66. Purkyňův den v Libochovicích
Vyšlo v časopise:
Prakt. Lék. 2024; 104(3): 186-187
Kategorie:
Historie/aktuality
Tradičně druhou středu v červnu – 12. června 2024 pořádala v Libochovicích Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně 66. Purkyňův den. Účastníci se sešli v divadelním sále Kulturního střediska„U tří lip“, který nahradil zámecký Saturnův sál, jež je v současnosti v rekonstrukci. Na tomto tradičním setkání se předává Cena J. E. Purkyně, nejvyšší ocenění, které Česká lékařská společnost uděluje vždy jen jednou za rok jednomu laureátu.
Jednání zahájil prof. Vladimír Palička a poté pozdravil a uvítal přítomné starosta Libochovic Mgr. Miroslav Zůna. Poděkoval Společnosti, že udržuje a rozvíjí dědictví slavného libochovického rodáka a přál dnešnímu jednání i celé české medicíně mnoho úspěchů.
Cenu J. E. Purkyně pak předal předseda ČLS JEP prof. Štěpán Svačina profesoru Tomáši Hanušovi.
Prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc. se narodil 1. července 1951 v Praze. Maturoval v roce 1969, v roce doznívajícího Pražského jara, kdy studenti byli přijímáni na medicínu na základě výsledku dosavadního studia a písemných testů bez kádrových hodnocení třídního původu a politických postojů rodiny. Tak byl bez problémů přijat Tomáš Hanuš vychovaný se svými sourozenci Pavlem, Janem a Evou v duchu českobratrské evangelické vzájemnosti, což ovlivnilo jeho celoživotní postoje a jednání.
Po promoci v roce 1975 nastoupil na chirurgickém oddělení v Liberci a v následujícím roce přijal nabídku profesora Eduarda Hradce a přešel na nově otevřenou Urologickou kliniku pražské lékařské fakulty. Postupně získal atestaci 1. stupně (1980) a 2. stupně (1983). V roce 1984 se stal odborným asistentem Katedry urologie ILF, která sídlí na klinice. Kandidátem věd po obhajobě disertace věnované dysfunkcím dolních močových cest se stal v roce 1991 a pokračoval na urologické klinice, kde byl v roce 1992 habilitován. Doktorát věd obhájil v roce 2004 na Univerzitě Komenského v Bratislavě prací Klinické aplikace moderních postupů urodynamiky a ve stejném roce byl jmenován profesorem urologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V Bratislavě získal v roce 2008 specializaci na SZÚ v onkourologii a od roku 2016 český certifikát zvláštní odborné způsobilosti v oboru onkourologie.
Obr. 1 Profesor Tomáš Hanuš děkuje za udělenou cenu
Své zkušenosti rozšiřoval v zahraničí na řadě urologických klinik (Leiden, Jena, Innsbruck, Vídeň, Londýn, Leeds). Je opakovaně zván jako „invited speaker“ na mezinárodní kongresy.
Od září 2009 do roku 2021 byl přednostou kliniky 1. lékařské fakulty UK v Praze a dosud je vedoucím Katedry urologie IPVZ. Na 1. lékařské fakultě působil v letech 1999–2021 jako proděkan pro klinickou pedagogiku. V letech 1993–2008 předsedal Výboru České urologické společnosti ČLS JEP. Pracoval i ve výborech mezinárodních organizací (International Continence Society, European School of Urology, European Board of Urology, European Society of International Cystitis (ESIC). V roce 2003 založil občansky prospěšné sdružení IncoFORUM zaměřené na otázky inkontinence.
Organizoval nebo předsedal řadě urologických sjezdů u nás i v zahraničí. Mezi jeho četná ocenění uveďme Zlatou medaili Spolku lékařů českých (2012), Zlatou medaili Slovenské lékařské společnosti (2011), čestné členství Evropské asociace pro urologii, je držitelem Čestné medaile 1. LF UK, Stříbrné medaile UK (2021) a stal se letošním (2024) laureátem Ceny J. E. Purkyně.
Obr. 2 Profesor Tomáš Hanuš s rodinou v zámeckém parku v Libochovicích
Připomeňme i jeho bohatou publikační činnost v našich i zahraničních časopisech, která obsahuje více než 180 článků, z toho 50 s IF, vydal 15 monografií jako autor či editor a jako spoluautor 40 kapitol.
Chvíle odpočinku tráví v letnímu „sídlu“ v Krkonoších v kruhu své rodiny s chotí Evou a dětmi Alenou, Věrou a Petrem, z nichž druhá dcera a syn si rovněž zvolili povolání lékaře. „Zdrojem endorfinů“ jsou pro něho práce na chalupě, cestování, poslech hudby a zejména osm (8) vnoučat.
Odbornou část setkání zahájil doc. Radim Kočvara sdělením „Intermitentní katetrizace v léčbě poruch funkce dolních močových cest“, následovala přednáška prof. Romana Zachovala„Vývoj chirurgické léčby mužské stresové inkontinence v posledních třech desetiletích“. Profesor Luboš Petruželka hovořil na téma „Moderní systémová léčba renálního karcinomu“. Budoucnosti urologie se věnoval ve své přednášce prof. Ján Breza, akademik Učenej spoločnosti Slovenska. Připomněl, že profesor Hanuš opakovaně organizoval setkání českých a slovenských urologů a že v Bratislavě obhájil svou doktorskou disertaci. Důkazem blízkých vztahů profesora Hanuše ke slovenským kolegům byla účast zástupců Slovenské lékařské společnosti prof. Juraje Payera, JUDr. Márie Mistríkové a Mgr. Gabriely Krupčikové.
Závěrem předal prof. Štěpán Svačina Zlatou pamětní medaili ČLS JEP prof. Stanislavu Tůmovi za jeho celoživotní činnost v oboru radiodiagnostiky.
Profesor Tomáš Hanuš poděkoval za udělené ocenění České lékařské společnosti a poděkoval všem, kteří ho podporovali v jeho osobním i odborném růstu.
Ani tentokrát nechybělo hudební vystoupení – skladby českých i zahraničních autorů přednesly Dominika Weiss Hošková – violoncello, Michal Weiss – klarinet a Jiří Hošek – violoncello, klavír.
doc. MUDr. Otakar Brázda
Foto M. Stavinoha
Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospěléČlánek vyšel v časopise
Praktický lékař
2024 Číslo 3
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
- Antidepresiva skupiny SSRI v rukách praktického lékaře
- Srovnání antidepresiv SSRI, mirtazapinu a trazodonu z hlediska nežádoucích účinků
Nejčtenější v tomto čísle
- Očkování proti Covid-19 – protilátky IgG, CIK a složky komplementu v séru
- Hodnoty související s pocitem ztráty důstojnosti u nemocných s revmatologickým onemocněním
- Současná farmakoterapie benigní hyperplazie prostaty
- Je odlišný socioekonomický status rodin zdrojem rozdílů v pohybové aktivitě, spánku a sedavém chování již u 3–8letých dětí?