Otevřený dopis

Vážený pane vedoucí redaktore časopisu Rozhledy v chirurgii, vážená výkonná i čestná redakční rado časopisu!

Vzhledem k tomu, že všichni členové ČCHS mají stejná práva i stejné povinnosti, žádám, aby stejně jako dopis pana prof. MUDr. Vladislava Třešky, DrSc., bylo mé stanovisko v plném znění, nejlépe vedle uvedeného dopisu, zveřejněno v Rozhledech v chirurgii.

Rokycany, 28. 7. 2007

Před několika léty jsem byl pověřen organizováním diskusní rubriky časopisu Rozhledy v chirurgii. Plnění tohoto úkolu vyžaduje mimo jiné i nebát se souboje o pravdu na stránkách časopisu a nepřipustit, abychom se vraceli do dob, kdy byla tato pravda deformována nedemokratickými nástroji. Do dnešního dne jsem nebyl oficiálně informován o tom, že by se tento úkol změnil, nebyl jsem ani informován o jakékoli změně svého postavení v redakční radě.

K otevřenému dopisu pana prof. MUDr. Vladislava Třešky, DrSc., ze dne 14. 7. 2007

Po úmrtí svého učitele a přítele, pana doc. MUDr. Milana Schücka, CSc., jsem zvolna systematicky začal připravovat osobní vzpomínku, kterou jsem chtěl zaslat k vydání v době jeho nedožitých osmdesátin v únoru 2008. Měla být současně zamyšlením nad významem osobnosti v chirurgii. Nespěchal jsem, neboť jsem logicky předpokládal, že nekrolog napíše některý z dosud žijících vrstevníků doc. Schücka, kteří ještě působí v Plzni, a nikoli příslušník mladší generace, který toho se zesnulým prožil relativně málo a navíc přispěl ke zrušení pracoviště, kde doc. Schück předváděl své chirurgické i organizační mistrovství.

Myšlenku na článek k jubileu však akceleroval článek pana kolegy Třešky, uveřejněný v Rozhledech v chirurgii v lednu 2007 [1]. Shledal jsem v něm mnoho nedostatků a tak jsem svoji práci zrychlil, text zkrátil, upravil a poslal vzpomínku již dříve [2]. Nejsem překvapen emotivní reakcí kolegy Třešky na veřejné odhalení skutečnosti, že si při psaní obsahově chudičkého nekrologu neprověřil fakta a řadu jich publikoval nesprávně nebo zamlčel. Pohled na Schückovu úctyhodnou osobnost tím byl do značné míry zkreslen, zploštěn a nedotvořen. I po přečtení Třeškova dopisu, za jehož zaslání musím ovšem korektně do Plzně poděkovat, však důrazně trvám na tom, že v odborném časopise mají být všechna fakta publikována správně, ať už je píše funkcionář nebo počínající autor a ať už se týkají původních prací nebo životopisných či historických údajů. Když už se stane chyba, je lépe ji přiznat a napravit, než častovat jejího kritika dehonestujícími výrazy.

Pokud jde o slušnost, osobně jsem v Plzni zažil útoky anonymními dopisy, jejichž autoři sami sebe označovali „slušnými lékaři“. Přisuzovali mně mimo jiné i zodpovědnost za úmrtí osob, které nezemřely, a pooperační komplikace u osob, které jsem vůbec neoperoval. Neštítili se psát hanopisy ani pozůstalým po zemřelých. Když tito „slušní“ lékaři protlačili klikatými cestičkami pomluvy do médií, na ministerstvo zdravotnictví, k uším některých kolegů i jinam, byl jsem nucen bránit se soudně. Během pěti let Krajský soud v Plzni, Vrchní soud v Praze i Nevyšší soud ČR v Brně shledaly, že jsem byl neprávem dehonestován, že bylo závažným způsobem zasaženo do mých osobnostních práv až na úrovni Listiny lidských práv a svobod, a přisoudily mi omluvu v tisku a finanční odškodnění. Policii se však nepodařilo vypátrat „slušné“ lékaře, ukryté v anonymitě, případně snést proti nim dostatek důkazů. Za celá léta jsem nezaznamenal ochotu kolegy Třešky přispět k jejich vypátrání. Když jsem, morálně posílen rozsudky, žádal LF UK v Plzni o minimální satisfakci ve formě možnosti přednášet na fakultě (byť i zdarma), podle sdělení děkana fakulty se kolega Třeška postavil proti. Profesorů, DrSc., ochotných učit zdarma, případně zapojit se tam znovu do výzkumu, byl zřejmě na fakultě nadbytek.

Profesor Třeška, místopředseda ČCHS ČLS JEP užívá slova a spojení jako např. „číše trpělivosti přetekla, neomalené osobní útoky, invektivy, vrcholná neslušnost, bezostyšné a volné napadání anebo stále hlouběji se propadající úroveň časopisu“. Hledejme, prosím, podobný slovník v mé osobní vzpomínce na doc. Schücka a v mé kritice autora. Ten také nyní tvrdí, že využil archivní materiály FN a LF UK v Plzni. Zatímco článek publikoval sám, bez jakýchkoli odkazů na zdroje či spolupracovníky, nyní uvádí, že mé údajné invektivy se týkají i chirurgické kliniky FN a LF UK v Plzni. Snad má ale v tomto směru i malý kousek pravdy pokud jde o minulost, neboť poměry na tomto pracovišti po smrti profesora Podzimka, krátce před listopadovou revolucí, kdy doc. Schück odcházel, nebyly ideální.

Tisíce současných i budoucích nezasvěcených čtenářů, kteří nemají možnost ověřit si údaje v archivu FN v Plzni, mohou po uveřejnění dopisu, v němž autor tvrdí, že fakta opřel o seriózní zdroje, nabýt dojem, že Třeškova nesprávná fakta jsou správná a moje řádně prověřené údaje naopak nepravdivé. Tudíž, že moje kritika je proto opravdu vrcholně neslušná, bezostyšně napadající a navíc stále hlouběji deklasující časopis.

Nebudu článkem dále bránit svoji osobní čest, mám možnost to učinit prostřednictvím ČLK nebo soudu. Pan kolega Třeška však konstatování o tom, že probíhá propadání se odborné kvality našeho časopisu nedoložil žádnými argumenty, natož pak vědeckými důkazy. Dotkl se tím ale práce mnohých, počínaje vedoucím redaktorem, jeho zástupcem i redakční radou, pokračuje řadou poctivých autorů a konče Výborem a plenární schůzí ČCHS. Za řadu posledních let, kdy časopis měl mnoho problémů jiného rázu, výbor ČCHS ani plenární schůze nic ve smyslu odborného stálého propadání časopisu nekonstatovaly (zápisy za poslední léta). Nebyly ani provedeny žádné odborné srovnávací audity podle uznaných metodik. Nedávná anketa, kterou čtenáři posoudili časopis, vyzněla při všech jejích slabinách kladně [3]. Zazněly v ní sice i sporadické invektivy, zaslané například z Plzně i odjinud, které kolega Třeška ponechal bez povšimnutí („Pryč s Novákem, konec diskusí!; derathisatio; přestárlá redakční rada, vedoucí redaktor a jeho parta“ apod.), avšak plenární schůze ČCHS ČLS JEP koncem roku 2006 kladné závěry ankety neodmítla. Nikterak je dosud nezpochybnil ani kolega Třeška osobně. Za dlouhá léta jsem nezaznamenal žádnou jeho připomínku ke kvalitě toho či onoho článku, kterou by publikoval nebo zaslal redakční radě. Jen moji kritiku zanedbání tradice Podzimkových dnů před léty podobně emotivně odmítl. Komu však dala doba za pravdu stejně jako v otázce zavržené a znovunalezené potřeby dvou chirurgických pracovišť ve FN v Plzni?

Přes všechny tyto negativní poznámky jsem nikdy nezpochybnil kolegu Třešku jako chirurga. O publikacích snad někdy jindy.

Prof. MUDr. Karel Novák, DrSc.

Žižkova 748/III

337 01 Rokycany

e-mail: karnova@tiscali.cz