Ergoterapie

Souhrn

Ergoterapie je zdravotnický obor, ale ergoterapeuti se uplatňují také ve sféře sociální rehabilitace, pedagogicko-výchovné i pracovní rehabilitaci. Celosvětově, v 21. století, se poukazuje na nezastupitelnou roli ergoterapie v moderní společnosti a na její důležitost v rehabilitačním interprofesním týmu. Cílem ergoterapie je ve spolupráci s ostatními členy týmu dosáhnout maximální kvality života u každého jednotlivce s disabilitou. Ergoterapeutická intervence je individuální a týká se občanů všech věkových kategorií. Základní cíle ergoterapie jsou: zvládat běžné denní, pracovní, vzdělávací, sociální, zájmové a rekreační činnosti. Při vstupním vyšetření ergoterapeut diagnostikuje funkční stav jedince, zaměřuje se hlavně na diagnostiku funkčních schopností člověka zvládat aktivity denního života, diagnostiku kognitivních funkcí z hlediska aktivit denního života, diagnostiku motoriky, funkce horních končetin, ergodiagnostiku pro účely pracovní i pedagogické rehabilitace, diagnostiku volnočasových aktivit, které je schopen jedinec vykonávat a diagnostiku faktoru prostředí vzhledem k facilitátorům a bariérovosti. Na základě tohoto vyšetření sestaví ergoterapeut krátkodobý a dlouhodobý ergoterapeutický plán a doporučí individuální intervenci zaměřenou na ergoterapii se základním cílem dosažení u jedince maximální možné soběstačnosti a inkluze do běžného života ve společnosti.

Klíčová slova:
ergoterapie, , aktivity denního života, funkční schopnosti, ergodiagnostika, Mezinárodní klasifikace funkčních schopností

ÚVOD

Ergoterapie je důležitou součástí interprofesní rehabilitace. Ergoterapie prostupuje všemi prostředky a fázemi rehabilitace. Rehabilitace je proces, který se snaží člověku s následky po nemoci, úrazu nebo vrozené vadě dosáhnout jeho původní kvality života, eventuálně zmírnit funkční následky nebo zajistit důstojný život člověku s velmi těžkou disabilitou (18). Ergoterapie se uplatňuje v zdravotně sociální oblastí, ale i ve sféře pedagogické, ergodiagnostiky (předpracovní) a pracovní (inkluze do zaměstnání), v práci s minoritami ve společnosti, včetně vězeňství.

ZÁKLADNÍ CÍLE ERGOTERAPIE

Cílem ergoterapie je zachovat nebo navrátit schopnosti člověka s disabilitou. Ergoterapeut vybírá individuálně v rámci terapie smysluplnou činnost pro pacienta tak, aby dokázal provádět běžné denní činnosti, pedagogické, pracovní, zájmové a volnočasové aktivity (1). Slovo ergoterapie se skládá ze dvou řeckých termínů - ergon – práce a therapia – léčba. Doslovný překlad těchto slov zadává často nepřesnou představu o náplni tohoto oboru, kdy i mnozí odborníci se domnívají, že ergoterapeut má své zastoupení pouze v různých dílnách (keramických, dřevařských a podobně) při práci s pacienty/klienty. V období vzniku ergoterapie se opravdu jednalo o “léčbu prací” v dílnách různého typu, např. i v Jedličkově ústavu a v psychiatrických ústavech. Tato představa v České republice přetrvává dodnes, přestože náplň oboru je v dnešní době jiná. Cílem ergoterapie je dosažení maximální úrovně funkčních schopností pacientů v oblasti aktivit denního života. Ergoterapeuti v současné době získávají své vzdělání na vysokých školách, získávají titul bakalář. V letošním akademickém roce 2014/2015 jsme otevřeli první magisterské studium v České republice na 1. lékařské fakultně Univerzity Karlovy v Praze.

Ve zdravotnických zařízeních v České republice ergoterapeuti pracují na odděleních zachraňujících život (např. iktové jednotky), zatím, bohužel, jen ojediněle, dále pracují na akutních klinických odděleních (rovněž ojediněle), na rehabilitačních lůžkách, v denním rehabilitačním stacionáři, v ambulancích. V sociálních službách jsou ergoterapeuti zaměstnáni v různých typech denních stacionářů, domovech pro seniory a dalších pobytových zařízeních a začínají docházet i za pacienty/klienty domů.

Vysvětlení pojmu pacient/klient: pacient je člověk, který využívá zdravotnické služby, klient je člověk, který využívá sociální služby.

Základní domény ergoterapie jsou:

• soběstačnost,
• motorika a funkce horních končetin,
• kognitivní funkce,
• ergodiagnostika (předpracovní rehabilitace),
• evaluace bytu a návrh změn k bezbariérovosti,
• volnočasové aktivity,
• podpora motivací k činnostem, důraz na schopnosti pacienta/klienta.

Ergoterapeutický proces začíná podrobnou anamnézou a individuální funkční diagnostikou. Ergoterapeut dle těchto vyšetření zpracuje krátkodobý a dlouhodobý ergoterapeutický plán (9) a v určitých pravidelných intervalech provádí kontrolní hodnocení funkčního stavu pacienta. Znovu zhodnocení probíhá také na úrovni interprofesního rehabilitačního týmu, kdy celý tým hodnotí efektivitu provedených intervencí a nastaví pokračování rehabilitačního procesu. Lékař po vstupním vyšetření indikuje konkrétní další vyšetření a návrhuje ergoterapeutické, fyzioterapeutické, psychologické, logopedické, speciální pedagogické, sesterské, eventuálně nutriční intervence a doporučuje sociální šetření. Ukončení ergoterapeutického procesu nastává v případě, že pacientův stav je stabilizovaný a po 3 měsíce se již v žádné funkci nezlepšuje. Ergoterapeut využívá objektivní i subjektivní nástroje určené pro hodnocení funkčního stavu pacienta. Mezi objektivní metody patří standardizované škály, testy a metodiky. Do subjektivních metod řadíme neformální rozhovor a pozorování, subjektivní dotazníky a sebehodnotící škály (11).

Ergoterapie zaměřená na soběstačnost

Úroveň soběstačnosti je daná schopností provádění běžných aktivit denního života. Ergoterapeut funkčně diagnostikuje schopnosti široké škály aktivit denního života (activities of daily living - ADL). Aktivity denního života je možné rozdělit na personální aktivity denního života, kam řadíme individuální aktivity člověka, například oblékání, svlékání, umývání se, najedení se a napití se, použití toalety. Do instrumentálních aktivit denního života patří aktivity, které v běžném životě za pacienta/klienta může provádět druhá osoba, jako je úklid, praní, nakupování, domácí práce atd. 

Funkční diagnostika

Vyšetření, hodnocení a následnou diagnostiku aktivit denního života je možné provádět objektivními a subjektivními metodami.

Do standardizovaných objektivních metodik patří:

Barthel index (BI) – test pro personální aktivity denního života (ADL). Jde o standardizovaný test aktivit všedního dne. Součástí testu je hodnocení 10 základních aktivit denního života (12) z oblasti motoriky. Index Barthelové hodnotí funkční pohled na provedení aktivit denního života na třech úrovních: zda pacient aktivitu provede samostatně, s dopomocí, nebo zda aktivitu neprovede vůbec (12). Tento test je využíván nejen ergoterapeuty, ale i lékaři, zdravotními sestrami, ošetřovatelkami, fyzioterapeuty.

Funkční míra nezávislosti (Functional Independance Measure - FIM) je standardizovaný test aktivit všedního dne, který postihuje i  položky z kognitivních a psycho - sociálních oblastí (2, 12). Na sedmi úrovních se stanovuje míra závislosti a požadovaná asistence druhé osoby (17). Test posuzuje 18 položek, kdy 13 položek jsou fyzické funkce a funkce aktivit denního života, například sebesycení, péče o vzhled, koupání, oblékání horní a dolní poloviny těla, péče o toaletní potřeby, další položky hodnotí porozumění a expresi pacienta, řešení problémů, paměť apod. (12). Test vznikl v roce 1984 v USA. Dostupná je i verze pro dětské pacienty (21). Výsledky testu je možné vizualizovat do grafu a velmi rychle posoudit zlepšení či zhoršení funkčního stavu pacienta. Tento test je podmíněn zakoupením jednoroční licence od autorské organizace. Verze testu podle podmínek autorské organizace Uniform Date System For Medica Rehabilitation je možné najít na www.udsmr.org. (3). V zahraničí je podle testů FIM či BI posuzováno, zda se podle zlepšení pacientů ještě bude nadále hradit rehabilitace zdravotními pojišťovnami.

Test instrumentálních všedních činností ADL je standardizovaným testem instrumentálních aktivit denního života. Oblasti, které hodnotí, jsou jízda dopravním prostředkem, nákup potravin, vaření, telefonování a podobně. 

Ergoterapeutická intervence

U ergoterapie zaměřené na soběstačnost se používají různé terapeutické přístupy, některé z aktivity denního života, které jsou vybírané tak, aby odpovídaly individuálním schopnostem dle vzdělání, zálib, zkušeností pacienta. K tomu, aby člověk byl co nejvíce soběstačný v rámci svých funkčních schopností, může ergoterapeut využít:

• trénink dané aktivity,
• trénink dané aktivity náhradním mechanismem či náhradními pohyby,
• kompenzaci dané aktivity pomocí kompenzační pomůcky,
• kompenzaci dané aktivity s dopomocí druhé osoby.

K tréninku dané aktivity nebo aktivity náhradními pohyby je možné využít některý z neurovývojových přístupů Bobath konceptu, metodu dle Affolterové, biomechanický přístup a další.

Bobath koncept (BC) se u pacientů používá jako přístup zaměřený na řešení problémů v oblasti poruch funkčních schopností. Terapie vede k co nejkvalitnějšímu obnovení funkce, kdy se terapeut snaží eliminovat patologii v provádění pohybu. Tento koncept se snaží o přirozené provedení pohybu postiženou končetinou. Terapeut by měl motivovat pacienta, aby ji zapojoval do aktivit během jejich provádění (13). BC je 24hodinový přístup, kdy si terapeut může vybrat některé z prvků, které jsou pro pacienta efektivní a pacient je využívá po celý den, nejen po dobu terapie (6).

Metoda dle Affolterové je založena na nonverbální komunikaci a na faktu, že pacienti s poškozením mozku mají snížené vnímání a zpracování podnětů z okolního prostředí, mají zhoršenou interakci s okolím, a proto jsou i zhoršené jejich pohybové možnosti. Cílem je zlepšit porušené schopnosti vnímání a zpracování senzorických informací (15). Ergoterapeut se snaží veškeré úkony provádět spolu s pacientem. Metoda se snaží tréninkem každodenních situací zvýšit příjem informací z okolí (12) a je možné ji použít i u pacientů v bezvědomí.

Kompenzace aktivity pomocí kompenzační pomůcky ergoterapeut volí tehdy, pokud nezvládá aktivity vlastními schopnostmi a pokud mu kompenzační pomůcka může pomoci tyto aktivity zvládnout. Pacient získává:

• kompenzační pomůcky hrazené ze zdravotního pojištění,
• „zvláštní pomůcky“ hrazené ze zákona o sociálních službách,
• kompenzační pomůcky k zaměstnání hrazené úřadem práce,
• kompenzační pomůcky k edukaci hrazené regionálním školským odborem,
• kompenzační pomůcky hrazené nadacemi, obecně prospěšnými společnostmi a spolky,
• kompenzační pomůcky hrazené samotným pacientem/klientem (5).

Kompenzační pomůcky hrazené ze zdravotního pojištění může pacient získat na základě indikace lékaře. Vhodnou pomůcku vybere ergoterapeut a vyzkouší ji s pacientem, je však nutné, aby ji pacient byl schopen používat i ve svém přirozeném prostředí, proto je potřebné vyzkoušet pomůcku v bytě, v rezidentním zařízení. Pomůcky, které hradí zdravotní pojišťovny, jsou uvedené v číselníku Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Tyto pomůcky mohou být hrazené plně, částečně, nebo nejsou hrazeny vůbec (5, 22).

Ergoterapeut doporučuje vhodné pomůcky pro lokomoci spolu s fyzioterapeutem, například hole, berle, různé typy chodítek (čtyřbodová, tříbodová chodítka bez i s kolečky), vozíky. Pomůcky pro sebeobsluhu (některé z nich nejsou hrazené zdravotní pojišťovnou – např. speciálně upravené příbory odlehčené, ohnuté, se zesíleným úchopem apod.), pomůcky pro inkontinenci, pomůcky pro osoby se smyslovými poruchami, pro osoby onkologicky nemocné, například paruky. Může se také jednat o kompenzační pomůcky pro vybavení koupelny, kuchyně, obývacích místností, schodů apod. – například nástavce na WC, sedačka na vanu, zvedáky, speciální poličky v kuchyni, madla, schodové plošiny.

Při výběru kompenzačních pomůcek hodnotí ergoterapeut nejen funkční stav osoby s disabilitou, ale také kognitivní funkce pacienta, které by měly být na takové úrovni, aby kompenzační pomůcku mohl nejen správně, ale také bezpečné používat. Bezpečí osoby s disabilitou ergoterapeut bere vždy v úvahu a snaží se eliminovat například rizika pádů, a to preventivními instrukcemi, vhodným rozmístěním nábytku, návrhem na protiskluzový povrch podlah a dostatečným vybavením kompenzačních pomůcek. 

Ergoterapie se zaměřením na funkční schopnosti horních končetin

Doménou ergoterapie jsou terapeutické přístupy zaměřené na horní končetiny a na udržení jejich funkce. Funkce ruky je velmi složitá a nezbytná v každodenním životě, je úzce propojená i s kognitivními funkcemi. Při funkčním postižení ruky (jak kořenově tak akrálně) je intervence ergoterapeutická nezbytná a je i součásti tréninku aktivit denního života personálního i instrumentálního. Motivace osob s disabilitou je velmi důležitý faktor, bez motivace pacienta nedosáhneme vytčeného cíle. Pokud sám pacient není motivován, terapeut by měl nalézt činnost, kterou pacient uměl a baví ho (pozitivní emoce), a tím dosáhnout u pacienta pocitu „schopnosti“. Je nutné vždy terapii plánovat spolu s člověkem, kterého se týká a během terapie se jej snažit co nejvíce motivovat.

OBJEKTIVNÍ FUNKČNÍ HODNOCENÍ

Vyšetření, hodnocení a následnou diagnostiku motoriky a funkce horní končetiny je možné provádět pomocí objektivních metod i subjektivních dotazníků kvality života. Mezi nejvyužívanější, standardizované objektivní testy patří:

Jebsen Taylor test, který hodnotí jemnou motoriku a funkci ruky. Součástí testu jsou úkoly zaměřené na grafomotoriku dominantní i nedominantní horní končetiny, otáčení karet, práce s lehkými a těžšími předměty. Test má simulovat aktivity denního života. Délka testu je od 30 minut a jeho interpretace trvá cca 15 minut (8). Tento test vyžaduje pouze jeho jednorázové zakoupení, manuál je součástí testu a není nutné absolvovat kurz pro jeho praktickou aplikaci.

Purdue pegboard test (model 320 20) je test, který simuluje práci v továrně. Je zaměřen na šikovnost ruky, její koordinaci a hodnocení hrubé i jemné motoriky. Test vznikl v USA, kdy měl sloužit hlavně pro výběr zaměstnanců do továren (16). V ČR je jeho využití převážně v rámci ergodiagnostiky, ale je možné tento test využít i pro hodnocení úchopu u běžných pacientů pro posouzení efektu terapií. Test obsahuje úkoly pro dominantní i nedominantní končetinu i pro obě horní končetiny zároveň. Jde o přemisťování kolíků do jamek a o kompletaci různých součástek.

Dynamometr Jamar hodnotí svalovou sílu stisku ruky, tedy úchopu na různých úrovních. Přístroj má 5 roztečí: 9 cm, 12 cm, 14,5 cm, 17 cm, 20 cm, kdy u každého nastavení jsou zapojeny různé svaly ruky (7).

Terapie

V rámci terapií je možné využít stejných přístupů, které jsou uvedeny u ergoterapie zaměřené na soběstačnost. Podle vybraného přístupu je nejčastěji cílem ergoterapie potlačení patologického provádění pohybu a patologických souhybů při provádění aktivity. Ideální je co nejvyšší možné zapojení obou horních končetin do běžných činností.

V některých případech toto zapojení není možné, protože jedna z horních končetin je plegická, nebo spastická. V tomto případě ergoterapeut podporuje alespoň pasivní zapojení poškozené horní končetiny do jakékoli činnosti. Ergoterapeut klade důraz na správné postavení kloubů, trénuje s pacientem jemnou i hrubou motoriku, využívá v terapii stupňování, kdy jeho cílem je zlepšení výkonu pacienta pomocí změny prostředí nebo postupu prováděného úkonu (11).

ERGOTERAPIE ZAMĚŘENÁ NA KOGNITIVNÍ FUNKCE

Kognitivní funkce mají vliv na úroveň provádění aktivit denního života a právě z tohoto pohledu ergoterapeut posuzuje tuto oblast (behaviorální trénink kognitivních funkcí). V některých případech je pacient zcela motoricky schopný, ale úroveň kognitivních funkcí mu nedovoluje provést danou aktivitu. Jde tedy o využití kognitivních funkcí z hlediska praktického běžného života, kdy ergoterapeut nesmí zapomínat na bezpečnost člověka. Do kognitivních funkcí jsou řazeny poznávací funkce, které jsou základními funkcemi mozku, jako jsou paměť, pozornost, zrakově-prostorové schopnosti, jazyk a řečové schopnosti (10).

Diagnostika kognitivních funkcí

Diagnostiku kognitivních funkcí provádí klinický psycholog. Avšak i ergoterapeuti hodnotí kognitivní funkce v „běžném prostředí“. Ergoterapeut v návaznosti na diagnostiku psychologa provádí orientační hodnocení různých složek kognitivních funkcí, například paměti, pozornosti, myšlení, čtení, psaní v souvislosti a aktivitami denního života. Ergoterapeut hodnotí důsledky neschopnosti provést různé aktivity, například pokud pacient není schopen se podepsat, není pak možné, aby pracoval s financemi a získal například finance z banky oproti svému podpisovému vzoru.

Ergoterapeuti, kteří prošli psychologickým školením, využívají standardizované testy (psychologický trénink na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN provádí neuropsycholog a trvá 2 semestry).

Rivermead behavioral memory test zjišťuje poruchy kognitivních funkcí, jako jsou různé typy paměti (zraková, sluchová, prospektivní) a dalších kognitivních funkcí pomocí 11 subtestů, které zjišťují chování a úroveň kognitivních funkcí v různých situacích, například poznávání obličejů, reprodukce článku. Existuje verze pro děti i seniory (18). Mezi jednotlivé úkoly je zahrnuto zapamatování si obličejů, různých obrázků. Úkolem testovaného pacienta je později si vybavit, který obličej nebo obrázek už viděl. Dalším úkolem je zapamatovat si čtený text, zapamatovat si a později vybavit trasy po místnosti, zapamatovat si, kde je uschována pacientova osobní věc a co má klient říci, když po 20 minutách testování zazvoní budík (11).

Minimental state examination je standardizovaný test, který je v České republice běžně používán širokým spektrem zdravotnických odborníků. Testuje orientaci v čase, orientaci v prostoru, pojmenování, pozornost, schopnost opětovného opakování a další úkoly. Slouží především k odlišení osob s demencí (4). Administrace testu trvá asi 20 minut (11).

Adenbrookský kognitivní test je o něco podrobnější než Minimental state examination a dokáže odlišit Alzeimerovu chorobu od aterosklerotické demence (14). Obsahuje jak položky testu Minimental state examination, tak test hodin. Obsahuje 18 položek, kdy testuje zapamatování si, pojmenování, percepci a další (11).

Terapie kognitivních funkcí

V terapii kognitivních funkcí je možné využít trénink a cvičení, ale také kompenzaci pomocí různých pomůcek. Kognitivní funkce je možné trénovat cíleně pomocí různých cvičení, například na krátkodobou a dlouhodobou paměť, pozornost, orientaci. Na krátkodobou paměť je možné využít například cvičení zapamatování si obrázků, textů, verbálního textu. Kognitivní funkce je možné trénovat i komplexně v rámci aktivit denního života. Příkladem může být vaření. Pacient by si měl i zapamatovat recept a postup při používání ingrediencí. Je možné ho navádět pomocí mnemotechnických pomůcek, které mohou pomoci pro zlepšení paměti na základě vyvolání různých asociací či představu příběhu k věcem a předmětům, které má za úkol si zapamatovat.

Pro kompenzaci u kognitivních funkcí ergoterapeut využívá různé nástroje, jako je vedení diáře, použití tužky a papíru, různé informační a připomínkové tabule, plánky, budík, mobil, PC programy a další.

Ergodiagnostika (předpracovní rehabilitace)

Ergoterapeut v rámci ergodiagnostiky hodnotí funkční psychosenzomotorický potenciál člověka s disabilitou k práci. Ergodiagnostika, neboli předpracovní rehabilitace, je jedním z prostředků rehabilitace. Ergodiagnostiku však neprovádí jen ergoterapeut, ale i další odborníci interprofesního rehabilitačního týmu. Ergodiagnostické vyšetření je hrazeno osobou nebo zařízením, které o ergodiagnostiku žádá (lékař, úřady práce, klient sám). Každý člen interprofesního rehabilitačního týmu: lékař, fyzioterapeut, ergoterapeut, psycholog a v případě potřeby logoped, speciální pedagog, sociální pracovník vyšetří klienta. Závěry vyšetření pak konzultují členové týmu na rehabilitační konferenci. Cílem konference je určit pozitivní rekomandaci, doporučit vhodné pracovní pozice, případně vhodné konkrétní pracovní polohy a stanovit limitace k práci. Jednotliví členové interprofesního rehabilitačního týmu se vyjadřují k nezbytnosti přestávek, možnosti transportu do práce, k pracovním pomůckám a podobně.

Ergoterapeut vyšetřuje v rámci ergodiagnostiky pomocí vstupního rozhovoru (anamnéza, s důrazem na školní a pracovní anamnézu), zjišťuje podrobné údaje o získaném vzdělání klienta, o jeho pracovních zkušenostech, údaje ze sociální anamnézy a orientačně stanovuje úroveň kognitivních funkcí. Zjišťuje schopnost provádět aktivity denního života, funkční motoriku horních končetin, oblast zájmů, denní a týdenní režim, návyky, představy o potenciální práci a podobně.

V budoucnosti by ergodiagnostická centra měla být akreditována ministerstvem zdravotnictví. Pro získání akreditace by dané centrum mělo mít stanovené minimální personální, materiálové a věcné vybavení.

Do standardizovaných testů, které ergoterapeut v rámci ergodiagnostiky využívá, patří Isernhagen work systém, který je určen pro nezaměstnané s disabilitou, kteří nemají dokončené vzdělání, nebo mají jen základní vzdělání a pracovali manuálně. Jedná se o soubor testů, které jsou zacíleny na provádění manuální těžké práce, jako je přenášení a zvední břemen, práce s rukama nad hlavou a další. Součástí tohoto testování jsou i dynamometr Jamar, testy na jemnou motoriku horních končetin i subjektivní test možnosti zaměstnání. Isernhagen Work system pochází z USA, byl standardizován pro Evropu. Možnost zakoupení tohoto testu i s příslušenstvím je v Německu. Používání testu je podmíněno absolvováním kurzu (18).

Evaluace bytu a bezbariérovost

Spolu s ergoterapií zaměřenou na soběstačnost je nezbytné provést domácí návštěvu u pacienta. Ergoterapeut indikuje vhodné úpravy bytu nebo domu tak, aby člověk s disabilitou byl optimálně soběstačný.

Mnohdy je nezbytná nejen evaluace domácího prostředí, ale je nezbytné provádět intervenci v oblasti ADL i v domácím prostředí pacienta. Během domácí návštěvy je vhodné zhodnotit interiér bytu, doporučit úpravy bytu, kompenzační pomůcky, ale je důležité zhodnotit i exteriér a okolí bytu nebo domu. Důležité je brát v úvahu i okolí bytu v souvislosti s využíváním mechanického či elektrického vozíku, zda se pacient na vozíku dostane domů, do výtahu a případně z domu. Je potřeba brát v úvahu šířku dveří, velikost místností a další architektonické parametry. Pokud není možné byt upravit, může člověk s disabilitou zažádat o bezbariérový byt.

Domácí návštěva může být také využita k orientačnímu vyšetření kognitivních funkcí, zhodnocení klientovy spokojenosti (dotazník kvality života), nebo k vyplnění dotazníku o zálibách a koníčcích.

Během domácí návštěvy je ideální spolupráce ergoterapeuta a sociálního pracovníka, kdy ergoterapeut navrhuje úpravy bytu k bezbariérovosti (facilitační prostředky) a sociální pracovník informuje osobu s disabilitou i rodinu o možnostech dlouhodobých sociálních podpor a služeb a nabídne jim možnost dlouhodobého poradenství.

Ergoterapie zaměřená na volnočasové aktivity

Každý člověk by měl mít pocit seberealizace. Pokud tomu tak není, dochází ke snížení kvality života, k pocitu nespokojenosti a někdy i k depresi. K pozitivnímu naplnění člověku pomáhá i dostatek zájmů volnočasových aktivit. Volnočasové aktivity jsou spjaty s motivací pacienta. Motivace má velký význam v  ergoterapii i v celém rehabilitačním procesu. Zjištění zájmů pacienta může být základem pro další nastavení ergoterapeutického plánu. Ergoterapeut zjistí oblíbené volnočasové aktivity pacientů nejen v současnosti, ale i před nemocí nebo úrazem a pokusí se nalézt způsob, jak by člověk s disabilitou mohl tyto oblíbené aktivity opět provádět. Někdy stačí adaptace prostředí a pacient se může k provádění svých volnočasových aktivit vrátit. Informace o zájmech a volnočasových aktivitách pacienta ergoterapeut může zjišťovat pomocí rozhovoru, standardizovaných dotazníků nebo pozorováním při konkrétních činnostech, eventuálně může vycházet z rozhovorů se členy rodiny, s přáteli.

ZÁVĚR

Cílem ergoterapie je co nejvyšší možná úroveň inkluze člověka do jeho původního prostředí, dosažení co nejvyšší možné kvality života. Prostředkem k naplnění tohoto cíle je smysluplná činnost, vybíraná individuálně dle osobnosti pacienta (označení osoby ve zdravotnickém zařízení) nebo klienta (označení osoby v sociálních službách). Trendem posledních let, který podporuje filozofii ergoterapie, je používání bio-psycho-sociálního modelu, tedy používání Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (19). Klasifikace zohledňuje nejen lékařský pohled na pacienta, ale právě i ergoterapeutický pohled, kdy se zaměřuje na funkční schopnosti, sociální problematiku a bere člověka komplexně jako celek. Klasifikace je dělena do komponent, domén a kvalifikátorů. Pomocí této klasifikace je možné vůbec poprvé zhodnotit veškeré faktory, které se osoby s disabilitou týkají. Posuzují se tělesné funkce a struktury na úrovni orgánu, aktivity a jejich limitace, participace a jejich restrikce, s bariérovými nebo facilitující prvky prostředí. Klasifikují se funkční schopnosti člověka z pohledu funkčního zdraví.

Cílem ergoterapie je návrat osoby s disabilitou do optimální kvality života. Jde o návrat domů, do vzdělávacího procesu (škola, rekvalifikace), do pracovního prostředí, a to s využitím všech dostupných dlouhodobých sociálních služeb a podpor, které jsou k dispozici v ČR. Ergoterapeut se snaží, aby člověk s disabilitou dosáhl co nejvyšší míry soběstačnosti.

Adresa pro korespondenci:

Doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D.

Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN

Albertov 7

128 00 Praha 2

e-mail: olga.svestkova@lf1.cuni.cz