Vliv elastického tapu na rozsah pohybu při flexi trupu

Souhrn

Autoři si kladou za cíl ohodnotit vliv elastického tapu (kineziotapu) aplikovaného na paravertebrální svalstvo bederní páteře na rozsah pohybu při flexi trupu a dále tento porovnat s vlivem jiného druhu elastického materiálu aplikovaného shodně.

U náhodně vybraného vzorku 50 zdravých probandů ve věku 18–30 let byl aplikován elastický tape (kineziotape) na paravertebrální svalstvo bederní páteře a za pomoci Thomayerovy a Schoberovy zkoušky byl hodnocen před a po aplikaci rozsah pohybu při předklonu. Shodný postup byl proveden u kontrolní skupiny, u které byl místo elastického tapu aplikován odlišný elastický materiál (fixomull).

Výsledky prokázaly, že aplikace elastického tapu (kineziotapu) má statisticky významný vliv na zvýšení rozsahu pohybu do flexe trupu s průměrnou hodnotou 2,24 cm (t(24) = 2,86, p <0,05) v celkovém rozsahu a 0,51 cm (t(24) = 0,67, p <0,05) pro lokální efekt v místě aplikace tapu. Vliv odlišného elastického materiálu (fixomull) na zvýšení rozsahu pohybu nebyl potvrzen ani vyvrácen.

Klíčová slova:
taping, elastický tape, fixomull, rozsah pohybu, flexe trupu

ÚVOD

Široké spektrum tapovacích technik nachází v současné době stále širší a širší uplatnění jak v oblasti fyzioterapie, tak v oblasti sportu. I přes tuto obrovskou oblibu, která vykazuje stále vzrůstající trend, neexistují doposud jak v domácích podmínkách tak ani v zahraničí publikace, které by uceleně o tématice tapování pojednávaly, a to především z pohledu EBM (Evidence Based Medicine).

V dostupných publikacích, především monotematických titulech, se setkáváme spíše s „příručkami“, kde autoři popisují různé techniky a způsoby aplikací, které přiřazují ke konkrétním obtížím, jednotlivým svalům, fasciím, ale i nervům (11, 15). Mechanismy účinku jsou většinou popsány méně nebo popsány nejsou vůbec. Pokud však popsány jsou, jedná se spíše o úvahy, než o dostačujícím způsobem vědecky podložené důkazy, jak ukazují i některé provedené systematické rešerše (např. 17).

Shodně tak odborných, ale především kvalitních článků a nebo studií, dokládajících či vysvětlujících efekt tapovacích technik, není stále dostatečné množství. Proto se k objasnění účinků, efektu a neurofyziologických mechanismů při aplikaci různých tapovacích technik snažíme přispět také na našem pracovišti, kde jsme provedli již řadu šetření, z nichž řada byla již publikovaná (12, 27).

V současném písemnictví není známo mnoho publikací, které by dokumentovaly vliv tapování na rozsah pohybu bederní páteře, i když tento účinek je v rámci školení tapovacích technik lektory deklarován. V tomto sdělení proto předkládáme závěry experimentu, jehož cílem bylo ohodnotit okamžitý (resp. krátkodobý) vliv elastického tapu (kineziotapingu) na rozsah pohybu při flexi trupu a tento porovnat s aplikací jiného, rovněž elastického materiálu.

TEORETICKÉ PODKLADY

Jelikož pro náš experiment byl použitý elastický tape (kineziotape), pátrali jsme v dostupném písemnictví zvláště po studiích, které se k tomuto materiálu vztahují. Jak již uvedeno výše, počet studií, ale především kvalitních studií, není zdaleka velký a oblasti, do kterých výzkumy zasahují, jsou spíše omezené. Terapeuti, školitelé či prodejci, kteří se elastickými tapy (či kineziotapingem) zabývají, hovoří o jeho vlivu na svalový tonus, facilitaci či inhibici svalů (vzhledem ke směru lepení tapu), snižování svalové bolesti, zlepšení funkce ošetřených částí muskuloskeletálního systému, zlepšení pohybu ve smyslu kvality a rozsahu a také na podporu krevního a mízního oběhu. Popisují rovněž pozitivní účinek tapování při rekonvalescenci a zvyšování fyzického výkonu. V neposlední řadě je vyzdvihován význam tapování v prevenci jako součást psychické podpory při obavách ze zranění. (3, 5, 13, 14). Dá se říci, že tento materiál našel uplatnění téměř ve všech medicínských oblastech - ve fyzioterapii, ortopedii, pediatrii, neurologii, ergoterapii, v terapii lymfedému a terapii jizvy, preventivní medicíně a dokonce i v medicíně veterinární. (14). Na druhé straně však uváděné účinky nebo vlivy jsou většinou subjektivním dojmem ošetřovaných a jejich vědecké podložení je stále nedostačující.

Popis vlastností a hlavně účinku tapování je v dostupných pracích zmiňován velmi obecně (3, 13). Není ani ojedinělým nálezem, že někteří autoři ve svých dílech dokonce i uvádějí, že podrobná znalost účinků kineziotapingu není pro jeho využívání nutná (5).

Existuje řada studií, která vznikla v souvislosti s aplikací elastického tapu v oblasti sportu. Časté jsou studie s kineziotapem ve spojení s patelofemorálním syndomem, s bolestmi ramenního kloubu, s aktivací svalu během výkonu (7, 8, 10, 23). Rovněž tak práce zabývající se vlivem kineziotapu na propriorecepci, ale také možnosti uplatnění kineziotapu v lymfologii či vlivu na neurální struktury (19, 20, 24, 30). Rovněž tak snahy v ozřejmení účinku za pomocí povrchové elektromyografie se promítly do několika studií (1, 22). V neposlední řadě jsou hojné studie, které popisují inhibiční nebo facilitační účinky v oblasti svalového systému po aplikaci elastického materiálu (6, 21, 28). Je zapotřebí také připomenout, že v poslední době se objevují rovněž práce, které deklarované účinky tapování popírají (29).

Prací, které by se zabývaly ověřením účinků k ovlivnění rozsahu pohybu, které jsou deklarovány hlavně vyučujícími v kurzech tapovacích technik, není mnoho. Z významnějších můžeme uvést např. McConnell (16), jež se věnuje ramennímu kloubu v souvislosti s rozsahem pohybu do rotací u tenistů. Další výzkum hodnotící aplikaci tapu a rozsah pohybu se věnuje krční páteři, kdy tape je aplikován také na paravertebrální svalstvo krční páteře a je doplněn vazivovou korekcí transverzálně. I tento výzkum přináší pozitivní výsledky (10). Další studie, zabývající se vlivem kineziotapu na rozsah pohybu jako takového, je práce Yoshidy a Kahanova (31), která hodnotí vliv na rozsahy pohybu dolního trupu (flexe, exnteze, oboustranná lateroflexe) u třiceti probandů. Uvedená práce však nehodnotí použití různých materiálů, jako bylo cílem v naší práci.

PROVEDENÝ EXPERIMENT

Cíl experimentu

Základním cílem bylo ohodnotit okamžitý vliv elastického tapu na rozsah pohybu při flexi trupu. K hodnocení rozsahu pohybu byly použity Thomayerova zkouška a Schoberova zkouška, a to před aplikací tapu a následně s aplikací tapu (Kineziotapu) či Fixomullu. Aplikace byla provedena metodou „paper of tension.“

Charakteristika výzkumného souboru

Experimentu se zúčastnilo 50 zdravých probandů, ze kterých bylo 26 žen v průměrném věku 21,31 (±2,88) a 24 mužů průměrného věku 21, 46 (±2,92). Základním kritériem výběru bylo vyloučení poruchy pohybového systému, bolestí zad a/nebo bolestí při pohybech trupu během posledního roku. Žádný z probandů nepodstoupil den před experimentem žádnou fyzickou zátěž.

Pro vlastní experiment byli probandi randomizovaně rozděleni do dvou skupin po 25. Jedna skupina podstoupila měření s elastickým tapem (kineziotapem), druhá skupina - kontrolní - byla měřena s elastickým materiálem „fixomullem“.

Průběh experimentu

Nejprve proband podstoupil měření Thomayerovy a Schoberovy zkoušky za účelem získání výchozích dat. Posléze mu byl aplikován tape na paravertebrální svalstvo bederní páteře a ihned následovalo stejné přeměření Thomayerovou a Schoberovou zkouškou.

Jako materiál byl zvolen „Kinesio TEMTEX“ tape classic tělové barvy a „Fixomull Stretch“. Oba tyto materiály mají elastické vlastnosti a jsou prodyšné. Před aplikací pásek byla kůže oholena a odmaštěna. Lepení probíhala v prodloužení bederní páteře ve smyslu flexe. Pásky byly aplikovány kaudokraniálně. Základní ukotvení bylo nalepeno paravertebrálně od L5 podle již připravených značek na těle probanda. Posléze byl teprve odkryt ochranný materiál a páska byla pouze přiložena na pokožku probanda s koncem u kraniální značky. Po nalepení byl materiál „zažehlen“, aby se dosáhlo správné přilnavosti materiálu.

Vzdálenost AB byla zanesena jako záchytné body pro měření během testování, tedy body, mezi které byla přikládaná míra. Tato vzdálenost vychází ze Schoberovy zkoušky, kdy bod A je vrchol L5 a bod B je 10 cm kraniálně od bodu A. Vzdálenosti CD vymezují prostor pro aplikaci materiálu. Dalším krokem bylo měření Thomayerovy a Schoberovy zkoušky bez tapu. Měření bylo provedeno na podstavci, pro možnost, že probandi budou vykazovat zvýšený rozsah pohybu. Nohy probanda byly položeny v takové šířce, aby byly pod kyčelními klouby (obr. 1).

Následně byl měřený vyzván k plynulému předklonu „obratel po obratli“ s extendovanými kolenními klouby, aby nedošlo k prvotnímu pohybu v kyčelních kloubech. Horní končetiny byly volně s nataženými prsty. Thomayerova zkouška se měřila od špičky třetího prstu pravé horní končetiny kolmo k zemi. Testovaný v této poloze setrval 20 sekund.

Po získání výchozích hodnot následovala aplikace tapovacího materiálu (popis viz výše). Materiál byl probandům přidělen randomizovaně. Aplikace tapu byla provedena ve stoji u lehátka, s oporou o předloktí s aktivní flexí cílenou do bederní oblasti. Tato poloha byla vybrána na základě znalostí a dovedností tak, jako jsou přednášeny v běžných kurzech tapovacích postupů . Částečná flexe trupu byla zvolena také na základě předpokladu, že první polovinu pohybu odvádí právě páteř. Dalším důvodem, proč nebyla zvolena plná flexe, je snaha o co nejmenší ovlivnění flexe trupu gravitací před měřením, kdy by mohlo dojít k výraznému protažení měkkých tkání. Cílem tedy bylo zajistit co nejpodobnější výchozí podmínky s prvním měřením (obr. 2, obr. 3).

Analýza dat

Během měření jsme u každého probanda získali 4 hodnoty, a to dvě z měření bez tapu a dvě z měření s příslušným tapem. Vždy byla hodnocena Thomayerova a Schoberova zkouška.

V programu MS Excel byly vypočítány rozdíly v měření jednotlivých zkoušek a ty byly následně statisticky zpracovány v programu Gretl.

VÝSLEDKY

Vliv elastického tapu (kineziotapu) na rozsah pohybu při flexi trupu

Graf 1 demonstruje velikost lokální změny rozsahu pohybu z celkové změny. Vliv kineziotapu na celkový rozsah pohybu do flexe, hodnocený Thomayerovou zkouškou, se projevil u všech probandů. Na základě získaných dat lze říci, že kineziotape má efekt na flexi trupu ve smyslu zvýšení rozsahu pohybu. S 95% pravděpodobností je výsledný efekt na základě těchto dat 2,86 cm pro část populace odpovídající naší testované skupině (t(24) = 2,86, p <0,05). Výsledný efekt pro lokální vliv kineziotapu na rozsah pohybu je s 95% pravděpodobností 0,67 cm pro část populace odpovídající naší testované skupině (t(24) = 0,67, p <0,05).

Vliv fixomullu na rozsah pohybu při flexi trupu

Graf 2 demonstruje velikost lokální změny rozsahu pohybu z celkové změny. Je zřejmé, že i fixomull má vliv na celkový rozsah pohybu do flexe, hodnocený Thomayerovou zkouškou, ne však u všech probandů. U některých došlo naopak po aplikaci ke snížení rozsahu pohybu. Co se týká lokálního vlivu fixomullu na rozsah pohybu, u většiny probandů jsme zaznamenali záporné hodnoty. Ze získaných údajů lze říci, že fixomull vykazuje rovněž efekt na flexi trupu ve smyslu zvýšení rozsahu pohybu, avšak oproti kineziotapu se jedná o výrazně nižší hodnoty. S 95% pravděpodobností je výsledný efekt na základě těchto dat 1,09 cm pro část populace odpovídající naší testované skupině (t(24) = 1,09, p <0,05). Dále z dat vyplývá, že fixomull nemá žádný vliv na lokální zvýšení rozsahu pohybu do flexe, naopak často vede k jeho snížení. Výsledný efekt je tedy v tomto případě s 95% pravděpodobností -0,91 cm pro část populace odpovídající naší testované skupině (t(24) = -0,91, p <0,05). Porovnání vlivu obou použitých materiálů jsou uvedeny v tabulkách 1 a 2.

DISKUSE

Hlavním cílem předložené studie bylo zhodnotit, zda má aplikace elastického tapu (kineziotapu) vliv na rozsah pohybu při flexi trupu z výchozí pozice stoj. Pro eliminaci placebo efektu byl u kontrolní skupiny využit materiál fixomull. Vliv kineziotapu na rozsah pohybu do flexe trupu se potvrdil - došlo ke zlepšení rozsahu pohybu testovaného Thomayerovou zkouškou. Rovněž tak byl prokázán lokální vliv kineziotapu na rozsah hodnoceného pohybu Schoberovou zkouškou. V obou případech se jednalo o statisticky významné změny, na rozdíl od výsledků, které byly získány při aplikaci fixomulu, tedy rovněž elastického materiálu, ale kvalitativně odlišného od tapu (kineziotapu), kde sice změny v hodnocených ukazatelích zaznamenány byly, ale ne statisticky významné.

Hodnocení jakým mechanismem ke změnám v rozsahu pohybu došlo nebylo cílem naší studie. Nicméně se tato otázka nabízí. Vzhledem k absenci literatury, která osvětluje účinky tapovacích technik na neurofyziologické či biomechanické úrovni, máme k dispozici pouze teorii, která je uváděna jako vysvětlení téměř ve všech studiích. A sice to, že aplikací kineziotapu dojde k zvrásnění a elevaci pokožky, následnému zvýšení intersticiálních prostorů a úpravě pH. Načež se zvýší prokrvení a tok lymfy, redukuje se tlak na nociceptory. Následně dojde k úpravě svalového tonu a stimulují se proprioreceptory (14). Tato teorie však vychází z bolestivého nebo patologického stavu. Ten jsme ale u našich probandů nepředpokládali.

V případě hodnocení rozsahu pohybu či provedení flexe trupu si dovolujeme v souvislosti s naším experimentem zauvažovat také o hypermobilitě kyčelních kloubů a rovněž o zkrácení haemstringů. Vzhledem k tomu, že obě měření proběhla hned za sebou, považujeme za důležité také zmínit, že nepředpokládáme zásadní změnu či ovlivnění hypermobility, zkrácení či stereotypu provedení během prvních testů. Co bychom však mohli zvážit je vliv na oblast kyčelního kloubu a oblast pánve vzhledem k řetězcům měkkých tkání. Připustíme-li výše zmíněnou teorii účinku kineziotapu, mohlo dojít k ovlivnění lumbodorzální fascie, která se upíná svou povrchovou částí na os sacrum a svou hlubokou částí na dorzální stranu os ilium. Tam se překrývá s gluteálními fasciemi (2). Pokud by došlo k ovlivnění lumbodorzální fascie, mohlo by tedy dojít k ovlivnění i fascie gluteální. Tím by došlo k propojení dolní části zad s pánví. Pánev s femurem propojují dva řetězce, kdy krátký je os ilium – m. gluteus maximus – femur – m. iliacus – os ilium – femur – m. psoas – lumbální páteř – os sacrum – os ilium. Následně dlouhý řetězec je pánev (spina iliaca) – m. rectus femoris – tibia – semisvaly – pánev (tuber ischiadicum) – fibula – m. biceps femoris – pánev (tuber ischiadicum) (25, 26). Můžeme tedy zvážit možnost, že aplikace kineziotapu paravertebrálně v dolní části zad může ovlivnit kyčelní kloub, tedy změnit hypermobilitu. A zároveň může také ovlivnit zkrácení semisvalů, tedy haemstringů, vzhledem k propojení s místem jejich úponu tuberem ischiadicum. Stejně tak by bylo možné ovlivnění rozsahu pohybu kraniálně, což by mohlo vysvětlit změnu i v celkovém rozsahu pohybu a ne pouze změnu lokální. Pokud bychom hledali vliv kraniálním směrem, zajímal by nás zkřížený dlouhý řetězec trupu: humerus jedné strany – m. latissiumus dorsi (kdy lamina superficialis lumbodorzální fascie je současně jeho aponeurotickým začátkem) – fascia thoracolumbalis – páteř – crista iliaca druhé strany – fascia gluea – m. glueus maximus – fascia lata – m. tensor fascie latae – koleno druhé strany (2, 25, 26). Na tomto řetězci vidíme, že je v podstatě opět propojen s řetězci předchozími. Tato úvaha vychází však z nepodložené teorie účinku kineziotapu, ale otevírá však dveře dalším možnostem výzkumu, kdy by například nebylo již nutné testovat rozsah pohybu, ale změnu napětí některého ze svalů v řetězci (18).

Další otázka, která se v souvislosti s průběhem našeho experimentu nabízí je, zdali nedošlo ke zvýšení rozsahu pohybu již během prvního měření bez tapu, kdy probandi museli setrvat 20s ve flekčním postavení trupu. Yoshida a spol. (31), jež řešili ve své práci obdobný problém jako bylo naše šetření, testovali 30 probandů při pohybech trupu do flexe, extenze i lateroflexe. Výsledky této studie ukázaly pozitivní změny pro flexi trupu, ale pouze pro jeho dolní část. Na rozdíl od tohoto se v našem experimentu podařilo prokázat, že lokální efekt je pouze necelých 23 % z celkové změny rozsahu pohybu do flexe.

Při našem experimentu musíme samozřejmě zohlednit i to, že zaujetí výchozí polohy a provedení pohybu nemusí být zcela totožné. Dle Véleho (25) není možné provést opakovaný pohybový vzor vždy naprosto shodně. Pokaždé se totiž pohyb průběžně přizpůsobuje zevnímu i vnitřnímu prostředí a také mentalitě. Na základě těchto poznatků jsme se snažili dosáhnout přesnou instruktáží před každým měřením a zajištěním stálých vlivů zevního prostředí, jako je teplota v místnosti a ticho, co nejstabilnější prostředí.

Dalším momentem, který nemůžeme v diskusi opomenout, jsou testy, které byly využité pro naše hodnocení, tedy Thomayerova a Schoberova zkouška. Tyto zkoušky sice nejsou plně validní, ale i v řadě jiných studií jsou běžně používány a v neposlední řadě byly shledány jako dobré a vhodné pro podobná testování (4).

Rovněž tak musíme zauvažovat nad dalším možným nedostatkem prezentovaného experimentu, který mohl mít vliv na naše výsledky. Týká se délky aplikovaného tapu, jež nebyla zohledněna vzhledem k výšce probanda. Schoberova zkouška byla zvolena vzhledem k eliminaci palpace, která je velice subjektivní a zajisté je také facilitačním prvkem. V našem případě se palpoval „pouze“ trn L5, který je i poměrně dobře palpovatelný. Při individuálním přizpůsobení délky tapu by byla nutná palpace ve vyšší míře, a tím by mohl vzniknout prostor pro více chyb. Zároveň by se tím zvyšovala i facilitace v místě aplikace. I přes tuto skutečnost se domníváme, že v případných dalších navazujících experimentech by se měla tato možnost zahrnutí proporcionality zvážit.

Za důležité považujeme upozornit i na rozsah platnosti našeho experimentu. Výzkum byl prováděn na skupině, u které se nepředpokládá žádné pohybové omezení a věkově je v rozmezí 18 – 30 let. Nelze proto naše výsledky zobecnit na celou populaci. Studie byla prováděna na 50 probandech, proto můžeme považovat výsledky za významné pro skupinu populace, u které šetření bylo realizováno.

ZÁVĚR

Prezentovaným experimentem jsme se snažili nalézt odpověď na otázku, zda aplikací etastického tapu v oblasti paravertebrálních zádových svalů je možné ovlivnit rozsah pohybu při flexi trupu, a to rozsah jak celkový, tak lokální. Výsledky, které jsme získali při šetření u 50 probandů ukazují, že elastický tape, pro který byl materiál nejčastěji pro kineziotaping používaný, má statisticky významný vliv na rozsah pohybu do flexe trupu, a to jak na rozsah celkový, tak i lokální, na rozdíl od aplikace kontrolního materiálu (fixomull), jehož vliv na celkový rozsah pohybu, vzhledem k získaným hodnotám, nemůžeme ani potvrdit, ani vyvrátit. Vyvrátit však můžeme jeho vliv na lokální rozsah pohybu. Získané výsledky, statisticky významné, jsou platné pro skupinu zdravých jedinců ve věku 18 – 30 let.

Jelikož většina prací se zabývá aplikací tapovacích technik s cílem „odstranit nějaký problém“, považujeme za velký přínos naší práce, že se jako jedna z mála zabývá vlivem tapování jako takového. Nejen z tohoto důvodu vidíme naši práci jako solidní základ pro práce další, kde by otázkami mohlo být, jak se situace změní např. u probandů s chronickou bolestí zad či u skupiny s vyšším věkovým průměrem a podobně.

Věříme, že výsledky naší práce budou dalším přínosem k rozšíření poznatků o tapovacích technikách, které jsou v klinické praxi v současné době stále více a více používány, zatím však bez dostatečného objasnění účinků.

Studie vznikla v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P38 Biologické aspekty zkoumání lidského pohybu.

Adresa ke korespondenci:

Doc. PaedDr. Dagmar Pavlů, CSc.

Katedra fyzioterapie UK FTVS

J. Martího 31

162 52 Praha 6

e-mail: pavlu@ftvs.cuni.cz