Ženy a muži v české, převážně lůžkové chirurgii

Před časem jsem ve svém komentáři k postavení žen v české chirurgii uvedl, že k tomuto tématu provádíme určitý sociologický průzkum. Nyní bych vás chtěl seznámit s jeho výsledky.

V současné době má České chirurgická společnost (ČCHS ČLS JEP) celkem 1522 členů. Žen je 298, tedy 19,6 %. Nikdy historicky nebyla v této odborné společnosti pětina žen. Na lékařských fakultách studuje aktuálně třetina mužů a trend této „demaskulinizace“ medicíny bude velmi pravděpodobně pokračovat a nepochybně se projeví i v operačních oborech. I věková skladba ČCHS je spojena s nástupem mladých žen. Zatímco mužů mladších 35 let je 15 %, žen je 40 %. Hranici 35 let vnímáme jako rozhodnou. V tomto věku naprostá většina členů společnosti již ukončila postgraduální vzdělání a má atestaci. Členům ČCHS − mužům i ženám − byl rozeslán dotazník zaměřený na mapování postojů k problematice žen a mužů v chirurgii, na slaďování osobního a pracovního života, na životní priority a na cíle, obsahoval též základní demografické údaje. Dotazník byl adaptovaný na dvě verze: pro ženy a pro muže a byl zcela anonymní. Sběr dat probíhal ve dvou obdobích prostřednictvím online platformy (Google Forms) – dotazník byl rozeslán v období 12/2019−01/2020 všem ženám ČCHS a po malé úpravě jsme stejný dotazník poslali všem mužům ČCHS v období 04−05/2020. Obsahoval také možnost slovního vyjádření k dané problematice. Odpověděla celkem jedna čtvrtina dotázaných (Graf 1).

Věková skladba respondentů zrcadlí věkovou skladbu členů společnosti, tedy převahu mladých žen ve skupině do 35 let (Graf 2). Je zajímavé, že ve skupině mladých pod 35 let má děti více mužů než žen a bezdětných po 35. roku života zůstává u žen 12 %, zatímco u mužů pouze 4 %. Téměř polovina žen nemá první dítě před 35. rokem života (Graf 3). Přitom průměrný věk prvorodiček v ČR je 28 let a 3 měsíce! Délka mateřské dovolené je u 30 % respondentek kratší než jeden rok a jenom 1,9 % chirurgů mužů jde na rodičovskou dovolenou. To odpovídá celostátnímu průměru, který je 2 %.

Pracovní zařazení těch, kteří se dotazníkové akce zúčastnili, je prakticky identické. V lůžkových zařízeních pracuje 89 % dotázaných mužů a 84 % žen. Na plný pracovní úvazek pracuje 92 % mužů a 89 % žen. Na otázku, zda by preferovali částečný úvazek, odpověděla v obou skupinách téměř shodně – jedna třetina pozitivně (34 % mužů a 30 % žen). Potíže skloubit zaměstnání a rodinu má shodně necelá jedna třetina mužů i žen. Narození dítěte je u žen rozhodujícím momentem v jejich dalším profesionálním uvažování. Podíl žen pracujících v lůžkových zařízeních klesá o polovinu (Graf 4). Věk je příčinou jejich poklesu zájmu o vedoucí místo (pozici) v oboru (Graf 5).

Na pocit jisté diskriminace již při přijímání do pracovního poměru si stěžovalo 45 % žen. Tak vysoké číslo je podle autorů tohoto článku alarmující. Je však vysvětlitelné tam, kde je nedostatek personálu. Obecně se ví, že pracovní neschopnost za rok je dlouhodobě u žen o 4−5 dní delší (Údaj UZIS). Placené ošetřování člena rodiny vykazují ženy téměř čtyřikrát častěji než muži. O využití rodičovské dovolené muži jsme se zmínili výše. Na diskriminaci později v zaměstnání kvůli pohlaví si stěžovalo 28 % žen. Muži dávají v zaměstnání ženám najevo určitý pocit své nadřazenosti. Nemyslí si to podle dotazníkové akce jenom ženy, ale i 17 % mužů! Tento stav zpochybňuje kultivovanost jisté mužské části naší odborné společnosti. Jak na něj reagují ženy? Podle Křížové [1] je strategie žen trojí. Buď stav akceptují, nebo hledají jiný obor s menší zátěží, nebo dochází ke konfrontaci bojujících žen s tímto nevyhovujícím stavem. Tuto skupinu zpravidla tvoří mladé lékařky.

Několik slovních komentářů respondentů, které se často opakovaly:

Muži

1. Ženy jsou stejně schopné, ale méně rozhodné. 2. Co je to chirurgie? Velká onkochirurgie, nebo robotická? 3. Zaměstnání (přesčasy), nutno zvolit prioritu – práce, či rodina? 4. Ženy jsou pečlivější, ale váhavější. 5. Jeden z primářů při přijímání mladé kolegyně: „Klidně vás vezmeme, ale když si vzpomenu, jaký jsem byl před 10−20 lety otec (zaměstnání mě velmi vytěžovalo), představím si na tom místě matku, tedy vás, není mi zcela volno.“

Ženy

1. Keď sa chce, dá sa všetko. 2. Mám dvě děti a na pocit vyhoření nemám čas. 3. Jaký si to uděláš, takový to máš. 4. Chápu, že pro primáře je jednodušší mít na oddělení kluka, který mu nezdrhne. 5. Rodina je důležitější než nějaké postavení nebo peníze. 6. V menší nemocnici jsem cítila menší diskriminaci. 7. Vybalancovať osobný, rodinný a pracovný život može byť náročné, ale nie nemožné.

Problematice postavení žen a mužů v chirurgii je věnována značná pozornost. Americká studie prováděná od roku 2000 do roku 2015, ve které bylo sledováno 10 000 manželských párů, kdy oba manželé byli lékaři [2], prokázala, že zahájení odborné kariéry a celého postgraduálního výcviku probíhá v období, kdy je založení rodiny pro ženu optimální. Pokud porodí, tráví ženy s dětmi více času než muži a častěji chybějí v zaměstnání z důvodů péče o děti. Pro ženu je větší zátěží vybalancovat rovnováhu mezi zaměstnáním a rodinou, jak uvádí Parker [3]. Naopak Ruderman [4] se domnívá, že při dobré organizaci práce tato dvojrole žen, tedy domácnost a práce, pro ně může být pozitivní a zlepšit jejich výkon. Nad lékařkami v jejich profesionální kariéře je popisován jakýsi „skleněný strop“, který jim brání dostat se na pomyslný profesní vrchol. Simerská [5] zjistila, že většinou dávají přednost péči o rodinu. Uvedené literární úvahy jistě nemají stoprocentní platnost, ale obecně je postup žen v hierarchickém žebříčku hodnocen jako pomalejší [6]. Tuto okolnost však snášejí ženy lépe než muži [7]. Diskriminace podle pohlaví vytváří stresové situace [8], ženy jsou ale lépe vybaveny jim čelit – Teylor [9] vidí pro to důkaz v delším životě žen. Pokud jde o fyzickou zátěž v našem oboru, nemyslíme si, že je ji třeba tolik zdůrazňovat, možná v traumatologii. Takzvaná všeobecná moderní chirurgie se stává chirurgii endoskopickou, praktikovanou často vsedě. Z pohledu fyzické zátěže je chirurgie podobná stomatologii. Obecná zátěž se však mezioborově liší, tak například noční služba na chirurgii je jiná než na dermatologii… Asi jsou si toho vědomé i kolegyně v Německu, pracující v jiném operačním oboru − gynekologii. Podle časopisu Familienheilkunde se v roce 2014 k operativě do oboru nevrátilo po porodu 28 % žen!

Aktuálně jsme svědky specializace ve všeobecné chirurgii. Máme kolegyně excelentní specialistky v operacích mamy a štítné žlázy či hernioložky. I v břišní chirurgii, kterou tradičně považujeme za základ všeobecné chirurgie, dochází ke specializaci hepatobiliární či koloproktologické. Takže má pravdu ten účastník dotazníkového průzkumu, který si klade otázku, co to vlastně všeobecná chirurgie dnes je. V dnešní době feminizace (demaskulinizace) chirurgie doporučuje plastická chirurgyně Lauren Crawford na internetovém portálu Women in Surgery těm ženám, které mají profesní ambiciózní sen, udělat si předně životní plán, mít čas na děti, dokud jsou malé, a najít si excelentního manžela. Současně ale upozorňuje na to, že muži jsou „more simple creatures“ [10]. Nedává však radu, jak mezi těmito jednoduchými tvory nalézt toho excelentního…

Autoři děkuji paní Mgr. Kateřině Divišové za pomoc při organizaci celého projektu.

prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.

III. chirurgická klinika 1. LF UK a FN Motol

e-mail: pavel.pafko@fnmotol.cz

Mgr. Katarína Pabištová

Oddělení klinické psychologie, FN Motol,

Katedra psychologie, FF UK, Praha

e-mail: katarina.sabolova@fnmotol.cz