasive examination methods with low specificity and sensitivity to this type of injury.

Patient: We present a case of a very benefitial laparoscopy in a polytraumatised patient several days after blunt spinal, chest and abdominal traffic trauma. Both the diagnosis and the definitive treatment of a 6 cm long left diaphragm tear was possible by laparoscopy with low pressure capnoperitoneum . The minimally invasive access had any adverse effect neither on circulation nor ventilation.  A repair by an interrupted "figure of eight" stitches by an unresorbable suture material without a mesh was sufficient. Six months after the miniinvasive surgery the patients is very well and there is no evidence of reccurency on clinical, endoscopic or xray examination.

Discussion: Diaphragm rupture may be cased by open or closed trauma. Anyway it represents a penetration of the abdominal wall with a progressive herniation of the abdominal content in to thoracic cavity. If undiscovered the diaphragmatic herniation often leads to serious problems. The implementation of laparoscopy enables exact diagnosis and in most cases the repair at the same procedure. The use of an aloplastic mesh to support the repair is needed in major lacerations and in delayed reconstructions. Conversion to an open or transthoracis approach may be required in some cases.

Conclusion: Our experience together with literary data confirm the place of laparoscopy in blunt abdominal trauma when a suspection of diaphragm injury is present.

88 Ischemická kolitida jako komplikace závažných traumat

Sutorý M. ¹, Doležel J. ¹, Svoboda P. ¹, Michek J., Vrastyák J. Kubačák J. ²

¹⁾ Úrazová nemocnice, Brno, Czech Republic; ²⁾ Nemocnice Vyškov, příspěvková organizace, Vyškov, Czech Republic;

Cíl: Zhodnotit výskyt, projevy a terapii tohoto poměrně vzácného postižení tlustého střeva u pacientů ze závažným poraněním.

Materiál a metodika: Byl vyhodnocen soubor 13 pacientů se závažným poraněním, při kterém byla jako komplikace diagnostikována a léčena ischemická kolitida.

Výsledky: Jako nejčastější symptom jsme shledali průjmovitou stolici s příměsí krve či enterorrhagii, Za nejvhodnější diagnostickou metodu považujeme koloskopii. Operační přístup byl nutný 3x byla provedena subtotální kolektomie. Konzervativní léčení spočívalo v krátkodobém převedení pacienta na parenterální výživu se snahou o co nejčasnější šetrné zatížení GIT. V některých případech bylo úspěšné krátkodobé nasazení kortikosteroidů. Ve všech případech byla ischemie neokluzivního charakteru, u 12 pacientů v rámci polytraumatu. Systolická hypotenze pod 90 mm Hg byla zaznamenána u všech postižených. Obtížné vyprošťování na místě nehody, komplikovaný transport a protrahovaný nedostatečně léčený šokový stav byl zaznamenán u 9 pacientů. Jako příklad je podána jedna kasuistika. Autoři v diskusi srovnávají etiologické faktory vedoucí ke vzniku ischemické kolitidy se stresovou erozivní gastritidou či akalkulozní cholecystitidou, které se vyskytují za podobných podmínek.

Závěr: Ischemická kolitida v rámci závažného poranění je vzácná komplikace. Pro nespecifitu příznaků je obtížně diagnostikovatelná. Prevence vzniku spočívá především v důsledném uplatňování obecných protišokových opatření v dostatečné oběhové náhradě, racionálním využívání vazopresorů, dostatečné oxygenaci a v moderně pojaté prevenci septických komplikací.

89 Psychiatrické komplikace závažných traumat

Šrámková T., Janík B., Kokešová K.

Klinika traumatologie Masarykovy univerzity, Úrazová nemocnice Brno, Brno, Czech Republic;

Psychiatrické komplikace u závažných traumat ztěžují rehabilitaci, prodlužují morbiditu a často představují závažný faktor ve vztahu k mortalitě postižených.

Důležitá je včasná diagnostika a komplexní léčba.

Nejčastěji se setkáváme s deliriem, které vzniká jako nespecifická odpověď na noxu či jejich kombinaci. Charakteristická je kvalitativní porucha vědomí, pozornosti, vnímání, emotivity, myšlení, motivace. Přítomný jeví psychomotorický neklid, často s projevy agresivního chování. Na vzniku se podílejí např.: hypoxie mozku, dehydratace, anémie, aterioskleróza, febrilie, infekce včetně uroinfekcí a infekcí plic a dýchacích cest, medikamenty.

Léčba spočívá v léčení základní somatické příčiny, eliminaci infekce, kompenzaci krevního oběhu, normalizaci anémie, udržení správného stavu hydratace a alimentace, tlumení neklidu a úzkosti psychofarmaky. Nezbytná je edukace rodiny postiženého. U starších a starých lidí je třeba diferenciálnědiagnosticky odlišit delirium bez demence a nasedající na demenci.

Druhou skupinu tvoří nemocní s úzkostně-depresivní poruchou. Ohrožení jsou polytraumatizovaní nemocní a pacienti s trvalými následky úrazů – transverzální míšní léze, ztrátová poranění. Neléčená deprese může vyústit v suicidální jednání postiženého. Léčba je komplexní a spočívá v podání moderních antidepresiv a individuální psychoterapii.

Specifickou problematiku představují kraniocerebrální traumata se všemi důsledky v oblasti psychopatologie (postkontuzní syndrom, organicky podmíněná porucha osobnosti, organická porucha nálady… ).

Poslední skupinu tvoří mladí zranění po těžkých úrazech při první atace onemocnění schizofrenního okruhu, kdy úraz vznikl jako důsledek floridní psychopatologie.

Algoritmus péče o úrazového, psychiatricky nemocného pacienta:

1. u akutních psychóz s neklidem a agresivitou krizová intervence včetně akutní farmakoterapie
2. psychiatrické a případně psychologické vyšetření
3. objektivní anamnéza rodiny a praktického lékaře
4. doplňující vyšetření v rámci diferenciálně-diagnostické rozvahy
5. psychofarmakoterapie – tišení psychomotorického neklidu, úzkosti, deprese
6. psychoterapie psychologem
7. edukace rodiny
8. zajištění následné psychiatricko-psychologické péče

90 Využití biogradbilních implantátů v dětské chirurgii

Gál P., Ondrůš Š., Pláňka L.

Fakultní nemocnice Bohunice, Brno, Czech Republic;

91 Chyby při ošetřování patologických zlomenin

Ondrůšek Š., Jelínek O., Černý J., Janíček P.

1. ortopedická klinika FN u sv. Anny v Brně, Brno, Czech Republic;

Cíl: Cílem sdělení je připomenutí zásad rozpoznávání a ošetřování patologických zlomenin dlouhých kostí.

Materiál: Autoři předkládají soubor několika kazuistik, které byly odeslány na pracoviště se specializací na diagnostiku a léčbu muskuloskeletálních tumorů poté, co byla ošetřena zlomenina na jiném pracovišti. V některých případech byla patologická fraktura rozpoznána, přesto však léčena neadekvátně. Některé fraktury nebyly jako patologické rozpoznány primárně vůbec a tumor byl diagnostikován až z progrese, ať už lokálního nebo celkového stavu.

Metoda: Jedná se o case-report studii s rozborem jednotlivých případů

Výsledky: Jednotlivé případy jsou prezentovány na rtg snímcích a se všemi dostupnými anamnestickými údaji a výsledky léčby.

Závěr: Autoři se snaží doporučit postupy, které by měly vést ke správné diagnostice a ošetření patologických zlomenin, z nichž zvláště podtrhují zvýšenou pozornost u fraktur způsobených nepřiměřeně malým násilím a nutnost tzv. „onkologického reflexu“ obecně. Patologické fraktury by měly být řešeny na specializovaných pracovištích (nebo by toto pracoviště mělo být konzultováno) zvláště v těch případech, kdy není přesná diagnóza zcela zřejmá.

POSTERY

P1 Jaký přínos může mít laparoskopie při úrazech?

Čierny M., Kozumplík L., Melichar V., Macků L.

Klinika traumatologie, Úrazová nemocnice v Brně, Brno, Czech Republic;

Cíl (pozadí): Rozšíření miniinvazivních postupů v chirurgii změnilo na přelomu tisiletí i přístup k některým traumatům břicha.

Materiály a metody: Za desetiletí byla v Úrazové nemocnici v Brně aplikována laparoskopie u 89 pacientů s břišním poraněním podle stanoveného algoritmu. Retrospektivní analýzou hodnotíme přínos laparoskopie u různých typů poranění a za různých okolností.

Výsledky: Přínos laparoskopie při penetrujícícm poranění převyšuje její přínos při tupých poranění. Spolehlivost a bezpečnost správně indikované metody je vysoká. Vynucené konverze jsou častější u tupých poranění, zejména pro krvácení ze sleziny. Přímý souvis mezi exitem a použitím laparoskopie nebyl zaznamenán, reoperace po laparoskopii byla nutná jenom jednou v případě akutní pankreatitidy. Kromě dostatečné erudice v laparoskopii je i selekce vhodného úrazového pacienta determinující pro přínos laparoskopie.

Závěr: Z výsledků a zkušeností pracoviště plyne návrh typických skupin úrazových situací, kdy má laparoskopie přínos.

P5 Operační metoda léčby intraartikulárních zlomenin patních kostí

Rak V. ¹, Buček P. ¹, Mašek M. ¹, Uher T. ²

¹⁾ Klinika úrazové chirurgie FN Brno Bohunice, Brno, Czech Republic; ²⁾ Klinika úrazové chirurgie, Brno, Czech Republic;

Úvod: Otevřená repozice a vnitřní fixace zlomenin patních kostí je dnes již běžně používaná metoda, diskutovaná v otázce obávaných komplikací, zejména sekundárního hojení rány.

Materiál a metoda: V období od února 2004 do června 2005 jsme operovali 20 intraartikulárních zlomenin patních kostí. Výkon byl proveden laterálním řezem tvaru L (Seattle) standardním způsobem. Šetrným odklopením kožního laloku s peroneálními šlachami a n.suralis, repozicí zlomeniny a osteosyntézou dlahou Medin, drenáž. Výkon jsme doplnili vždy spongioplastikou. U zlomenin sustentakula jsme použili mediální přístup a osteosyntézu tahovými šrouby. Pooperačně končetinu pouze bandážujeme.

Výsledky: U všech pacientů došlo k primárnímu zhojení kožního krytu, u 1 pacienta přetrvávala serózní sekrece 4 týdny. U 17 pacientů došlo k obnovení Böhlerova a Gissaneova úhlu do fyziologických hodnot.

Diskuze: Intraartikulární zlomeniny patních kostí II. a III. typu dle Sandersovy CT klasifikace jsou indikovány k dlahové osteosyntéze laterálním přístupem, k mediálnímu přístupu některé zlomeniny podtypu C.

Závěr: Správnou indikací a šetrně provedenou otevřenou repozicí a vnitřní fixací lze eliminovat pooperační komplikace a dosáhnout zhojení zlomeniny. Správná indikace, timing, fyziologické operování dostatečně velkým přístupem a časná mobilizace jsou faktory, které zásadně ovlivňují operační úspěch.

P6 Osteosyntéza zlomenin horního konce stehenní kosti hřebem IMHS

Kudrna K., Volf V., Kraus J.

I.chirurgická klinika 1.LF, Praha, Czech Republic;

Na základě rozboru vlastního souboru 178 zraněných, operovaných na I.chirurgické klinice v Praze uvedenou metodou, hodnotí autoři vlastnosti implantátu.

Materiál a metodika: Popsán implantát IMHS SNR a technika osteosyntézy

Indikace k použití: Rozbor 178 operovaných - porovnání s jinými metodami užívanými na pracovišti autorů. Srovnávány operační časy, operační zátěž, možnost časné mobilizace, výskyt pooperačních komplikací.

Výsledky: Implantát ve všech ukazatelích předčí jiné metody, užívané na pracovišti autorů.

Jedinou nevýhodou, která brání jeho ještě širšímu užití, je jeho relativně vyšší cena.

P7 Retrográdní hřebování femuru komplikace nebo chyby?

Obruba P., Houser J., Mišičko R., Dohnalová R.

Masarykova nemocnice, Ústí nad Labem, Czech Republic;

Cíl: Osteosyntéza distálního femoru má i své špatné výsledky.Cílem bylo zjistit příčinu těchto neúspěchů - zda se jedná o komplikace metody nebo o chyby lidského faktoru.

Metoda: Autoři na svém pracovišti implantují retrográdní hřeby DFN /Synthes/ šest let.Hodnotí soubor více než 70 pacientů ošetřených touto metodou a hledají příčinu někdy ne ideálních výsledků.

Závěr: Neúspěchy při použití DFN v prezentovaném souboru vznikly lidskou chybou, není proto vhodné mluvit o komplikacích metody.

P8 Surgical management of severe traumatic brain injury (TBI) in Austria

Erb K. ¹, Leitgeb J. ², Rusnak M. ¹, Mauritz W. ¹

¹⁾ International Neurotrauma Research Organization, VIENNA, Austria; ²⁾ Department of Traumatology University of Vienna, 1090 Vienna, Austria;

Goals of the present study were (1) to describe the surgical management of severe TBI in Austria, especially the surgical procedures for different lesions or combinations of lesions, (2) to investigate how ICP influenced the surgical management and (3) the outcome of patients with severe TBI after surgical or non surgical management.

Methods: Data were obtained from the Austrian Severe Traumatic Brain Injury (TBI) Study which was done in seven participating Austrian hospitals between 2001 and 2004 and enrolled a total of 516 patients with severe TBI. For this study we categorised the 393 patients (patients without TRISS data were not evaluated) in 16 groups based on type of lesion as evaluated by CT scans.

Results: The mean age was 46,9 years with a male to female ratio of 283:110. The most frequent single lesion were intracerebral hematomas (ICH), combination of subarachnoid hemorrhage(SAH)+ICH and subdural hematoma (SDH)+SAH+ICH were the most frequent combination. The lowest GCS (3) was found in patients with epidural hematoma(EDH)+SDH+SAH. 68% of the patients had surgery. Osteoplastic surgery was done in 54%, osteoclastic in 20 % and decompressive surgery in 3,5%. Patients with EDH had the highest percentage (18,3%) of hours with elevated ICP.The highest observed/expected mortality rates (1,01-1,24) were seen with SDH, isolated or combined with other lesions. The hightest mortality (>57%) was seen in patients with more than 3 lesions.

SESTERSKÁ SEKCE

N1 UHN nitrodřeňový hřebovací systém pro humerus

Voříšková H., Králová J., Pipalová A.

Nemocnice Znojmo příspěvková organizace, Znojmo, Czech Republic;

Nepředvrtávaný humerální hřeb (UHN - fa Synthes) je určen pro zlomeniony diafýzy humeru od krčku humeru až po 5 cm linii od fossa olecrani. Je vhodný pro stabilní i nestabilní zlomeniny i k řešení pseudoartróz. Proximální humerální hřeb (PHN) je indikován pro subkapitální zlomeniny humeru mimo oblast chirurgického krčku i se souběžným odtržením velkého hrbolu a extraartikulární bifokální zlomeniny. Lze jím ošetřit i některé kloubní zlomeniny.

UHN je možno zavádět antegrádně, nebo retrográdně. K zavedení užíváme příslušného instrumentária, implantace probíhá pod kontrolou RTG zesilovače. Zavedené hřeby jistíme pomocí šroubů, v indikovaných případech proximálně pomocí spirální čepele.

Nitrodřeňové hřebování v léčení zlomenin je výhodné pro svoji miniinvazivitu a dobrou stabilitu osteosyntézy umožňující časnou pooperační rehabilitaci.

N2 Did angular stability change our approach to proximal humerus fractures?

Winters A. ¹, Nijs S. ², Broos P. ²

¹⁾ UZ Gasthuisberg Dept Trauma Surgery, Leuven, Belgium; ²⁾ UZ Gasthuisberg Dept Traumatology, Leuven, Belgium;

Did angular stability change our approach to proximal humerus fractures?

Proximal humerus fractures are endemic. Since the introduction of angular stable implants both plates and nails the treatment of these fractures did dramatically change.

Since 2001 156 angular stable platings and 203 Angular stable nailings of the proximal humerus have been performed at our department.

Based on this experience, we will describe the technique and especially the tricks and tips that can make the difference between a succesfull and poor outcome.This will be illustrated by analysis of the failures of osteosynthesis in our patient popultion.

We will dscribe the functional and anatomical outcome in 60 proximal humeral fractures treated by angular stable proximal humeral plating as compared to an age, sex and fracture type matched group of non anatomical stable plates. The angular stable group showed both an anatomical and functional better outcome (statistically significant differences).

We will describe the functional outcome in 50 patients treated by proximal humeral nailing.: 45 fractures united within the first 36 months, 3 showeda delayed healing, one was converted to a hemiarthroplasty, 44 reductions were maintained/ in 5 cases there was a significant loss of reduction and 1 patient had signs of osteonecrosis of the humeral head. At six months the median absolute Constant-Murley score was 79 points.

We conclude that angular stability did change our treatment protocols

N3 Řešení zlomenin proximálního humeru pomocí PHILOS

Hromová M., Grunt Š.

Krajská nemocnice Liberec COS chirurgie, Liberec 1, Czech Republic;

• seznámení s implantáty
• kdy lze použít dlahu PHILOS
• výhody dlahy+šroubů LCP
• seznámení s instrumentáriem
• rouškování za pomocí koleního setu
• vlastní průběh operace
• výhody implantátu
• následná péče o nástroje

N4 Ošetřovatelská a rehabilitační péče po operacích proximálního humeru

Prokešová H., Kolbanová M.

Nemocnice České Budějovice a.s., České Budějovice, Czech Republic;

Vznik a rozdělení zlomenin proximálního humeru, operativní a konzervativní léčba. Ošetřovatelská a rehabilitační péče u operačních řešení.

N5 LCP nové řešení zlomenin distálního radia

Kramářová P., Obruba P., Dřevová J., Karbanová H.

Masarykova nemocnice, Ústí nad Labem, Czech Republic;

Autoři ukazují možnost řešení nestabilních zlomenin distálního radia pomocí LCP. Výsledky prezentují na vlastním souboru pacientů za poslední tři roky.

N6 Rehabilitace u pacienta po TEP lokte

Valášková M.

Úrazová nemocnice v Brně, Brno, Czech Republic;

N7 Dlaha versus hřeb u zlomenin horního konce humeru. A co konzervativní léčení?

Obruba P.

Masarykova nemocnice, Ústí nad Labem, Czech Republic;

N8 Necementovaná TEP kyčle

Kolařová I., Svobodová E.

Urazová nemocnice, Brno, Afghanistan;

N9 Náhrada kyčelního kloubu ze zadního přístupu miniinvazivně. Rizikové faktory luxace

Kapičáková A. ¹, Roupová J. ²

¹⁾ Nemocnice Znojmo, příspěvková organizace, Znojmo, Czech Republic;

Totální endoprotéza kyčelního kloubu zadním miniinvazivním přístupem se provádí u artrózy kyčelního kloubu. Tento přístup je dnes v endoprotetice aktuální. Za miniincizi se považuje řez délky do 10 cm. Na našem pracovišti se touto metodou provádí operace od r. 2004, průměrný věk pacientů je 72 let.

Provádíme u pacientů předoperační přípravu, zajišťujeme pooperační péči a rehabilitační cvičení na lůžkovém oddělení, dále sledujeme pacienty na ortopedické ambulanci.

Jednou z možných komplikací totální endoprotézy kyčle je luxace. Aby nedocházelo k luxaci, je nutné dodržovat zásady správné pooperační péče a rehabilitace a vyvarovat se rizikových pohybů. Při luxaci endoprotézy provádíme repozici v celkové anestezii, při opakované luxaci reoperaci.

Miniinvazivní implantace totální endoprotézy kyčelního kloubu dorsálním přístupem snižuje morbiditu pacientů, usnadňuje pooperační rehabilitaci, zmenšuje bolest, zkracuje hospitalizaci a zvyšuje spokojenost pacientů.

N10 Náhrada kolenního kloubu miniinvazivním přístupem za užití navigace

Chloupková I. ¹, Balíková Z. ²

¹⁾ Nemocnice Znojmo, příspěvková organizace, Znojmo, Czech Republic; ²⁾ Nemocnine Znojmo, příspěvková organizace, Znojmo, ČR;

Výskyt gonartrózy v populaci se udává 60 % ve věku nad 65 let. Postihuje častěji ženy než muže. Selželi konzervativní léčba, je pacient s artrózou indikován k operativní léčbě. Od podzimu 2004 byla na našem oddělení implantována náhrada kolenního kloubu miniinvazivním přístupem za užití navigace u 10 pacientů. Pacienti přicházejí na lůžkovou část po předchozím objednání. Za miniinvazivní přístup považujeme řez délky 10 cm. U miniinvazivního přístupu je menší přehlednost operačního pole, a proto k implantaci endoprotézy užíváme počítačovou navigaci Orthopilot firmy B-Braun. K implantaci používáme komponenty kolenního kloubu Search Evolution cementované. Systém Otrhopilot užívá principu kinematické navigace. Přestože miniinvazivní přístup snižuje požadavky na krevní převody je operace spojena s krevními ztrátami. Proto u předoperačně neanemických pacientů vyžíváme sterilní autotransfuzní systém, který umožňuje sběr krve z operační rány a její opětovnou transfuzi - rekuperace. Po operaci je pacient převezen na 48 hodin k monitoraci vitálních funkcí na ARO. Po 48 hodinách je pacient převezen zpět, kde je mu poskytnuta další ošetřovatelská péče.

Závěr: Podle dosavadních zkušeností je Orthopilot zcela zásadní pomůckou v rukou operatéra. Zvyšuje životnost a přesnost implantace endoportézy a výrazně omezuje nutnost reoperací. U pacienta je urychlena pooperační rehabilitace, menší řez znamená lepší kosmetický efekt a zkracuje se doba hospitalizace.

N11 Unikompartmentní náhrada kolenního kloubu

Oceláková L.

Nemocnice Znojmo, příspěvková organizace, Znojmo, Czech Republic;

Úvod: Unikompartmentní kloubní náhrada je metodou nahrazující endoprotézou pouze polovinu (na našem pracovišti výhradně mediální) kolenního kloubu. Výhodou je malá invazivita výkonu s možností konverze na TEP při budoucím možném selhání implatátu.

Podmínkou výkonu je stabilní kolenní kloub (zachován přední zkřížený vaz) a intaktní laterální část kloubu. Na našem pracovišti je užívána náhrada Oxford Phase III, mající podle dosavadních zkušeností výborné dlouhodobé výsledky.

Metoda: Náhrada sestává s femorální a tibiální komponenty, mezi nimi je uložena menisková polyethylenová komponenta. Operace se provádí u pacienta v poloze na zádech za bezkreví s možností extendovat či flektovat končetinu do 90 st. Užíváme anteromediální parapatelární přístup. Během operace postupně resekujeme podle resekčních šablon mediální část tibie a femuru a mediální meniskus. Za pomocí zkušebních komponent a meniskových vložek určíme vhodnou velikost definitivních implantátů, které pak zacementujeme. Následně zavádíme i meniskovou komponentu potřebné síly. Rána je uzavřena po anatomických vrstvách, kloub je drenován odsavným drénem podle Redona.

Závěr: Metoda unikompartmentní náhrady je elegantní, maloinvazivní, zajištující rychlou rekonvalescenci a rehabilitaci pacienta s brzkým návratem k běžné denní činnosti. Výhodou je i možnost eventuální konverze na TEP, vyžádáli si to situace v budoucnosti.

N12 Aesculap navigace u TEP kolen

Horáčková P.

Úrazová nemocnice v Brně, Brno, Czech Republic;

N13 Cementované protézynecementované? Jaké přístupy? Jakou roli hraje navigace?

Pink P.

I.ortopedická klinika FN U sv. Anny, Brno, Czech Republic;

N14 Nové trendy v ošetřování polytraumatizovaných nemocných

Petrušková M., Šnajdarová P., Berková M.

Traumatologické centrum FNsP Ostrava, Ostrava, Czech Republic;

N15 Timing ošetření polytraumat na urgentním příjmu

Mádrová L., Nováková J.

Fakultní nemocnice Olomouc - Oddělení urgentního příjmu, Olomouc, Czech republic;

Autorky se ve své práci zaměřují na timing ošetření polytraumat na Emergency Oddělení urgentního příjmu velké nemocnice. Na statistickém souboru polytraumatizovaných dokumentují vliv časového faktoru na přežívání polytraumatizovaných. Specifikují pojem „Golden Hour“.

N16 Neobvyklý průběh léčby poranění hrudníku a břicha

Skálová N., Prucková L.

Fakultní nemocnice Olomouc Oddělení urgentního příjmu, Olomouc, Czech Republic;

Autorky ve své práci prezentují kazuistiku sebevražedného poškození břicha a hrudníku s neobvyklým průběhem diagnostiky a léčby.

N17 Nekrotizující fasciitida u polytraumatu

Zaoralová P., Galková M., Mazánková V.

Fakultní nemocnice Olomouc Traumacentrum, Olomouc, Czech Republic;

Ve své práci autorka popisuje kazuistiku vývoje nekrotizující fasciitidy při polytraumatu.

N18 Ošetřovatelská a RHB péče po operacích proximálního humeru

Prokešová H. ¹, Kolbanová M. ²

¹⁾ Nemocnice České Budějovice a.s., České Budějovice, Czech Republic; ²⁾ Nemocnice Č.Budějovice a.s., Česká republika;

Ošetřovatelská a RHB péče po operacích proximálního humeru - vznik a rozdělení zlomenin proximálního humeru, operativní a konzervativní léčba.

Ošetřovatelská a REO péče u operačních řešení.

N18 Algoritmy ošetření polytraumatizovaných pacientů a jejich úskalí

Demel J.

Traumatologické centrum FNsP, Ostrava, Czech Republic;

N19 PFN proximální femorální hřeb

Kománková L., Králová J., Pipalova A.

Nemocnice Znojmo příspěvková organizace, Znojmo, Czech Republic;

PFN fy Synthes užívaný na našem pracovišti je určen k nitrodřeňové osteosyntese pertrochanterických, intertrochanterických a vysokých subtrochanterických zlomenin proximálního femuru. Implantuje se antegrádně bez předvrtání dřeňové dutiny. Zavádí se pomocí zavaděče na extenčním stole za RTG kontroly. Proximálně hřeb kotvíme pomocí nosného a antirotačního šroubu, distálně jistíme 1 nebo 2 kortikálními šrouby.

Předpokladem pro dobrý výsledek operace je kromě erudice operatéra též souhra všech zúčastněných pracovníků na operačním sále.

N20 Operace zlomenin proximálního femuru implantátem Targon PF

Grunt Š., Hromová M.

Krajská nemocnice Liberec, Liberec 1, Czech Republic;

• seznámení s instrumentáriem
• proč zrovna hřeb TARGON PF
• příprava k operaci
• seznámení s používáním instrumentária
• poloha klienta při opraci
• výhody vertikální roušky+postavení celého operačního týmu
• vlastní průběh operace jak v reálu, tak na kostním modelu
• vyzdvižení následné pooperační péče o instrumentárium
• výhody implantátu pro klienta

N21 A minimal invasive extramedullary treatment for proximal femoral fractures

Mellebeeckx A. ¹, Nijs S. ², Broos P. ²

¹⁾ UZ Gasthuisberg Dept Traumatology, Leuven, Belgium; ²⁾ UZ Gasthuisberg Dept Trauma Surgery, Leuven, Belgium;

Aim of the study: Fractures of the proximal femur are endemic. The dynamic hip screw (DHS) remains the golden standard in the treatment of stable pertrochanteric fractures. But the technique makes an incision of approximately 15 cm, with subsequent soft tissue retraction necessary. As in the typical geriatric hip fracture patient minimal invasive approaches seem to be beneficial, we developed a minimal invasive DHS technique.

Material and methods: We developed a minimal invasive technique for DHS implantation in pertrochanteric fractures that can be reduced stable. Only a skin incision of 3 cm is needed. No implant modification is necessary. We did use the technique in 36 pertrochanteric femoral fractures.

Results: All operations could be performed as planned. There were no implant related intra- or post operative complications. Mean operative time was 23 minutes. Peri-operative blood loss was significantly less than in a historical series of open DHS implantations as was peri-operative pain. All fractures healed uneventfully.

Conclusions: A standard DHS can be implanted in a minimal invasive way. This results in less pain and less blood loss to the patient, allowing for faster rehabilitation.

N22 Fractures of the proximal femur, do new techniques ameliorate outcome?

Mellebeeckx A., Broos P.

UZ Gasthuisberg Dept Traumatology, Leuven, Belgium;

Fractures of the proximal femur, do new techniques ameliorate outcome?

Nowadays, “fracture of the hip” is the most common orthopaedic diagnosis and “reduction of a fractured femoral neck using pin and plate” the most common operation in most western countries. As the world’s population ages, the prevalence of osteoporosis and the incidence of hip fractures will increase dramatically. On the other hand, there is the inescapable fact of scarcity creating the necessity of making difficult choices to the allocation of human resources. So the question remains: should we carry on expecting an important part of our health expenditures for the treatment of hip fractures in elderly people?

To answer this statement, we compared 384 patients of 70 years and older treated in our department between 1978 and 1983 with 1102 patients treated between 1998 and 2003. Both groups had a prospective follow-up of least one year.

There were no statistically significant differences: mortality rate 24 % vs. 23 %; good functional outcome 82 % vs. 73 %; home going rate 60 % vs. 66 %. The factors influencing these results were studied.

So we conclude:

• The number of hip fractures treated nowadays has increased compared with twenty years ago.
• There is no significant improvement in mortality nor in quality of life.
• Age is no contraindication for hip fracture surgery; surgeons should not be involved in the allocation of scarce resources in the situation of an individual patient.

N23 Stabilizace zlomenin distálního femuru s nitrodřeňovým implantátem

Štefková I., Nová H.

Úrazová nemocnice v Brně, Brno, Czech Republic;

N24 Intramedullary implants vs. Plates in fracture treatment of the proximal and distal femur

Sermon A.

UZ Gasthuisberg Dept Traumatology, Leuven, Belgium;

N25 Artroskopicky asistované operace zlomenin proximální tibie

Michnová P., Zelinová B., Demel J.

Traumatologické centrum FNsP Ostrava, Ostrava, Czech Republic;

N26 Zlomenina tibiálního plata, ASKP

Zachová B., Vozdecká G.

Urazová nemocnice, Brno, Czech Republic;

N27 Ošetřování zlomenin proximální tibie úhlově stabilní osteosyntézou

Fenclová A.

Nemocnice České Budějovice a.s.,Traumatologie , operační sály, České Budějovice, Czech Republic;

Příprava a provedení úhlově stabilní osteosyntézy z pohledu instrumentářky.

N28 LCP dlaha na distální tibii

Spaková M., Lišková Š.

Fakultní nemocnice Motol, Praha, Czech Republic;

N29 Biomechanické výhody LCP dlažek

Bilík A.

Fakultní nemocnice Bohunice, Brno, Czech Republic;

N30 Ankle fractures: lateral or antiglide plating

Winters A., Nijs S., Broos P., Holiday F.

UZ Gasthuisberg Dept Trauma Surgery, Leuven, Belgium;

Aim of the study: Several author’s have propagated posterior placement of a onethird tubular plate , “the antiglide plate”,with interfragmentary screws as being biomechanically superior, with less complications, to the neutralization lateral plate in ankle fractures. On the other hand recent comparison studies on clinical outcome could not confirm the aforementioned.

Materials and methods: We reviewed our results using the neutralization lateral plate technique for displaced Weber B ankle fractures in the period from November 2000 untill October 2001. The follow-up period was at least one year. All patients were evaluated using Weber criteria after ankle fracture treatment, assessing the clinical and radiological outcome one year after surgery. A total of 108 ankle fractures were treated in this period of which 78 Weber B type. The mean age of the patient population was 45 years. Twenty five women en Fifty three men were treated. Results: The overall results revealed 73/76(96%) good to excellent results. Two patients were lost in follow-up. Complications seen were tenderness and pain during mobilization with 2 patients and loosening of the screws with 1 patient..

Conclusion: We conclude that the neutralisation lateral plate is an excellent method of fixation for displaced Weber B fractures.

N31 Zlomeniny hlezna. Léčba pomocí zevních fixátorů

Procházková S., Mikšíková L.

Urazová nemocnice, Brno, Czech Republic;

N32 Náročnost intenzivní péče u polytraumatizovaných

Bednaříková J., Šnajdrová L.

Úrazová nemocnice, Brno, Czech Republic;

N33 Specifika resuscitačně-ošetřovatelské péče u polytraumatizovaných pacientů

Koloušková K., Gottwaldová G., Kremláčková M.

Úrazová nemocnice, Brno, Czech Republic;

N34 Ošetřovatelská a rehabilitační péče po artroskopických operacích kolena náhradách vazu

Staroštíková A., Majerská V., Hejzlarová M., Zacharová H.

Baťova Krajská nemocnice Zlín, Zlín, Czech Republic;

N35 Ošetřovatelská péče u operovaných nitrokloubních zlomenin

Aghová Y., Kubačáková J., Berková M.

Traumatologické centrum FNsP Ostrava, Ostrava, Czech Republic;

N36 Alkohol a trauma

Galková M., Zaoralová P.

Fakultní nemocnice Olomouc - Traumacentrum, Olomouc, Czech Republic;

Autorka prezentuje v souboru pacientů vliv požití alkoholu na vznik traumat a komplikace při jejich léčbě, zejména při chronické závislosti na alkoholu.

N37 Pricipy psychologické péče u pacientů po závažných traumatech

Kokešová K., Janík B., Šrámková T.

Úrazová nemocnice, Brno, Czech Republic;

N38 „Navzdory osudu“ přiběh kvadruplegika, reprezentanta ČR v atletice

Šibravová N.

Fakultní nemocnice U svaté Anny ortopedická klinika, Brno, Czech Republic;