Lékař a pacient v moderní medicíně

Radek Ptáček, Petr Bartůněk a kolektiv

Lékař a pacient v moderní medicíně

Etické, právní, psychologické a klinické aspekty

Praha: Grada Publishing 2015,185 s., 255 Kč. ISBN 978-80-247-5788-9

Recenzovaná práce vychází v Edici celoživotního vzdělávání České lékařské komory a realizovalo ji nakladatelství Grada Publishing. Je již pátým dílem série publikací vydaných k problematice komunikace a etiky v medicíně. O významu a aktuálnosti práce svědčí i předmluvy a úvodní poznámky před vlastním textem, jejichž autory jsou: rektor Univerzity Karlovy v Praze prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. lékařské UK v Praze prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., prezident České lékařské komory MUDr. Milan Kubek, předsedkyně Etické komise České lékařské komory MUDr. Helena Stehlíková a editoři této knihy doc. PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, Ph.D., MBA a doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc. z České lékařské komory a 1. LF UK v Praze.

Cílem knihy je obeznámit čtenáře s jednou ze stěžejních problematik praktické klinické medicíny, jíž je vztah mezi lékařem a nemocným (včetně jeho nejbližších). Tento vztah, který je zároveň a vždy vztahem s etickou dimenzí, se projevuje v jednání lékaře a prokazatelně spoluurčuje u všech pacientů (dětských i dospělých) průběh a výsledek diagnosticko-terapeutického procesu. Jinak vyjádřeno z pozice nemocného: Žádoucí je takový psychický stav pacienta, kdy není nadměrně úzkostný, tenzní a spolehlivě spolupracuje s lékařem. Bývá tomu tehdy, je-li pro něho lékař i neformální, přirozenou autoritou, které se nebojí a jíž důvěřuje. I u nás se stále více, i díky výuce lékařské psychologie a lékařské etiky na všech lékařských fakultách, uplatňuje partnerský model vztahu mezi členy této dyády, včetně spolurozhodování (v rámci pacientovy reálné kompetence) a jeho spolupráce, kterou označujeme nejlépe výrazem adherence, znamenajícím míru, s níž nemocný dodržuje doporučení ošetřujícího personálu v rámci partnerského vztahu. Neformální, přirozená autorita lékaře, partnerský model vztahu a vysoká míra adherence se vhodně doplňují.

Příznivý vliv výuky studentů medicíny na postoje a jejich jednání (včetně komunikace) s nemocnými je doložen i tím, že naši mladí lékaři nemají v tomto směru (zpravidla) v západní Evropě problémy a dobře se zde adaptují.

Je zřejmé, že se jedná o problematiku komplikovanou (zvláště psychologickými proměnnými i specifickými oborovými danostmi), ne vždy jednoznačnou, avšak v současné době už také vědecky uchopitelnou a zkoumatelnou. Proto je výhodou, že se na knize podílelo 27 odborníků převážně z lékařských fakult Univerzity Karlovy, ale i z klinických praxí. Nepřekvapuje, že jejich zkušenosti a pohledy nejsou a nemohou být totožné, byť nesené humanistickou tradicí a vědomím, že moderní medicína může vést k dehumanizaci a opomíjení lidské subjektivity. Vhodným psychologickým (a etickým) přístupem pak péči o nemocného navracíme lidskou dimenzi a působíme psychoterapeuticky.

Recenzovanou monografii editoři rozdělili do tří hlavních částí, z nichž každá sestává z řady kapitol a podkapitol. Závěrem knihy zařadili věcný rejstřík a stručný souhrn v češtině a angličtině. Použitá literatura je uváděna za každým příspěvkem zvlášť. Celou práci si nejlépe přiblížíme uvedením obsahu i s autory (bez titulů) jednotlivých kapitol.

I. Vztah lékaře a pacienta v obecných souvislostech (Helena Haškovcová – Vztah lékaře a pacienta v proměnách času. Jaroslav Hořejší – Vztah lékaře a pacienta z pohledu pacienta. Jan Mach – Právní souvislosti vztahu lékaře a pacienta. Marek Vácha – Etické souvislosti vztahu lékaře a pacienta. Jiří Raboch, Josef Pavlát – Psychologické souvislosti vztahu lékaře a pacienta. Sylva Bártová – Sociologické souvislosti vztahu lékaře a pacienta).

II. Vztah lékaře a pacienta v oborových souvislostech (Pavel Pafko – Vztah lékaře a pacienta v chirurgii. Jan Žaloudík – Vztah lékaře a pacienta v onkologii. Petr Bartůněk – Komunikace lékaře a pacienta s přihlédnutím k vnitřnímu lékařství. Pavel Calda, Laurince B. Mc Cullough, Frank A. Chervenak – Etika v porodnictví a gynekologii. Ivan Novák – Dítě v dnešní medicíně – právo, psychologie a komunikace. Svatopluk Býma – Vztah lékaře a pacienta v primární péči).

III. Speciální témata (Marta Munzarová – Lékař a pacient ve výzkumu. Richard Rokyta, Jitka Fricová – Lékař, pacienta bolest. Vladimír Bencko, Radek Ptáček, Jiří Raboch – Motivace pacienta k léčbě a preventivním opatřením. Jiří Beran – Rozhovor lékaře a pacienta. Felix Irmiš – Stres ve vztahu lékaře a pacienta. Radkin Honzák – O komunikaci mezi lékařem a pacientem. Jaromír Matějek – Etické poradenství – vývoj a přínos pro zdravotnické zařízení a pro pacienta. Josef Kořenek – Potenciál lékařských stavovských ctností v moderní medicíně. Libuše Čeledová, Rostislav Čevela – Lékařská posudková služba a její klienti).

Osobně si na předložené publikaci cením obzvláště toho, že je zpracována odborníky různých profesí a zaměření, byť pochopitelně převládají lékaři. Za velký přínos považuji skutečnost, že vztah mezi lékařem pacientem je analyzován i z pohledu hlavních klinických oborů, jako jsou např. interní medicína, chirurgie, gynekologie (a porodnictví), pediatrie a praktické lékařství. Opomenuta není ani právní stránka věci, jež postupně i u nás nabývá na významu. V praxi se pro některé lékaře i ostatní pracovníky ve zdravotnictví stává tato stránka „strašákem“, který jim může „svazovat ruce“ a vést k menšímu využívání vlastních zkušeností. Překvapující je však malý podíl psychologů (pouze dva z 27 sedmi) v autorském týmu, přičemž mezilidský vztah, psychologické a psychoterapeutické působení na nemocné a jejich nejbližší, jsou vedle psychodiagnostiky důležitými obsahy jejich pracovní náplně i vzdělání. Při četbě mne zarazil také poměrně malý důraz položený na autoritě lékaře. Může to být tím, že je samozřejmým předpokladem spolupráce pacienta, jeho důvěry a příznivého průběhu diagnosticko-terapeutického procesu – vzpomeňme úsloví o tom, že „bez autority to nejde“ a „lékař bez autority není lékařem“. Ovšem ve hře může být i duch doby, jenž leckdy odborníkům „nepřeje“ a zaměňuje autoritu danou přirozenou převahou za autoritářství.

Celkově bych recenzovanou publikaci, která je u nás první monografií na téma vztahu lékaře a pacienta, zhodnotil za velmi zdařilou, potřebnou, editorsky náročnou a redakčně velmi dobře zvládnutou. Je potěšující, že Edice celoživotního vzdělávání ČLK se slibně rozvíjí. Knihu lze doporučit všem lékařům v klinické praxi – pojednává o skutečnostech, s nimiž se denně setkávají. Své místo jistě nalezne i při výuce mediků a studentů psychologie.

prof. PhDr. Jan Vymětal

Ústav humanitních studií v lékařství 1. LF UK

Karlovo nám. 40,

128 00 Praha 2