Zemřel prof. MUDr. Jiří Bartoš, DrSc.

Dne 14. července 2007 zemřel prof. Bartoš. Narodil se v Litomyšli v roce 1920 v rodině lékaře. Jako výborný žák a absolvent tamního gymnázia nastoupil na lékařskou fakultu v Praze. Po absolutoriu v roce 1949 vstoupil na půdu I. chirurgické kliniky, vedené prof. Jiráskem a na ní působil pod vedením tří přednostů. Profesor Jirásek jej jmenoval po 6 letech svým asistentem. V roce 1958 složil atestaci II. stupně a sepsal dizertační práci na téma „Tuková embolie“, kterou mu uložil prof. Jirásek. Spolu s prof. Lichtenbergem se začínal zajímat nejen o chirurgii všeobecnou, ale i o angiochirurgii. Po výměně ve vedení kliniky, nový přednosta, prof. Pavrovský, dr. Bartoše orientoval na specializaci v angiochirurgii a pověřil jej vedením angiochirurgického oddělení kliniky. V roce 1960 dr. Bartoš složil kandidaturu a v roce 1968 obhájil habilitační práci, ale díky politickým změnám a tzv. normalizaci byl docentem jmenován až v roce 1974. Od začátku 60. let se v experimentu na psech zabýval revaskularizací myokardu a byl členem týmu, který se na I. chirurgické klinice zabývala kardiochirurgií. Tato práce vyvrcholila 28. 10. 1970 založením prvního aorto-koronárního bypasu v tehdejším Československu. Dr. Bartoš se cíleně věnoval kardiovaskulární chirurgii na klinice, zapracoval řadu kolegů i na II. chirurgické klinice, Kladně, Kolíně, Českém Brodě a Liberci, spolupracoval s kolegy v IKEM. Obhájil doktorskou práci a dosáhl hodnosti doktora věd. Jmenování profesorem chirurgie bylo násilně přerušeno jeho odchodem z kliniky po dosažení důchodového věku. Přesto se nevzdával a stejně jako celý život, trpělivě a cílevědomě pracoval v kardiovaskulární chirurgii na Chirurgické klinice v Ostravě, kde tento obor pomohl zavést. Titulu profesora se dočkal až v roce 1991 v rámci rehabilitačního řízení na pražské fakultě Všeobecného lékařství. Během svého aktivního života sepsal a publikoval na 200 odborných prací u nás i v zahraničí, mezi nimiž byly práce celosvětového významu, obhájil 9 výzkumných úkolů.

Měl jsem možnost pana profesora osobně poznat, asistovat u jeho angiovaskulárních výkonů.

Byl pečlivým lékařem s výjimečným vztahem k nemocnému. Neměřil čas věnovaný operovanému. Protože jsem jako fiškus asistoval u jeho operací, měl jsem díky jemu příležitost poznat vývoj angiovaskulární chirurgie i samotné techniky pana profesora, která byla cílená, jemná a technicky rychlá. Nebál se řešit i ty nejkomplikovanější případy. Byl výborný pedagog a jeho práci vděčím, stejně jako mí spoluvrstevníci za mnohé z angiochirurgie. Ač tuto zrovna neprovádíme, pomáhá nám nebát se pohybovat kolem velkých cév, protože nás naučil případné jejich poranění ošetřit.

I po odchodu z Ostravy prof. Bartoš na I. chirurgickou kliniku a na obor nezapomínal. V Soběslavi měl ordinaci a některé menší flebologické výkony prováděl i přes trpělivě překonávané zdravotní potíže. Na klinice nás několikrát navštívil tak, jak mu to zdravotní stav dovolil.

Život prof. Bartoše nebyl jednoduchý. Byl poctivým lékařem, vzdělaným učitelem, cílevědomý, nesmírně pracovitý. Nikdy se nevzdával. Neklesal na duchu ani v době nepřízně společenské, ani se nepoddával vážným nemocem. Budiž čest jeho památce, kterou skládá kolektiv I. chirurgické kliniky.

doc. MUDr. Jan Šváb, CSc.

přednosta I. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze