Otevřená versus laparoskopická operace akutní apendicitidy u dětí
Open versus laparoscopic appendectomy for acute appendicitis in children
Introduction:
Acute appendicitis is a common disease affecting both adults and children. The basic therapeutic procedure is an appendectomy. Open appendectomy has been gradually supplemented and sometimes replaced by a laparoscopic approach in numerous departments. The aim of our work was to compare laparoscopic and open surgery objectively.
Method:
Retrospective analysis of data from patients operated on at the Department of Pediatric Surgery and Traumatology, Teaching Hospital in Hradec Králové in 2009−2016. Only the precisely evaluated parameters, i.e. the time of anesthesia, the time of surgery and the duration of post-operative pain, were assessed within the scope of objectification. Data were evaluated only in a homogeneous group of patients with phlegmonous appendicitis.
Results:
During the above period, 261 patients with acute appendicitis were operated on at our department, 166 of whom suffered from phlegmonous appendicitis. 133 children were operated laparoscopically and 33 by open procedure. The results obtained were statistically significantly different only for the time of anesthesia (p=0.00035) which was shorter in open operations. The time of surgery was also shorter in the open operation group, but only at the limit of statistical significance. A statistically significant difference was not found in the time of duration of pain for individual surgical approaches.
Conclusion:
Laparoscopic approach in the surgical treatment of acute appendicitis is a more modern method than open surgery and it has become a standard procedure in some departments. However, the results of our study confirm that the open approach remains an equivalent alternative to the treatment of acute phlegmonous appendicitis.
Key words:
appendicitis − open appendectomy − laparoscopy
Autoři:
R. Štichhauer; J. Koudelka
Působiště autorů:
Oddělení dětské chirurgie a traumatologie, FN Hradec Králové
Vyšlo v časopise:
Rozhl. Chir., 2018, roč. 97, č. 3, s. 117-121.
Kategorie:
Původní práce
Souhrn
Úvod:
Akutní apendicitida je častým onemocněním postihujícím dospělé i dětské pacienty. Základním terapeutickým postupem je odstranění zaníceného červovitého přívěsku. Otevřená apendektomie byla v posledních letech na řadě pracovišť postupně doplněna a někdy i nahrazena laparoskopickým přístupem. Cílem naší práce bylo objektivně porovnat laparoskopickou a klasickou operaci.
Metoda:
Retrospektivní analýza dat souboru pacientů operovaných na Oddělení dětské chirurgie a traumatologie Fakultní nemocnice v Hradci Králové v letech 2009 až 2016. Byly posuzovány dva exaktně hodnotitelné parametry, tedy čas anestezie a čas operace. Třetím hodnoceným parametrem byla doba trvání pooperační bolesti zjištěná podle pediatrické čtyřstupňové škály hodnocení bolesti. Data byla hodnocena jen u homogenní skupiny pacientů s flegmonózní apendicitidou.
Výsledky:
V daném období bylo na našem pracovišti operováno 261 pacientů s akutní apendicitidou, u 166 z nich se jednalo o flegmonózní apendicitidu. 133 dětí bylo operováno laparoskopicky a 33 otevřeně. Získané výsledky byly zpracovány, statisticky významně se liší pouze čas anestezie (p=0,00035), který byl kratší u otevřené operace. Kratší byl i vlastní čas operace, ale jen na hranici statistické významnosti, a nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v době trvání bolesti u jednotlivých operačních přístupů.
Závěr:
Laparoskopický přístup při operaci akutní apendicitidy je modernější metodou než otevřená operace a na některých pracovištích je již standardním výkonem. Výsledky naší studie ale potvrzují, že otevřený přístup zůstává srovnatelnou alternativou při léčbě akutní flegmonózní apendicitidy.
Klíčová slova:
akutní apendicitida − otevřená operace − laparoskopie
ÚVOD
Akutní apendicitida je jednou z nejčastějších náhlých příhod břišních v dětském věku [1,2,3,4]. V některých případech lze léčit akutní apendicitidu konzervativně, zlatým standardem léčby je ale chirurgické odstranění zaníceného červovitého přívěsku tlustého střeva [5,6,7,8]. Laparoskopické operace jsou v současné chirurgické praxi běžnými každodenními operačními výkony. Pro své výhody v některých případech nahradily klasické, tedy otevřené přístupy. Laparoskopické operace jsou ve velké většině případů šetrnější pro pacienty. Za hlavní přednosti jsou považovány: snížení pooperačních bolestí, kratší doba hospitalizace, dřívější možnost perorálního příjmu, kratší doba do zahájení plné tělesné aktivity a lepší kosmetický výsledek. Jako nejčastější nevýhody jsou udávány delší čas operace i anestezie a vyšší finanční náročnost operace. Některé sledované parametry, např. doba hospitalizace, však nemusejí být objektivním zhodnocením výhod laparoskopického operování, ale spíše výrazem zvyklostí pracoviště. Přesné hodnocení jiných parametrů, například doby začátku plné tělesné aktivity po operaci, je těžko stanovitelné pro nepřesnost a nespolehlivost získaných údajů. Některá časopisecká sdělení se opírají o zkušenosti získané z chirurgie dospělých pacientů, což může být zavádějící. Překvapením tak může být zjištění, že bolestivost obdobného operačního výkonu je u dětí a dospělých velmi různá. Zatímco laparoskopické operace tříselné kýly u dospělých pacientů jsou bezesporu méně bolestivé než otevřené operace, u dětí byla situace opačná [9].
METODA
V naší práci byla provedena retrospektivní analýza dat z dokumentace pacientů operovaných na Oddělení dětské chirurgie a traumatologie v Hradci Králové v letech 2009−2016. Otevřená apendektomie je na našem pracovišti vždy prováděna ze střídavého řezu v pravém podbřišku. Laparoskopický přístup znamená jeden pětimilimetrový port pro kameru v pupku, pětimilimetrový pracovní port v levém mezogastriu a desetimilimetrový port nad sponou stydkou. Tímto portem je zanícený apendix odstraňován z dutiny břišní. Výplach dutiny břišní je prováděn individuálně dle peroperačního nálezu, vždy u pokročilých apendicitid s purulentním výpotkem v dutině břišní.
V hodnocení jsme se pro účely této publikace zaměřili jen na parametry, které jsou přesně změřitelné nebo neovlivnitelné rozhodováním lékaře. Čas operace a celkový čas anestezie jsou přesné údaje získané z peroperačního záznamu anesteziologa, který je zapisuje do anesteziologického protokolu průběžně během operace. Třetím parametrem je hodnocení bolesti v pooperačním období. Pacientům bývají bezprostředně po operaci ordinována analgetika, tento operační den tedy není hodnocen. Již od prvního pooperačního dne jsou však analgetika podávána pouze při bolesti. Zhodnocení intenzity bolesti je prováděno podle pediatrické čtyřstupňové škály hodnocení bolesti, která je užívána pro všechny děti ve Fakultní nemocnici Hradec Králové (Schéma 1). Od druhého stupně bolesti jsou pacientovi analgetika podávána, pokud sám udává, že má bolesti. U menších dětí jsou podávána tehdy, pokud se rodiče dítěte nebo zdravotní sestra domnívají, že dítě bolesti má. O podání analgetik tedy rozhoduje pouze subjektivní pocit bolesti samotného dítěte, nikoliv rozhodnutí lékaře.
Pro co největší objektivizaci rozdílů mezi laparoskopickou a otevřenou operací byli po zvážení všech faktorů vybráni jen pacienti s peroperačně a histologicky prokázanou flegmonózní apendicitidou. Ve skupině tzv. katarální apendicitidy se jednalo o nepříliš homogenní skupinu pacientů. Dle peroperačního nálezu či histologického vyšetření se ne vždy o apendicitidu skutečně jednalo (mezenteriální lymfadenitida, tzv. negativní laparotomie apod.). Pooperační vývoj a obtíže tak mohly být způsobeny jiným onemocněním, které apendicitidu imitovalo. U pokročilých (gangrenózních a perforovaných) apendicitid se doba podání analgetik velmi různila. Některé děti neměly bolesti ani první pooperační den, jiné naopak po mnoho dní, a proto potřeba analgetik nebyla dána rozdílností typu operace, ale závažností onemocnění zejména v případech těžkých difuzních peritonitid. Jedinou homogenní skupinou tedy byly děti s flegmonózní apendicitidou, u kterých pokročilost zánětu apendixu a tím i závažnost jejich onemocnění byla ve všech případech velmi podobná a pooperační průběh byl na rozdíl od pokročilejších forem zánětu ve všech případech nekomplikovaný. Jen u těchto dětí tedy předpokládáme, že způsob operace (laparoskopická vs. otevřená) zásadně ovlivnil intenzitu pooperačních bolestí.
Do sestavy nebyli zařazeni pacienti, u kterých byla apendektomie spojená s jiným nitrobřišním výkonem, nejčastěji s ošetřením ovariální cysty.
Pro statistické zpracování byl použit dvouvýběrový t-test, neparametrický Mann-Whitney test a Kolmogorov-Smirnov test. Výsledky byly porovnávány s hladinou významnosti α=0,05.
VÝSLEDKY
V období sedmi a půl roku (1. 1. 2009 až 30. 6. 2016) bylo na našem pracovišti provedeno 261 neodkladných operačních výkonů pro akutní apendicitidu, z toho 178 laparoskopicky a 83 otevřeně. U 166 pacientů se jednalo dle peroperačního a histologického nálezu o flegmonózní apendicitidu, ostatní byli ze souboru vyřazeni. 133 apendektomií bylo provedeno laparoskopickým přístupem, zbývajících 33 pacientů bylo operováno otevřeně. Časy operací, časy anestezií a doby podávání analgetik jsou přehledně zaneseny v tabulce viz Tab. 1. Při jejich porovnání je patrné, že na hladině významnosti (p=0,00035) se statisticky významně liší pouze časy trvání anestezie ve prospěch otevřeného operačního přístupu. Kratší byla i doba trvání vlastního operačního výkonu, nicméně rozdíl mezi metodami byl pod hranicí statistické významnosti (p=0,0633). Pro dobu trvání pooperační bolesti nebyl nalezen statisticky významný rozdíl (p=0,69). Výsledky jsou zobrazeny v grafech (Graf 1−3).
DISKUZE
V odborné literatuře existuje velké množství článků srovnávajících otevřenou a laparoskopickou techniku při operacích akutních apendicitid [10]. Většina sdělení se věnuje dospělé populaci, existují ale i články zabývající se dětskou problematikou [11,12]. Nevýhodou mnoha z těchto sdělení je společné hodnocení nekomplikované a komplikované apendicitidy, sestavy tedy netvoří homogenní skupinu pacientů. Při srovnání se užívá řada kritérií, z nichž jen některá jsou skutečně objektivní a nezatížená zvyky pracoviště. Většinou jsou udávány následující výhody laparoskopie: kratší doba hospitalizace [13], snížení pooperačních bolestí, dřívější možnost perorálního příjmu, časnější doba plné tělesné aktivity a lepší kosmetický výsledek. Mezi nevýhody laparoskopie patří zejména delší doba operace i anestezie a cena léčby.
Většina prací, v souladu s našimi výsledky, konstatuje delší operační čas u laparoskopických operací, ale Li [14] udává, že u flegmonózních apendicitid byly laparoskopické operace kratší než otevřené operace, u gangrenózních apendicitid byla již doba operace u obou metod stejná.
Skutečně objektivní posouzení bolesti na základě kritérií hodnocení stupně bolesti a podávání analgetik ve většině článků není, naopak časté je pouze obecné konstatování, že laparoskopický výkon je spojen s menšími bolestmi. Objektivně bolest hodnotil Lejus pomocí desetistupňové VAS scale [15] a zjistil, že pooperační bolesti i pooperačně kontrolovaná analgézie jsou stejné u obou metod, ale 35 % dětí s laparoskopickým přístupem a jen 10 % dětí s klasickou apendektomií mělo bolesti v ramenou. Lintula [16] udává potřebu analgetik u laparoskopických výkonů nižší a Ure stejnou [17].
Kratší doba hospitalizace u laparoskopických operací je uváděna mnoha autory [14,18,19,20,21,22]. Méně často je zmiňována stejná doba pobytu v nemocnici [23,24], delší doba hospitalizace po laparoskopiích je naopak popisována jen vzácně [15]. I v našem souboru byla doba hospitalizace u pacientů po laparoskopické operaci kratší. Při statistickém porovnání byl však rozdíl mezi oběma metodami pod hranicí statistické významnosti (p=0,69). Markar [25] zpracoval ve své metaanalýze 73 150 apendektomií pro nekomplikovanou apendicitidu a 34 474 apendektomií pro komplikovanou apendicitidu. U nekomplikované apendicitidy se otevřené a laparoskopické operace statisticky významně lišily v jediném sledovaném parametru, a to v délce hospitalizace, která byla kratší u laparoskopických operací. U ostatních sledovaných údajů (ranná infekce, nitrobřišní abscesy, pooperační ileózní stavy a rehospitalizace) nebyly nalezeny významné rozdíly. Intenzita bolestí ani potřeba analgetik nebyla hodnocena.
Včasnost zahájení perorálního příjmu záleží zřejmě více na rozhodnutí lékaře než na skutečné schopnosti pacienta bez problémů perorálně stravu přijímat. Na některých pracovištích je ordinována normální strava již první pooperační den, jinde bývá první den ordinována standardně čajová dieta. Zhodnocení zahájení plné tělesné aktivity je zřetelně jen velmi nespolehlivým údajem, který může vycházet jen ze sdělení rodičů. Lepší kosmetický výsledek je těžko objektivním tvrzením, subjektivní dojem z jedné delší jizvy u klasické apendektomie a 2−3 menších jizev u laparoskopického přístupu může být u různých pacientů různý. V počátcích laparoskopického operování byla častá věta, že operační jizva umístěná nízko nad symfýzou je skryta v pubickém ochlupení, což v dnešní době ztrácí na významu.
Serour [26] prováděl 3 dny po všech apendektomiích pro neperforovanou apendicitidu se zcela nekomplikovaným pooperačním průběhem ultrazvuková vyšetření a u téměř poloviny pacientů nacházel patologické ultrazvukové nálezy (kolekce intraabdominální tekutiny, edematózní tuk v mezenteriu a ztluštění střevní stěny). Tyto patologické nálezy, které nezpůsobily žádné klinické obtíže, byly častější po laparoskopických výkonech. Pooperační nitrobřišní abscesy po apendektomii jsou popisovány jak častěji [18], tak stejně často [19,20] nebo i méně často [23,27] po laparoskopických výkonech při srovnání s otevřenou operací.
Jedna z největších souborných prací byla sepsána Espositem [19]. Ten analyzoval 26 studií dětských a adolescentních pacientů s celkovým počtem 123 628 pacientů, kteří prodělali apendektomii (laparoskopická ve 34,1 %, otevřená v 65,9 %). Touto analýzou zjistil, že laparoskopie byla výhodnější téměř ve všech sledovaných ukazatelích (nižší výskyt ranné infekce, nižší potřeba analgetik, časnější návrat k normální stravě, kratší hospitalizace, rychlejší návrat k plné tělesné aktivitě). Rozdíly mezi metodami nenašel pouze v četnosti výskytu nitrobřišních abscesů a délce operace u počínajících apendicitid, naopak u komplikovaných apendicitid byla doba operace delší u laparoskopií. V závěru kontroverzně doporučuje, aby všechny děti indikované k apendektomii byly operované pouze laparoskopicky. Pokud v léčebném zařízení není možnost laparoskopie, doporučuje podat dětem antibiotika a přeložit je na pracoviště, které laparoskopickou operaci provede.
Z výše uvedených citací je patrná výrazná nejednotnost závěrů a doporučení vyplývajících z porovnání klasického a laparoskopického přístupu operací akutní apendicitidy u dětí.
ZÁVĚR
Akutní apendicitida je nejčastější příčinou náhlé příhody břišní u dětí, a proto jsou operační výkony spojené s touto diagnózou každodenní náplní práce dětského chirurga. Po statistickém zhodnocení času operace, času anestezie a trvání pooperační bolesti je patrné, že rozdíly obou těchto operačních metod jsou prakticky zanedbatelné. Laparoskopie je metodou modernější, erudice lékařů v laparoskopii je důležitá pro další rozvoj chirurgie i s výhledem do budoucnosti – robotická chirurgie [28]. Přesto ale dle našeho názoru zůstává správně provedená otevřená apendektomie možnou alternativou laparoskopie pro léčbu akutní apendicitidy.
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise.
MUDr. Radek Štichhauer
Oddělení dětské chirurgie a traumatologie
FN Hradec Králové
Sokolská 581
500 05 Hradec Králové
e-mail: radek.stichhauer@fnhk.cz
Zdroje
1. Štuj J. Akutní apendicitida. In: Šnajdauf J, Škába R, et al. Dětská chirurgie, 1. vyd. Praha, Galén 2005:227−32.
2. Jasonni V. Appendectomy. In: Puri P, Höllwarth M, et al. Pediatric Surgery, 2. vyd. Berlin Springer-Verlag 2006:321−7.
3. Rentea RM, St Peter SD. Pediatric appendicitis. Surg Clin North Am 2017;97: 93−112.
4. Goldberg LC, Prior J, Woolridge D. Appendicitis in the infant population: a case report and review of a four-month old with appendicitis. J Emerg Surg 2016; 50:765–8.
5. Xu J, Adams S, Liu YC, et al. Nonoperative management in children with early acute appendicitis: A systematic review. J Pediatr Surg 2017. Available from: 10.1016/j.pedsurg.2017.05.003 [Epub ahead of print].
6. Huang L, Yin Y, Yang L, et al. Comparison of antibiotic therapy and appendectomy for acute uncomplicated appendicitis in children: A meta-analysis. JAMA Pediatr 2017;171:426−34.
7. López JJ, Deans KJ, Minneci PC. Nonoperative management of appendicitis in children. Curr Opin Paediatr 2017;29:358−62.
8. Caruso AM, Pane A, Garau R, et al. Acute appendicitis in children: not only surgical treatment. J Pediatr Surg 2017;52:444−8.
9. Koivusalo AI, Korpela R, Wirtavuori K, et al. A single-blinded, randomized comparison of laparoscopic versus open hernia repair in children. Pediatrics 2009;123:332−7.
10. St Peter SD, Snyder CL. Operative management of appendicitis. Semin Pediatr Surg 2016;25:208−11.
11. Rintala JR, Pakarinen MP. Appendectomy: open and laparoscopic procedures. In: Spitz L, Coran A at al. Operative Pediatric Surgery, 7th edition, London, CRCPress 2013:478−87.
12. Dai L, Shuai J. Laparoscopic versus open appendectomy in adults and children: A meta-analysis of randomized controlled trials. United European Gastroentrol J 2017;5:542−52.
13. Cheong LH, Emil S. Pediatric laparoscopic appendectomy: a population-based study of trends, associations, and outcomes. J Pediatr Surg 2014;49:1714−8.
14. Li P, Xu Q, Ji Z, et al. Comparison of surgical stress between laparoscopic and open appendectomy in children. J Pediatr Surg 2005;40:1279−83.
15. Lejus C, Delile L, Plattner V, et al. Randomized, single-blinded trial of laparoscopic versus open appendectomy in children: effects on postoperative analgesia. Anestesiology 1996;84:801−6.
16. Lintula H, Kokki H, Vanamo K, et al. The costs and effects of laparoscopic appendectomy in children. Arch Pediatr Adolesc Med 2004;158:34−7.
17. Ure BM, Spangenberger W, Hebebrand D, et al. Laparoscopic surgery in children and adolescents with suspected appendicitis: results of medical technology assessment. Eur J Pediatr Surg, 1992;2:336−40.
18. Bennett J, Boddy A, Rhodes M. Choice of approach for appendicectomy: a meta-analysis of open versus laparoscopic appendicectomy. Surg Laparosc Endosc Percutan Tech 2007;17:245−55.
19. Esposito C, Calvo AI, Castagnetti M, et al. Open versus laparoscopic appendectomy in the pediatric population: a literature review and analysis of complications. J Laparoendosc Adv Surg Tech A 2012;22:834−9.
20. Ikeda H, Ishimaru Y, Takayasu H, et al. Laparoscopic versus open appendectomy in children with uncomplicated and complicated appendicitis. J Pediatr Surg 2004;39:1680−5.
21. Lintula H, Kokki H, Vanamo K. Single-blind randomized clinical trial of laparoscopic versus open appendicectomy in children. Br J Surg 2001;88:510−4.
22. Liu Z, Zhang P, Ma Y, et al. Laparoscopy or not: a meta-analysis of the surgical effects of laparoscopic versus open appendicectomy. Surg Laparosc Endosc Percutan Tech 2010;20:362−70.
23. Adwan H, Weerasuriya CK, Endleman P, et al. Laparoscopic versus open appendicectomy in children: a UK District General Hospital experience. J Pediatr Surg 2014;49:277−9.
24. Nwokoma NJ, Swindells MG, Pahl K, et al. Pediatric advanced appendicitis: open versus laparoscopic approach. Surg Laparosc Endosc Percutan Tech 2009;19:110−3.
25. Markar SR, Blackburn S, Cobb R, et al. Laparoscopic versus open appendectomy for complicated and uncomplicated appendicitis in children. J Gastrointest Surg 2012;16:1993−2004.
26. Serour F, Herman A, Witzling M, et al. Sonographic findings following appendectomy for uncomplicated appendicitis in children. Pediatr Radiol 2009;39:926−32.
27. Gosemann JH, Lange A, Zeidler J, et al. Appendectomy in the pediatric population-a German nationwide cohort analysis. Langenbeck´s Arch Surg 2016;401:651−9.
28. Butter A, Merritt N, Dave S. Establishing a pediatric robotic surgery program in Canada. J Robot Surg 2017;11:207−10.
Štítky
Anesteziologie a resuscitace Dětská chirurgie Dětská urologie Chirurgie cévní Chirurgie hrudní Chirurgie maxilofaciální Chirurgie plastická Chirurgie všeobecná Intenzivní medicína Kardiochirurgie Kardiologie Neurochirurgie Onkologie Ortopedie Popáleninová medicína Protetika Rehabilitační a fyzikální medicína Sestra Traumatologie Urgentní medicína Urologie Student medicínyČlánek vyšel v časopise
Rozhledy v chirurgii
2018 Číslo 3
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul
- Testování hladin NT-proBNP v časné diagnostice srdečního selhání – guidelines ESC
- Management pacientů s MPN a neobvyklou kombinací genových přestaveb – systematický přehled a kazuistiky
Nejčtenější v tomto čísle
- Suprakondylická zlomenina humeru u dětí
- Hirschsprungova choroba v dospělém věku − dvě kazuistiky a přehled literatury
- Otevřená versus laparoskopická operace akutní apendicitidy u dětí
- Laparoskopie na pracovišti dětské chirurgie v pětiletém období